UČENÍ ? Přidejme dopředu „M“ a co vám
vyjde?
Pokud si pak s celým slovem ještě trošku pohrajeme, můžeme ho rozdělit
na MUČ- EN-Í. A teď přijde ta zábava! Co by se s dětmi ve školách dít
nemělo? Obrátíme „EN“ a máme „NE“, k „MUČ“ přidáme „Í“ a máme MUČÍ. Máme tedy další slovo, které nám říká:
„Děti se ve škole „NEMUČÍ“! A jedeme dál. Přeházejme teď písmenka tak,
aby nám dali nějaký smysl, a vyjde nám docela zajímavá věta, kterou lze složit
pouze při určitém druhu poznání. Zapomeňme teď na jasně danou interpunkci! Jak bych
to nazval já?
„Jak snadné je hrát si
s písmenky, aneb znalost přesmyček a anagramů“.
A jak tedy bude znít věta, pokud použiji několik možných kombinací? Co takhle 7.
„UCINME něco s UCENIM, ať se NEUCIM NICEMU, neboť k MUCENI je MUNICE, tak at nikdo NECUMI“.
Tím vám chci jen ukázat, jak snadno
můžete své děti zabavit a přitom se rovněž mohou vzdělávat, navíc hravou a
soutěživou formou. Není to nic, co by děti nudilo a navíc tím obrovským
způsobem přispíváte k jejich rozvoji kognitivních funkcí mozku! U prvňáčků
můžete jakékoliv vymyšlené slovo napsat například několikrát fixou na čtvrtku,
kterou si vystřihnete, a společně si pak celá rodina můžete zahrát hru, kdo
vymyslí více slov.
Proč jsem si v dnešním článku vzpomněl právě na tuto hru, kterou hrál
mnohokrát s dětmi i na letních táborech a náramně se u toho všichni
bavili? Protože mi nedávno moje kolegyně a kamarádka Katy vyprávěla vlastní
zkušenost s 12-ti letým chlapcem, který přišel do její poradny.
Ten trpěl ranními nevolnostmi a zvracením. Tyto problémy ho provázely
jen ve všední dny, kdy chodil do školy. O víkendu nikdy. Kineziologickým „odblokem“
se dostali do věku osmi let. A co se v tomto období stalo? Příčina byla
v tom, že chlapec dostával časté poznámky za nesplněný domácí úkol. Ptám se
tedy všech učitelů, pedagogů, ale i rodičů. Co vede učitele/ky zatěžovat děti
hromadou domácích úkolů? Vždyť my si taky nenosíme úkoly z práce domů? Nebo jste
snad někdo zažili, že by si popelář přivezl nějaké popelnice domů, nebo
pošťačku, která třídí dopisy doma do poliček, nebo snad pilota letadla, aby se
svým Boingem 737 přistál na zahradě před domem a trénoval pilotování?....
Děti v poradně Katy si často stěžují na dlouhý vyučovací čas, kdy se musí učit
velice nezajímavé věci a pohybu mají velmi málo, takže jsou otrávené neustálým
seděním a nutností být v klidu.
Podle vědeckých studií je každá
naše hemisféra schopna fungovat maximálně 90 minut a pak potřebuje odpočinek. Jakmile se sejde více
žáků ve třídě, během krátké chvíle se na sebe naladí a jejich hemisféry fungují
stejně. Jak z toho tedy ven a tyto zastaralé a nefunkční školní osnovy
změnit? Je to na každém z nás!
Jenom díky vzájemné spolupráci a tlaku na Ministerstvo školství a další
instituce, můžeme společně něco změnit k lepšímu. Nebuďme tedy lhostejní a
laxní jenom proto, že si mnozí už teď v duchu říkají….., ale ono se stejně
nic nezmění. Věřte tomu, že změní, pokud půjdeme všichni společně prosazovat myšlenky,
které mají obrovskou podporu mnoha vědců zabývajících se právě správným
fungováním mozku a jeho tréninku.
A jak by to tedy mělo fungovat správně? Je potřeba vyučovat vždy jednu
hodinu nějaký (pro děti) nezáživný předmět. Např. matematiku, pak by měla následovat
výtvarka, pak třeba češtinu a pak opět kreativní činnost nebo tělocvik,
zaměřený na pohyb. Takovýmto
jednoduchým střídáním předmětů zaměřených pokaždé na jinou hemisféru se dosáhne
u žáků mnohem lepších výsledků, i pozornosti z jejich strany. A co na
to školství? Zohledňuje tyto poznatky nějak naše školství, aby se zvýšila
produktivita a zájem u dětí? Nikoliv!!! Spíše dětem gumujeme mozky zbytečnými
letopočty a nepotřebnými daty, informacemi, které stejně nikdy ve svém životě
potřebovat nebudou a ani je v praxi nikdy nepoužijí. Proč myslíte, že děti se ve školách nudí, zlobí, neposlouchají, nic si nepamatují a pod., na což nejraději právě upozorňují školské sbory? Ale aby se tu někdo nedomníval, že jde pouze o povinnosti učitelů, aby dokázali zvládat a zabavit své žáky. Na nás rodičích je, abychom děti dokázaly na školu dobře připravit, spolu s nimi pracovat , dokázat si na ně udělat čas, věnovat se jim, tvořit s nimi, naslouchat jejich potřebám a dělat vše, co podpoří jejich další vývoj. Jak to vidíte vy?
Pokud máte podobné zkušenosti, nebo cítíte, že vás, či vaše dítě něco trápí, co
si vyžaduje hlubší poznání, klidně napište email Katy zde:
nebo mi můžete napsat váš názor k dnešnímu článku zde:
S láskou a úctou dnes Radovan a Kateřina