Zobrazují se příspěvky se štítkemProgramy výchovy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemProgramy výchovy. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 1. března 2014

PROČ DĚTI ČASTO MARODÍ?



PROČ BÝVAJÍ DĚTI TAK ČASTO NEMOCNÉ?


      Jde prakticky o fenomén moderní zhýčkané doby, která si sebou přinesla i
své oběti. Problém je v tom, že tou největší jsou právě děti, i když v
tom jsou nevinně. Není to tím, že by byly jiné než my, jen se jim díky
přístupu z okolních vlivů oslabil obranný imunitní systém. Zodpovědnost
ovšem leží na nás rodičích, neboť naším přičiněním budou děti buď
zdravé, nebo se budou nemoci neustále vracet. Mějte na paměti, že jakékoliv očkování, které se sem dováží ze západu, má své stinné stránky! Příspěvků o očkování a nežádoucích účincích na tomto blogu najdete velmi mnoho. Dalším problémem je vytápění, které vysušuje vzduch a ten zase nesvědčí sliznicím dýchacích cest.
Jakékoliv nachlazení, rýma, kašel, laryngitida, bronchitida, zápal plic, nebo astma jsou nemoci dýchacích cest. Zvýšenou pozornost v péči o dýchací cesty měli věnovat rodiče dětí s oslabenou imunitou a
astmatem. Zde ale zpozorněte! Ani astma se dětem netvoří jen tak. Velmi často jsou nemoci spojené s psychosomatickými stavy jedinců, které jsou odpovědí na okolní prostředí. Pokud je tedy doma tzv. dusno, neboť se rodiče často slovně napadají, křičí, vyčítají, moralizují druhé i děti, pak je to přesně ten hlavní důvod, kdy doma děti tzv. nemohou něco rozdýchat a tak si podvědomě vytvoří astma! Ale i to lze vyléčit velmi rychle a trvale na základě dvou základních předpokladů. 


1) Budete vědět, že doma musíte vytvořit pohodu a klid!

2) Budete vědět k čemu jsou dobří v tomto zdravotním problému mravenci. Pokud nevíte, pak vám doporučuji pořídit si knihu JAK NA DĚTI X, (http://jaknadeti.com/eshop), kde najdete mnoho receptů a vychytávek na trvalé zdraví nejen bylin a kořenové zeleniny, ale také díky síle přírody, pokud víte a znáte! 

3) Pravidelnou péčí spojenou s pravidelným otužováním a prevencí, pak máte šanci předejít řadě dýchacích
potíží a výrazně snížit nemocnost vašich dětí. 


Není to ovšem pouze suchý vzduch v místnostech, či zbytečně velké teplo,
které v místnostech udržujete jen ze strachu, aby vám dítě nenastydlo, ale také např. plísně v rozích místností, které se často tvoří neviditelně za skříněmi, či pod dětskou postýlkou.
Co dalšího ještě ovlivňuje zdraví dítěte, je mnohem více, proto je nutné
zaměřit se na několik základních bodů. Jak to tedy udělat, aby už tomu
bylo jinak?



Základní principy pomoci jsou velmi snadné, ale hlavně finančně nenáročné.

1. zvlhčujte domácí ovzduší (mokré pleny na topení)
2. více větrejte
3. nepřetápějte místnosti jen ze strachu, že dítě nastydne
4. choďte častěji na procházky ven do přírody
5. zaveďte doma po koupání otužování sprchou
6. dávejte dětem dostatečné množství vitamínů v přírodní formě
7. podávejte dětem pestrou a zdravou stravu
8. pravidelně cvičte
9. v místnosti určené pro spaní udržujte max. 18°C – 21°C
10. neoblékejte dítě více, než je nezbytně nutné


11. zrušte doma mikrovlnku

12. odnaučte být děti závislé na mobilech, tabletech a PC

K
těmto 12. bodů patří i několik základních informací ke každému bodu.
Pokud si je osvojíte a začnete je dodržovat, během jednoho roku se vám zněkolika znásobí obrany-schopnost vašeho dítěte a už nebudete muset neustále běhat
po doktorech, kupovat předražené prášky, brát si volno z práce apod.
Proto dobře zvažte, zda změna, kterou můžete nyní udělat, vám za to
stojí, nebo ne. 

1. Na zvlhčování ovzduší ovšem nepotřebujete hned
kupovat drahé zvlhčovače vzduchu, které navíc potřebují další odběr
elektřiny a tím i další vaše výdaje. K tomu vám stačí pouze mokré pleny
nebo ručníky, které v zimním období rozprostřete na jednotlivá topná
tělesa v místnostech. Budete pak mít jistě vlhká i okna, ale ty snadno
otřete. Pokud budete přemítat o tom, že je to zbytečné, tak se zamyslete
nad faktem, proč se tak dobře dýchá u moře, kde je konzistence vlhkosti
podstatně vyšší, než kdekoliv jinde.

2. Pokud moc doma nevětráte ze
strachu, aby vám dítě nenastydlo, tak věřte, že až s ním půjdete ven,
tak ho to stejně nemine. Když je totiž dítě vychováváno jako květinka ve
skleníku, tak stačí menší změna teploty, jiný vzduch a dítě automaticky
omarodí. I kdybyste ho sebe lépe zabalili, tak dýchat musí tak jako tak. 

3. Máte rádi teplo? Kdo ne, že? Ale všeho moc škodí. Pokud jste zvyklí mít doma 25-28°C
jako konstantní teplotu, tak věřte, že dříve či později bude mít vaše
dítě problémy s průduškami, v horším případě z něho bude astmatik. A
začnou vám další nemalé starosti. Změňte to a to rychle!

4. Raději
sedíte doma, abyste si po práci v klidu odpočinuli? Nemáte chuť ani
náladu ještě chodit ven někam s dítětem? Pak se nemůžete divit, že má,
nebo ho v brzké době čekají zdravotní problémy. Chůze je totiž jedna z
nejpřirozenějších vlastností člověka, která z něho činí odolatelnějšího
právě díky chůzi.

5. Přijde vám otužování po koupání úplně zbytečné,
protože vy na to nejste zvyklí, tak nač s tím zatěžovat ještě vaše dítě?
Že by třeba mohlo nastydnout? Proč si myslíte, že všichni otužilci, někteří dokonce ve věku
přesahující osmdesátku jsou stále zdraví a vitální? Ne, to není
genetikou. Je to dáno právě tím, že voda je v mnoha ohledech všemocná a
dokáže naprosté divy. My jsme ale bohužel uvěřily tlaku moderní doby, že
když nám něco je, tak si vezmeme prášek, nějaký ten vitamín k tomu a je
to. Je to mnohem jednodušší a pohodlnější, i když to stojí mnohem více peněz. Je to ale jen iluze, které
jsme uvěřily. Zapomeňte na to a začněte využívat přírodních zdrojů pro
sebe i své děti. Ušetříte si tak spoustu starostí i peněz. Jak na to?
Bohatě postačí, když při sprchování pomalu přecházíte z teplé vody na
studenou, kterou osmělíte celé tělo. Následně tělo osušte, vydrhněte
ručníkem a oblečte se tak, ať vám není zima. Při otužování dětí je velmi
vhodné, pokud tuto činnost provádíte společně a hlavně bez donucování. Vždy k tomu přistupujte hravou formou. zahrajte si na mrazíka, nebo kdo vydrží déle a nechte dítě vyhrát. Získá si tak návyk, který mu bude ku prospěchu po celý život.

6. Přísun
dostatečného množství vitamínů ve vyvážené a přírodní formě je to
nejlepší, co pro své tělo i své děti můžete udělat. Vyhledávat náhražky
ve formě kupovaných vitamínů, které jsou jen skvělým reklamním lákadlem
pro dítě, není ta nejlepší cesta, kterou musíte jít. I když budou mít
děti v krabičce od vitamínů zabalený dárek v podobě hodinek, Spidermana,
samolepek, magnetek, či jakýchkoliv jiných hraček, navíc „ZDARMA“,
nenechte se oklamat líbivou a lákavou reklamou. Bude vás to stát nejen další peníze,
neboť v dítěti vypěstujete závislost, ale neustále budete muset kupovat
další a další speciální vitamíny. Příroda je natolik mocná, že je dokáže našemu tělu
poskytnout všechny! Jsme součástí přírody, nikoliv uměle vyvinutých a
geneticky modifikovaných jedinců. 

7. Podávat dětem pestrou a zdravou
stravu je myšleno nenechat se ovládat společenským tlakem a reklamními
tahy z tolik profanované Ameriky. V této zemi už 80% lidí trpí obezitou a
nadváhou, tak proč se nechávat ovlivňovat stravou, která je sice ihned k
mání, ale jen nám škodí. Pokud chcete hledat jednu z nejvyváženější a
nejzdravějších receptů na správnou životosprávu, tak nemusíte. Tou zemí
je Japonsko. Zaměřte se sami na to, co jedí, jak to jedí a proč to jedí.
Můžete také porovnat vitalitu lidí mezi Japonskem a Amerikou. Vidíte sami
ten rozdíl. Pro představu je Japonsko oproti České republice napřed o 89 let! 

8. Pravidelným cvičením si doma s dětmi dokážete udržet
nejen zdravé tělo, ale i fyzickou kondici, kterou všichni pro život
potřebujeme. Stačí se jen společně domluvit, že například každé ráno,
když vstaneme, si společně zacvičíme. Pár cviků na ruce, nohy, břicho,
kdy pro začátek stačí veškeré cviky opakovat 10x a postupně na opakování
přidávat. Tělo si samo k takové aktivitě přivykne a vy už se nebudete
neustále cítit unavení, vyčerpaní a nepohybliví. Navíc dokážete
pravidelným cvičením zajistit, že přebytečné tuky se budou postupně
spalovat a jednoho dne se jich úplně zbavíte. Jen si to představte,
cítit se najednou fit, svěží, vitální a plný energie. Jaký je to pocit?

9.
Všeobecně jsme si zvykli na teplo, které do našich domovů proudí
naprosto samo, bez našeho přičinění. Díky tomu také naše tělo velmi zpohodlnělo! Pouze přijde poštou složenka, nebo
účet za topení a my ji zaplatíme. To je celé. Proto také mnoho lidí
začalo plýtvat, neboť zapomněli, jakou hodnotu pro nás teplo má.
Vzpomeňte na doby, kdy se oheň musel pravidelně udržovat a komu uhasl,
byl z vesnice vyhnán. Dnes se topí o sto šest, přitom se větrá,
místnosti jsou vysušené jak na saharské poušti a my jsme přesvědčeni, že
tak dětem poskytujeme to nejlepší. Bohužel je tomu právě naopak. Místnost
určená pro spaní musí být dostatečně vyvětraná. Teplota by se měla
pohybovat mezi 18-21°C, ne víc. Nejvhodnější je ovšem větrat pomocí
okenní ventilace po celou noc. Dětem i dospělým se mnohem lépe dýchá a
mají klidné spaní.

10. Neoblékejte své děti více, než je nezbytně
nutné. Navíc pokud si už sami dokážou dojít na záchod, utřít se,
vyčistit si zoubky, pak se dokážou i sami obléci. Nemusíte je oblékat
vy, natož jim říkat, co si mají vzít na sebe. Dejte jim prostor, ať se
sami dokážou rozhodnout, ať sami na sebe převezmou zodpovědnost.
Otevřete okno nebo dveře a zeptejte se dítěte, na co to vidí. Bude to
mikina, nebo zimní bunda, bude to na čepici, nebo i šálu? 
Jedině tak
můžete dítě do života připravit přirozenou formou a vám spadne obrovsky
těžký batoh zodpovědnosti ze zad. Věřte, že ta úleva stojí opravdu za
to a to všem, včetně dětí, kdy už nemusí poslouchat neustále naše povely
a rozkazy. Pokud se vám ale dítě rozhodne vyrazit ven například v
tričku a bačkůrkách a venku bude mrznout, nepřesvědčujte ho,
nerozhodujte za něj. Nechte ho jít, vy jděte klidně s ním a dejte mu
čas, ať si na to přijde samo. Je jasné, že se budete muset vrátit znovu domů a doobléci se, ale dítě bude vědět už napořád, že když je venku velká zima, je fajn se dobře obléknout.




11. To, že mikrovlny zabíjejí vše živé, tedy kromě potravin i mozkové buňky dnes už ví snad většina. Pokud se k vám ovšem tyto informace ještě nedostali, pak je rovněž najdete v knize JND X, kde je mnoho témat, které nám systém neustále předkládá jako zdravé a rychlé a pohodlné! Opak je ovšem pravdou!



12. Elektromagnetické vlny z mobilních telefonů, tabletů, PC či WI-FI zařízení nejvíce negativně ovlivňují dětský mozeček, který se neustále vyvíjí. Je to podobné působení, jako byste strčili hlavu na 5 min. do mikrovlnky. Navenek toho moc nepoznáte, ale uvnitř se děje hotová destrukce velmi inteligentních a soběstačných buněk. Pokud si uvědomíme, že máme k dispozici až 100 MILIARD buněk a každá může fungovat nezávisle, a přesto je každá potřebná, kolik jste ochotni ji sami zničit svou nevědomostí? Proto se také nadarmo neříká, že pouze my sami jsme strůjci svého osudu.

Možná
to bude pro mnohé z vás pro začátek těžké, abyste si zvykly na tento
přístup a plnění základního dvanáctera. Když to ale vydržíte a nevzdáte to  po pár nezdarech, uvidíte sami, že dokážete zvítězit na celé čáře vy i
vaše dítě. Je to to nejlepší, co pro sebe i své dítě můžete v životě
udělat. Trénujte samostatnost, zodpovědnost i spolupráci a děti budou
nadšené, jak skvělý mají s vámi přátelský vztah.

Věřte nebo ne, ale
rukama mi už prošlo tolik dětí, nad kterými jiní lámali hůl, neboť bylo
velmi těžké k nim proniknout, pochopit je, změnit jejich programy
výchovy, jejich bloky i strachy, že dnes už to nelze ani spočítat. Přesto když víte, jak na to a nevzdáte
to, dokážete postupem času i ze silně zablokovaného nebo ustrašeného
dítěte vykouzlit veselé, spokojené, hravé a hlavně šťastné dítě, které
se na vás bude těšit. Je to ten největší dar, který mohu dětem i rodičům
poskytnout a předat. Pokud máte doma jakýkoliv psychický problém, nebo víte, že vás něco blokuje, ať už je to strach, fóbie, či jakákoliv závislost, můžete se objednat na terapii na email: info@jaknadeti.com
 

Je ovšem mnohem lepší, pokud společně dokážeme
děti připravovat a motivovat na jejich život tak, aby jim nic nestálo v
cestě, a my jim jednou provždy přestaly předávat naše strachy, které je
ve vývoji velmi brzdí. A to jsou právě ty bloky, ty programy v hlavě, která brzdí většinu lidské populace. Přeji vám všem hodně štěstí a budu držet pěsti,
ať se vám všem v životě jen daří. Pokud se vám tématické články líbí, sdílejte je s ostatními a podpořte i na FB. Budu moc rád, když mi sami napíšete vaše zkušenosti s aplikováním některých změn, které jste doma zavedli a jak a v čem vám to pomohlo.
S láskou a úctou váš osobní trenér Radovan

neděle 26. ledna 2014

Dohody mezi dětmi a rodiči vyřeší nevhodné chování



Dohody mezi dětmi a rodiči vyřeší nevhodné chování

          V prvé řadě je nutné si říci, že jakákoliv pravidla člověka všeobecně omezují, bez ohledu na fakt, zda jde o dospělého jedince, nebo o dítě. Pravidla si ovšem uměle vytvořila současná společnost, a pokud v ní mají děti obstát, je nutné s nimi trénovat i tuto techniku doma. Pokud tedy dokážete doma usednout společně ke stolu jako rodina a uzavírat různé dohody o domácích pravidlech, každodenních povinnostech, potřebách dětí a jejich přání, máte o polovinu starostí méně, než když to neuděláte. Některé věci mají prostě neuvěřitelnou setrvačnost. 

Čtu si na internetu články o mnohých problémech rodičů, které zasahují nejen do škol, ale i školek. Je zajímavé, že už i ombudsman se musel veřejně vyjadřovat k problému, zda děti ve školkách musí chodit po obědě spát či nikoliv. Díky konečně pochopení, či uvědomění si o potřebách dětí a možná i tím, že každé z nich je individuální, podpořil ombudsman rodiče, nikoliv učitelky. Což je jedna z prvních pozitivních vlaštovek, které se již dostali na světlo světa. I když občas je to náramně humorné čtení, protože pitomostem se člověk od srdce rád zasměje.
Jenže pozor, dohody je dobré nejen domlouvat, ale hlavně dodržovat. Mnohokrát jste možná už podobnou techniku zkoušeli a vždy z nějakých důvodů selhala. Je to dáno hlavně tím, že se dohody nedodrží, ať už dětmi, nebo vámi, tj. rodiči. Buďte důslední!
Výmluvy dětí:
-         Zapomněl jsem na to.

-         Byla jsem venku a kamarádka mě zdržela.

-         Nevím kolik je hodin.

-         Zapomněl jsem mobil doma.

-         Myslela jsem, že to udělám později.

-         Nestihl jsem to, nechali nás na tréninku déle.

-         Není mi dobře

-         Jsem unavený

-         Chce se mi spát ……
Výmluvy rodičů:
-         Neměla jsem na to teď čas

-         Nestíhám, nevidíš?

-         Mám spoustu jiných povinností

-         Teď ne, až jindy

-         Nevidíš, že teď mám práci?

-         Bolí mě hlava

-         Slíbila jsem, že ještě skočím za kamarádkou, …tak zítra jo?

-         Teď dávají seriál, tak neruš! apod.

Příkladů by se našla jistě celá řada a ani není možné je zde všechny sepisovat. Jistě si každý z vás dokáže udělat určitý obrázek o svém fungování v domácnosti. To jak to prožíváte každý den. Zkuste ji jednou večer sednout a sepsat si vše, co běžně děláte od rána do večera. Pak si to roztřiďte na priority nejdůležitější, ty méně důležité a nakonec ty, které je množné odložit na jindy, neboť nemají nálepku „SPĚCHÁ“!
Jedna z prostých dohod, kterou můžete s dětmi uzavřít je následující:
Představte si:
Děti přijdou ze školy a vy se vracíte z práce poněkud později. Vaše dítě je ze školy unavené a chce se věnovat nějaké své činnosti, nebo jít ven.  Dejte mu prostor, ať se může odreagovat, ale pokud půjde ven, domluvte se, že vám napíše na lísteček vzkaz, kde bude a v kolik se vrátí domů. Ten pak ať přilepí na lednici, stejně jako to můžete dělat vy. Jen tak si udržíte vzájemně přehled a budete o sobě všichni vědět. Ať už se pak vrátíte z práce, z nákupu, schůzky, nebo školení, můžete pokračovat společně v činnostech, které jste si den dopředu domluvili. 

Pokud pak společně trénujete veškeré domácí dění na bázi vzájemné spolupráci a pomoci, nebudete mít problémy s aktivitami, které by s vámi vaše dítě rádo dělalo. Sami sebe se ptejte:


 
     -   Proč se mi doma děje, co se mi děje?
-   Proč je to pořád dokola?

-   Proč nic nestíhám?

-   Proč se moje dítě doma nudí?

-   Proč sedí neustále u PC, nebo si hraje s mobilem?

-   Proč už mu tolik nerozumím?

-   Proč už nechce mé dítě sportovat?
Díky těmto přesně mířeným otázkám si totiž můžete sami najít i adekvátní odpovědi, vedoucí k určitým směrům, které je nutné změnit. Najednou vám vyvstanou na mysl takové odpovědi, o kterých jste nikdy předtím ani nepřemýšleli a začnete to řešit. Protože pokud ne, zůstanete ve starých kolejích a nic se k lepšímu neposune ani nezmění. 
Pokud tedy doma nejste s něčím spokojeni, řekněte to, mluvte spolu, proberte s dětmi i to, o čem se třeba jen domníváte, že by je mohlo trápit a přesto to neřešíte. Zaměřujte se na vše, co vás může díky pozitivnímu přístupu posunout o velký kus vpřed. Nemusíte se vždy snažit vše dělat za dítě, stejně tak ho nemusíte k ničemu nutit, pokud zrovna nechce udělat to, co po něm chcete. Zkoušejte společně najít zlatou střední cestu, které může vyhovovat jak vám, tak vašim dětem. Vždy se jim snažte nastavovat pouze vaše pozitivní zrcadlo, protože každé dítě se v něm chce vidět a vše dělat tak, jako vy. 

Proč mám výsledky jako profes. instruktor lyžování i u dětí, které nechtějí lyžovat, mají strach, odmítají, vzdorují apod.? Proč myslíte? Přistupuji totiž k dětem jako k sobě rovným, navazuji přátelskou komunikaci, hrajeme si, bavíme se, blbneme a dítě za chvíli ani netuší, že se něčemu učí, protože já jim neříkám, že se musí něco naučit.
    Jsme kamarádi a tak si můžeme hrát bavit se i trénovat současně. Nikdy nedělám nic proti vůli dětí, i když to někteří rodiče striktně vyžadují. Žádné peníze, ani zaplacené hodiny výuky totiž nestojí za to, abych dítě lámal a k něčemu jej nutil, když přesně vím, že v něm jen vyvolám následně takový odpor, že už to prostě příště dělat nebude za nic na světě. Vždy je nutné u dítěte vyvolat radost a očekávání z něčeho, co je pro něj nové, neznámé, bojí se, je nejisté, neboť díky pozitivnímu přístupu se nakonec dostaví i pozitivní výsledky. Zkuste to otočit na sebe. Představte si, že bych vás nutil řídit autobus plný lidí v asijských horských serpentinách. Myslíte, že byste to zvládli a dovezli v pořádku sebe i všechny ostatní do údolí? 

Zkuste se nad tím na chvilku zamyslet a zeptejte se sami sebe:
-  „Co bych musel/a udělat proto, abych to zvládl/a?“

-  „Co bych musel/a znát, abych to dokázal/a?“

-  „Jak se zbavím strachu?“

-  „Jak mohu získat jistotu a sebevědomí?“

-  „Co ještě potřebuji pro zdolání tak náročného úkolu?“

-  „Kdo ještě mi pomůže?“
Jen díky obrácenému vidění a pochopením všech souvislostí vedoucích ke zdárnému zdolání životní překážky, snadno můžete porozumět i vašim dětem. (A někdy možná i sami sobě). Vy jejich překážku vidíte velmi snadnou, protože už ji umíte, oni ne. Oni se s ní musí poprat stejně, jako jste to museli zvládnout vy, když jste byly ještě malí. Proto zde apeluji na všechny rodiče, ať se nikdy nic nesnaží lámat přes koleno a raději se snaží vžít do role dítěte a pochopit jeho vnitřní svět, jeho pocity i strachy, které ho ovládají. Jedině pak můžete začít své děti vnímat tak skvělé a úžasné, jaké opravdu jsou. Přeji vám všem hodně štěstí na další cestě za poznáním a držím pěstičky, ať vaše děti rozkvétají každý den.
S úctou a láskou váš trenér Radovan
Vaše postřehy, otázky i náměty pište do komentářů, nebo na email:  
radovan@jak-na-deti.cz
 P.S.: motivační video pro vaši jízdu - http://www.20min.ch/ro/videotv/?vid=339276

neděle 19. ledna 2014

EXTRÉMY VÝCHOVY



EXTRÉMY VÝCHOVY

Předem prosím všechny rodiče, aby se po přečtení této pasáže zamysleli, zda se jich podobný přístup výchovy jejich ratolestí také netýká a snažili se to rychle změnit. Neboť díky níže zmíněným praktikám trpí všichni! Děti, rodiče, učitelé i instruktoři !!!



Příklad č.1)
Rodiče přivedli 6-ti letého chlapce na výuku lyžování, který hned po příchodu odmítal lyžovat. A rodiče začali: „Když jsme za to už zaplatili, tak prostě lyžovat půjdeš a hotovo!“ A začali mu společně (otec i matka) násilím rvát přeskáče na nohy a přitom ho drželi, aby se moc nemrskal. Chlapec se samozřejmě bránil a plakal. Hrůza, běs. Slušně jsem je pořádal, aby toho nechali a zašli si do kiosku na kávu a nechali mě s ním samotného. Když si chlapec utřel slzy a uklidnil se, udělal jsem mu čaj a domluvili se, že prozatím vyzkoušíme jen boty a půjdeme se koulovat. Na to chlapec ihned pozitivně zareagoval. Po chvilce koulování jsem ho provedl lyžařskou školkou, vč. vystavených zvířátek na svahu a pásovým přepravníkem pro nejmenší. Vysvětlil mu, že mu říkám šnek, protože je velmi pomalý. Ale pokud chce, může se na něm také svézt a zároveň dodal: „ Tak to si ale musíme spolu nazout lyže, abychom toho šneka mohli vyzkoušet. Schválně, jestli nás oba vyveze až nahoru.“ Chlapec se zaradoval, doběhl si ihned pro své lyžičky a utíkal k přepravníku. Pak už to šlo vše jako po másle a během hodiny se naučil jezdit v „šipce“ a zastavit. Velmi šikovný a nadaný kluk, který byl ovšem veden velmi neopatrným způsobem a to formou rozkazů a donucování. Věřte mi, že tato cesta nikam nevede a dítě se ještě více zablokuje, pokud na něho budete tlačit. K tomu ovšem postačí jediná jednoduchá otázka. „Jsou pro vás důležitější peníze, nebo štěstí dítěte?“


  Příklad č.2)
Ani tento způsob výchovy neschvaluji a hned vysvětlím proč. Rodiče přivedli 3,5 roční holčičku a chtěli, abych ji naučil za dvě hodiny zaplacené výuky lyžovat. Na lyžích už prý stála a nebojí se. Když jí obuli boty a lyže, najednou se dívenka zablokovala a za žádnou cenu nechtěla jít lyžovat. Že bude jen sedět a koukat se. A tatínek začal: „Vendulko, víš co jsme si řekli? Když se naučíš dneska lyžovat, tak pak hned zajedeme pro ten „Tablet“, co jsme ti s maminkou slíbili“. Když holčička stále trucovala, taťka vyndal peněženku a začal vytahovat jednu dvaceti korunu za druhou a povídá: „Vendulko, tak si skoč teď něco koupit a pak půjdeš lyžovat, ano?“ To už bylo příliš i na mě a opět slušně požádal rodiče, ať přestanou svoji dceru takto kazit úplatky, že to jde i bez nich. Měl jsem pocit, že se mi to asi jen zdá. Že to nemůže být snad ani pravda. …Rozmazlování a úplatky vám poslušnost dítěte nikdy nezajistí! výsledek bude vždy opačný. Děti potřebují pochopení a vaši lásku, váš čas, nikoliv dárky.  

Bohužel i tento případ byla velmi tvrdá realita! Když jsem jim dceru odvedl do lyžařské chaty, ukázal jí kartičku lyžaře i razítko, a vytáhl z police omalovánky s Tomem a Jerrym. Dal jsem jí vybrat z několika obrázků. Když si jeden z desek vytáhla, jen jí řekl: „ Teď půjdeme spolu do té lyžařské školičky, kde je les plný zvířátek, všechny spolu na lyžičkách pozdravíme a můžeš si s nimi i plácnout na znamení přátelství. Až zvládneme jezdit v šipce, naučím tě i zastavit pod smrčkem. Tam se pak schováš mamince a tatínkovi jako veverka a až si pro tebe přijdou, tak na ně bafneš. A potom ti za odměnu nedám nic, ale ty si svoji pílí vybojuješ razítko do tvé vlastní průkazky velké lyžařky, že jsi byla tak šikovná. Bereš?“ Usmála se na mě, vzala mě za ruku a řekla: „Tak jdem.“ Co k tomu dodat? Snad jen, že jde pouze o vhodně zvolená slova a motivování na bázi dětského světa a vnímání. Nic složitého. To jen my dospělí zapomněli, jak se v dětském světě pohybovat a jednat. 


Příklad č.3)
Drsný otec s 12-ti letým chlapcem přišli a měli zaplacené 2 hodiny výuky. Otec odmítl odejít s odůvodněním, že syn je nezvladatelný a musí být u něj. Jinak nebude poslouchat, protože na něj platí jedině přísnost. Jezdit z kopce prý už umí a zastavit také. Měl jsem ho naučit jezdit obloučky mezi brankami. S každým dítětem jsem si před výukou vždy podal ruku a chtěl, aby mě tykaly na důkaz našeho přátelství a pak si společně plácly dlaněmi o sebe. Vždy bylo zapotřebí s dítětem navázat přátelský vztah, kde mě berou jako sobě rovného, nikoliv autoritu/učitele. Když to udělal s tímto chlapcem, díval se na mě velmi nevěřícně a ustrašeně. Nechápal jsem, než jsme začali s výukou za bedlivého sledování jeho otce. První obloučky mezi brankami jsem s ním projel společně, aby správně pochopil techniku. Podruhé už jel před ním a měl mě jen napodobovat. Při druhém obloučku se mu lyže více rozjely a on projel mimo branku. V tom jeho otec vybouchl a začal na něj šíleně řvát: 
 
„Co to děláš ty nemehlo jedno? Jsi blbej, nebo co? Co jsem ti říkal !? Že budeš dělat přesně to, co ti trenér říká! A cos udělal ty, idiotě!? Vyjedeš si klidně mimo! Po kom si tak neschopnej, lemple jeden!“ Musel jsem zasáhnout. …… Mezitím už se ale hlapec rozbrečel. Byl tak labilní a psychicky ze svého otce vydeptaný, že ještě 10 min. po tom, co jsem otce ze školičky vyhodil, nebyl schopen se uklidnit. Když jsem ho vzal mimo svah a začali si povídat, dozvídal se od něj příšerné věci. To jak je s ním vulgárně zacházeno, jak je dost často fyzicky týrán, apod.
Pro mě pak ta druhá hodina výuky byla dosti namáhavá, neboť se mi hlavou honily živé představy o tom, jak ten chlapec musí doma trpět. Podařilo se mi s ním ale navázat takový kontakt, že nakonec nejen postavil sněhuláka, ale naučil se i tolik potřebné obloučky.  Dokonce mi namaloval i obrázek, který mě upřímně dojal k slzám. Namaloval sebe a mě, jak spolu na svahu stavíme sněhuláka. Žádné rodiče. Mě! A to po pouhých dvou hodinách výuky. Neskutečně mě ten chlapec v danou chvíli dostal. Byl to ten nejkrásnější dárek, jaký jsem od něj mohl na památku získat. S otcem jsem po výuce měl ještě asi 20 minutový vážný rozhovor. Naštěstí jsem měl další hodinu volno, takže byl čas to s tím despotou vyřešit. Nakonec se otec nejen omluvil za své vulgární chování, ale koupil ještě další 2h výuky pro svého syna Jirku. Po dvou dnech pauzy pro Jirku se znovu objevil v lyžařské školičce. Moc jsem se na něj těšil a hned vyzvídal, jak to teď vypadá doma. Pořád se jen divil, co jsem otci tenkrát řekl. A vyprávěl, jak najednou začal být jeho otec na něj nějaký hodný. To bylo to, na co jsem netrpělivě čekal. Mohl si připsat další vítězství v nespravedlnosti páchaném na dětech. Co jsem řekl jeho otci, vám už ale neprozradím. To si nechám prozatím pro sebe. O tom až někdy příště. ......
Příkladů bych zde mohl uvést opravdu nespočet, ale myslím si, že jako 3 různé extrémy vedené při výchově dětí, bohatě stačí. Nejde vůbec totiž o to, co chceme my, ale co chtějí a potřebují naše děti. Stačí jen pozorovat a dobře naslouchat. Pokud ovšem rádi dětem něco nařizujete a poroučíte, zamyslete se prosím teď na chvíli a představte si, jestli by se vám takové jednání líbilo, pokud by tak někdo jednal s vámi. Zda byste také při každém povelu ihned na slovo poslechly. A jednalo by se s vámi ne jako s dětmi, ale spíše jako se psy, které jsou naopak učeni, aby fungovali na povel.   (K noze, lehni, vstaň, seď, zůstaň!) 
Stejně tak peníze ani dárky vaši lásku nenahradí a to ani u dětí, ani u vašich partnerů. 
Zkuste tedy příště, kdykoliv budete hovořit se svými dětmi, nechte je neprve mluvit. Zeptejte se jich co by si přáli, jaké jsou jejich sny, jak se cítí, co právě prožívají, čeho se bojí apod. Pozorujte je, neboť jejich pohyby těla, mimika ve tváři vám dokáže mnohdy velmi napovědět. Pak možná najdete nejen v sobě, ale i v dětech a celé své rodině tolik chybějící lásku!!! Zkuste začít s tím, že začnete mluvit řečí lásky. Tu potřebují malí či velcí bez rozdílu. Pokud ji tedy chcete přijímat, musíte ji umět nejprve dávat. Někteří lidé mohou být ovšem v tomto směru zablokováni ze zkušeností ve svém životě a jejich podvědomí je pak nutí být uzavření za tlustou obranou zdí, která je chrání. Momusí také takové pocity lásky hned správně chápat, protože je například ve svém dětství nikdy nezažili. Nepoznali co je to láska, jen zlost a bolest. Pokud je to i váš případ, pracujte intenzivně na zboření těchto zdí, a všech bloků, které jste si přinesli z dětství, ať k vám může znovu vstoupit slunce i láska.  I já žil dlouho za zdí, ale věřte, že až ji zboříte, hodně se vám uleví a mnoho věcí ve svém životě začnete vidět a chápat úplně jinak. Pak se můžete začít znovu radovat z každé maličkosti kolem vás, nebo ze šťastných a usměvavých tvářiček těch, které milujete. A to je dar nad všechny převyšující. U dětí to pak platí dvojnásob.
Hodně štěstí na vaší cestě poznání přeje váš trenér Radovan. 
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz