ŽIJETE PRO POCIT ZODPOVĚDNOSTI?

ŽIJETE PRO POCIT ZODPOVĚDNOSTI?

Pokud se zamyslíme nad základními programy zažitými v každé rodině, tak pokud to shrnu do jednoduché poučky, zní asi takto:

„VE VŠECH RODINÁCH JE TO STEJNÉ, ZÁLEŽÍ JEN NA PODÁNÍ“.

Jak to myslím? Jednoduše. V každé rodině se snaží být všichni rodiče ti zodpovědní, kteří se snaží rozhodovat o všem, co každodenní životní situace přináší. Je už pak úplně jedno, zda se jedná o oblečení, aktivity, finance, „správnou výchovu“, či cokoliv jiného. Co to vlastně znamená, taková správná výchova? 

Příklad č.1)

Pokud je například venku zima, tak v každé rodině se automaticky řeší, jak velká zima venku je, zda je to na svetr i teplou bundu, šálu, čepici i rukavice, a veškeré tyto podněty se přehrávají dál dětem. Tak jsme to měli zažité zas z výchovy od svých rodičů. Je to úplně přirozený koloběh. Jak to ale udělat jinak, aby veškerá zodpovědnost neležela pouze na rodičích, potažmo nejvíce na mamince, která si tuto zodpovědnost tak nějak přisvojila za vlastní? Jednoduše delegovat zodpovědnost na všechny členy rodiny. Nechte děti vyjít ven, otevřít okno a zeptejte se jich, jak to vidí oni.

„Je to na svetr i bundu s čepicí, nebo jenom nějakou lehkou mikinu?“

Nechte děti, ať si sami získají zodpovědnost ke svému životu, neboť to, o čem mohou sami rozhodovat, si budou také nejvíce pamatovat. Získají návyk vlastní zodpovědnosti. Z vás pak naopak spadne obrovská zátěž, břímě zodpovědnosti, kterou jste celou dobu táhli na zádech sami.

Příklad č.2)

Máte pocit, že vám vaše dítě ve všem neustále vzdoruje a odmlouvá? Proč myslíte, že to tak má? Vzpomeňte si na sebe. Pokud vám někdo něco nařizoval, zakazoval, co jste dělali? Vždy jste poslechli na slovo, nebo jste dělali naschvál justy? Pokud si bude vaše dítě s něčím hrát a vy mu to najednou seberete a vysvětlujete mu, že tento předmět není pro něj vhodný, co udělá příště? Najde si předmět znovu, ať je jakýkoliv, protože si ho neměl čas dostatečně prohlédnout, prozkoumat, neví, jak voní, jak chutná apod. Dejte dětem více prostoru se se vším seznamovat, studovat to, ať sami přijdou na to, zda jim to ublíží, nebo prospěje. Pokud se budou například snažit umístit nějakou hračku do stavebnice, která tam nepatří, nechte ho, ať si na to přijde samo. Neukazujte mu hned postup.

„Podívej se, kam to dáváš? Tohle sem přeci nepatří. Tahle kostička patří sem, tenhle váleček zas do tohoto otvoru a do téhle krabičky patří zas tahle malá krabička.“

A teď se zamyslete. Představte si, že jste v práci, sedíte u svého pracovního stolu a nad vámi stojí šéf a říká vám:

„Tahle propiska patří do tohohle stojánku, tahle tužka je málo ořezaná, pracovní podložku používejte vždy když píšete, zapněte si spořič obrazovky, jak to sedíte, na co se to díváte, proč to ještě nemáte hotové?“…….

Cítíte najednou ten odpor, tu nechuť cokoliv dělat? Budete milovat a respektovat svého šéfa? Máte pocit, že byste zde vydrželi celý život pracovat? Tak proč to děláte doma dětem? Snažte se vždy za každých okolností vžít do role svého dítěte a představte si, jak byste chtěli, aby se k vám dospělí měli chovat. Věřte nebo ne, přijdete na to, a sami. Stačí začít trénovat svoji pozornost jinak. Jiným směrem. Smiřte se s tím, že děti mají daleko větší invenci, než máme my a pokud mají v životě obstát, sami si musí najít řešení, které pro ně bude to nejvhodnější. Nepotřebují od nás žádný návod ani předem zpracované řešení. Nestojí o něj. Chtějí si na něj přijít sami. I když to někdy bude cestou pokus, omyl, ale o tom ten život je. Všichni chybujeme, tak neberme toto privilegium ani našim dětem.

Příklad č.3)

Chodí vaše děti spát sami, nebo je ukládáte? Čtete jim na dobrou noc knížku, pouštíte muziku, nebo jim zpíváte? Chodíte po bytě po špičkách a vytáčí vás jakýkoliv ruch v okolí z důvodu strachu, aby se vám dítě nevzbudilo? Kecají vám do toho příbuzní, radí vám všichni, jak to máte dělat? Tvrdí vám všichni, že vaše děti jsou nezvladatelné a neposlušné? A vy tomu věříte? Trápíte se tím? Proč to děláte? Jaké u vás padají věty nejčastěji?

„Koukej zalézt do té postele, ať už spíš!“

Vysvětlení - (pokud má dítě koukat, nemůže pak spát)

„Nezlob, otoč se ke zdi a hezky spi“!

Vysvětlení – (také když chcete mít od někoho pokoj, mu říkáte tuto větu? Jak se ale podle vás spí hezky? Vy to snad znáte i ošklivě?)

„Neotravuj a švihej do postele!“

Vysvětlení – (pokud dítě nezná vaše žonglérské umění se slovy, nepochopí ani slovo švihej. Jak se podle vás švihá do postele a hlavně čím?)

Přestaňte svoje děti neustále formovat k obrazu svému či tlaku svého okolí a místo toho jim jen ukazujte, jak to děláte vy. Naslouchejte jim a rozmlouvejte s nimi. POZOR! Pokud ovšem nejste závislými na televizi, počítači, alkoholu, drogách apod. To by nebyl zrovna ten příklad, který jsem měl na mysli. Jde pouze o pozitivní nastavení zrcadel, které můžeme dětem předat. Snažte se vnímat a poslouchat svoje podvědomí, svůj instinkt. Nebuďte masochisty vlastních vět, kterými bičujete nejen sebe, ale hlavně své okolí, včetně svých dětí.  

Na závěr bych rád přidal jednu perličku ze života, u které jsem byl osobně svědkem.

Malý pětiletý chlapec přišel k tatínkovi a chtěl po něm s něčím pomoci. Když tatínek synovi vyhověl, tatínek se syna zeptal: „A jak se říká Ondro?“ Chlapec začal přemýšlet a ne a ne najít to správné slovo, na které tatínek tak netrpělivě čekal. Tatínek tedy začal aktivně pomáhat, aby bylo před návštěvou zřejmé, že jeho děti jsou správně vedeny. „No, Ondrášku, jak se říká? Zkus kouzelné slovíčko“. Na to chlapec bez váhání odpověděl: „ABRAKADABRA“.

To ovšem není vše. Jiný chlapec, už si nepamatuji jeho jméno zas použil originální slovíčko na otázku: „A co kouzelné slovíčko?“ ….když dostal bonbón. Jeho odpověď byla: „Nasrat“. To ovšem neznamená, že ho musím odsoudit jen proto, že ani netuší, co to slovo znamená, když ho mohl třeba slyšet ve školce.

Příklad č.4)

Děláte všechno, obětavě  a přitom jakoby automaticky za vaše dítě? Oblékáte ho, obouváte, dáváte mu najíst, vše mu připravíte až pod nos a když nedej bože spadne, tak hned přispěcháte, abyste ho zvedli?  Ok. A myslíte si, že tím svému dítěti dokazujete svou lásku? Omyl. Tím mu jen dáváte najevo pouze to, že mu vlastně svým přístupem říkáte toto:

"Nevěřím v tebe, nevěřím, že se dokážeš sám obléknout ani obout a jsi natolik neschopné dítě, že se samo ani nezvedneš". 

Tím prakticky ze svého dítěte připravujete nesoběstačného člověka a při první životní překážce se zastaví a bude opět čekat na vaši pomoc. Dál se prostě nehne z místa. Jak myslíte, že se pak může něčemu naučit, pokud bude zvyklé vás mít neustále za zády?

Zkuste dětem spíše pořídit nějaké zvířátko domů, o které se bude samo starat. Tím uděláte pro dítě mnohem víc, než si mnozí myslí. Přemýšlejte o tom prosím a neberte si tyto tréninky osobně, neboť za ně nikdo z nás nemůžeme. Tak jsme byli vychováváni a tyto programy prostě jen předáváme dál. Už je ale na čase se těchto nefunkčních programů zbavit jednou pro vždy a změnit je v sobě.

Tak to je pro dnešek vše přátelé a moc se na vás těším v některém z dalších dílů, které vás provázejí každý den. Nebojte se psát své zážitky, zkušenosti, názory, ale klidně pošlete i nějaký návrh na téma, které tu ještě nezaznělo, a rádi byste se o něm dozvěděli něco více. Pokud to bude v mých silách a budu ho mít hlavně ověřený praxí, rád vám k němu něco napíšu. Pište do komentářů, na FB „Šťastná rodina“, nebo přímo na email: radovan@jak-na-deti.cz

Hodně štěstí vám všem přeji na cestě poznání a neztrácejte hlavu ani naději. Buďte k dětem trpěliví a věřte, že čím dříve začnete názorná témata užívat do praxe, tím dříve budete vy i vaše děti připravené začít skutečně žít a užívat si života. A já vás v tom ještě budu podporovat.

S láskou a úctou váš trenér Radovan.

POČMÁRANÉ ZDI

POČMÁRANÉ ZDI

Už jste to někdy zažili? Přišli jste domů, celí natěšení, že už si můžete konečně v klidu odpočinout od toho celodenního stresu a „BUM“! Přímo na hlavní stěně např. obývacího pokoje máte úžasnou čmáranici pastelkami od své drahé ratolesti. Vaše dítě vás prostě z nenadání překvapilo a pomalovalo vám půlku obývací stěny. Co teď? Zde se na chvíli zastavíme a všechny otázky si pěkně seřadíme a rovnou si k nim následně vypracujte odpovědi.

•   Co vám proletělo hlavou jako první? 
•   Co jste v danou chvíli cítili? 
•   Co jste chtěli udělat a neudělali? 
•   Co jste nechtěli udělat, ale udělali? 
•   Jak jste zareagovali v daný moment? 
•   Co následovalo pak?

Pokud máte napsané jednotlivé otázky a k nim si rovnou vypracovali i odpovědi, tak vám upřímně gratuluji, protože jste si dokázali sami upřímně sáhnout do svého svědomí, do svých emocí a všechny popravdě popsali. Kdo to neudělal, lže pak sám sobě a nemá tu co dělat. Nemá totiž upřímný zájem uvnitř sebe změnit vědomě své staré a nefunkční programy.

Jaký jste rodič?

     A) DIKTÁTOR

     B) NÁSILNÍK

     C) MORALISTA

     D) PŘÍTEL

Teď si zkuste na základě vašich vlastních odpovědí najít sami sebe, kdo vlastně jste. Jaký jste rodič?

Jste A? - diktátor = ten, kdo diktuje, poroučí, vzteká se a rozhazuje rukama.

Jste B? - násilník = ten kdo neovládá svoje návaly vzteku a zlosti, jen bije.

Jste C? - moralista = vysvětluje, jak špatné to je, to se nedělá, nemá apod.

Jste D? - přítel = má upřímnou radost z díla, občas i něco přidá a nakonec celou        

                               stěnu s dítětem společně znovu vymaluje. 

Ať už vám vyšla odpověď jakákoliv, nevěště hlavu, ale buďte na sebe pyšní. Protože jste právě teď a tady, tak chcete, ……. toužíte po změně a to nejen té dětské, ale zejména té vaší. A to je moc dobře a jsem šťastný, když vidím, kolik lidí si tuto potřebu změny již uvědomuje. 

Co mohu doporučit z praxe já?

Pokud chce dítě tvořit a potřebuje ke své tvorbě větší plochu, tak mu ji prostě dejte. Vy když chcete jiné auto, tak taky jdete a koupíte si ho. Když chcete vymalovat byt jinou barvou, tak si ji koupíte a uděláte to buď sami, nebo si někoho objednáte.  Malé dítě má ale jen tu plochu, kterou vidí ve svém dětském světě velmi smutnou a nudnou. Proto ji chce a potřebuje zkrášlit. Proto tvoří tolik dětí, tolik úžasných výtvorů právě na holé zdi doma v bytech.

Pokud máte problémy s vašimi emocemi a ještě je neumíte ovládat, zkuste jednu velmi základní a důležitou techniku, která funguje vždy, všude a na každého. Představte si v daný moment největší zlosti, že nemáte byt, nebo dům, na kterém vám tak záleží. Díky mocnému živlu jste přišli o střechu nad hlavou. Už to vidíte jasnými barvami lépe? Žádný dům, žádné stěny, žádné rozčilování! Jen oči pro pláč. 

Ale pozor! Vraťte se teď v těchto představách zpět a vžijte se do té situace na začátku. Vidíte pomalovanou zeď. Jak budete reagovat a jednat teď? Stačí si pouze říci: Náš byt zatím stále stojí a máme krásně pomalovanou zeď!!! Už cítíte tu radost, jste pyšní na své dítě, jak je úžasné, skvělé a originální?

Nelpěte na materiálních maličkostech, když můžete kdykoliv ztratit mnohem více a někdy to nemusí být jenom byt nebo dům. Už tomu rozumíte? Tomu se říká úhel pohledu. Změňte vaše úhly pohledu a změníte i přístup ve výchově k vašim dětem, které jste tolik chtěli, a přitom vás velmi často štvou a vytáčí. No není to k smíchu, jak jsou skvělí? Nikdy se s nimi nebudete nudit. Mějte je rádi takové, jaké jsou a nehledejte v nich žádné chyby, ani dokonalost. Jsou přirození a skvělí už jen tím, že jsou a že jsou vaše!!! To vy jste si je vysnili a chtěli. K tomu všemu vám přeji hodně štěstí a trpělivosti.

S láskou a úctou váš trenér Radovan

Odměny, nebo úplatky?

Odměny, nebo úplatky?

Dnešní téma bude možná opět poněkud výbušné pro mnohé lidi pracující ve školství. Pokud se ale nad touto problematikou dokážeme společně zamyslet poněkud hlouběji, bez zapojení vlastního ega a negativních emocí, přijdeme na skutečnost, že pokud bychom společně dokázali tyto systémy změnit, změnily by se i výsledky dětí. Děti by škola najednou začala více bavit, těšily by se na každou hodinu, neboť by je vždy čekalo nové poznání, o kterém budou sami přesvědčeni, že je dokáže posunout v jejich životě mnohem dál. Bude pro jejich dobro.

Na první pohled se může zdát, že na dostávání odměny není nic špatného. A kdo by taky nechtěl dostávat odměnu za něco, že? Všichni jsme si přeci už zvykly na to, že za všechno dostáváme nějakou odměnu, nebo bonus. Jenomže pokud si položíme základní otázku: „Co je to vlastně ta odměna“?

Abychom si správně rozuměli, tak odměna je ve smyslu něco za něco. Udělej tohle, dostaneš tamto. Čili úplatek. Děti tedy již od útlého věku vychováváme ke korupčnímu jednání. Když se dělaly průzkumy u několika zahraničních škol, kdy si děti o přestávkách mohly volně hrát a v jedné ze tříd dostávaly ještě navíc odměnu za to, že si hrají, jednoho dne si jedna ze tříd přestala hrát. Která myslíte, že to byla? ………Vaše tušení je správné. Byla to třída, která dostávala za hraní odměnu – úplatky.

Vše je ovšem postavené pouze na motivaci a ta je buď vnitřní, nebo vnější.

Vnitřní motivace je ta, která nám určuje vše, co přichází zevnitř, z nás. Něco, co nás baví, co se nám líbí, nebo cokoliv, co jsme přijali za své. Zato vnější motivace je ta, která nás prostě moc nebaví, nevidíme v ní žádný velký smysl apod. A proč to vlastně děláme? Abychom se vyhnuli trestu, nebo za to získali nějakou odměnu. A do kdy takové věci můžeme dělat? Do té doby, dokud hrozí nějaký trest, nebo naopak kyne nějaká odměna. Proto buďte velmi ostražití, kdykoliv vás napadne dávat vždy za něco nějakou odměnu - úplatu. 

         Proč? Neboť tím vlastně říkáte o jakékoliv činnosti, kterou chcete, aby dítě vykonávalo, že není nic moc. A jenom blázen by to dělal jen tak od sebe, když může očekávat odměnu. Existují dva základní mechanizmy. Stresová reakce a učení. Stresová ovlivňuje vše, čeho se obáváme, z čeho máme strach a učení může být buď radostné veselé, plné poznání a očekávání (viz prvňáčkové) a pak z nutnosti či donucení. Ve školách to bohužel v podobných programech chodí dodnes a to od dob Marie Terezie. Učitelky dávají dětem hvězdičky, smajlíky, jedničky, když něco umí a když ne, tak to jsou prasátka, černé puntíky a špatné známky. Tím vlastně děti již v útlém věku učí v překladu asi toto:

         „Milé děti, my víme, že učení není nic moc a tak vás musíme správně motivovat a uplácet, abychom udrželi alespoň na chvíli vaši pozornost“.

         Takovému přístupu, který trvá cca 6 týdnů, se z vnitřní motivace stává vnější (ta za úplatu) a děti začnou sbírat známky. Stanou se tak z nich prakticky filatelisté. 

          Sběratelé známek! Pak už je jedno, zda jde o trapnou známku věnovanou dětem ve škole, nebo tu natištěnou pro poštovní účely. Obojí je k ničemu, pokud tam nebude fungovat vnitřní motivace a zájem.

         Pokud tedy dál budou fungovat sběratelské manýry a dále z radostí budeme udělovat odměny, nebo známky, máme na světě usazený naučený program v mozku, který pak dětem a následně i dospělým lidem říká: "Když za to nic nedostanu, tak to dělat nebudu. Nikdo mě nemotivuje. Proč bych se měl namáhat, když za to nic nemám?" Pokud souzníte s tímto názorem porozumění a cítíte, že to s vámi nějak rezonuje, změňte své dosavadní přístupy nejen ke svým dětem, ale i k sobě samým. Jen tak se můžeme postupně všichni vymanit ze začarovaného kruhu, z kterého nevystoupíme, pokud vědomě nepřijmeme do našeho života určité změny.

Pokud jsem si za X let práce s dětmi ověřil, že to lze i jinak a přesto to děti dokážou dělat rádi a s láskou i bez úplatků, tak proč to nezměnit? Proč nepracovat společně na změně našeho myšlení a přistupovat k dětem jako k rovnocenným partnerům, které už nemusíme uplácet, nýbrž s nimi spolupracovat. Kdy si můžeme být vzájemně nápomocní, spolupracovat, střídat se v určitých nezáživných činnostech (z kterých uděláme zábavu) a tím získávali na sebe navzájem i více času.

Zkusili jste někdy navléci nějakou činnost tak, aby ji dítě šlo udělat s radostí, samo a ještě rádo, aniž byste mu za to neslíbili nějakou odměnu? Máte pocit, že to fakt nejde? Že už je natolik zkažené, jako celý náš systém výchovy a školství, že se vlastně bez odměn a úplatků už ani neobejdeme? Omyl! Jde to a velmi snadno. Stačí jen obrátit postup potřeb tak, abyste v dítěti vyvolali zájem tuto činnost vykonat s chutí. Po čase už na tom bude tak dobře, že za vámi bude chodit samo a prosit o přídavek. 

Pokud nevěříte, počkejte si na výsledky. Pracuji postupně na souborech tréninků, které vám otevřou oči v mnoha směrech a vaše děti už nebudou vědět co je to nuda a místo zírání na TV, nebo ustavičné hraní si počítačové hry u PC začnou postupem času sami vyhledávat jiný druh náplně, který je posune raketově kupředu. Protože pokud si nalejeme čisté vody, jaké věty doma nejvíce vůči dětem padají?

"Jestli si to ihned neuklidíš, tak žádný počítač!"

"Jestli si okamžitě neuklidníš, seberu ti tu tvou PSP PC hru!"

"Jestli si ihned neuděláš ten úkol do školy, seš týden bez televize!"

"Jestli se naučíš na tom kole, tak ti koupím DOTYKÁČ."

"Jestli se naučíš lyžovat, koupím ti pak bombónky a toho TABLETA."

BRRR! Děsný, kam se ty zákazy a úplatky hrnou. Stále zvyšujeme hodnotu, aniž bychom si uvědomovali, že tím ji ale bereme dětem. Jejich vnitřní hodnotu!

Pokud se vám články, které zde pro vás zveřejňuji zcela Zdarma líbí, buďte alespoň od té lásky a občas napište do komentářů, jak na vás podobná témata působí, co už jste doma vyzkoušeli a fungovalo, nebo naopak nefungovalo a proč. Budu moc rád, pokud podpoříte i stránky na Facebooku, které najdete pod názvem Šťastná rodina v odkazu: https://www.facebook.com/jaknadeti?ref=hl

Máte-li chuť mi napsat vlastní zkušenosti nebo názor, popřípadě se chcete na něco zeptat, můžete psát na email: radovan@jak-na-deti.cz

S láskou a úctou váš trenér Radovan