Radovan Ondráček: Silou přírody k trvalému zdraví

Intuitivní vidění u dětí - Romana Sejk Černická & Radovan Ondráček

MILUJ SVŮJ ŽIVOT - Plzeň - 08.07.2017

OČEKÁVÁNÍ A ZODPOVĚDNOST

            

V čem dlí síla těchto dvou slov, a jak obrovský dopad mají na naši mysl i činy? Častokrát se shledávám s různými názory spojených s určitým druhem víry, vyznání a vše směřuje k jednomu naučenému cíli, a tím je náboženství.

Každé náboženství, ať už budeme mluvit o křesťanství, hinduismu, buddhismu, muslimském či jakémkoliv jiném, všechny mají jedno společné. Tím společným jmenovatelem je požívání ZÁKONA, aby pro sebe takové náboženství získalo moc pro ovládání lidí, které potřebuje pro přežití. Jenže kdyby lidé věděli a znali, že si stačí aktivovat svou vlastní moc, kterou oplýváme všichni, jejich moc i manipulace by rázem skončila.

Nebo snad není pravdou, že sami bez jakéhokoliv vedení dokážeme svobodně milovat a sloužit v situacích, které každodenně prožíváme? Není snad pravdou, že každá taková chvíle, pokud si ji dokážeme vážit a být za ni vděčni pokaždé jiná, úžasná a jedinečná? Pokud tedy dobrovolně přistupujeme na hru nejen různých náboženství, ale i systému samotného, stále po nás vyžadují nějakou zodpovědnost. Jde tedy o úkol, který máme vykonat, povinnost, kterou máme splnit, nebo něco jiného, v čem bychom mohli selhat.

Vezměme si tedy ze života malý příklad. Dejme tomu, že jsem váš přítel a společně tak vytváříme jistý vztah. Máme tedy před sebou jisté vyhlídky, že se můžeme vidět, nebo se při delším odloučení můžeme těšit na shledání, objetí, příjemný pocit vzájemné náklonnosti a porozumění. Tyto vyhlídky ale nemají žádnou konkrétní definici. Jsou tedy mrtvé nebo živé? Řekl bych že až velmi živé a plné dynamiky, protože vše, co vyplyne z toho, když jsme spolu, je jedinečný dar, který sdílíme jen my dva, nebo několik přátel, když se opět shledali. Co se ale stane, pokud tyto vyhlídky změníme v naší mysli na očekávání? Je úplně jedno, zda jde o očekávání jen myšlené, nebo vyslovené, neboť v obou případech mezi náš vztah právě vstoupil zákon! Takže pokud jsme váš přítel, očekáváte, že se budu chovat tak, abych splnil vaše očekávání? Pokud tomu tak je i ve vztazích, co se stane? Naše společné živé přátelství či partnerství brzy vyprchá, uvadá a stává se mrtvou věcí plnou pravidel a požadavků. Takže už tu ani tak nejde o mě nebo o vás, ale o to, co se přepokládá, že přátelé nebo partneři dělají. Najednou se tu z ničeho nic mezi námi objevila zodpovědnost být dobrým přítelem či partnerem. Všichni kolem nás od nás něco očekávají a tím podporují mrtvý zákon, který je na hony vzdálený od toho, co má být mezi lidmi živé, krásné a svěží.

Někdo může teď namítat, že tak to ale není. A co tedy zodpovědnost mě jako partnera, manžela, zaměstnance, otce, či čehokoliv dalšího? Opravdu si jsme jisti tím, na co myslíme a jak konáme? Čemu to vlastně stále dokola dáváme svoji energii? Není snad lepší mít jisté životní vyhlídky nepodléhající očekávání a zákonům, než zodpovědnost? A opět mi přichází do hlavy váš argument, který vám právě při čtení těchto slov letí hlavou. Vaše myšlenková otázka zní: „Kdyby neexistovala zodpovědnost a očekávání, co by z nás potom bylo? A nerozpadlo by se tak náhodou všechno?

Odpověď zní: Jen pokud si přejete žít ve světě řízeným uměle vytvořenými zákony, tvořící základ pro vinu, stud a soud, poskytující hlavní rámec pro něco, co spojuje výkon a rozhodující faktor pro identitu a hodnotu. Takže stručně řečeno, jak se cítíme, pokud nesplníme něčí očekávání, které přináší zklamání? Víte, co je skutečným smyslem něčího či našeho očekávání? My neznáme budoucnost, nevíme, jak to či ono dopadne, a podvědomě se pokoušíme řídit něčí chování, abychom dosáhli požadovaného výsledku. Ale to už je přeci manipulace, nebo ne? Často jsem se v životě mnohokrát setkal s fakty, kdy se lidé snaží ovládat chování druhých lidí prostřednictvím očekávání. Takže pokud se přeneseme nad tyto neviditelné zákony spojené s očekáváním a zodpovědností, nemůžeme nikoho zklamat. Ti, co zůstanou zklamaní, ještě netuší, že jsou sami oběťmi naučených vzorců chování, které jsme nevědomě od našeho okolí převzali. Takže když se mi např. přítel nebo přítelkyně zeptá, jestli mě někdy zklamal/a, co myslíte, že odpovím?

Ani jednou! Já žiji pro naše společné vyhlídky a tobě dávám schopnost reagovat na jakoukoliv situaci či okolnosti, v kterých se sám/a ocitneš. Pak ovšem záleží, do jaké míry se uchýlíš k zodpovědnosti či očekávání, v také míře mě pak buď ještě dobře neznáš, nebo mi nedůvěřuješ. A pokud začneš nedůvěřovat, začneš žít sám/a ovládán/a strachem, který může vyústit postupem času klidně v závist, nenávist či žárlivost, podle toho, na co se opět zaměří tvoje mysl.

Pokud to rozvinu do ještě větší hloubky, pak mohu s čistým srdcem říci, že mnoho lidí se naučilo žít podle určitých priorit, nebo společenské hierarchie, tvořící pyramidu našich hodnot. Pokud tedy někdo na špici posadí svého guru, modlu či Boha, co to pro něj znamená? Kolik času vám tato modla dá, než si začnete žít život podle svého, věnovat se tomu, čemu chcete, co vás baví, zajímá, nebo co tolik milujete? Přemýšlejme společně chvíli…….

Už máte, už jste na to přišli? Pokud se dokážete vědomě zbavit všech okolních berliček, které vás svazují a budete z celého srdce toužit být součástí všeho, být středem všeho a všech, vaše vnitřní moc začne sílit. Začnete pozorovat přírodu a začnete se stávat její součástí. Můžete pak být klidně léčivým pramenem, chladivou řekou pro přátele sužující vedrem, nebo hlubokým oceánem plným tajemství, stejně tak jemný vánkem, který vašemu okolí i přátelům hladí jejich tváře, stejně tak větrem, který hýbá korunami stromů, jako by tančily. Můžete být čímkoliv chcete i bez očekávání a zodpovědnosti. Ten tajemný a skrytý potenciál stále dřímá uvnitř vás a jen čeká, až bude probuzen. Jste strůjci vlastního života i bez zákonů a pravidel, které si na sebe lidstvo samo ušilo, jako pouto s těžkými okovy. I pták dlouho držený v kleci snadno zapomene létat, pokud přišel o svoji přirozenou svobodu! Je jen na každé lidské bytosti, jak chce žít a čemu je ochotna dávat svoji energii a sílu svých myšlenek. Jsme strůjci i architekti našich životů!

S láskou a úctou váš osobní trenér Radovan            (email: info@jaknadeti.com)

FYZICKÉ A DUCHOVNÍ ROVINY VNÍMÁNÍ

Co my lidé považujeme z valné většiny za skutečnost a co za fikci?

Pojďme se na to společně podívat více do hloubky.

Věříme, že existuje pouze hmotný svět a ten duchovní tak nějak úplně přehlížíme, jako by ani neexistoval. Přesto jde o dvě spojené nádoby, stejně jako přesýpací hodiny. my jalo lidstvo vnímáme pojem nejvyšší autority jako nějakou modu, kdežto duchovní svět zná pouze jednotu. Duchovní vztahy probíhají v kruzích, které se vzájemně propojují. Lze si to představit jako např. takový květ života, tvořený nekonečným propojováním kruhů. Fyzické vnímání člověka se ovšem opírá o organizační schémata, či velké řetězce bytí, postavené na dokonale ovládajícím systému ovlivňující lidskou povahu i mysl. Duchovní svět nepotřebuje žádnou moc nad druhými, není zaštítěn žádnou mocí, nepotřebuje ani moc nad druhými, neboť vždy usiluje o to nejlepší pro nás. Hierarchie hodnot v duchovním světě ztrácí naprosto smysl. My lidé jsme tak postižení a současně i vlastním přičiněním ztraceni, protože je pro nás téměř nemyslitelné, abychom spolu pracovali nebo žili, aniž by nás někdo řídil. Každá lidská instituce, na kterou jen pomyslíme, od obchodní, přes politickou, náboženskou či manželskou, této koncepci podléhá. Je to jako pavučina utkaná z neviditelných vláken systému, v kterém jsme se stali vlastními otroky. Jak potom můžeme prožívat opravdový vztah ke komukoliv??? Jakmile žijeme v hierarchii určitých hodnot, potřebujeme pravidla, které ji následně zavádějí a upevňují. Přistoupili jsme na hru, že potřebujeme zákony a následně je začali prosazovat, abychom nakonec končili s organizačními schématy a systémovými směrnicemi, které vztahy spíše ničí, než aby je podporovaly. Jen u velmi nepatrného zlomku lidských bytostí uvidíme nebo zažijeme vztah, ve kterém se neuplatňuje moc. Systémová hierarchie si vynucuje zákony a nařízení, a nám všem pak nakonec uniká zázrak vztahu, který bychom snadno mohli prožívat, pokud bychom neodpojovali fyzické od duchovního. Důležité je ovšem nezaměňovat přizpůsobení se záměru s poblouzněním ze skutečnosti. Žijeme ve vlastním sebeklamu, že potřebujeme v našem životě nějaké autority či vůdce, kteří nás povedou a budou říkat, co je pro lidstvo dobré a co špatné. Když pak mnozí dáváme přednost nezávislosti před vztahem, vzájemně se ohrožujeme. Ostatní se pak snadno stávají předmětem manipulace nebo řízení pro naše vlastní mylné uspokojení. Autority, které dnes vnímáme a uctíváme, jsou jen pouhou naší výmluvou, neboť to my jsme jim dali nad námi moc, abychom se sami zřekli své odpovědnosti. Nebo snad díky našemu rozhodnutí jsme tak zabránili nekonečným válkám, vzájemným neshodám, nebo si přestali vzájemně ubližovat? V našem fyzickém světě je neustále srovnávána hodnota jednotlivce s přežitím systému, ať už politického, společenského, ekonomického, náboženského, či dokonce i partnerského. Však se sami rozhlédněme kolem sebe. Jak to funguje v praxi, tedy ve hmotném světě, kterému nad námi dáváme stále takovou moc? Nejprve se obětuje jeden člověk pro výstrahu všech, pak je jich stále více a více, a nakonec jsou tisíce lidí snadno obětovány pro dobro a další existenci nějakého systému vytvořeného mocnými a silnými, užívající si stále své nadvlády nad vším. Ta touha po majetku, moci a nezávislosti se tak stala všudypřítomnou, že už to dnes považujeme za něco zcela normálního. Nejhorší na tom všem je, že jde o matrici ďábelského schématu, ve kterém jsme beznadějně uvízli, protože si jeho existenci ani neuvědomujeme! Kdybychom se naučili přikládat zájmům druhých lidí stejný význam jako těm našim, nebylo by zapotřebí hierarchie. Kdybychom pochopili, že vše se vším souvisí a každý náš čin, ať už dobrý nebo špatný nezůstane bez odezvy, ať už v tomto životě, nebo životě příštím, naučili bychom se být k sobě i druhým mnohem shovívavější, tolerantnější a láskyplnější. Opětovným propojením těla i ducha bychom pak v sobě dokázali aktivovat naše vyšší „JÁ“, nebo také nekonečnou Boží moudrost, nebo ještě lépe ducha Stvořitele, který je ukryt v každém z nás, stejně jako kapka v moři tvoří oceán. Pak bychom dokázali být opět všichni svobodní a ihned by nám dorostla i přistřižená křídla (mocí), abychom opět vzlétli k výšinám. Pak budeme opět moci sdílet lásku a radost, stejně tak i svobodu a světlo. To vše ale nejprve musíme nalézt v sobě samých, abychom je následně mohli sdílet společně s ostatními. Nechť toto vědění a poznání vstoupí do všech lidských srdcí.

SÍLA MYŠLENEK

SÍLA MYŠLENEK

                 Každý lidský tvor na této planetě je ovládán vlastní silou myšlenek, které ho řídí po celý život. Už jako malé děti jsme byly řízeny a ovládány naším okolím, rodiči, institucemi jako je školka, škola, pak našimi příbuznými i našimi přáteli. Na začátku jsme byli jako nepopsaná černá tabule ve škole, ale vše v našem životě, co ovlivnilo náš život až po současnost, na tuto tabuli napsalo mnoho informací, které se vryly do našeho podvědomí. To funguje nezávisle na nás jako nějaký automat, který nás řídí na základě naučených vzorců chování a přesvědčení, které jsme odněkud převzali. Stále žijeme v přesvědčení, že jsme se narodili proto, abychom řešili své každodenní problémy. Jenže bez životních nástrah a překážek, bychom ani sami sebe důkladně nepoznali. Dovedete si představit, že náš mozek denně zpracovává až 50 000 takových myšlenek, které se chtějí někde projevit a také se projeví? Je nutné si uvědomit, že tu jsme proto, abychom odhalili svou Boží podstatu.

Pozitivní myšlení musí mít svůj základ, stejně jako každý dům. Jakmile pochopíme, že k sobě přitahujeme vše, nač myslíme a co cítíme, že se i naše představy uskuteční, pak myslíme pozitivně. Protože dokud nedokážeme ovládat své myšlení v náš prospěch, dosud jsme nic nepochopili. Tak jako my byli jednou dětmi svých rodičů, tak i naše rodiče byly zas dětmi svých rodičů. Naše dětská mysl je ovlivnitelná, tvárná, otevřená všem názorům, dogmatům, předsudkům, strachům, i nevědomosti rodičů. Každé dítě dospívá s obrazem duševního, emocionálního a duševního prostředí rodiny. Tak kdo dnes píše na naší tabuli poznání? Počmárali ji snad v práci, ve škole, nebo snad naše tchyně, příbuzní? Zneklidňuje nás to, co s námi naše okolí řeší?

Říká nám snad stále dokola naše okolí, že jsme k ničemu, že nic nedokážeme, že jsme hloupí, nic si nepamatujeme, nedokážeme vychovat svoje děti a pod? Také to občas kolem sebe slýcháte? Dokážete se těmto nezdravým programům vzepřít a říci nahlas: „Nevíte, co mluvíte. Jak můžete vědět, že neuspěji? Co vás vede k této domněnce? Z čeho přesně vycházíte?“

Pokud takovým lidem pak odpovíte:

„Narodil jsem se proto, abych uspěl. Jsem úspěšný a silný v životě svých modliteb, ve vztazích k lidem, i ve své práci, kterou jsem si vybral. Jsem ztělesněné štěstí, které provází můj život každý den.“

Jakmile začnete vysílat do éteru tyto, nebo podobné věty, Boží síla a moc vám odpoví. Copak snad může nekonečno selhat? Kde je to nekonečno, o kterém je tu právě řeč? No je v každém z nás! Co si tedy do své mysli zapisujete každý den? Někdo si tam možná vpisuje zoufalství, jiný zase chudobu, další třeba beznaděj, osamění, zlost, vztek, strach. Vy však musíte žít v přesvědčení, že jste hodnotným člověkem, naplněným vírou v jedinou existenci, sílu Boha ve vás, který vás vede na všech cestách a osvětluje vaše kroky. Naše podvědomí funguje tak, že vše zapisuje skrze nás do nás. Je to jako naše neviditelná kniha života, která přijímá naše přesvědčení, názory, představy, stanoviska atd., protože jsme upřímní, míníme to vážně. Naše podvědomí vždy uskuteční to, o čem přemýšlíme, co cítíme, v co věříme, protože jsme tomu dali naši energii, ať už je to dobré, či zlé. Až naplníme svou mysl harmonií, krásou, láskou, celistvostí, zdravím, soucitem, mírem, dokonalostí a správnými činy, pak se dostaví pozitivní změny, po kterých tolik toužíme. Nejde to ale hned, protože vše dozrává. Žádné semeno zasazené do hlíny nám též nedá své plody hned druhý den. Proto je to hodně o trpělivosti, o disciplíně, kdy úpěnlivě pracujeme se svými myšlenkami na vědomé úrovni, než se usadí ty správné do našeho podvědomí, jako nový výchozí program. Nebojme se tedy probudit v sobě Boží dar, který dříme v našem nitru. Vše co nás může naplňovat vírou, nadšením, radostí, láskou, má nad námi moc a to také řídí naše jednání. Lidská bytost je v podstatě duchovní bytost oděná do pevného pláště v 3D struktuře. Proto pokud řeknete nahlas: „Já jsem láska, jsme energie, jsme víra, jsem zdraví, jsem hojnost….“ a cokoliv dalšího vás napadne, ohlašujete tak přítomnost živoucího Boha v sobě! Žije věčně. Duch se neustále projevuje na vyšších úrovních, proto také žijeme jinak, když nám byl rok, 10 let, nebo 30, 40 i 100 let. Náš duch se stále vyvíjí, učí se nejen z překážek na své cestě, ale i z nezdarů, které opakuje tak často, dokud je nezvládne, aby mohl postoupit výš. 

           Každý den, každou hodinu i minutu vpisujeme do našeho podvědomí stále nové pravdy. Každý člověk je sám sobě spásou, pokud dokáže v sobě probudit sídlícího Boha uvnitř, a nám pak postačí spojit se jen s touto Boží přítomností, která nás vždy správně povede a vyřeší i naše problémy. Takže například, pokud žijeme v pocitu nedostatku, pak naší největší touhou je žít v blahobytu. Pokud jsme nemocní, naší touhou je být zdraví. Zdraví i blahobyt je tedy naší spásou. Když se ztratíme v lese, je naší spásou najít cestu ven, umíráme-li žízní, naší spásou je voda. Proto i každá lidská bytost žijící na této planetě, která se dokáže spojit s Boží přítomností v sobě, je tudíž sama sobě spásou. Žádný Gurů, ani modlitby v jakémkoliv náboženství, uctívající své Bohy někde venku, nás nezachrání! Pokud tedy dopřáváme své mysli spíše pocity strachu, nezdaru, zášti, zlosti, depresím, či negativním vizím, pak nás spaluje náš vlastní oheň uvnitř, který jsme vytvořili svou myslí. Chceme-li ho uhasit, musíme dopřát své mysli uvolnění, klid, soustředění se na vše pozitivní a to také tak cítit i prožívat. Pokud je tam hluboko zakořeněna NEVÍRA, jak potom můžeme očekávat, že se něco změní, pokud nevěříme, že je to možné? Každý lékař vám dnes potvrdí, že příčinou vysokého krevního tlaku, vředů, artritidy či rakoviny, jsou právě tyto negativní emoce! Nahromaděná nenávist dokáže spustit celou řetězovou reakci zdravotních problémů, které nás dokážou nejen ochromit, ale i úplně zničit. Proto si do své mysli uložte nový program, který jasně říká:

„Jsem pravdivý, čestný, zdravý, spravedlivý, čistý, cokoli je hodné mé lásky, neboť já jsem ta Boží síla, která řídí všechny mé myšlenky pozitivním směrem.“

Kdykoliv od teď pomyslíte na nedostatek (pochopení, lásky, peněz, zdraví…), pomyslete nejprve ve své mysli v představách, jak vás hojnost ve všech směrech času, prostoru, i dimenzích obklopuje a hřeje vás u srdce, prosvěcuje vaši duši a vy máte krásný pocit blaha. Jste dokonalá lidská Boží bytost, která řídí vědomě své kroky plné radosti, lásky, štěstí, atd. Doplňte si tam sami, co právě chcete ve svém životě vidět, cítit i prožívat, abyste se skutečně šťastnými stali. Vše ovládá a řídí vaše mysl, vše vychází z hlavy a naše pozitivní představy a vizualizace, jsou klíčem k úspěchu. Ať vás toto vědění a poznání provází na vaší cestě životem a pokud se vám dnešní příspěvek líbil, sdílejte ho s ostatními, neboť každý má právo na lepší život.

S láskou a úctou Váš osobní trenér Radovan