Energie vánoc

 Poslední dobou se hodně změnilo moje vnímání života na této planetě. Již delší dobu se zajímám o kvantovou fyziku a už pár let sbírám do své hlavy informace tohoto druhu. Nedávno jsem navštívila přednášku profesora fyziky, pana Raka, který nejen přednáší na Švýcarské fyzikální universitě, ale k tomu i pracuje ve výzkumném středisku v Cernu. Přednáška byla velice zajímavá a hodně mi otevřela jiný rozměr vnímání nejen světa, ale i celého universa a tím i života a jeho možností. Do té přednášky jsem různé teorie z kvantové fyziky a mechaniky měla v hlavě, ale v kontextu s životem mi dávali pramalý smysl. Po této přednášce zažívám fyziku v praxi. Veškeré teorie se mi přesunuli z hlavy do mého těla. Místo slova myslím si, jsem začala používat slovo vnímám to, nebo cítím. 

Moje tělo je nyní jako radar, který přijímá energii a vyhodnocuje její vibrační pole a tedy i výšku kvality. K tomu všemu mi dopomohla profesorova věta, že vědomí je všude okolo nás a pokud on je fyzik, tak jsme fyzici všichni. Tento program, který mi profesor vložil do hlavy, jsem si uchovala a začala sledovat jeho působení v praxi. Dnes vidím výsledky. Ve své hlavě mi stačí si představit profesorův obličej a vše kolem mne začne mít jiný rozměr a pozorovatele, tedy mne. V kontextu s dalšími informacemi, že nic neexistuje a vše je jen iluze a že existuje několik verzí reality, jsem se stala pozorovatelem svého těla a života okolo mne. 

ENERGIE, KTERÁ OVLÁDÁ NÁŠ ŽIVOT

Jaká energie dokáže mít takovou sílu, která dokáže měnit vše vně i uvnitř? Co má největší sílu působit na nás a na naše okolí? Je to síla růstu. Síla přirozeného vývoje, síla učit se, síla překonávat překážky, síla působit pozitivně na své okolí i sebe sama. Když pak tuto sílu – energii transformujeme do svého růstu s radostí i vášní ze života samotného, dříve či později se projeví.  Vše se začne postupně najednou naplňovat propojovat nevysvětlitelnými náhodnými okolnostmi, přesto že „NÁHODY“ neexistují. To my jsme dali vlastnímu životu smysl a naplnění. Začneme kolem sebe vyzařovat pozitivní energii, která září jako nějaké světlo, které vede po naší cestě a šíří zdraví, štěstí, hojnost, kreativního tvoření, spolupráci, přátelství i lásku. Tato energie způsobí, že ovlivníme každého, kdo s ní přijde do kontaktu, aniž bychom museli cokoliv říci. Byli jsme učeni myslet, poslouchat, jednat, mluvit, chodit a dokonce i spát, jako vojáci cvičeni podle určitých norem a řádu. Byli jsme neustále strašeni, že pokud to tak nebude, přijde trest. Už od malinka mnoho dětí slyší a dospělí rádi používají naučenou větu: „ŠKODA KAŽDÉ RÁNY, KTERÁ PADNE VEDLE“.

PŘÁTELSKÝ VESMÍR - SÍLA TVOŘENÍ

PŘÁTELSKÝ VESMÍR - SÍLA TVOŘENÍ

Vše co je spojeno s přírodou a vesmírem je v rovnováze. A tak jako přichází každý rok roční období, kdy na jaře vše rozkvete, v létě nás sluníčko nabije tolik potřebnou energií a teplem, podzim hraje všemi barvami, aby nakonec uvítal paní zimu, která vše zahalí do bílé peřiny, den se snoubí s nocí, světlo nahradí tma, tak i nás ovlivňuje vše co se kolem nás děje. 

Máme různé pocity, myslíme na kde co, jsme stále s něčím nespokojení, atd. Ale proč stále ubírat svoji pozornost a své myšlení na něco, co vlastně ani nechci, co mi neslouží, a nepotřebuji? Naše myšlení je jako naše zrcadlo. Vše na co myslíme, se odráží v našem životě jako odraz na hladině jezera. Ten obraz je viditelný, přestože ho nemůžeme uchopit, nebo odstranit. Prostě tam je. Dokážeme ho ovšem vědomě změnit na takový, který chceme.

Pokusme se společně žít v přátelském vesmíru, neboť to je jediná správná cesta, jak žít lepší a spokojenější život nás všech. Život je složitý jen proto, že jsme vědomě připustili si ho složitý dělat. Pokud tedy toužíme po jednodušším a pohotovějším životě, měli bychom v našem životě něco změnit. A to něco je naše myšlení a pohled na svět. Je nutné si uvědomit, že naše potřeby nejsou kompatibilní s potřebami našich dětí. Jejich potřeby jsou daleko prostší, pokud je tedy nevedeme k mnohem náročnějším potřebám.

Tím mám na mysli, pokud dítěti už ve 4 letech koupíte TABLET, co mu pak budete kupovat další roky? To už pak v 10 bude očekávat svoje první auto a v 15 bude chtít váš dům, z kterého vás navíc vystěhuje, protože už vás nebude potřebovat. Začnete překážet! Rozmazlování je stejně nebezpečné, jako netečnost a nezájem o dítě. Dítě může mít velkou radost z dárku, který mu vyrobíte, ne-li větší, než z toho, který mu koupíte. Jde ovšem o to, se s ním o tyto zkušenosti a dovednosti podělit. Ukázat mu, že i jeho kreativita, um a nadání vám není lhostejné. Že dokážete mít mnohem větší radost z „obyčejného výkresu“, který namaluje vaše dítě jen a jen pro vás, než z dárku, který někde koupí.  

Nezatěžujte děti svými starostmi, pocitem nějakého nedostatku, ať už citového, materiálního nebo finančního charakteru. Zrovna tak si na dítěti nevylívejte zlost jen proto, že jste měli např. v práci blbý den, nebo vás opustil manžel/manželka. Děti tím jen zbytečně frustrujete a vědomě jim tak ubližujete. Nejhorší je pak v rozpadlém vztahu, kdy jeden pomlouvá druhého před dítětem, jen aby vypadal/a dobře a začne si dětskou lásku kupovat dárky.

Pokud vám na nich skutečně záleží, nedělejte to! Vyvarujte se všech negativních emočních zkratů, návalů zlosti apod. Vše lze řešit v klidu a pohodě. A pokud vás to nikdo neučil a máte s tím problém, je čas na změnu k lepšímu. Věřte, že společně dokážeme to, co jste léta považovali za nemožné. Společně budeme také hodně tvořit a děti tvoření všeobecně milují. V dnešní uspěchané době si možná kladete otázku, kde ale na tvoření a rozvoj kreativity vzít čas, když nic nestíhám? Vždyť jsem stále v jednom kole? Jak to mám asi udělat?

Ukážu vám, jak i tento pohled na danou problematiku zvládnout a mít čas i na sebe sama! Svět dětí je plný fantazie. Tak je v té říši fantazie společně podpořme a sami uvidíte ty výsledky. Vše chce ale svůj čas a trpělivost. Pokud jí zrovna neoplýváte, naučíme se jí společně. Děti miluji pro jejich přirozený přístup k životu, pro jejich čistou duši, pro jejich rozzářené oči, když se jim něco povede, když je někdo dokáže pochválit, pro jejich vrozenou lásku, kterou je nutné v nich podporovat a rozvíjet. Děti neví, co je lež, podlost, nebo faleš, pokud je to někdo nenaučí, nebo to někde ve svém okolí neokoukají. Pokud jsou správně a s láskou vedeni v přátelském vesmíru, dokážou ve svém životě úžasné věci. Věřte tomu nebo ne, ale jen díky pozitivnímu přístupu k životu a láskou, vás budou děti zbožňovat. 

Zkuste např. místo psaní sms zpráv se svými přáteli, milen-ci/kami si začít psát pravidelně se svými dětmi. Ptejte se, rozebírejte vše, co je zajímá, po čem touží, jaké mají trápení, co potřebují, a uvidíte sami, jaký k vám najednou zaujmou sami postoj. Už nebudete autorita, ani nikdo, kdo vyřkne svůj výrok a tak to bude! Už pro ně budete přítel a rovnocenný partner. Někdo, kdo jim porozumí, kdo je dokáže vyslechnout, pomoci, s kým se nebudou nudit apod. V tom je celé kouzlo porozumění a vzájemné spolupráce, která má nedocenitelnou hodnotu v rodinných vztazích všeobecně.

Přistupujte ke všemu s láskou a porozuměním a vše vám bude mnoho násobně vráceno ve stejném duchu. Zahoďte zlost, zášť, závist, vztek, sobectví, aroganci a vrhněte se do nového světa poznání s vírou v lepší život, plný radosti, porozumění a lásky.  Život není ani dobrý, ani špatný. Je takový, jaký si ho sami uděláme. Jen my můžeme ovlivňovat náš svět i náš život. Co vám brání k tomu, abyste začali pozitivně myslet? Netrapte se zbytečnostmi, které jsou pro váš život nepodstatné. Nesoustřeďujte vaši pozornost a myšlenky na to, co nechcete, ale na to, CO CHCETE!

Pravidelně si opakujte: „CO CHCI, TO MŮŽU“! Teprve, když si uvědomíte, že všechny vaše myšlenky ovládají váš život a začnete se intenzivně soustředit na ty pozitivní, začne se i váš život ubírat pozitivním směrem. Přestaňte řešit minulost, kterou změnit nemůžete a soustřeďte se na to, co je tady a teď. Chce to ale trpělivost. To, jak jste mysleli v minulosti, žijete v současnosti. A jak začnete myslet v současnosti, budete žít v budoucnosti. Pokud tedy stojíte o změnu v budoucnu k lepšímu, změňte své dosavadní negativní myšlení na pozitivní. Položte si na závěr jednoduchou otázku.

 „Jak chci, aby vypadal můj život?“

Přeji vám všem hodně štěstí na cestě za poznáním a moc se na vás opět těším u některého z dalších zajímavých témat, která vás posouvají stále kupředu. Vaše názory, náměty, dotazy, či zkušenosti pište do komentářů, nebo na email: radovan@jak-na-deti.cz

nebo přímo na FB

https://www.facebook.com/jaknadeti?ref=hl

S láskou a úctou váš osobní trenér Radovan

Proč neustále od dětí něco vyžadujeme?

Proč neustále od dětí něco vyžadujeme?

Všechny naše programy v hlavách jsou dílem společnosti, která nás má tam, kde nás mít chtěla a potřebovala. Pokud chceme vědomě tyto programy z hlavy vymazat a nahradit je novými, které nám začnou pomáhat, místo aby nám bránily a neustále nás udržovali ve strachu, je nutné změnit vědomě svoje myšlení.

Teprve až změníme sami sebe, můžeme začít lépe vnímat a učit svoje děti. Pokud je např. televize vaším každodenním rituálem, jak trávit a zabíjet svůj volný čas, těžko můžete vést své děti k něčemu jinému, než děláte sami. Je nutné mít neustále na paměti, že děti jsou naším zrcadlem. Co děláme, jak mluvíme, jak ke všemu přistupujeme, jak jednáme, jak se chováme, je praktickým vzorem pro naše děti. Pokud se nám na našich dětech něco nelíbí, pokusme se společně nejprve hledat chyby u sebe a teprve pak se můžeme začít zaměřovat na děti.

Hledáním chyb, předurčujeme rozvoj a pocity nedokonalosti. Ale nejsme to jen my, kdo se stále drží starých programů, zakořeněných hluboko v našem podvědomí o všeobecné nedokonalosti. I školky, školy a další vzdělávací instituce,  ale i celá společnost neustále hledá nějakou dokonalost. Ta ale neexistuje ani v přírodě!  Nevěříte? Fajn. Tak si představte následující variantu jako příklad z běžného života.

Vizuální příklad o síle a moudrosti přírody:

Představte si, že koukáte na dva krásné vzrostlé stromy stojící blízko sebe kdesi v přírodě. Jeden strom je Topol, tím druhým je Dub. Situace, kterými se lidé běžně zaobírají mezi sebou, by pak při komunikaci mezi stromy vypadala asi takto: 

DUB POVÍDÁ? „Ty topole, proč si tak krásně štíhlý, vysoký a dokonalý? To já sem malý a děsně silný. Chtěl bych být také tak dokonalý jako ty“.

TOPOL ODPOVÍDÁ: „Milý dube, kdybys věděl, jak já ti závidím, že jsi právě tak košatý a silný. Kdykoliv fouká silný vítr, celý se ohýbám a bojím se, že se zlomím. Zato ty stojíš pevně spojen se zemí a tvůj silný kmen se ani nepohne. Chtěl bych být také tak silný jako ty“.

Smiřme se prosím všichni s tím, že nic na světě není naprosto dokonalé, protože zítra to může být zas o kousek dokonalejší. Touto ukázkou o komunikaci mezi dvěma stromy jsem se vám jen snažil nastínit fakt, že ani příroda neodsuzuje, nezávidí, nepomlouvá….prostě žije v rovnováze, tak jak to má být. Je to přirozený koloběh života i vývoje zároveň. Tak proč se trápit dokonalostí a soustřeďovat veškerou svoji energii na perfekcionismus, který pouze krade váš drahocenný čas i vaše pozitivní myšlenky? Vše je v neustálém pohybu a vše se rozvíjí. To co víte dnes, za měsíc budete znát mnohem víc a za rok ještě víc.

Tak kdy si myslíte, že přijde ta chvíle, kdy budete mít pocit, že už je něco perfektní a dokonalé? Ani vy, ani vaše děti, ani nic na světě není dokonalejší, než je teď a tady. My lidé jsme od přírody dokonalými tvory, stejně jako příroda sama. Tak proč to neustálé hledání chyb a zdůrazňování výčitek ve všem, co je kolem nás i v nás samotných? Kritika všeobecně je nejjednodušší forma na upozorňování nedostatků a nedokonalosti a ve společnosti je tento fenomén hluboce zakořeněn. Pokud to převedu např. do školní praxe, tak jak probíhá takové hledání nedokonalosti?

Příklad ze školních lavic: Paní učitelka dá dětem vypracovat samostatně slohové cvičení. Po dokončení projde veškeré práce znaleckým okem odborníka, zdůrazní červeně chyby a pak před celou třídou řekne asi toto:

 „Milé děti, vaše slohové práce nebyly v globálu nic moc, ale práce Aničky je obdivuhodná. Má krásné písmo, úhledný vzhled, sloh je napsaný s velmi poutavým dějem a není v něm ani jedna pravopisná chyba. Z Aničky si všichni vezměte příklad“!

Co se stane s myslí ostatních dětí? Jak asi potom mohou uvažovat? (Ona je dokonalá, takže „šprtna“ a nepatří mezi nás a my jsme neschopní, protože nejsme tak dobří, jako Anička, tak po hodině dostane co proto). 

Následně jeden takový příklad stačí k tomu, aby se v dětech začala pěstovat nedokonalost, nevraživost, závist a zlost. A chudák Anička, která za nic nemůže, to odnese ze všech nejvíc jen proto, že má nejlepší výsledky a díky nesprávně vedené komunikaci paní učitelky se z ní stane štvaná zvěř. To je realita školství všeobecně!!! Ta se bohužel od dob M. Terezie moc nezměnila.

 

Představte si, že by se najednou začalo ve školách učit úplně jinou formou, např. formou spolupráce, kdy děti pracují společně na takovém cvičení, kdy každé z nich něco přidá ze sebe. Najednou se změní veškerý přístup i chování každého jedince, protože každý může přispět něčím ze sebe. Dětem by pak odpadlo známkování, které je jen dostává do stavu nedokonalosti a úzkosti ze strachu, co bude následovat doma, pokud přinesou špatnou známku. Copak jsou všechny děti filatelisti, aby sbíraly známky? Stejně tak množství úkolů, které den co den nafasují ve škole. Navíc někdy se dítěti může sejít i několik úkolů naráz z několika předmětů a jak se pak má dítě naučit do školy, udělat nespočet úkolů a ještě stihnout svůj kroužek, na který pravidelně dochází. To je prostě nemožné a děti pak začínají chodit spát čím dál déle a přibývá únavy. Nedostatek spánku pak ve škole vede k nepozornosti a dalším negativním výsledkům. Neměli by být náhodou domácí úkoly spíše dobrovolné? 

Přemýšlejte o tom prosím a snažte se před každou vyřčenou výčitkou nejprve soustředit myšlenky nikoliv na známku, ale na okolnosti, které k ní vedly. Neodsuzujte hned člověka jako jedince, neboť i dítě je člověk a v prvé řadě váš rovnocenný partner. Spíše hledejte důvody jinde. V okolí, v prostředí, v okolnostech, které tomu předcházely, v pocitech či náladách, neboť vše má svůj důvod i následek. A každá situace vyvolává vždy dvě strany. Jednu zjevnou a druhou skrytou. Opravdu se dokážete soustředit na obě dvě? Jak to děláte?

Budu moc rád, pokud mi napíšete k tomuto tématu také váš názor, či vaši osobní zkušenost. Pokud upřednostňujete raději diskrétnější prostředí, můžete mi napsat na email: radovan@jak-na-deti.cz

S láskou a úctou váš trenér Radovan