Jak je těžké se správně rozhodnout a jak je důležité držet se
toho nejlepšího, pokud ovšem nevíme, co pro nás nejlepší je! Jak jednoduché může
být, pokud dokážeme přijmout i ty sebemenší změny do našeho života? I
nepatrná změna přijatá dnes, nás totiž dokáže přivést k dramaticky
odlišným zítřkům. Na ty, kdo se rozhodnou pro těžké, vysoké a náročné cesty,
čekají sladké odměny. Ty jsou ovšem vykoupeny dlouho trvající pílí a časem. Tyto
odměny, čekající na konci takové cesty plné poznání jsou ovšem trvalé.
Každé naše rozhodnutí probíhá občas v lhostejném nevyzpytatelném formátu,
neboť svět kolem nás pro nás není žádnou zárukou. Jediný způsob, jak předcházet
hrůzostrašným rozhodnutím, které nám mohou nahánět strach či nejistotu, je
odvrátit se od společnosti a stát se poustevníkem. Na druhou stranu je už
taková představa a možnost sama o sobě hrůzostrašnou. Náš charakter se formuje
následováním našeho nejvyššího smyslu pro pravdu, vírou v naše ideály bez
jistoty, že se uskuteční. Jaký je tedy náš úkol na Zemi? Jedním z těch
naléhavých úkolů naší dobrodružné cesty, je pozvednout se nad smrtelné systémy,
jakými jsou veškeré destrukce, náboženství, války, i rozdílné národy. Odmítnout
jejich spoluúčast jako naši součást života a místo toho vyjádřit své vyšší JÁ,
kterým dokážeme být.
Nikdo přeci nemůže vyřešit něčí problém za někoho, kdo je
vyřešit nechce! Vůbec totiž nezáleží na tom, jaké máme vzdělání, nebo co si
zasloužíme za naše dobré chování. Nikdy nedosáhneme lepšího života, pokud si ho
nebudeme schopni představit a nedovolíme si, abychom ho skutečně prožili. Jakákoliv
tvorba či kreativní tvoření vyjadřuje nejprve nápad a rozhodnutí. Pokud se tedy
zamyslíme a rozhlédneme kolem sebe, tak vše, co vidíme, čeho se dotýkáme, bylo
dříve jen neviditelným nápadem, dokud se někdo nerozhodl jej uskutečnit.
Takovou sílu má myšlenka. Nejhorší, co se nám může stát,
nejsou špatné věci, ale nezrealizovat své nápady. Zvykli jsme si na velice
jednoduchý život, ale ten nás nic nenaučí. Zajímavé na všem je, že na konci
záleží jen na tom, co jsme se naučili a jak jsme vyrostli. Můžeme neustále
dokola omlouvat své nezdary či nedostatky, ale pokud něco nezměníme, nezmění se
nic! Můžeme mít zdraví, lásku, štěstí, pochopení, dlouhověkost, dobrodružství,
přátelství i peníze. Svůj život tvarujeme silou svých myšlenek a rozhodnutí.
Proto se mnozí můžeme cítit úplně beznadějně, jen proto, že se nedokázali
rozhodnout, když jsme si svůj život nenaplánovali my sami.
Představme si to například tak, že každý z nás dostane
na začátku svého života velký kámen a nástroje na jeho opracování potřebné
k vytvoření nádherné sochy. A každý z nás se může rozhodnout, jak
s tím naloží. Můžeme ten obrovský kámen vláčet celý život sebou nedotčený,
nebo jej můžeme odhodit někde na své cestě mezi ostatní kamení, nebo z něj
vytvořit vrchol dokonalosti. Neco, co je ukryto hluboko v nás! Pokud se tedy mnozí z nás rozhodnou svoji
sochu v průběhu života neustále opracovávat a zkrášlovat, můžeme ke konci,
když je socha téměř hotová, už jen upravovat a leštit to, čím jsme začali před
léty. V tom okamžiku však také můžeme dosáhnout nejvyššího rozvoje a
pokroku. Aby se nám to ovšem podařilo, musíme vidět skrz falešnou masku věku.
Všude kolem nás jsou zde příklady z jiných životů, kde
můžeme vidět dokončená i nedokončená, vyzývající i varující životní díla. My
sami si totiž vytváříme své okolí. Dostáváme přesně to, co si zasloužíme.
Nemůžeme být přeci vzteklí na svět, který jsme si sami vytvořili. Je to snad
vina nebo zásluha někoho jiného než nás? Kdo, kromě nás, to vše může kdykoliv
změnit? Každá naše myšlenka má obrovskou moc, může být absolutně úchvatná, nebo
úplně destruktivní, podle toho, na co upínáme naši mysl. Ale dokud si ji
nerozhodneme použít, tak je nám k ničemu a neposlouží nám v ničem.
Podle naší volby teď žijeme ve světě, který jsme si sami
vytvořili. To, co uchováváme ve svých srdcích, by, měla být pravda a tím, čemu
se nejvíce obdivujeme, bychom se měli stát. Nemusíme se bát, nebo být zklamaní
zjevením tmy, přestrojením zla nebo smrti. Přijměme vše jako životní výzvy.
Jsou to kameny, na kterých si nejlépe obrousíme silné konce našich duší. Věřme,
že kolem nás je nekonečná láska a my máme v každém okamžiku moc změnit
svět pomocí toho, co jsme se naučili. Ze Světla jsme vzešli, do Světla se zase
vrátíme a to, co nás při každém našem kroku obklopuje, je Světlo naší nekonečné
existence. Můžeme se nad tím vším všichni jen pousmát a mávnout rukou, nebo
prozřít a pochopit. Je to jen naše volba, jak se rozhodneme.
S láskou a úctou váš osobní trenér Radovan
P.S.: Vaše názory, postřehy, životní zkušenosti i moudra,
která můžete předat ostatním pište do komentářů, nebo přímo na email: radovan@jak-na-deti.cz