Dětský svět mýma očima

Dnes bych se s Vámi rád podělil o některé zkušenosti při svých hodinách výuky v lyžařské školičce, kde externě pro YP vypomáhám. V té se zaměřuji nejen na samotnou výuku, ale i na velmi důležitou vazbu mezi trenérem a dítětem a tím je navázání přátelství. Proto si s každým dítětem na uvítanou podáme ruku, sdělíme si svá jména, ale nikoliv ve stoje, jak jsou dospělé „AUTORITY“ zvyklé, ale pěkně v kleče, abychom si s dětmi viděli vzájemně do očí. 

(Autorka obrázku: Lucinka z Prahy 6 let)

Při vštěpování základních zásad lyžařských dovedností, bezpečné jízdy nejen na svahu, ale i při jízdě na vleku si s dětmi povídám o všem možném. Co je zajímá, co dělají ve svém volnu, jak vnímají své rodiče doma, jak tráví svůj volný čas, a postupně si tak vzájemně vytváříme vztah. Volné chvilky, které trávíme právě při jízdě na vleku, si krátíme zpíváním, vyprávěním vtipů nebo básniček.

JE NUTNÉ DÍTĚ NEUSTÁLE VÉST A UČIT HO?

Je nutné dítě neustále vést a učit ho?

Pokud se každý z rodičů zamyslíte nad určitými fakty v jednotlivých epochách vývoje dítěte, co vám vyjde? Máte pocit, že musíte dítěti říkat, když je malé, že potřebuje od mámy nakrmit, nebo si o to umí říci samo tím, že se jednoduše ozve? Pokud ho něco trápí, jak to poznáte? Řekne vám to snad? Neumí přeci ještě mluvit, a přesto se opět ozve. Když se začne učit chodit a stále padá, zkouší se stále zvednout, nebo máte pocit, že je nevyhnutelně nutné mu pokaždé přispěchat na pomoc a zvednout ho? 

Pokud tedy žijete v tomto přeludu, také mu budete utírat zadeček, až vyroste a budete ho vodit za ručičku všude, kam se vrtne? Asi těžko. Tak se zkuste soustředit na to, že vše, co vaše dítě potřebuje pro život, má už od narození dávno v sobě a jen se potřebuje rozvíjet jako květina. Příroda je opravdu velmi mocná a obdařila nás všechny takovými schopnostmi, o kterých se možná nikomu ani nezdá. Mezi námi rodiči a dětmi je rozdíl pouze v tom, že my jsme velcí, oni malí, ale mozek máme naprosto stejný. My už nějaké zkušenosti nasbírali, oni je sbírají. Naše zkušenosti ovšem nemusí vůbec korespondovat s těmi dětskými.A když to může fungovat v přírodě, jak dokládají i přiložené obrázky, proč si lidé myslí, že nás se to netýká, že my jsme něco jiného. Nikoliv. Jsme součástí přírody stejně, jako všechny živly na planetě, které všichni hojně využíváme, jen jsme si je přestali uvědomovat, protože už je všichni bereme jako samozřejmost. Zkuste si ale být chvíli bez jediného živle, který potřebujeme pro přežití. jakou pak pro vás bude mít hodnotu? Vědí vaše děti o těchto základních potřebách člověka vůbec něco? Tak až zas budete trpět nedostatkem něčeho, zkuste na chvíli zatajit dech a pak se zeptejte sami sebe. 

"Co potřebuji pro svůj život nejvíce? Co je to, bez čeho se neobejdu a zas naopak bez čeho se obejdu?

Umožněte dětem kvést, dejte jim prostor, čas, soběstačnost, bojovnost, nebojácnost, to vše i mnohé další vlastnosti mají skutečně v sobě. A pokud jim nebudete bránit v rozletu, přestanete je opravovat, hledat chyby a nedostatky a to jen díky vašemu vlastnímu pohledu ovlivněného strachem i společností, aby byli správně zaškatulkováni a moc nevykukovali z řady. Pozor, mohli byste se třeba dostat do řečí! Co pak? Zapomeňte na tyto staré a nefunkční programy!!! Každý má svých starostí dost, tak proč by někdo řešil právě vás a vaše dítě. To, že jednou někdo vysloví jízlivou poznámku či připomínku, není hned nutné se uzavírat před celým světem. Prostě to vypusťte z hlavy, neřešte to a jděte směle dál. Škarohlídi vám za vaše trápení nestojí, tak proč se tím ještě sužovat a trápit?

Smiřte se s tím, že je skutečně jiná doba, která přispívá k větší spolupráci, toleranci, porozumění a neustálého sebe poznání, neboť jen tak můžeme správně chápat hlubší souvislosti mezi fyzičnem a duchovnem, které nelze rozdělovat, nýbrž slučovat. Stačí vám jen pozorovat symbiózu a souznění v přírodě. Jak se učí mláďata, jak se chovají rostliny či stromy?

Kdo je učí? Naučná encyklopedie to asi nebude, Wikipedie také ne, tak kdo? Ano přesně tak! Nikdo je nic neučí. Učí se sami vše, co pro přežití nutně potřebují a veškeré praktické dovednosti zvládají sebe realizací a sebe poznáním. A tak je to i s dětmi. Co tedy s tím a jak dál? Vám pro výchovu vlastních dětí postačí pouze znát, vědět, chápat, pozorovat a být jejich pozitivním zrcadlem. Žít v rovnováze s přírodou i vesmírem. Když se ve vás totiž uvidí, budou přesně vědět, co mají a nemají dělat a také to tak udělají. 

Jde ale hlavně o to, být tím správným zrcadlem, bez jediné známky starých naučených a nefunkčních programů, které k dnešní výchově vůbec nepotřebujete, a dětem spíše škodí. Inspirujte se přírodou. Od té se můžeme stále něčemu novému přiučit a nikdy toho nebude dost. Stále má nás čím překvapit i okouzlit zároveň, stejně jako naše děti. O tom ale spíše až někdy příště na nějakém společném sezení, nebo v některých z připravo-vaných video tréninkových návodů, JNT = Jak Na To, neboli jak sám název blogu napovídá …J.N.D. Ale pozor, abyste si to nespletli se zkratkou, kterou mnozí nosíte v hlavě a přitom si je stále děláte. O čem je ten druhý význam zkratky? „JEN NE DLUHY“. hihi..... A proč nestát o zkratku JND v druhém významu? Protože dluhy dělají z lidí otroky!!! Už jste to také zjistili a víte? Pamatujte, že děti můžete učinit šťastnými i bez peněz. Nevěříte? Přesvědčím vás o tom, ale později..….ještě neuzrál ten pravý čas. Zůstaňte mi spřízněni a pokud vás moje náměty inspirují a pomáhají vám, budu rád, když jej budete šířit všude kolem sebe do světa, protože všechny děti světa si zaslouží lepší zacházení, přístup, porozumění i lásku.

Hodně štěstí všem přeje váš trenér Radovan.

Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz

Lila a vlci

Lila a vlci

Příběh, který vám dnes budu vyprávět, jsem zažil na dvouhodinovém lyžařském tréninku s dvěma sedmiletými dívkami. A přesto, že jsou 3h ráno, zážitek byl pro mne tak silný, až mě to vzbudilo ze snu, vstal jsem a šel jsem to celé napsat. Byly to kamarádky a každá z nich se přijela učit lyžovat se svými rodiči do Čech. Obě rodiny pocházely z Ruska, ale žili již několik let v SRN, proto bylo velmi zábavné, když obě dívky se mnou mluvili německy, rodiče, které zas trénovali mé dvě kolegyně, mluvili anglicky a mezi sebou mluvili rusky. Úžasná možnost, jak se zas něčemu přiučit.

Už když rodiče s dívkami přišli na sjezdovku, bylo zřejmé, že každá z nich je vychovávána poněkud odlišným způsobem. Jedna jménem Melany, působila velmi skromně a zvyklá poslechnout a udělat co je třeba. Její kamarádka Lila celou dobu plakala, vztekala se, nadávala rodičům a že lyžovat nechce a nebude. Přestože se jí otec snažil v klidu domlouvat, její mamka byla ráznější povahy. Hned nařizovala co má a nemá, co bude, když nebude a jak to bude vypadat pak, až na svahu skončí. Nic nezabíralo, tak jsem k ní přistoupil a pošeptal do ucha: „Když nechceš, tak se nenuď. Klidně tu dál seď na sněhu, vybreč se, ať se ti uleví a my si zatím budeme s tvojí kamarádkou hrát a bavit se na lyžích“. Přitom došel za rodiči, ať se jí pokud možno vůbec nevšímají, ať se děje cokoliv a věnují se jen svému tréninku.

Ukázal kamarádce, jak se nosí lyže a už jsme šlapali do kopečka. Zatím co jsme trénovali s Melany ježdění a brzdění v pluhu do výseče pizzy, pozoroval po očku Lilu. Cca 10 minut z nás nespustila oči a najednou to přišlo. Když jsem se k ní s kamarádkou znovu přiblížili při sjíždění z kopce, vstala a chtěla taky jezdit. Já se usmál a znovu jí pošeptal do ucha: „Já teď ale učím tvojí kamarádku, když ty jsi nechtěla. Ale pokud si sama vezmeš lyže, odneseš si je nahoru na kopec a počkáš tam na mě, tak za tebou přijdu“. Melany za tu chvilku zvládala zabrzdit sama a tak to byl nejlepší čas, začít se věnovat oběma současně. Na Lilu brzdění teprve čekalo. Když po nějaké době pochopila základní principy fungování na lyžích, chtěla rychle umět zas něco nového. Netrpělivost a rozmazlenost z ní úplně sálaly. Když měla zůstat stát, rozjela se, když se měla rozjet, začala trucovat. Za to Melany už během první hodiny a půl dokázala pomalu v pluhu i zatáčet. Lilu už to očividně přestávalo bavit, i když jsme společně dělali spoustu legrace, které děvčátka nejednou rozesmála. Pak si ale Lila postavila znovu hlavu a když viděla tatínka pod svahem, jak vše fotí, dojela k němu tak na dva metry, schválně zastavila tak, aby ji viděl a spadla. A začala své divadelní představení, jak už nemá sílu, jak nemůže vstát a aby jí taťka zvednul. Dojel k nim, taťku požádal, ať to nedělá, přistoupil k Lile a povídám:

„Lilu, představ si, že všechno, co jsi dnes chtěla o lyžích vědět, už víš a znáš. Víš, jak je nosit, jak si je obout, jak se sama zvednout, jak se rozjet i zastavit. A přesto, že máš pocit, že už nemáš sílu se zvednout, spoléháš stále na pomoc od druhých, věřím v tebe, že to zvládneš sama. Mám tě rád, jsi skvělá holka, ale když tě teď podám ruku a zvednu tě, je to jako bych ti řekl, že si tě nevážím, že jsi chudinka a nic bez pomoci druhých nedokážeš. Zavři na chvilku oči a představ si, že jsi tu zůstala na kopci úplně sama a blíží se noc. Padla mlha a je čím dál větší zima. Slyšíš v lese vlky, jak vyjí na měsíc a stále se přibližují blíž a blíž. Máš teď dvě možnosti, jak se rozhodnout. Zůstat sedět a čekat jak to dopadne, nebo rychle vstát, obout lyže a sjet dolů. Jak se rozhodneš?“

Najednou otevřela oči, vyskočila, postavila se do lyží a rozjela se směrem k mamce, která už stála pod kopcem. Její taťka jen nechápavě kroutil hlavou a pak řekl: „ gut
Arbeit “….a se vztyčeným palcem doplnil svůj pocit překvapení.

Chtěl jsem jen tímto názorným příkladem ukázat mnoha rodičům, které čtou mé články na blogu, že lásku můžete předávat dětem mnoha způsoby. Je ovšem vždy nutné rozlišovat to, co dítěti v životě nejvíce prospěje, nebo naopak ublíží. Já dal Lile na výber a ona sama měla možnost se rozhodnout. Nenařizoval ji nic, neříkal co má a nemá, nezvyšoval hlas, jen ji dal možnost volby. To je celé kouzlo v přístupu k dětem. Proto kdykoliv upadnou a vy jim přispěcháte na pomoc, abyste je pokaždé znovu zvedli na nohy, vzpomeňte si na tento příběh, protože až jednoho dne za sebou mít nikoho nebudou, kdo by jim pomohl vstát, tak umrznou, nebo je sežerou vlci. ......

Hodně štěstí na vaší další cestě za poznáním přeje váš trenér Radovan.
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz

JAK NA DĚTI X aneb, na co jinde recept nenajdete.

Ať už děti máte, nebo s nimi v blízké budoucnosti počítáte, zpozorněte.  Vše, co zde naleznete, vychází z mnohaleté praxe s dětmi. Píši zde záměrně praxe, neboť se při výchově nejedná, nebo spíše nemělo jednat o „práci“, nýbrž zábavu. Veškerá výchova, poznávání, vzdělávání, respekt, to vše je zde použito hravou formou, kterou děti milují. Naleznete zde mnoho různých příkladů, s čím počítat, nebo čeho se raději vyvarovat. Co na děti nejvíce platí, nebo to, jak nepraktikovat špatné příklady a staré programy.

Mnoho z vás možná zarazí v samotném názvu písmeno „X“. Předem bych rád použil magické tázací slovo PROČ právě „X“ ? (O významu slova „PROČ“ se můžete blíže dozvědět v některém z mých dalších témat, kde si detailně vysvětlíme jeho význam). „X“ znamená v řecké abecedě číslici 10 a v latině též slovo „decem“ – deset, což je symbol lásky a světla, zdroje všeho, co si lze představit. Obsahuje kód “Představ si a bude“, nebo „Představ si a je“. Schopnost uskutečňování tvořivých záměrů, která jsou nám všem vrozené.

                    

 Mnoho rodičů se potýká s mnoha nezodpovězenými otázkami, na které by rádi znali odpovědi. Je ovšem velmi důležité uvědomit si, že vše vychází a je ovlivňováno mozkem, našimi naučenými programy. Pokud tedy chcete vychovávat své děti tak, aby byly šťastné, spokojené a nic jim v životě nescházelo, pak jsou témata, která sem budu dávat, určena právě pro vás. Šťastné číslo sedm není spojeno pouze s pohádkami o „Sněhurce a sedmi trpaslících“, nebo „Sedm jednou ranou“, „Sedmero krkavců“ apod., ale použil jsem toto magické číslo i pro 7 základních otázek J.A.K.?………… zaměřené právě na děti.

-         Jak s nimi jednat?

-         Jak s nimi mluvit?

-         Jak s nimi co nejlépe zacházet?

-         Jak je správně učit/motivovat?

-         Jak správně vést?

-         Jak je zabavit?

-         Jak je zvládat, když zrovna nemají svůj den?

Svět dětí je o poznání jiný, než ten dospělých. Dospělí řeší své každodenní starosti i radosti, povinnosti či problémy, ale ty nepatří do světa dětí. Děti mají svůj vlastní svět, ve kterém se rozvíjejí každý den a jejich schopnosti učení mnohonásobně převyšují schopnosti nás dospělých. Možná to mnoho lidí dokáže těžko přijmout, ale učit bychom se měli my od dětí, nikoliv oni od nás. Jak vše ale funguje, co je vědomí i podvědomí, jak nás i naše děti dokážou ovládat a podobná témata probereme postupně krok za krokem.Ale všechno pěkně po pořádku.

Co všechno víme o dětském světě?

Mnoho z vás si možná řekne, k čemu mi tyto informace vůbec budou? Já sám snad nejlépe vím, jak se o své dítě starat! V tom máte samozřejmě všichni pravdu. Je ovšem nutné se zamyslet nad skutečností, že nás všechny ovládají staré programy. A pokud je nezměníme uvnitř sebe, budou ovládat dál i naše děti. Opravdu jste přesvědčeni, že vaše programy jsou ty správné a funkční? Že přesně víte, jak s dětmi jednat, vychovávat či vzdělávat, aby to bylo pro jejich největší dobro? Rozumíte jim? Nebo spíše občas pociťujete, že si dítě dělá, co chce a vůbec vás nevnímá? To co se společně naučíme a objevíme, je skutečnost, jak se stát skutečným mistrem duše. Vzájemnou spoluprací a vhodnou formou komunikace lze najít rozpouštědla, která nám odstraní hranice mezi lidmi i dětmi, plná esencí, magie, lásky a krásy. Zároveň se stanou i naším katalyzátorem veškeré naší touhy po všem zvláštním a neobvyklém. 

                                      

Nový způsob vnímání nás pak za odměnu obdaruje soucitem, podporou, vyšší citlivostí a duchovním vnímáním, čímž společně změkčíme tvrdší okraje krizí a mnohé naučí dovednosti navigace ve svých vodách. Stejně tak jako moře, představuje toto poznání totiž přírodní síly, které jsou mimo naši kontrolu, a tudíž nás může naučit orientovat se v měnících se proudech života a na samém dně najít poklad! A kdo by nechtěl najít v životě skutečný poklad? Asi každý. Ale není poklad jako poklad. I takový poklad může mít mnoho podob. Jedním z hlavních pokladů života je právě poznání a díky tomu, že jste se rozhodli číst tyto řádky, jste udělali ve svém životě první krok k nalezení takového pokladu. I když si velmi dobře uvědomuji, že tím největším pokladem pro vás, je právě vaše dítě, jako pro každého správného rodiče.

Těším se na další setkání s vámi. Vše co vás zajímá pište do komentářů, nebo přímo na email: radovan@jak-na-deti.cz
S láskou a úctou váš trenér Radovan