Kolik máme přátel on-line? Je jich
hodně? A jak často s nimi sdílíme své zážitky, své pocity? Kolik času
takovou komunikací strávíme? Jak často telefonujeme? Kolik sms zpráv pošleme?
Kolik lidí v našich přátelích nás skutečně zná? Může se nám změnit barva oka díky pocitům, které sdílíme on-line, nebo musíme být napojeni fyzicky a spirituálně?
ZKUSME OTEVŘÍT OČI TEĎ A TADY!
Problém není ani tak v každém z nás, jako
v neustále expandujícím a zdokonalujícím systému ve virtuálním světě,
kterému jsme všichni podlehli. Můžeme se snad podívat do očí našich přátel a
cítit jejich blízkost, jejich dotek, nebo objetí? Asi těžko. Podíváme se na
jméno na displeji či obrazovce a už píšeme jak zběsilí….Takže jsme prakticky
všichni uvízli na sociálních sítích, v elektronickém předávání zpráv,
svých pocitů, dojmů, fotek či videí. Jen přijdeme domů, zapínáme počítač a
přitom neustále za sebou zavíráme dveře. Už jsme se jeden druhému tak odcizili,
že sdílení na sítích nám přijde úplně normální a přirozené. Co ale můžeme
skutečně cítit, jak to můžeme prožívat, když to není skutečné? Technologie jsou
stále vyspělejší, dokonalejší, menší a přitom je to celé jedna velká iluze.