Každé
náboženství, ať už budeme mluvit o křesťanství, hinduismu, buddhismu,
muslimském či jakémkoliv jiném, všechny mají jedno společné. Tím společným
jmenovatelem je požívání ZÁKONA, aby pro sebe takové náboženství získalo moc
pro ovládání lidí, které potřebuje pro přežití. Jenže kdyby lidé věděli a
znali, že si stačí aktivovat svou vlastní moc, kterou oplýváme všichni, jejich
moc i manipulace by rázem skončila.
Nebo
snad není pravdou, že sami bez jakéhokoliv vedení dokážeme svobodně milovat a
sloužit v situacích, které každodenně prožíváme? Není snad pravdou, že
každá taková chvíle, pokud si ji dokážeme vážit a být za ni vděčni pokaždé
jiná, úžasná a jedinečná? Pokud tedy dobrovolně přistupujeme na hru nejen
různých náboženství, ale i systému samotného, stále po nás vyžadují nějakou
zodpovědnost. Jde tedy o úkol, který máme vykonat, povinnost, kterou máme
splnit, nebo něco jiného, v čem bychom mohli selhat.
Vezměme
si tedy ze života malý příklad. Dejme tomu, že jsem váš přítel a společně tak
vytváříme jistý vztah. Máme tedy před sebou jisté vyhlídky, že se můžeme vidět,
nebo se při delším odloučení můžeme těšit na shledání, objetí, příjemný pocit
vzájemné náklonnosti a porozumění. Tyto vyhlídky ale nemají žádnou konkrétní
definici. Jsou tedy mrtvé nebo živé? Řekl bych že až velmi živé a plné
dynamiky, protože vše, co vyplyne z toho, když jsme spolu, je jedinečný
dar, který sdílíme jen my dva, nebo několik přátel, když se opět shledali. Co
se ale stane, pokud tyto vyhlídky změníme v naší mysli na očekávání? Je
úplně jedno, zda jde o očekávání jen myšlené, nebo vyslovené, neboť v obou
případech mezi náš vztah právě vstoupil zákon! Takže pokud jsme váš přítel,
očekáváte, že se budu chovat tak, abych splnil vaše očekávání? Pokud tomu tak
je i ve vztazích, co se stane? Naše společné živé přátelství či partnerství
brzy vyprchá, uvadá a stává se mrtvou věcí plnou pravidel a požadavků. Takže už
tu ani tak nejde o mě nebo o vás, ale o to, co se přepokládá, že přátelé nebo
partneři dělají. Najednou se tu z ničeho nic mezi námi objevila
zodpovědnost být dobrým přítelem či partnerem. Všichni kolem nás od nás něco
očekávají a tím podporují mrtvý zákon, který je na hony vzdálený od toho, co má
být mezi lidmi živé, krásné a svěží.
Někdo
může teď namítat, že tak to ale není. A co tedy zodpovědnost mě jako partnera,
manžela, zaměstnance, otce, či čehokoliv dalšího? Opravdu si jsme jisti tím, na
co myslíme a jak konáme? Čemu to vlastně stále dokola dáváme svoji energii?
Není snad lepší mít jisté životní vyhlídky nepodléhající očekávání a zákonům,
než zodpovědnost? A opět mi přichází do hlavy váš argument, který vám právě při
čtení těchto slov letí hlavou. Vaše myšlenková otázka zní: „Kdyby neexistovala zodpovědnost a očekávání, co by z nás potom
bylo? A nerozpadlo by se tak náhodou všechno?
Odpověď
zní: Jen pokud si přejete žít ve světě řízeným uměle vytvořenými zákony,
tvořící základ pro vinu, stud a soud, poskytující hlavní rámec pro něco, co
spojuje výkon a rozhodující faktor pro identitu a hodnotu. Takže stručně
řečeno, jak se cítíme, pokud nesplníme něčí očekávání, které přináší zklamání?
Víte, co je skutečným smyslem něčího či našeho očekávání? My neznáme
budoucnost, nevíme, jak to či ono dopadne, a podvědomě se pokoušíme řídit něčí
chování, abychom dosáhli požadovaného výsledku. Ale to už je přeci manipulace,
nebo ne? Často jsem se v životě mnohokrát setkal s fakty, kdy se lidé
snaží ovládat chování druhých lidí prostřednictvím očekávání. Takže pokud se
přeneseme nad tyto neviditelné zákony spojené s očekáváním a
zodpovědností, nemůžeme nikoho zklamat. Ti, co zůstanou zklamaní, ještě netuší,
že jsou sami oběťmi naučených vzorců chování, které jsme nevědomě od našeho
okolí převzali. Takže když se mi např. přítel nebo přítelkyně zeptá, jestli mě
někdy zklamal/a, co myslíte, že odpovím?
Ani
jednou! Já žiji pro naše společné vyhlídky a tobě dávám schopnost reagovat na
jakoukoliv situaci či okolnosti, v kterých se sám/a ocitneš. Pak ovšem
záleží, do jaké míry se uchýlíš k zodpovědnosti či očekávání, v také
míře mě pak buď ještě dobře neznáš, nebo mi nedůvěřuješ. A pokud začneš
nedůvěřovat, začneš žít sám/a ovládán/a strachem, který může vyústit postupem
času klidně v závist, nenávist či žárlivost, podle toho, na co se opět
zaměří tvoje mysl.
Pokud
to rozvinu do ještě větší hloubky, pak mohu s čistým srdcem říci, že mnoho
lidí se naučilo žít podle určitých priorit, nebo společenské hierarchie,
tvořící pyramidu našich hodnot. Pokud tedy někdo na špici posadí svého guru,
modlu či Boha, co to pro něj znamená? Kolik času vám tato modla dá, než si
začnete žít život podle svého, věnovat se tomu, čemu chcete, co vás baví,
zajímá, nebo co tolik milujete? Přemýšlejme společně chvíli…….
Už
máte, už jste na to přišli? Pokud se dokážete vědomě zbavit všech okolních
berliček, které vás svazují a budete z celého srdce toužit být součástí
všeho, být středem všeho a všech, vaše vnitřní moc začne sílit. Začnete
pozorovat přírodu a začnete se stávat její součástí. Můžete pak být klidně
léčivým pramenem, chladivou řekou pro přátele sužující vedrem, nebo hlubokým
oceánem plným tajemství, stejně tak jemný vánkem, který vašemu okolí i přátelům
hladí jejich tváře, stejně tak větrem, který hýbá korunami stromů, jako by
tančily. Můžete být čímkoliv chcete i bez očekávání a zodpovědnosti. Ten
tajemný a skrytý potenciál stále dřímá uvnitř vás a jen čeká, až bude probuzen.
Jste strůjci vlastního života i bez zákonů a pravidel, které si na sebe lidstvo
samo ušilo, jako pouto s těžkými okovy. I pták dlouho držený v kleci
snadno zapomene létat, pokud přišel o svoji přirozenou svobodu! Je jen na každé
lidské bytosti, jak chce žít a čemu je ochotna dávat svoji energii a sílu svých
myšlenek. Jsme strůjci i architekti našich životů!
S láskou
a úctou váš osobní trenér Radovan
(email: info@jaknadeti.com)