sobota 27. prosince 2014

Energie vánoc



 Poslední dobou se hodně změnilo moje vnímání života na této planetě. Již delší dobu se zajímám o kvantovou fyziku a už pár let sbírám do své hlavy informace tohoto druhu. Nedávno jsem navštívila přednášku profesora fyziky, pana Raka, který nejen přednáší na Švýcarské fyzikální universitě, ale k tomu i pracuje ve výzkumném středisku v Cernu. Přednáška byla velice zajímavá a hodně mi otevřela jiný rozměr vnímání nejen světa, ale i celého universa a tím i života a jeho možností. Do té přednášky jsem různé teorie z kvantové fyziky a mechaniky měla v hlavě, ale v kontextu s životem mi dávali pramalý smysl. Po této přednášce zažívám fyziku v praxi. Veškeré teorie se mi přesunuli z hlavy do mého těla. Místo slova myslím si, jsem začala používat slovo vnímám to, nebo cítím. 
Moje tělo je nyní jako radar, který přijímá energii a vyhodnocuje její vibrační pole a tedy i výšku kvality. K tomu všemu mi dopomohla profesorova věta, že vědomí je všude okolo nás a pokud on je fyzik, tak jsme fyzici všichni. Tento program, který mi profesor vložil do hlavy, jsem si uchovala a začala sledovat jeho působení v praxi. Dnes vidím výsledky. Ve své hlavě mi stačí si představit profesorův obličej a vše kolem mne začne mít jiný rozměr a pozorovatele, tedy mne. V kontextu s dalšími informacemi, že nic neexistuje a vše je jen iluze a že existuje několik verzí reality, jsem se stala pozorovatelem svého těla a života okolo mne. 

pátek 19. prosince 2014

Jedinečnost


Každý člověk je ve své podstatě naprosto jedinečný. Na celém světě nenajdete další stejný exemplář vás samotných. Tak jako neexistují dvě naprosto shodné sněhové vločky, tak neexistují dva naprosto shodní lidé. Může být určitá podoba nějaké části, ale přesnou kopii nenajdeme. Každý člověk je originál a tím se stává jedinečným. Toto a spousty podobných vět o naší originalitě a jedinečnosti čtu už delší čas. A tím mi přišla do života i otázky Co nás nutí se neustále s někým srovnávat? Proč se snažím přizpůsobit své chování tomu druhému? Jaký je stav být sám/a sebou? A co to vlastně znamená být sám/a sebou?