Kineziologie One Brain 1.díl

Kineziologie-kineze-pohyb, One Brain-jeden mozek

Dnes bych vás rád prostřednictvím zkušeností mé kolegyně Kateřiny seznámil se základy a fungování našeho mozku v Kineziologii. Poprosil jsem ji tedy o informace, o které se s vámi zde také podělí. Celkem jsme připravili pro první kolo na tento blog 5 dílů, tématicky zaměřených na KINEZIOLOGII a její využití v našem životě. 

Kineziologie One Brain je terapeutická metoda, která pracuje pomocí svalového testu a dokáže odstranit fyzické a psychické problémy.

Negativní  emocionální  zážitky - různé potlačené a odmítnuté pocity, hlavně pocity strachu, hněvu, viny, zármutku a zatrpklosti zablokují komunikaci mezi levou a pravou mozkovou hemisférou.

Nastolením spolupráce levé a pravé mozkové hemisféry prožíváme život bez stresu a vědomě si volíme způsob chování, který je nejlepší pro nás a naše okolí…tedy máme volby.

Mozek - co to je? 

Je to orgán, který slouží jako organizační a řídící centrum. Řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce.

Je složen hlavně z nervových (vznik a přenos nervových impulzů) a gliových (vyživují a chrání nervovou tkáň) buněk.

Mozek lze zjednodušeně rozdělit na mozkový kmen, mezimozek (diencephalon) a koncový mozek (telencephalon). Nás momentálně zajímá MEZIMOZEK a KONCOVÝ MOZEK.

Mezimozek tvoří Thalamus, hypothalamus, subthalamus, metathalamus a epithalamus

THALAMUS - Největší útvar, soubor šedých hmot, který přijímá sensitivní podněty z celého těla a přepojuje je dále do kůry. Thalamus se považuje za "bránu do vědomí", tedy že podněty, které nedosáhnou Thalamu si člověk neuvědomí.Také je součástí retikulární mozkové kůry, nebo-li telefonní přepojovač – jakmile je pro nás něco důležité, sepne se v podvědomé mysli retikulární aktivační systém a dá do pohybu zákon přitažlivosti(chci si koupit červené boty, tak od té doby všude vidím červené boty)

SUBTHALAMUS se účastní na koordinaci pohybů

HYPOTHALAMUS je podkorové visceromotorické centrum a má mnoho významných funkcí. Jednou z nich je řízení autonomního nervstva a je také zapojený do limbického systému a proto v nás emoce vzbuzují somatické reakce (červenání se, zrychlení srdeční akce apod.). Také je pomocí svého napojení na zrakovou dráhu a epifysu účasten na regulaci cirkadiánních rytmů (něco jako denní režim těla).

METATHALAMUS zahrnuje část zrakového a sluchového centra.

EPITHALAMUS -  jeho součástí je žláza zvaná epifýza neboli šišinka, reagující na světlo a tmu.Tato žláza vylučuje melatonin-navozuje pocit spánku a serotonin, který ovlivňuje nálady a také má vliv na tonus svalů a krevní srážlivost. Zde se také přepojuje většina očních reflexů.

Koncový mozek je evolučně nejmladší část mozku, která je u savců a zejména u primátů silně vyvinuta. Je rozdělen na dvě hemisféry, z nichž každá má pět laloků (nebo šest, podle některých dělení).

·         Frontální (čelní)

·         Parietální (temenní)

·         Okcipitální (týlní)

·         Temporální (spánkový, jako jediný je fyzicky oddělen od ostatních

·         Insulární (lat. insula = ostrov; jedná se o úsek kůry skrytý pod  

          spánkovým lalokem)

·         Někdy se ještě vyčleňuje limbický lalok (jedná se spíše o funkční

          jednotku)

Hemisféry jsou obě symetrické a je známé, že levá hemisféra je více zaměřená na analytické myšlení a početní operace, zatímco pravá je zaměřená spíše na vnímání umění a abstraktní myšlení. To, která hemisféra je dominantní se určuje podle přítomnosti unilaterálních (= jen na jedné straně přítomných) center. Všichni praváci a asi 50 % leváků má dominantní levou hemisféru. Každá z hemisfér dozrává v jiném věku.

Krásný a úspěšný den vám se srdce přeje Katy a Radovan.

Vaše dotazy, náměty či osobní problémy pište do komentářů, popřípadě na email: info@jaknadeti.com

Smysl života

Smysl života

Co je vlastně naším hlavním smyslem života? Neustále se vzdělávat, poslouchat autority, respektovat je, abychom po čase zjistili, že vše co jsme se učili, nám prakticky neslouží? K čemu nám bude teorie, pokud ji nedokážeme využívat v praxi? Proč společnost neustále vyžaduje od lidí, aby byli poslušní a ustrašení zároveň?

Aby byli závislí na konzumní společnosti, na materiálních hodnotách a dalších potřebách, která z lidí dělá otroky. Aby přestali myslet na to, že je potřeba také žít a být šťastný uvnitř sebe sama. Má snad systém moc nad našimi životy? Ano, pokud mu to dovolíme, tak ano. Je jen na nás, jaký život chceme žít a pokud se budeme neustále zaměřovat na nedokonalost, na chyby, tak budeme neustále žít v začarovaném kruhu. Stále budeme žít v pocitu méněcennosti a nedokonalosti a to přesto, že už se dokonalí rodíme.Věřte, že každé vaše dítě už dokonalé je!

Jak je možné, že být šťastný není prioritou na žádných školách a to nejen u nás, ale na celém světě? Proč učitelka, která dá dětem za úkol, aby napsaly slohové cvičení a v něm popsaly, čím by chtěly být, až budou velcí, očekává, že každé dítě uvede nějakou odbornost, v které by mělo vynikat? Proč když dítě popíše vše, co ho naplňuje štěstím a nepřeje si nic jiného, než být šťastný, mu učitelka dá za „5“, s odůvodněním, že nepochopilo zadání? Pouze dítě, které je trénované, nikoliv učené žít pro vlastní sebe realizaci, kreativitě a přirozeném rozvoji, dokáže učitelce odporovat a říci, že to spíše ona nepochopila život! Ano, mnozí můžete namítat, že takový přístup je vlastně pohrdání autoritami a školským vzděláním všeobecně, dítě může dostat klidně poznámku za drzé chování,.... ale má pravdu. Tento přístup totiž přesně odpovídá škatulkovému systému, ve kterém jsme desítky let žili. 

Také máte pocit, že už je na čase to změnit? Věříte tomu, že by se děti dokázaly učit mnohonásobně rychleji, pokud by se k jejich vývoji přistupovalo kreativní a hravou formou za pomoci aktivace obou mozkových hemisfér? Máte pocit, že děti do 4 let věku, kdy neznají nic o systému ani školství, dělají největší pokroky ve svém životě? Máte pocit, že pak už jen stagnují, bouří se a vzdorují, protože jejich mozek není přizpůsoben na fungování, které od něj systém a my vyžadujeme? A přitom jde o stejný mozek, který máme všichni bez rozdílu věku a národnosti. Máte pocit, že se děti vědomě tlačí na vysoké školy jen pro zajištění vyšších příjmů, možnosti lepšího uplatnění a v neposlední řadě také získání titulu, na které si společnost tak zakládá a mnoho lidí potrpí? Je ovšem zarážející, že jen hrstka lidí, s vysokoškolskými tituly se naopak cítí nedostatečně uvědomělí a čím více vědí, tím více nabývají dojmu, jak málo vědí. A přirom by tak rádi raději dělali něco úplně jiného, co by je bavilo a uspokojovalo. Jenže tím, že léta studují něco, co je zaměřeno na jeden druh profese, jak mohou pak dělat jinou? Už chápete, o co tu jde?

A co když vám prozradím, že mnoho dětí na vysokých školách nemají ani ponětí, kolik váží obyčejný velký pytel brambor. Kolik je to půl metráku. Kolik váží bochník chleba. Z čeho se vyrábí, co se do něj dává, aby byl takový, jaký si ho může každý koupit. Kolik lidí se podílí na tom, než se takový obyčejný chleba dostane na pult. To jsou zdroje informací, které mohou děti získávat pouze spojením s praxí, ukázkou či rozborem myšlenek až k úplnému jádru zdroje. Je to jako se semínkem, které zasadíte a dlouhé roky se o něj staráte v dobře vybrané půdě, zaléváte ho a pořád trpělivě čekáte, než dozraje v silný strom, aby vám za vaši péči následně mohloodevzdat svoje plody. To je rovnováha, která dle zákonů přírody tak funguje. Nic složitého! To jen my lidé stále ve všem hledáme složitost!

Je to podobné, jako přemýšlet nad otázkou: „Potřebuje země vodu, nebo voda zemi“? Co myslíte vy? ….. Země potřebuje vodu, protože bez vláhy by vše uschlo, že? Ale naopak? Potřebuje voda zem? Pokud máte pocit, že ne, tak kdo jí potom dává koryta, kudy protéká? Vše v přírodě je přeci v rovnováze. To jen my lidé stále nechápeme tyto základní principy a zákony přírody, bez kterých se neobejdeme a přesto je stále dokola porušujeme! Drancujeme je, vysáváme, vybíjíme zvěř i ryby po milionech, kácíme lesy, úrodná pole zalijeme betonem a stavíme tam obchodní centra. Co pak můžeme od přírody čekat, až tu nic nezbude, jen beton a asfalt? 

Mnoho lidí si sem tam postěžuje na nedostatek něčeho. Co by chtěli a nemají. Kdykoliv ovšem pomyslíte na nedostatek, ať už je to pochroumané zdraví, peníze, majetek či moc, zkuste na chvíli zatajit dech, jak nejdéle dokážete. Pak se znovu zamyslete nad vaším pocitem nedostatku a sami si odpovězte. Co mi v danou chvíli nejvíce chybělo? Bez čeho se opravdu neobejdu? Je to moje partnerka, auto, dům, peníze, nebo vzduch, který může mít každý, kdy se mu zlíbí? A přesto si tím nemůže být nikdo jistý věky. Jde pouze o přístup a pochopení vyšších hodnot, než ty, které jsme se naučili uctívat a vnímat pro náš život díky vlivu systému jako ty nejdůležitější. 

Vzpomínáte na pohádku „SŮL NAD ZLATO“? Tak to je velmi podobné našemu vnímání „CELOSPOLEČENSKY“. Mnoho lidí se zabývá uměním. Ať už je to hudba, malování, tanec, zpěv, divadlo, či cokoliv jiného,….. jde o umění. Myslíte si, že Život a Štěstí lze rovněž považovat za umění? Jsem přesvědčen o tom, že určitě. Nikdo nás nikdy neučil, jak správně žít, jak být šťastný a zdraví. A přesto jde o nejzákladnější umění v našem lidství. Pokud tedy nakopneme školní vzdělávání pro nutnost jeho transformační změny a začneme pracovat na pozitivních přístupech, které povedou k přirozenému rozvoji našich dětí, naší budoucnosti, dočkáme se novodobého přerodu, který by se mohl přirovnat skoku z doby kamenné do doby renesance.

"Když mi bylo pět, máma mi říkala, že klíčem k životu je štěstí. Pak jsem šel do školy a ptali se mě, co chci být, až budu velký. Odpověděl jsem, že chci být šťastný. Řekli mi, že jsem nepochopil zadání, a já jim řekl, že oni nepochopili život."    John Lennon

PADÁME

PADÁME

Každý občas někdy v životě upadne a zase se zvedne, pokud mu to zdraví dovolí. Mnohým z vás se možná už v životě stalo, že jste upadli někde na ledu a nemohli se sami zvednout. Zlomili si nohu nebo ruku a bolestí se nedokázali sami zvednout, natož se pohnout. Co se dělo kolem vás, pokud to bylo někde na chodníku, kde chodí každý den hodně lidí? Každý, kdo šel kolem, se k vám sehnul a snažil se vám hned pomoci? Nebo vás spíše překračovali, či obcházeli obloukem v domění, že jste opilí na mol? 

Nikdo nás nikdy neučil, jak správně padat a proto mnoho pádů pak končí velmi nepříjemným zraněním. Jak správně padat a hlavně nebát se spadnout správně jsem začal trénovat s dětmi, které za námi jezdí do lyžařské školy. Zjistil jsem, že všechny děti včetně rodičů chtějí umět lyžovat, ale nikoho nikdy nenapadlo, trénovat i správné padání. Tyto pády včetně natrénování správného zvedání na lyžích je jednou z nejtěžších dovedností, které pokud děti zvládnou, mají obrovskou šanci v krizových situacích nejen obstát, ale bravurně je i zvládnout.

Spousta dětí se tak těší na lyže, že vše, co je zajímá, je umět rychle lyžovat, aby mohli jezdit na velkém kopci. Co ale žádné dítě ani rodič neřeší, je umění padání a zvedání. Dokázat se zvednout na lyžích, natož pak na svahu se následně pro mnohé stává doslova nepřekonatelnou překážkou. Děti se naučily, že po každém pádu stačí jen natáhnout do výšky ručičku a maminky hned běhají a své ratolesti s radostí zvedají. Také to tak děláte? A děláte to se vším? Když budeme malé děti od malinka zvedat, jak se pak mohou sami naučit jít vlastní cestou? Jakákoliv překážka je pro nás i maé dítě výzvou! Pokud jim dáme prostor, dokáží víc, než si sami vůbec dokážeme představit! 

Máte možná pocit, že přeci musíte svému dítěti přispěchat na pomoc, když upadne, že? NE!!! Pokud máte opravdu své děti rádi, milujete je a vážte si jich, tak tím, že jim tu pomocnou ruku podáte, jim vlastně sdělujete pravý opak. Prakticky svému dítěti beze slov říkáte:

„Jsi chudinka, který je neschopný se sám zvednout, nevážím si tě, protože nevěřím, že to dokážeš. Bez mojí pomoci to nedokážeš."

Pokud chci, aby byly děti do života připraveny na vše, co jim může život nadělit, trénuji s nimi nejen chození na lyžích, ne jen jízdu ze svahu dolů, brzdění, obloučky apod., ale v prvé řadě vždy při rozcvičce trénujeme pády a zvedání zpět na nohy, pokud nám upadne tělo. Tím jim dávám prostor, aby si vše vyzkoušely v praxi, zjistily, co při tom prožívají, na co si dát pozor, aby si neublížily, a aby je to při pádu co nejméně bolelo. Dávám jim tím na vědomí opět beze slov: „Vážím si tě, protože v tebe věřím. Věřím, že to dokážeš a vždy se dokážeš sám/a na své nohy postavit. Věř, že dokážeš v životě cokoliv, pro co se sám/a rozhodneš."

Jednou jsem shodou okolností zastupoval svého kolegu a zjistil, že má ve skupině chlapec, co se nedokáže po pádu na lyžích sám zvednout, zpozorněl jsem. Ostatní děti se mu jen posmívaly, a ukazovaly na něj prstem. Vzal jsem si ho tedy stranou a pošeptal mu do ucha:

„Víš, proč se nedokážeš sám zvednout a proč se ti ostatní posmívají?“

A on mi na to odpověděl:

„Protože to prostě neumím, nejde mi to a nemám sílu“.

A já mu na to řekl:

„Uvěřil jsi vlastní lži ve své hlavě, že to nedokážeš a to z tebe dělá slabého. Představ si, že jsi silný třeba jako Silvestr Stallone a poruč teď hned sám sobě, že to dokážeš. Já v tebe věřím a vím, že to dokážeš. Ukážu ti jak na to a věř, že až příště na svahu upadneš, všechny děti se na tebe budou dívat, jak se sebou chceš znovu zápasit jako želva, obrácená na záda a ne a ne se zvednout. A ty se najednou sám bez problémů zvedneš. Představ si to a řekni mi, jaký je to pocit? Cítíš se najednou jako vítěz? Tak zahoď vše, čemu si věřil předtím a začni věřit tomu, co jsi viděl a prožil právě teď! Věř ve své scxhopnosti, že to dokážeš a také to dokážeš! Vím to!“ (Jednoduše jsem použil osvědčenou techniku NLP z praxe a čekal, co se bude dít dál).

Mohu vám říct, že kluk si zkusil upadnout nejprve bez lyží (mimo svah) asi 3x a sám se zkoušel zvedat znovu a znovu. A najednou se stalo, čemu skutečně v mysli začal věřit a to, že to dokáže. A opravdu na počtvrté se sám zvednut. Ten kluk měl tak obrovskou radost, že kdyby mohl, tak mě tam snad samou radostí umačká. Pak si obul lyže a tu samou techniku zkusil opět asi 4-5x, než se mu podařilo opět zvednout. Dokázal to sám, bez cizí pomoci, jen vlastní silou vůle, neboť to je přesně to, co rozhoduje v našich životech nejvíce. Trénovat víru v sebe sama!!! 

 

Když jsem pak s klučinou vyrazil za ostatními na kopec a hned po druhé zatáčce opět upadl, všechny děti se zastavily a čekaly, co bude. On se jen s lehkostí opřel o ruku, druhou se chytil za koleno a už stál opět na svých nohou. Ostatní děti začaly najednou tleskat a křičely jeden přes druhého: „Ondro, tys to dokázal, si jednička!!!“  

Proto prosím všechny rodiče, aby dávali dětem větší prostor pro sebe pojetí a vlastní možnost sebe realizace. Věřte, že jim dokážete pomoci mnohem více, pokud jim pomůžete psychicky, na místo fyzicky. Navíc, pokud s nimi trénuji pády nejen na zadek, či na záda, ale i pády na bok, co jsem běžně trénoval se svými svěřenci i svěřenkyněmi na hodinách sebeobrany, věřte, že dostanou ode mě takový bonus do života navíc, který nemáte ani vy. 

Přeji vám všem hodně štěstí na cestě poznání a nezapomínejte, že máte k dispozici svého osobního trenéra, co stojí vždy při vás. Vaše náměty, dotazy či komentáře pište na email: info@jaknadeti.com , nebo přímo do komentářů. Pokud vás moje články oslovují, budu moc rád, pokud je budete sdílet se svými přáteli a známými. Předem vám za vaši přízeň děkuji.

S láskou a úctou váš osobní trenér Radovan
P.S.: PAMATUJTE, ŽE I PÁD NA HUBU, JE POSUN DOPŘEDU....

NALEZNĚTE SVOJE MEZERY A OBJEVTE DĚTSKÝ POTENCIÁL

NALEZNĚTE SVOJE MEZERY A OBJEVTE DĚTSKÝ POTENCIÁL

Trénink od osobního trenéra pro všechny, kteří o rodičovství už něco vědí, líbí se jim děti vychovávat, ale nejsou si jistí, zda je to to pravé ořechové. Lidé se mě často ptají, jak objevit ten správný recept? Zjistit co naše děti doopravdy naplňuje, co je baví? A právě tento trénink vzniknul jako námět na vaše otázky a s tím spojené i odpovědi. Pomohu vám v něm poznat, co je ve světě dětí to nejdůležitější a jakou oblast svého života byste chtěli v rodičovství změnit. Pojďme se společně zamyslet nad jednotlivými kroky… a možná objevíme to nejdůležitější, co už celá léta marně hledáme. K správnému zaměření je nutné nejprve zaostřit na následující otázky.

  

•        Co dělají děti v dnešní době nejvíce?

•        Jak tráví svůj volný čas?

•        Co je nejvíce baví?

•        Kam je to nejvíce láká?

•        Co uspokojuje jejich potřeby?

•        Co přesně chtějí?

Pokud si tyto otázky napíšete doma a k nim si vypracujete nejprve odpovědi vy a pak za asistence dětí vypíšete i jejich, přijdete na to, PROC. Pak porovnejte vzájemné schody nebo rozdíly. Pokud budou výsledky shody pod 50% moc svoje děti vlastně neznáte a bude nutné na tom zapracovat. Ti z vás, kteří budou mít shodu větší než 51%, si mohou pogratulovat, neboť se už od svých dětí něčemu naučili a z velké většiny je dobře znají. To je velmi dobrá zpráva jak pro rodiče, tak pro děti. Můžete to klidně nazývat výhrou, protože to skutečně výhru představuje a to pro všechny zúčastněné.

Další otázky teď zaměříme na to, do jaké hloubky víte něco o jejich nitru. A opět si otázky zapište a následně si k nim vypracujte sami odpovědi. Až budete mít hotovo, odpovědi si s dětmi vyměňte. Pak si vzájemně popovídejte o všem, co vás k vypracovaným odpovědím vedlo.

  

•        Po čem nejvíce právě teď toužím?

•        Co bych chtěl/a zažít, nebo prožít?

•        Jaký je můj životní sen?

•        Jaká je moje nejoblíbenější barva?

•        S čím si hraji nejraději?

•        Kdo je můj nejlepší přítel/kyně?

•        Jaké tajnosti před ostatními ukrývám?

•       Co bych si přál/a s těmi, na kterých mi záleží podniknout?

Jistě už chápete, kam vás mají tyto otázky dovést. Jde opět o poznání. Pokud neznáme správné odpovědi, nemůžeme ani rozumět. Pokud nerozumíme, tápeme, nebo se neustále ptáme. To ale děti obtěžuje. Proto je tak důležité poznání, pochopení hlubších souvislostí, abychom pak lépe chápaly je, i sami sebe. Protože pokud víte ty správné odpovědi, dokážete společně mnohem lépe komunikovat. Můžete tvořit, rozvíjet vzájemnou kreativitu, poznávat nepoznané a současně udržovat harmonii a přátelství ve vzájemné spolupráci. Pokud bude autorita nahrazena porozuměním a spoluprací, zmizí všechny obranné mechanismy, vzpury, naschvály, urážky, nadávky či tělesné tresty, (které mimochodem nikdy nic nevyřeší !!!). 

Ověřená fakta v praxi:

Děti nejvíce milují spolupráci v jakékoliv oblasti, kde mohou projevit své nadání a své schopnosti. Dalším prvkem, které děti velmi motivuje k aktivní činnosti je dobrodružství, napětí, vzrušení, očekávání, překvapení atd. Pokud dokážete vymýšlet a připravovat pro děti takové akce, kde tyto prvky použijete, garantuji vám, že vás děti budou milovat jako nikdy předtím. A vůbec to není o vele darech, které by měly děti z vašeho pohledu uspokojovat. Spíše naopak. Dětem stačí ke štěstí opravdu velmi  málo, protože oproti nám se dokážou radovat z každé maličkosti. A tuto dovednost pokud budete velmi pozorní a vnímaví obkoukáte od svých dětí, stanete se i vy mnohem svobodnější a šťastnější, než jste byli kdykoliv předtím. Učíte se tak vzájemně formou hry spolupracovat. Neexistuje odvětví, které byste společně nemohli praktikovat. Nevěříte?

Příklad:

Vaše dítě začne chodit na nějaký hudební nástroj. Může třeba od malinka trénovat hru na TRUBKU! Vy žijete ovšem v přesvědčení, že vy jste hudební antitalent, neumíte zpívat, neznáte noty atd. A teď to přijde! Když se to dokáže naučit malé dítě, tak to snad dokážete taky. Co myslíte? 

Vše co se při hodině naučí, pak bude učit vás. Neumíte si ani představit, jak moc dítě začne bavit trénovat stále více, ale ještě více vás učit! Už to nebude o povinnosti, ale o zábavě, kterou jste právě tímto přístupem u dítěte získali. A pokud si myslíte, že něco ošulíte, tak s tím se předem rozlučte, protože dítě, které bude správně naslouchat každou výuku bedlivě, velmi rád tuto obkoukanou techniku vyzkouší a použije na vás. 

Jde o napodobování, o zrcadlení chování dospělých a v tom jsou děti nepřekonatelní odborníci. Přísnějšího učitele si nedokážete ani představit. Dalším vaším společným bonusem pak je, že tuto dovednost si natolik osvojíte, že můžete pak hrát cokoliv společně a kdejaká návštěva, která se objeví za vašimi dveřmi, bude jen nevěřícně zírat, co všechno jste se naučili, když si vás pamatují jako totálního hudebního antitalenta. Ale nemusí jít pouze o hudbu. Vaše děti mohou chodit na cokoliv. Třeba na balet, tenis, judo, atletiku, tanec, fotbal, hokej, zpěv, či cokoliv jiného a přesto s tím můžete jeho skušenosti společně sdílet. Klidně z něho může být chovatel zvířat, když na to přijde. Proč ne? Bohatě vám postačí si každý den vyhradit 15 min. na to, aby vám dítě ukázalo, co nového už zná, co umí a jak je skvělé. Budou štěstím bez sebe, hlavně v případě, že vám to moc nepůjde. ........hihi

Dejte mi pak vědět, jak jste s touto technikou pochodili a co vám to přineslo. Pište do komentářů, nebo na email: radovan@jak-na-deti.cz

S láskou a úctou váš trenér Radovan