ŘEŠÍ, ŘEŠÍM, ŘEŠÍME

Také něco neustále vaše děti řeší a vy také? Také jsem to tak měl, než přišel na to, že něco řešit nemá cenu. Jak je to možné? Je to úplně jednoduché. Na vše totiž řešení existuje samo o sobě. Stačí všemu dát jen prostor a neřešit nic.

Když se například neustále řeší, že je doma nepořádek, tak jak to probíhá? Nepořádek je tam stále častěji a jakoby přibýval. A proč to tak je? Je to dáno opět naším soustředěním na něco, co nechceme, co si nepřejeme. A čím více se na to upínáme, tím více se to děje. Jak můžete postupně na tento chaos a nepořádek najít recept? Ukážu vám na konkrétním příkladu, jak s tím lze skoncovat jednou provždy. A ať už doma dělá nepořádek malý či velký, jízlivé komentáře a neustálé připomínání větami typu:

Spokojená rodina z Německa

SPOKOJENÁ RODINA Z NĚMECKA

            Krásný den přátelé i vy, kteří čtete pravidelně můj blog. Dnes bych se s vámi rád podělil o jeden příběh, spojený s radostí těch, které měl tu čest osobně poznat a vlastně i mojí. Je to důkaz toho, že pokud člověk ve svém životě najde svůj pravý zdroj a začne se mu plně věnovat, zažije svůj skutečný přerod osobnosti a začne růst. Přesto, že jsem se celý život věnoval dětem a jejich porozumění, nikdy jsem se tomu nevěnoval plně. Dělal jsem spoustu činností, které mě naučily vážit si všeho, co do mého života přišlo. Ale i všestrané nadání nebylo nikdy to, co by mě plně uspokojovalo, i když získané zkušenosti se hodí vždy. Vše je o poznání a pochopení. Někdy to může trvat velmi dlouho, než se člověk najde, než objeví sám sebe a svůj smysl života, ale pokud se dokáže ponořit hluboko do svého nitra, stane se to. Někdy se také stává, že vás musí někdo nakopnout, nebo probudit ze sna. A pak už je jedno jak jste staří, ale spíše, na kolik se stále cítíte. Důležitější je, že se najdete a začnete makat na všem, co znáte a můžete předávat dál.

Děti byly vždy můj život a miluji  je právě pro jejich svět, pro jejich nespoutanost, upřímnost, úsměvy, které hřejí u srdce, pro jejich přirozenou lásku, kterou dokáží nejen brát, ale i dávat. Když ještě nejsou spoutány společenskými konvencemi, neví co je to přetvářka a lež, nenosí masky, tak jako my dospělí. Miluji s nimi tvořit, podporovat naší společnou kreativitu, vařit, péct, hospodařit, modelovat, malovat, vytvářet stále nové věci, poznávat stále nová a zajímavá místa, prostě vše, co nás společně nejen naplňuje, ale i obohacuje na naší cestě životem. Miluji pozorovat jejich každodenní úspěchy a pokrok ve všem, čemu se naplno věnují až do té doby, než poznají, co od nich všichni vlastně očekávají. Největším paradoxem pak je, že dokud vyrůstají přirozenou formou a netuší, že se učí, naučí se nejvíce!!!

Do 4 let věku se děti všeobecně naučí vše, co pro život potřebují. Jak ale začnou chodit do školky, pak do školy, všichni od nich najednou začnou něco vyžadovat a raketový růst a rozvoj, který se tak krásně rozvíjel, se najednou zbrzdí. Začne je to neuvěřitelně omezovat v jejich rozvoji a svobodě osobnosti.

Je to ale dáno jen tím, že si přestanou hrát. Ani ve škole, kde by si měly hrát asi nejvíce, se neučí, jak se mají učit a pak se nudí, studium je nebaví a cítí se tam jako v kleci, do které musí dobrovolně chodit, aby byli ostatní spokojeni. Kdyby si v ní ovšem mohly hrát, kdyby učební látky i učitelé byli více herci a společně se více bavili, děti by ani netušily, že se učí a naučily by se mnohem více a to stejně raketově rychle, jako když byly malé. Proto se ani já nepokouším děti něco učit, ale spíše se s nimi hrát, radovat se z každého jejich úspěchu, společně se bavit a čím více si hrajeme, tím více společně získáváme. Každé dítě je v něčem unikátní a kouzelné a každé mne vždy předá něco ze sebe. Jsem jim za to velmi vděčný a všem rodičům zde teď mohu jen popřát, aby pro ně našli stejné pochopení.

Na začátku jsem slíbil, že se s vámi dnes o něco podělím. Přišel mi email z Německa od jedné rodiny. Konkrétně od rodičů dětí, které měl možnost poznat na jednom z mých tréninků. A zde je to, co asi vždy potěší nejvíce a to je když vaše práce má smysl.

ORIGINÁL EMAILU:

Hallo Radovan, 

entschuldige bitte die verspätete Nachricht, aber wir mussten erst einmal "zu Hause ankommen".

Wir haben Deine Seite besucht und sind positiv überrascht über Deine Artikel/Blogs, die Du fast täglich schreibst. Wenn Du möchtest, kannst du unsere E-Mail gerne in Deinen Blog integrieren, zumindest den Teil unserer Bewertung Deiner Übungsleitertätigkeit/ Instructor.

"Wir verbrachten eine komplette Woche in Kasperske Hory in der Zeit vom 27.12.2013 - 03.01.2014. Unsere Töchter (11 und 12 Jahre) hatten bis zu diesem Zeitpunkt keinerlei Erfahrung mit Wintersport im allgemeinen und Alpine-Ski im besonderen. So entschlossen wir, Ihnen die Möglichkeit eines Ski-Unterrichts zu bieten.

In insgesamt 8 Übungsstunden verbrachte Radovan als Skilehrer die ersten Stunden auf Skiern mit unseren Töchtern. Es machte den beiden derart viel Spaß, der Lernerfolg war sehr gut, so dass sie am letzten Tag völlig eigenständig die Abfahrt meistern konnten. Radovan war von Beginn an äußerst engagiert und zeichnete sich darüber hinaus durch ein hohes Maß an pädagogischer Kompetenz aus. Er vermittelte unseren Töchtern einen großen Spaß an dem Sport, verwies aber auch immer wieder an den Respekt und die Vorsicht gegenüber anderen Fahrern auf der Piste. Seine Rolle als Skilehrer füllte er mit einer großen Fachkompetenz und Empathie aus und wir möchten uns auf diesem Weg sehr herzlich bei Radovan für die tolle Zeit bedanken. Wir kommen gerne wieder! (wenn dann hoffentlich auch etwas mehr Schnee liegt) und unsere Töchter freuen sich auf weitere Übungseinheiten mit Radovan."

 Herzliche Grüße aus Kaiserslautern

Volker Müller, Christine Hourmant, Noor Hourmant, Hélène Hourmant

PŘEKLAD EMAILU:

Ahoj Radku,
odpust prosím opožděnou zprávu, ale museli jsme nejprve dorazit domů. Navštívili jsme tvé stránky a jsme pozitivně překvapeni tvými Blogy/ články, které skoro každý den píšeš.
Pokud budeš chtít, můžeš náš e.mail vložit na tvůj Blog. přinejmenším část našeho posouzení tvé činnosti Instruktora.

Strávili jsme kompletní týden v K.H. 27.12.2013-3.1.2014. Naše dcery (11 a 12 let) neměly zatím vůbec žádné zkušenosti se zimními sporty vůbec a obzvláště s lyžováním. Proto jsme se rozhodli nabídnout Vám příležitost k lyž. vyučování.

Celkem 8 tréninkových hodin věnoval Radovan na lyžích našim dcerám. Obě to velmi bavilo, úspěch výuky byl velmi dobrý, tak, že poslední den zvládly samostatně sjezd. Radovan byl od začátku nanejvýš angažován a ukázalo se, že má v nejvyšší míře pedagogickou kompetenci.
Zajistil našim dcerám velkou zábavu ve sportu, zajišťující zároveň opatrnost a respekt před ostatními lyžaři na sjezdovce. Jeho roli jako lyžařský instruktor plnil s velkou odbornou kompetencí a empatií a rádi bychom touto cestou poděkovali Radovanovi za příjemný čas. Rádi přijedeme znovu ( doufejme, že bude více sněhu) a naše dcery se budou těšit na další vyučovací hodiny s Radovanem

Srdečné pozdravy z Keiserslauternu

Volker Müller, .......

                             Tímto bych na závěr rád poděkoval celé rodině za krásný email a podporu, které si nesmírně vážím. A mohu jen přidat také radost z toho, až mě zas přijedete navštívit. Myslím, že vzájemné poznání bylo po pár hodinách více než přátelské a budu si moc přát, aby to tak pokračovalo i nadále. To ovšem platí i pro všechny ostatní, kteří čtete můj blog a rádi byste mě poznali se svými dětmi osobně. Pište do komentářů a pokud vás cokoliv zajímá, můžete přidat i váš email. Rád vám odpovím, na co budu schopen podat adekvátní odpověď.

S úctou a láskou váš Radovan

Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz

 

Lila a vlci

Lila a vlci

Příběh, který vám dnes budu vyprávět, jsem zažil na dvouhodinovém lyžařském tréninku s dvěma sedmiletými dívkami. A přesto, že jsou 3h ráno, zážitek byl pro mne tak silný, až mě to vzbudilo ze snu, vstal jsem a šel jsem to celé napsat. Byly to kamarádky a každá z nich se přijela učit lyžovat se svými rodiči do Čech. Obě rodiny pocházely z Ruska, ale žili již několik let v SRN, proto bylo velmi zábavné, když obě dívky se mnou mluvili německy, rodiče, které zas trénovali mé dvě kolegyně, mluvili anglicky a mezi sebou mluvili rusky. Úžasná možnost, jak se zas něčemu přiučit.

Už když rodiče s dívkami přišli na sjezdovku, bylo zřejmé, že každá z nich je vychovávána poněkud odlišným způsobem. Jedna jménem Melany, působila velmi skromně a zvyklá poslechnout a udělat co je třeba. Její kamarádka Lila celou dobu plakala, vztekala se, nadávala rodičům a že lyžovat nechce a nebude. Přestože se jí otec snažil v klidu domlouvat, její mamka byla ráznější povahy. Hned nařizovala co má a nemá, co bude, když nebude a jak to bude vypadat pak, až na svahu skončí. Nic nezabíralo, tak jsem k ní přistoupil a pošeptal do ucha: „Když nechceš, tak se nenuď. Klidně tu dál seď na sněhu, vybreč se, ať se ti uleví a my si zatím budeme s tvojí kamarádkou hrát a bavit se na lyžích“. Přitom došel za rodiči, ať se jí pokud možno vůbec nevšímají, ať se děje cokoliv a věnují se jen svému tréninku.

Ukázal kamarádce, jak se nosí lyže a už jsme šlapali do kopečka. Zatím co jsme trénovali s Melany ježdění a brzdění v pluhu do výseče pizzy, pozoroval po očku Lilu. Cca 10 minut z nás nespustila oči a najednou to přišlo. Když jsem se k ní s kamarádkou znovu přiblížili při sjíždění z kopce, vstala a chtěla taky jezdit. Já se usmál a znovu jí pošeptal do ucha: „Já teď ale učím tvojí kamarádku, když ty jsi nechtěla. Ale pokud si sama vezmeš lyže, odneseš si je nahoru na kopec a počkáš tam na mě, tak za tebou přijdu“. Melany za tu chvilku zvládala zabrzdit sama a tak to byl nejlepší čas, začít se věnovat oběma současně. Na Lilu brzdění teprve čekalo. Když po nějaké době pochopila základní principy fungování na lyžích, chtěla rychle umět zas něco nového. Netrpělivost a rozmazlenost z ní úplně sálaly. Když měla zůstat stát, rozjela se, když se měla rozjet, začala trucovat. Za to Melany už během první hodiny a půl dokázala pomalu v pluhu i zatáčet. Lilu už to očividně přestávalo bavit, i když jsme společně dělali spoustu legrace, které děvčátka nejednou rozesmála. Pak si ale Lila postavila znovu hlavu a když viděla tatínka pod svahem, jak vše fotí, dojela k němu tak na dva metry, schválně zastavila tak, aby ji viděl a spadla. A začala své divadelní představení, jak už nemá sílu, jak nemůže vstát a aby jí taťka zvednul. Dojel k nim, taťku požádal, ať to nedělá, přistoupil k Lile a povídám:

„Lilu, představ si, že všechno, co jsi dnes chtěla o lyžích vědět, už víš a znáš. Víš, jak je nosit, jak si je obout, jak se sama zvednout, jak se rozjet i zastavit. A přesto, že máš pocit, že už nemáš sílu se zvednout, spoléháš stále na pomoc od druhých, věřím v tebe, že to zvládneš sama. Mám tě rád, jsi skvělá holka, ale když tě teď podám ruku a zvednu tě, je to jako bych ti řekl, že si tě nevážím, že jsi chudinka a nic bez pomoci druhých nedokážeš. Zavři na chvilku oči a představ si, že jsi tu zůstala na kopci úplně sama a blíží se noc. Padla mlha a je čím dál větší zima. Slyšíš v lese vlky, jak vyjí na měsíc a stále se přibližují blíž a blíž. Máš teď dvě možnosti, jak se rozhodnout. Zůstat sedět a čekat jak to dopadne, nebo rychle vstát, obout lyže a sjet dolů. Jak se rozhodneš?“

Najednou otevřela oči, vyskočila, postavila se do lyží a rozjela se směrem k mamce, která už stála pod kopcem. Její taťka jen nechápavě kroutil hlavou a pak řekl: „ gut
Arbeit “….a se vztyčeným palcem doplnil svůj pocit překvapení.

Chtěl jsem jen tímto názorným příkladem ukázat mnoha rodičům, které čtou mé články na blogu, že lásku můžete předávat dětem mnoha způsoby. Je ovšem vždy nutné rozlišovat to, co dítěti v životě nejvíce prospěje, nebo naopak ublíží. Já dal Lile na výber a ona sama měla možnost se rozhodnout. Nenařizoval ji nic, neříkal co má a nemá, nezvyšoval hlas, jen ji dal možnost volby. To je celé kouzlo v přístupu k dětem. Proto kdykoliv upadnou a vy jim přispěcháte na pomoc, abyste je pokaždé znovu zvedli na nohy, vzpomeňte si na tento příběh, protože až jednoho dne za sebou mít nikoho nebudou, kdo by jim pomohl vstát, tak umrznou, nebo je sežerou vlci. ......

Hodně štěstí na vaší další cestě za poznáním přeje váš trenér Radovan.
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz