úterý 29. dubna 2014

Je očkování medicína humánní, nebo jde jen o byznys?



Životní zkušenost s očkováním

Dnes se s vámi všemi chci podělit o jeden neuvěřitelný zážitek jedné maminky s očkováním své dcerušky přímo po porodu. Poslala mi svůj osobní zážitek na email a souhlasila s jeho uveřejněním. Tyto témata jsou tu pro všechny z vás, kterým není lhostejné zdraví a štěstí vašich dětí. Pro všechny z vás, kteří jste se rozhodli spolupracovat nejen s dětmi, ale trvale pracovat i sami na sobě. Veškeré tyto zkušenosti vás ostatních, jsou tu proto, abyste se určitých událostí ve svém životě mohli včas vyvarovat, nebo na ně byli lépe připraveni, než jsme byli my. 


pátek 25. dubna 2014

UMĚNÍ ZA MILIÓN !


Jak je těžké se správně rozhodnout a jak je důležité držet se toho nejlepšího, pokud ovšem nevíme, co pro nás nejlepší je! Jak jednoduché může být, pokud dokážeme přijmout i ty sebemenší změny do našeho života? I nepatrná změna přijatá dnes, nás totiž dokáže přivést k dramaticky odlišným zítřkům. Na ty, kdo se rozhodnou pro těžké, vysoké a náročné cesty, čekají sladké odměny. Ty jsou ovšem vykoupeny dlouho trvající pílí a časem. Tyto odměny, čekající na konci takové cesty plné poznání jsou ovšem trvalé. 

pondělí 21. dubna 2014

JSME TURISTÉ



Co je smyslem našeho života, pokud veškerá naše rozhodnutí vedou ke zkušenostem, kterými zjišťujeme, že nejsme bezvýznamné bytosti, jak se nám často zdá? Správné pochopení této myšlenky vede k nadpřirozenému projevu života, jež je zrcadlem našeho ducha. Pokud si představíme klikatící se řeky, které se rozprostírají do všech stran, na celé naší planetě z ptačí perspektivy, vypadají jako roztodivné obrazce. A přesně tak se klikatí i naše myšlenky do určitých obrazců, jež představují naše cesty životem, které si zvolili. 

pátek 18. dubna 2014

JAK SI SPLNIT SVOJE SNY?



Máte pocit, že tím, že máte stálé zaměstnání, které vás jakžtakž uspokojuje, někoho méně, někoho více, že máte své jisté trvale? Jste neustále závislí na vedení, které vám může buď přidat, a nebo také ubrat podle toho, jak si vás zaškatulkuje. Tím, že jste stále zaměstnaní, točí se váš život stále dokola v jednom směru. Časem si začnete připadat jako roboti, bez sebemenší známky na lepší vyhlídky a čím dál víc začnete ztrácet vaši energii. Dostáváte se do stereotypu, který vás začne ubíjet. Co vyděláte, to přerozdělíte na své výdaje a ze zbytku se zavážete k nějakému osobnímu úvěru.

pondělí 14. dubna 2014

ŘEŠÍ, ŘEŠÍM, ŘEŠÍME



Také něco neustále vaše děti řeší a vy také? Také jsem to tak měl, než přišel na to, že něco řešit nemá cenu. Jak je to možné? Je to úplně jednoduché. Na vše totiž řešení existuje samo o sobě. Stačí všemu dát jen prostor a neřešit nic.
Když se například neustále řeší, že je doma nepořádek, tak jak to probíhá? Nepořádek je tam stále častěji a jakoby přibýval. A proč to tak je? Je to dáno opět naším soustředěním na něco, co nechceme, co si nepřejeme. A čím více se na to upínáme, tím více se to děje. Jak můžete postupně na tento chaos a nepořádek najít recept? Ukážu vám na konkrétním příkladu, jak s tím lze skoncovat jednou provždy. A ať už doma dělá nepořádek malý či velký, jízlivé komentáře a neustálé připomínání větami typu:

středa 9. dubna 2014

UČENÍ MUČENÍ?



UČENÍ ? Přidejme dopředu „M“ a co vám vyjde?

Pokud si pak s celým slovem ještě trošku pohrajeme, můžeme ho rozdělit na MUČ- EN-Í. A teď přijde ta zábava! Co by se s dětmi ve školách dít nemělo? Obrátíme „EN“ a máme „NE“, k „MUČ“ přidáme „Í“ a máme  MUČÍ. Máme tedy další slovo, které nám říká: „Děti se ve škole „NEMUČÍ“! A jedeme dál. Přeházejme teď písmenka tak, aby nám dali nějaký smysl, a vyjde nám docela zajímavá věta, kterou lze složit pouze při určitém druhu poznání. Zapomeňme teď na jasně danou interpunkci! Jak bych to nazval já? 
Třeba takto:

pondělí 7. dubna 2014

MYŠLENKY=PROGRAMY=REALITA





MYŠLENKY=PROGRAMY=REALITA

Naše myšlenky či pocity ne vždy jednoznačně ukazují, jak není nutné se nechávat čímkoliv deprimovat, trápit se, nebo strachovat.  Myšlenky správně stimulované nám dokážou ukazovat, jak získat zdraví, nikdy neutuchající proud optimismu, mír v srdci, důvěru v sebe sama a energii, která je všude kolem nás i v nás samotných.  Náš život může být skutečně bohatší, naplněn radostí a štěstím.
Mnoho z nás se ovšem cítí dost často deprimováno a poraženo. Co to způsobuje? Je to dáno tím, že se s každodenními problémy nedokážeme vypořádat. Snažíme se ze všech sil se svým osudem bojovat, něco s tím udělat, nebo si naopak začneme na vše stěžovat a naříkat. Mnoho z nás se pak také začne vymlouvat právě na nepřející životní události, na smůlu, osud, či karmu atd.  A tak začneme věřit myšlenkám, které nemají nic společného s tím, co bychom si přáli, ale jsou pouze výsledkem toho, čeho se bojíme. Na co upínáme svoji mysl. A čím více se s tím snažíme bojovat, tím více se nám vše vrací do života jako bumerang.


Všichni ovšem disponujeme silami, kterými tyto negativní vlivy dokážeme kontrolovat, řídit i překonat. Meditace je jednou z metod, jak toho postupem času dosáhnout. Alespoň 15 minut denně meditační uvolněné cviky podpořené správným dýcháním, kdy necháme svoje myšlenky volně proudit, jsou základem úspěchu. Přitom se ale vědomě na nic neupínáme. Na nic se nesoustředíme, o ničem nepřemýšlíme, starosti vypouštíme tak rychle, jak rychle do naší mysli vstupují, nenecháváme se nikým a ničím rozptylovat a vyrušovat.
Teprve když zvládneme poslouchat své fyzické tělo, slyšet svůj dech i své srdce, můžeme v dalším týdnu pokročit v soustředění se v meditacích na to, co opravdu chceme, po čem toužíme. Vizualizovat si tak vše, co si přejeme, aby se v našem životě objevilo, protože to jak jsme mysleli dříve, žijeme nyní. A to jak budeme myslet dnes, budeme prožívat v budoucnu. Nejde ovšem o to, soustřeďovat se na to, co už bylo a je nenávratně pryč. 

Funguje to jedině tehdy, pokud si dokážeme představit a vidět před sebou obraz naší budoucnosti tak jasný, jako když vidíme např. film, nebo dílo malíře.
Vše špatné co se nám v životě děje, je pouze výzvou, kterou se máme naučit překonat. Je to stejné soustředění, jako když dostaneme na silnici smyk a máme setinu sekundy na rozmyšlení, zda strhnete volant a uděláme manévr, kterým se s autem vyhneme životně nebezpečné srážce, nebo zazmatkujeme a šlápneme hned na brzdu. 
Také je to naše volba. Můžeme těmto situacím rovněž předejít tím, že absolvujeme školu smyku a budeme tak připraveni na krizové situace, které nás mohou v životě kdykoliv zaskočit. Nebo to hodit za hlavu a doufat, že nás něco podobného nikdy nepotká. To je také způsob, jak někteří můžeme k životu svému, ale i svých nejbližších přistupovat.

A co když nám auto najednou zastaví a vypoví službu? Obvykle to je způsobeno tím, že jsme něco zanedbali. To stejné platí i na nás. Proto i naše údržba o tělo a mysl ovlivňuje i způsob jejího používání. Rozhoduje tak do jisté míry o naší životnosti, výkonnosti i spolehlivosti. Bez ohledu na to, co si kdo z nás myslí o fyzičnu, duchovnu, či stvoření, zřejmé je to, že celé naše tělo je biologický stroj, v němž je řídící jednotkou právě náš MOZEK.
Které programy v našich hlavách ale stále převažují? Zatím se jedná o nástroje chemické povahy, protože jejich aplikace je snadná a někdy i příjemná. Například tolik profanované a reklamované vitamíny, léky, kafe, drogy apod. Nikoho z nás ovšem nikdy nikdo neučil, že mnohem efektivnější se v některých směrech ukazují nástroje fyzické či fyzikální povahy. Zejména jde o mentální trénink a do značné míry i o fyzickou aktivitu. Jejich výhodou je, že jejich uplatněním, jsou hodnoty trvalé a neměnné. Nevýhodou ale je, že je nestačí spolknout a zapít vodou, nebo dokonce alkoholem. Vyžadují náš čas a trochu té námahy. 

Tzv. zakopaný pes je ovšem někde jinde. Zatímco mezi priority zařazuje většina majitelů aut jejich údržbu, o údržbě mozku neslyšel skoro nikdo. A proč tomu tak je? Je to velmi jednoduché. Společnost přeci nepotřebuje samostatné, myslící jedince, ale poslušné ovčany, kterými může manipulovat, které ovládat. A jak to dělá? Snadno!
Kupujete si pravidelně „seriózní, nebo bulvární tisk“, koukáte pravidelně na zprávy, sledujete reklamní spoty v televizi, posloucháte výroky ministrů a všech, kteří jistým způsobem ovlivňují váš život? Tím, že jste pravidelně vystavováni těmto myšlenkovým masážím, stávají se vaší životní realitou. Ale pozor! Už tu nejde jenom o vás, ale i o vaše děti! Vzpomeňte si, kolikrát už vám vaše dítě udělalo někdy výstup v obchodě jen proto, že chtělo nějakou hračku či věc, kterou si pamatovalo z televizní reklamy. Tím, že to v rodině sledujete a vnímáte, přijímáte tak vědomě do své mysli programy typu: „Tohle dělejte, tohle nedělejte, tohle kupujte, pojďte k nám, tady dostanete výraznou slevu, dárek jako bonus atd. Přitom nic z toho nemá prakticky žádný podstatný vliv na vaše štěstí ani zdraví. 

O celé naší existenci v celém rozsahu abecedy rozhoduje pouze náš MOZEK! Jenže jeho funkci i působení na náš život bereme jako samozřejmou. Vše je se vším propojeno a nic se neděje jen tak náhodou! Vše má svoji příčinu i následek. Pokud kašleme na životosprávu, na informace, které bychom si měli hledat sami, nemůžeme se divit, že je s námi manipulováno.  Protože ty, které jsou nám servírovány až pod nos, určují opět pouze naše nasměrované myšlení, které se musí ubírat nikoliv tím směrem, kterým my potřebujeme, ale který od vás chce společnost!
Dokonce ani lidé, kteří vědí, že mozek lze udržovat a trénovat, často nevnímají tuto činnost jako prioritu. Je to dáno tím, že stále ještě slabý "průmysl" trénování mozku neutrácí miliardy na mediálním trhu, aby zákazníky přesvědčil, že mozek je naše přirozená priorita. V naší společnosti rozhoduje o většinovém vědomí reklama a média. Takže dokud nebude někdo utrácet miliardy za "zprávy" o našem mozku (a farmaceutický průmysl to zatím nedělá, protože prostě ještě nic moc na údržbu mozku nemá), neuvědomíme si, že mozek máme a musíme se o něj starat. Budeme-li se totiž řídit jen reklamou, reálně nám hrozí, že budeme sice dobře oblečení, namazaní krémy proti vráskám, s vlasy umytými tím nejlepším šampónem - ale hlava nám sloužit nebude. 

Pokud nevěříte, že je s vámi dobře manipulováno, tak zkusme společně pár otázek:
- Co nás ovlivňuje při sledování televize?  - PROGRAM!
-   O čem v převážné většině programy a filmy jsou? – NÁSILÍ,SEX a SMRT!
-      O čem jsou zprávy, o kterých se pak všude diskutuje? – POLITIKA, NEGATIVITY, NEHODY, NÁSILÍ, SEX A SMRT
-         O čem se nejvíce píše? – O CELEBRITÁCH, NEVĚŘE, NÁSILÍ, POLITICE
-         Co posloucháme v rádiu – TO CO JE DO ÉTERU VYPUŠTĚNO
-         Jaké jídlo nakupujeme? – TO CO MÁTE V REGÁLECH PŘED OČIMA
-         Co nás ovlivňuje nejvíce? – CENA
-         Jak nás ovlivňuje móda? – TÍM, CO JE NÁM PŘEDKLÁDÁNO……atd.


A teď se prosím všichni zamysleme. Kam se poděla témata a slova jako je: LÁSKA, ŠTĚSTÍ, SPOLUPRÁCE, POMOC, VĚRNOST, PODPORA, VÍRA, PŘÁTELSTVÍ, DŮVĚRA, RODINA, POROZUMĚNÍ, TOLERANCE, PŘÍRODA, ZEMĚ atd.?
Přeji vám všem hodně štěstí na cestě poznání a hledejte sami ve svém nitru, kde je skutečná pravda. Pokud souhlasíte, sdílejte. Pokud na to máte jiný názor, pište do komentářů, nebo přímo na email: radovan@jak-na-deti.cz
S láskou a úctou váš trenér Radovan



úterý 1. dubna 2014

VYSOKÁ ŠKOLA ŽIVOTA



VYSOKÁ ŠKOLA ŽIVOTA
Dnes jsem obdržel od své kolegyně a kamarádky Katy zajímavý email, který mě upozornil na jeden velmi důležitý fakt. Zamýšlela se v něm o nás i o školách, které v životě všichni nějaké absolvujeme, i to, co nám dávají, co od nich očekáváme, jaký vliv to má na naše děti apod. Přivedla mě tak na myšlenku, napsat něco více o té nejdůležitější škole, kterou mnozí z nás možná podceňují, i když má na náš život největší vliv. Tou školou je VYSOKÁ ŠKOLA ŽIVOTA, kterou si musí projít všichni, pokud chtějí uspět. 


Tato fotografie (zapůjčená od spol. Boredpanda.com) velmi přesně ukazuje, jaké rozdíly a hloubky našeho vnímání existují a přesto se v našem životě dokážeme zabývat úplnými (promiňte mi ten výraz - pitomostmi). 
Naše životy nejsou postaveny ani na titulech, na kterých si mnozí zakládají, ani na moudrostech posbíraných ze všech škol, které jsme mohli za svůj život absolvovat. (Navíc je velmi zvláštní, že čím více se vysokoškoláci dozvídají informací, tím více nabývají přesvědčení, jak málo vědí, přestože je tomu úplně naopak. Díky množství informací pak ztrácejí vlastní sebehodnotu.) Škola ale také není ani o papouškování nabiflované látky, kterou pak děti předříkají, aniž by vnímaly hlubší obsah. Dokud nebudou teorie propojované s praxí, budou to stále jen teorie, které v praktickém životě nemají šanci uspět. Je zajímavé, že to, co se mladí lidé učí na VŠ, by se mělo praktikovat již na základních školách. Ale je to nastavené úplně naopak. Když se nad tím člověk hlouběji zamyslí, zjistí, že vše, co jsme se učili před 40, 30, nebo 20 lety, dnes už neplatí. Vše se vyvíjí tak rychle, že to co jsme se naučili, se musíme zase odnaučovat a začít se učit něčemu úplně novému, neboť to staré už nám neslouží, ale spíše brzdí v našem přirozeném vývoji. Jediné, co z našeho učení přetrvává, je právě ta praktická část, která je neměnná, jen se neustále prohlubuje a zdokonaluje. No řekněte sami, není to absurdní?

Všichni se snažíme udělat si nějakou školu, ale jaká volba je pro patnáctileté dítě ta správná, pokud se ještě nedokáže svobodně rozhodnout jít za svým snem, za svým štěstím? Nikdo to neučil nás, tak to nemůžeme učit ani naše děti. A tak začne stejný scénář, který se točí stále dokola, předávaný z generace na generaci.  Začneme ho ovládat my, rodiče. Apelovat na různé obory, na schopnosti svého dítěte, předhazovat různé pozitivní vzory, současně hned negativní vyhlídky do budoucna, v případě, že dítě nebude souhlasit apod. Ve výsledku nako nakonec dítě, jen aby se zavděčilo, nebo mělo doma klid, poslechne své rodiče a jde tak do školy, která ho vůbec nemusí naplňovat. S takovým přístupem ho nedokáže posunout tím správným směrem žádná škola ani rodič, neboť to není sen dítěte, ale ten váš. (Ve většině případů).

Věty typu:
-  „Půjdeš na tuhle školu, protože je nejlepší a pokud ne, přestanu tě finančně    podporovat“!

-        "Jak ty se můžeš hlásit na nějakou školu, když si blbej jako tágo“?
      "Na tuhle školu jít nemůžeš, i když chceš, protože je to moc daleko a je drahá".

-        "Když půjdeš na tu co já, můžu ti pomoci, když nebudeš něčemu rozumět“.

-    "Máš sice špatné známky, ale tím se netrap. Mám přeci známosti, tak obvolám pár  známých a ty to zařídí“. (prominentní děti, největší mor současného školství!)
 

Možná jste již tyto nebo podobné věty někdy za svůj život slyšeli, nebo je zažili na vlastní kůži a také jste podlehli nátlaku okolního světa. To ale neznamená, že je nutné v těchto programech pokračovat donekonečna. Je na čase si říci dost a dát dětem opravdu šanci, aby si sami určily svůj směr, svoji cestu k vysněnému cíli. Je to přeci jen jejich život a jejich sen, ne ten náš! Tak proč by měly stejně jako my plnit sny někoho jiného? Přemýšlejte o tom prosím chvíli. Jak jste to měly vy? Jak jste to prožívali, jak cítili, jak to vnímali a kde jste nakonec skončili? Naplňuje vás dnes to, kam jste se vydali, jen proto, že jste se chtěli tzv. zavděčit těm, kteří se o vás celý život starali? Opravdu se tam, kde jste teď, cítíte svobodní a šťastní? Naplňuje vás vaše práce, do které se každý den těšíte a máte z ní pořád radost? Nebo to je jinak?


Výchova dětí je ta nejvíce zodpovědná činnost na naší planetě, a přesto na ni neexistuje žádná vysoká škola. Tím jak vychováváme děti, tím tvoříme naši i jejich budoucnost. Naši pradávní předkové to věděli, a proto výchova dětí byla vždy svěřena do rukou starších členů kmene nebo rodiny, kdy už u nich převládal klid a moudrost. Děti bychom měli vystavovat všemu, co nás běžně obklopuje, neboť to je součástí našeho života. Neukazovat pouze jednu stranu mince, nebo jen dvoubarevný svět, který je dodnes hojně využíván při psaní na školní tabule.

Svět je přeci pestrobarevný, má spoustu roztodivných tvarů, vůní, barev, možností, které jsou všude kolem nás. Stačí si jich jen začít více všímat. Vidět i ty nejobyčejnější věci, které pokládáme za samozřejmost, jako něco zázračného. Utrhnout třeba na louce nějakou bylinku, kterou si následně promnete v dlaních a přivoníte, hned zjistíte, zda je její aroma odpudivé, nebo okouzlující až omamně pohádkové. (Tuhle techniku jsem se rovněž naučil od jedné úžasné ženy, které si nesmírně vážím a jsem jí za toto poznání rovněž velmi vděčný). Zrovna tak obyčejný vzduch, který nikdo neřeší, je zázrak. To člověk začne vnímat až tehdy, když mu dojde kyslík. Zkuste si tedy kdykoliv, když budete cítit ve svém životě nedostatek čehokoliv, ať už jsou to peníze, láska, zdraví, štěstí, prostě cokoliv, zatajit dech a nedýchat jak jen dlouho vydržíte. A až se konečně zhluboka nadechnete, přemýšlejte o tom, kde jsou skutečné hodnoty našeho života.
Pokud budeme neustále trávit vody svými odpady, co budeme pít, až přestanou fungovat čističky odpadních vod? Začněme dětem společně ukazovat svět takový, jaký bychom si ho všichni přáli. Ne to, jaký je teď. To, že to mnozí lidé neřeší a drží se raději výroků, jako je třeba tento: ("Já žiju teď a tady a co bude, až tady nebudu, to už měm nemusí zajímat"), je krátkozraký a nezodpovědný ke svým dětem, své budoucnosti. Pouze pozitivně nastavenými zrcadly dokážeme děti vést tím správným směrem, neboť nás budou následovat.

Lidé všeobecně potřebují pozitivní příklady, neboť se stávají jejich životní inspirací. Těžko můžeme s dětmi od malička hrát na počítači bojové a násilně zaměřené hry a očekávat, že až dítě vyroste, stane se ochráncem přírody a bude fotit např. motýly nebo rozkvetlou voňavou louku. Tak to nefunguje. Dítě, stejně jako nás všechny ovlivňuje nejvíce prostředí, ve kterém žijeme a to, jak se cítíme. Snažme se tedy společně působit na své děti tak, aby si svůj život dokázaly zorganizovat sami podle svých představ, na základě pozitivních vzorců, nasbíraných za léta plná radosti, zdraví, štěstí, inspirace a lásky.

Neustále pilně pracuji se svými kolegy na motivačním programu, který vám i vašim dětem ukáže nové obzory i možnosti žít v klidu, pohodě, s láskou a úctou a přitom se neustále rozvíjet, pokud dodržujeme zákony přírody. Do té doby pracujte, tvořte a hrajte si se svými dětmi, protože každý den může být něčím výjimečným a krásným. Budu velmi rád, když mi napíšete i svoje zkušenosti, příběhy, nebo starosti, které jste řešili, nebo stále řešíte.  Vždy je možné najít řešení, pokud ho lidé najít chtějí. Ti z vás, kteří si pozorně prohlédli i obrázky zde, jsou vybrány záměrně, z důvodu vidění praktického života spojeného se zážitky. S učením hravou formou, kterou děti milují. Nevidíte tu žádné složité drilování a přesto jsou děti šťastné. Pokud na to máte jiný názor, nebo vlastní zajímavou zkušenost, pište do komentářů, nebo na email: radovan@jak-na-deti.cz 
Přeji vám všem hodně štěstíčka i sluníčka.
S láskou a úctou váš osobní trenér Radovan.