Jaký je rozdíl mezi odpadním sifonem a tlustým střevem?

V minulém článku jsme si řekli něco o půstu, a jaký vliv má na náš organismus. Dnes se zaměříme na stravovací návyky, které přebíráme každý ve svých rodinách úplně jinak, a přesto se tedy alespoň u nás v ČR mnoho rodin shoduje v jednom. Jeden z nejběžnějších naučených návyků, který jsme převzali, je zapíjet jídlo limonádou, šťávou, nebo pivečkem. (V Číně nebo Japonsku pijí před jídlem, nebo zapíjejí doušky teplého čaje.) Dokud si ale my lidé neuvědomíme, že naším českým návykem ubližujeme nejen sobě, ale i svým dětem, nic se nezmění a dál budeme růst pro nemoci, kterým se dnes říká civilizační choroby. Co se děje v našem zažívacím traktu po zapití něčeho studeného snadno zjistíte, pokud rozehřejete máslo na pánvi a pak zprudka shladíte. Co se stane? Ztuhne a začnou se nám v těle rok co rok usazovat kaly, které se dříve či později prostě někde projeví. 

CO JSME SE NAUČILI VLASTNĚ JÍST?

Mnoho lidí dnes už ví, že JSME TO, CO JÍME. Proto nelze utéct před skutečností, že čím více konzumujeme připravených a zpracovaných potravin, tím více si každodenně zaděláváme na velké zdravotní problémy, jež začínají nenápadnými, neviditelnými záněty. Metabolizmus lidského těla není navržen k zpracování potravin plných cukrů a olejů omega-6. Přesto, že dříve veškerá zdravotnická zařízení a zdravotníci podporovali tento fenomén doby, dnes už se ví, že to byla chyba a mnoho lékařů dnes také přiznává, že se mýlili. 

Odvrácená tvář léků

Mnoho lidí se celý život honí za penězi, a když ztratí svoje zdravý, díky špatnému životnímu stylu, dali by cokoliv za to, aby jej opět získali zpět. Uvěřili jsme pozlátku krásných reklam, přesvědčivých výroků o americkém způsobu života, i léčbě pomocí farmaceuticky profanovaných léků, že už si ani nejsme ochotni přiznat, jak hrozné lži věříme a nehodláme přijmout cokoliv jiného.

Jak správně naslouchat našemu tělu

Naše tělo je tak dokonalý nástroj, že dodnes nebyl překonán žádným počítačovým programem, robotem, ani jiným systémem. Je už od nepaměti pozorováno, zkoumáno do jeho největší hloubky včetně procesů a fungování, které tvoří jeho součást. Největší pozornost zaznamenal sám mozek. Jeho funkčnost má tak nekonečné možnosti, které když začneme vnímat a správně používat, dokážeme ve svém životě i v životě všech ostatních úžasné věci. Náš mozek nemá hranice, a přesto mu jsou od útlého dětství neustále záměrně nastavovány a vedeny tak, aby nebyly překračovány. Děje se to tak i bez našeho uvědomění, protže i my jsme tak byly vedeni, řízeni a vychováváni. 

ČÍM JEDÍ DĚTI NEJRADĚJI?

ČÍM JEDÍ DĚTI NEJRADĚJI?

Teď si asi říkáte, co je to za hloupou otázku? No to je snad jasné každému. Ústy přece, že? No, není to tak úplně pravda, neboť dětský svět je plný fantazie a barev. A ten je nutné kreativně nejen podporovat, ale hlavně vnímat. Co myslíte, že se stane, když koupíte dítěti nějaké ovoce a dáte jej před něj na stůl? Chvilku na něj bude koukat, a když nevydržíte a pobídnete ho, aby si vzalo, mnoho z dětí odmítne. Proč? Neláká je to, protože je to jen fádně uspořádané ovoce do mísy, které jim nic neříká. A velmi často se spíše setkáte s výmluvou, že to, či ono nejedí. Pokud si ovšem dáte tu práci a s láskou a úsměvem dokážete z několika kousků ovoce vytvořit jakýkoliv pestrobarevný obraz, z 99% vám to dítě slupne na posezení a ještě bude chtít přidat. 

Ze zkušenosti vám mohu potvrdit, že co se stravy u dětí týče, tak vždy dají přednost tomu, co se jim líbí, voní, vypadá lákavě a hravě. Všeobecně lze říci, že děti moc nemusí ryby, (přestože je tolik potřebují), luštěniny a v neposlední řadě polévky. Dochází pak k začarovanému kruhu, kdy rodiče i kuchařky ve školkách, nebo školách zkoušejí mnoho receptů, jak přesvědčit děti, aby to či ono snědly. A na scénu nastupuje plýtvání. Je samozřejmě jednodušší a pohodlnější dát dětem smažené hranolky, párek v rohlíku, nebo hamburger, když jsou na každém rohu k mání. Otázka ovšem zůstává, co tím děti získají a co tím naopak ztratí. Tak jako tak, se na ně konzumace takové potravy dříve či později podepíše. 

Nákupy polotovarů se v české republice za poslední tři roky zdvojnásobily. Z toho také vyplývá, že jsme vědomě přijali společenský tlak, nechat se ovládat uspěchanou dobou. Pokud na to ale nepřistoupíme a sami si určíme pravidla hry, můžeme začít tvořivě spolupracovat např. o víkendech, kdy je na vše více času. 

Jak to ale udělat, aby děti začaly sami toužit po jídle, které jim zrovna moc nejede? Začněte si společně hrát na kuchaře a dejte průchod kreativnímu tvoření. Čím více budete hravější a nápaditější, tím zajímavější výtvory dokážete společně s dětmi vykouzlit. Tím, že se děti aktivně zapojí do tvoření, sami se budou těšit na očekávaný výsledek. Pokud děti odmítají například jíst polévky s kupovanými těstovinami, zkuste vyrobit domácí z mouky a vajíčka. Nechte děti nastrouhat vyrobenou směs do polévky a můžete si po uvaření zahrát třeba na rybáře. Kdo vyloví více krmení pro rybičky?

Nemají rádi nějakou zeleninu? Vyrobte z ní dárek např. takový, o kterém rádi mluví.

Jako třeba z okurky plachetnici, nebo krevety, z ředkviček či vařených vajíček myši, z luštěnin korále, ze salátu mořské vlny, z vařeného květáku ovečky, z brokolice košatý strom, z citronu a mrkve barevné rybičky, rajčátek a černých oliv berušky, ze salámů nebo plátkových sýrů růže, motýlky, ryby, apod. Z toustového chleba můžete postavit skvělý domek s dveřmi i okny včetně barevné zahrádky, kterou vytvoříte rovněž z ovoce a zeleniny. 

Je to samozřejmě více práce, než dětem dát na talíř trochu toho sýra, šunky, k tomu kousek zeleniny a je to. Jenže pokud dokážete změnit způsob podání, získáte něco, co ničím nenahradíte. Změníte v prvé řadě dětské vnímání na konzumní svět, který je jim denně servírován díky reklamám, které v nich následně vyvolávají závislost. Pokud o to nestojíte a chcete to změnit, je nutné mnoho násobně zvýšit kognitivní dětskou vnímavost, kreativitu, a v neposlední řadě aktivní zájem o spolupráci. Pokud tedy všichni rodiče říkají, že by pro své dítě udělali cokoliv, je vhodný čas začít dělat věci jinak. Ne každý ale má vrozenou obrazovou představivost, která by mu ulehčila vytvářet s dětmi hravé obrázky. Proto nevěšte hlavu, pokud mezi takové rodiče patříte i vy. Ke všemu se postupně společně dopracujeme. Prozatím vám všem přeji hodně štěstí.

S láskou a úctou váš osobní trenér Radovan.

Nelámejme nad brokolicí hůl

Z odporu k  Br-oko-lici  k  zamilovanosti

Mnoho dětí chodící do školky, nebo do školy odmítá jíst určité druhy jídel, neboť nejsou připravovány tak, aby po nich děti toužily. Mnoho jídel v jídelnách tak končí v odpadu, přestože by tomu mohlo být naopak. Rodiče investují nemalé částky, aby se jejich dítě pořádně najedlo a místo toho zůstávají hladové. V horším případě se snaží učitelky nebo vychovatelky děti nutit, aby veškeré jídlo snědly, neboť mají právem obavy z odezvy rodičů. 

Rodiče se pak rozčilují a nadávají, proč jejich dítě chodí domů hladové a oni nejsou schopné dítě přimět, aby zaplacené jídlo snědlo. A jsme opět v začarovaném kruhu. Kdo je na tom nakonec bitý nejvíce? Samozřejmě že dítě, protože si jeho hlava začne opět vytvářet obranné mechanizmy proti nařizování, rozkazům i autoritě samotné. Kolik dětí dnes už polévky skoro vůbec nejí? Naše babičky vždycky říkávali: 
„Polévka je grunt, kdo ji nejí, ten je špunt“.

Schválně si vzpomeňte na své dětství, když jste chodili do družiny a nutili vás jíst něco, co jste nejedli, nebo vám nechutnalo. Také jste museli jíst hrachovou kaši, žvýkat půl hodiny tlusté maso s flaksou apod.? Jak jste se cítili? Jak vám bylo? Seděli jste také u stolu tak dlouho s učitelkou za zády, která na vás dohlížela jako dráb, dokud jste do sebe nenasoukali poslední sousto? A co bylo dál? Zvedl se vám po pár krocích žaludek a vše jste v tom lepším případě vyzvraceli venku, v horším případě rovnou v šatně?

Opravdu máte s vašimi dětmi takový vztah, aby se vám nebálo říci, co ve škole jí nebo nejí, a proč mu to třeba nechutná? Víte určitě, co Vaše dítě jí a co ne? Co mu chutná, co odmítá a proč, nebo mu ještě vynadáte, pokud se vám pochlubí, že to či ono nesnědlo a vy ho useknete např. těmito slovy:

„A proč si myslíš, že to platím? Myslíš si snad , že mám na vyhazování? Prostě to jíst budeš a hotovo! Nechci slyšet žádné výmluvy! Přece by vám ve škole nevařili nic, co není zdravé. A když to mohou jíst ostatní, tak ty taky! Tečka.“

Přitom by bohatě stačilo si občas s dítětem přátelsky popovídat, zjistit co mu brání v tom, že to či ono nejí, co způsobuje, že mu to nechutná, jak to prožívá apod. Pak si stačí vyhradit trošku svého drahocenného času a zajít si vše ověřit do jídelny a klidně ochutnat přesně to jídlo, které vaše dítě odmítá. Vyprávím vám to ze zkušenosti, neboť jsem podobnou situaci ve škole také kvůli svým dětem řešil. Jeden z názorných příkladů je polévka vařená z velmi zdravé zeleniny, kterou je brokolice. Velmi blahodárně působí jako prevence proti rakovině, ale pokud si proti ní dítě vypěstuje averzi už jako malé, nemáte už moc šancí ho přesvědčit, aby z brokolice cokoliv snědlo.

Přesto se to stalo a najednou přede mnou stála obrovská výzva, která mě tlačila k nalezení řešení. Poradil jsem si s tím po svém. Učitelkám jsem slušně vysvětlil, že si nepřeji, aby moje děti nutily jíst něco, co nechtějí, a pokud za obědy zaplatím, tak neočekávám, že musí vždy vše sníst. Takže pokud něco odmítají, tak k tomu asi mají svůj důvod. Pak jsem začal hledat řešení, jak to udělat, aby děti opět začaly brokolici nejen jíst, ale aby si jí zamilovaly. Myslíte si, že to není možné, když už si dítě vypěstuje k jakékoliv potravině odpor? Já tvrdím, že jde všechno, jen malé děti se musí nosit. 

Hledal jsem po různých restauracích polévky, které byly vařené z brokolice, až jsem objevil jednu až v Praze (děti žijí na Šumavě) a její zpracování bylo přesně to, co jsem hledal. Nebylo ani poznat, že se jedná o polévku z brokolice a navíc fantasticky chutnala. Požádal číšníka o recept, který klidně zaplatím, ale kuchař odmítl. Takže další překážka. Našel jsem to, co jsem hledal, ale neměl suroviny, neznal postup přípravy. Co teď? Mnoho lidí by to v tuto chvíli možná už vzdalo, neboť vydat tolik energie kvůli jedné polévce vám možná přijde i zbytečné.

Věřte že není, protože jde o život a zdraví vašich dětí, které mají život před sebou a vy přeci chcete, aby do vínku dostali vše, co potřebují. A tak jsem hledal dál. Sháněl různé kuchařky, kalendáře s recepty a stále podle nich zkoušel uvařit tu lahodnou polévku, kterou si moje chuťové buňky zapamatovaly. Když už to vypadalo po několika měsících snažení, že recept prostě neseženu, začal zkoušet různé postupy sám. Začal zkoušet všechny recepty různě obměňovat, než jsem docílil přesně té chuti, kterou chtěl a znal. 

(obr. z několika školních jídelen - polévka z brokolice)

Věřte nebo ne, ale samotná cesta hledání, byla mnohem užitečnější, než samotný cíl.  Je to ten nejúžasnější pocit, který můžete v životě prožívat, neboť život je cesta. Pak už stačilo jen trocha fantazie, jak to podat dětem. Neříkat nic o slově „Brokolice“, neboť už samotný název v nich vyvolával odpor a prostě jim naservírovat na talíř pohádku. A světe div se, děti to nejen okouzlilo, ale chtěli i přidat. Od té doby tuto delikatesu milují a k brokolici už mají pouze kladný vztah!

Víc vám ale neprozradím, neboť tato polévka je také součástí knihy JND X, kterou najdete na hlavních webových stránkách. Z brokolicí a mnoha dalších surovin, které mohou sloužit vašemu zdraví trvale, vč. kočení a bylin, najdete též v této knize. 

Chci, abyste si každý den udělali pár minutek čas a přečetli si jedno konkrétní téma, neboť bez informací a změn, které je nutné v životě přijmout, nepřijde ani požadovaný pozitivní výsledek. Přeji vám všem hodně štěstí na cestě poznání a vědění. 

S láskou a úctou vás osobní trenér Radovan.

Vaše náměty, dotazy, připomínky, nebo životní příběhy či zkušenosti piště do komentářů nebo na email: info@jaknadeti.com

MOJE DÍTĚ SI NIC NEPAMATUJE!

MOJE DÍTĚ NENÍ SCHOPNÉ SE NĚCO NAUČIT A ZAPAMATOVAT SI TO!

Mnoho z vás se potýká s podobným fenoménem zvaným „špatná vrozená paměť“. A jistě hledáte všude kolem sebe viníky, kdo vlastně za to může, že vaše dítě není schopné si něco zapamatovat , natož pak nějakou látku, kterou se musí naučit do školy. Ihned vám naskakují v hlavě otázky typu: „Po kom je ten náš kluk tak blbej? Celej tatínek“. ….nebo „Jako by mamince z oka vypadla“.

Hned vás ale musím zabrzdit a pokusit se nasměrovat nejen vaše myšlenkové vzorce, ale i postoje, které neustále používáte u těchto témat na úplný začátek celého procesu pro správné fungování mozku vašeho dítěte. Největší vliv na své dítě totiž máte za všech okolností právě vy. Nikdo jiný. Proto pokud jste až do teď vašemu dítěti neustále něco vyčítali, ihned na to zapomeňte, protože byste museli začít u sebe. Pokud tedy nemáte rádi kritiku, jako asi nikdo, tak stačí začít pracovat s těmito základními pravidly.

1)    Složení jídelníčku

2)    Snídaně, nejdůležitější jídlo dne

3)    Zaveďte pravidelnou konzumaci ryb

4)    Netlačte dítě na ZŠ do biflování látky zpaměti

5)    Pracujte společně na bázi vizuální představivosti každé probírané látky

  

Teď vám něco řeknu k jednotlivým bodům.

Bod č.1) Složení jídelníčku opravdu souvisí se schopností efektivně se učit, dokázat udržet pozornost a nepociťovat únavu. Pokud chcete, aby vaše dítě nemělo s učením problém, nenechte ho se přejídat, protože pak má jeho tělíčko nejvíc práce se zpracováním potravy, místo aby zaměřovalo energii na dostatek kyslíku a tekutin na správné fungování mozku.

Bod č.2) Snídaně, nejdůležitější jídlo dne, vám může připadat jako otřepané klišé a  místo toho hledáme výmluvy. „Nejsem zvyklá snídat, už od dětství nesnídám a moje máma taky nikdy nesnídala“. …nebo „Po snídani je mi vždycky těžko od žaludku a dělá se mi špatně“.  Je třeba se ovšem zamyslet nad jedním velmi důležitým faktem. A/ máma=nesnídá=já=nesnídám=moje dítě=nesnídá.

B/Je mi špatně, protože snídám, co mi nesvědčí, nebo je toho až příliš a pak ve shonu letím do školy a díky vyvolanému chvění organizmu, to vyvolává pocit nevolnosti?

Za A/ jde o naučený program, který si prostě svévolně předáváme z generace na generaci, aniž bychom se namáhali ji jakkoliv změnit, nebo přímo odstranit. Bereme to jako záležitost genovou, tudíž vrozenou. To ale vůbec není pravda. Za B/V myšlenkách se přesvědčím o svém nepříjemném stavu po jedné nepovedené snídani a čím víc se na tuto myšlenku upínám, tím rychleji se stává mojí realitou, mojí virtuální pravdou, která se nakonec stane skutečností, neboť jí můj mozek prostě uvěřil a zakódoval si ji do svého podvědomí. Nic jiného v tom není. To je druhá pravda.

Bod č.3) Zaveďte pravidelnou konzumaci ryb, neboť obsahují velmi důležité látky, které podporují právě správnou funkci mozku! Veškeré výzkumy již několikrát potvrdily, že antioxidanty obsažené v rybách, stejně tak i rybí tuk fungují proti skleróze, Alzheimerově chorobě, senilitě atd. Pro správný vývoj mozku je také velmi důležitá vyšší koncentrace jódu, který je obsažen v mořských rybách. K nim pak můžete nechat děti chroustat i vlašské ořechy, které také velmi významně působí na jeho správné fungování.

Čím více se dítě bude při učení nudit, tím více bude vymýšlet, co musí sníst, aby se mohlo lépe soustředit. A zde je největší kámen úrazu. Příjmem příliš tučných, nebo sladkých potravin, znečišťuje své tělo odpadními látkami, které se následně ukládají ve svalech a krvi ty pak zapříčiňují únavu a nesoustředění.

Bod č.4) Netlačte dítě na ZŠ do biflování látky zpaměti, protože mozek potřebuje pracovat prostorově, nikoliv v kontextu. Opakováním látky možná docílí krátkodobé zapamatování, ale druhý den bude mít lidově řečeno „vygumováno“. To stejné platí i pro jazyky. Denně si může zapamatovat max. 7 slovíček, ale nedokáže je přirozenou formou zpracovat a použít ve větě.

Bod č.5) Pracujte společně na bázi vizuální představivosti každé probírané látky, protože mozek miluje příběhy, zážitky, které si ukládá do podvědomí a tudíž do trvalé paměti. Pokud se tedy učí např. látku o Husitech, hrajte si společně na husity a nechte dítě prožívat veškeré dění, jako by v té době přímo žil. Pokud se bude učit např. pravopis, udělejte si z toho pohádku o hloupém Honzovi, který psal všude tvrdé „Y“, protože byl natvrdlÝ. Nechte dítě, ať všude záměrně píše tvrdé „Y“ a pak mu ukazujte na vyjmenovaných slovech, jak vlastně chytrý byl. Tím dítě získá mnohem větší zájem k učení a pochopí i rozdíly v pravopisu. Pokud dítě prožívá, tak cítí a pokud projde vědomě nějakým dějem, příběh mu v paměti zůstane trvale zakotven. Bez vás to ale nezvládne. Musíte spolupracovat a být aktivními vypravěči. Pokud vám to hned na poprvé moc nepůjde, nevěšte hlavu, protože na školách to nedělají do dnes.

Pokusil jsem se vám dnes nastínit pouze nepatrný zlomek toho, co opravdu funguje a jak to můžete zavést do vašeho života i vy. Pokud to uděláte, máte do budoucna o mnoho starostí a problémů méně. Pokud ne, budou přibývat. Taková je realita a poveze se i s dětmi. Je tedy na vás, zda si z mého blogu „JAK NA DĚTI“ dokážete něco odnést, použít a začít praktikovat a udělat tak váš život i život vašich dětí mnohem jednodušší a zábavnější. Pokud to sami nedokážete, počkejte si. Připravuji celoroční tréninky, které budou hyper akční, se zaměřením na každodenní starosti, povinnosti, strasti, ale i zábavu, kreativitu, pečení i vaření. Vše pak můžeme projít společně krok za krokem. Máte se na co těšit!

S přáním pěkného dne a hodně štěstí na vaší společné cestě za poznáním vám přeje váš trenér Radovan.
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz