neděle 26. ledna 2014

Dohody mezi dětmi a rodiči vyřeší nevhodné chování



Dohody mezi dětmi a rodiči vyřeší nevhodné chování

          V prvé řadě je nutné si říci, že jakákoliv pravidla člověka všeobecně omezují, bez ohledu na fakt, zda jde o dospělého jedince, nebo o dítě. Pravidla si ovšem uměle vytvořila současná společnost, a pokud v ní mají děti obstát, je nutné s nimi trénovat i tuto techniku doma. Pokud tedy dokážete doma usednout společně ke stolu jako rodina a uzavírat různé dohody o domácích pravidlech, každodenních povinnostech, potřebách dětí a jejich přání, máte o polovinu starostí méně, než když to neuděláte. Některé věci mají prostě neuvěřitelnou setrvačnost. 

Čtu si na internetu články o mnohých problémech rodičů, které zasahují nejen do škol, ale i školek. Je zajímavé, že už i ombudsman se musel veřejně vyjadřovat k problému, zda děti ve školkách musí chodit po obědě spát či nikoliv. Díky konečně pochopení, či uvědomění si o potřebách dětí a možná i tím, že každé z nich je individuální, podpořil ombudsman rodiče, nikoliv učitelky. Což je jedna z prvních pozitivních vlaštovek, které se již dostali na světlo světa. I když občas je to náramně humorné čtení, protože pitomostem se člověk od srdce rád zasměje.
Jenže pozor, dohody je dobré nejen domlouvat, ale hlavně dodržovat. Mnohokrát jste možná už podobnou techniku zkoušeli a vždy z nějakých důvodů selhala. Je to dáno hlavně tím, že se dohody nedodrží, ať už dětmi, nebo vámi, tj. rodiči. Buďte důslední!
Výmluvy dětí:
-         Zapomněl jsem na to.

-         Byla jsem venku a kamarádka mě zdržela.

-         Nevím kolik je hodin.

-         Zapomněl jsem mobil doma.

-         Myslela jsem, že to udělám později.

-         Nestihl jsem to, nechali nás na tréninku déle.

-         Není mi dobře

-         Jsem unavený

-         Chce se mi spát ……
Výmluvy rodičů:
-         Neměla jsem na to teď čas

-         Nestíhám, nevidíš?

-         Mám spoustu jiných povinností

-         Teď ne, až jindy

-         Nevidíš, že teď mám práci?

-         Bolí mě hlava

-         Slíbila jsem, že ještě skočím za kamarádkou, …tak zítra jo?

-         Teď dávají seriál, tak neruš! apod.

Příkladů by se našla jistě celá řada a ani není možné je zde všechny sepisovat. Jistě si každý z vás dokáže udělat určitý obrázek o svém fungování v domácnosti. To jak to prožíváte každý den. Zkuste ji jednou večer sednout a sepsat si vše, co běžně děláte od rána do večera. Pak si to roztřiďte na priority nejdůležitější, ty méně důležité a nakonec ty, které je množné odložit na jindy, neboť nemají nálepku „SPĚCHÁ“!
Jedna z prostých dohod, kterou můžete s dětmi uzavřít je následující:
Představte si:
Děti přijdou ze školy a vy se vracíte z práce poněkud později. Vaše dítě je ze školy unavené a chce se věnovat nějaké své činnosti, nebo jít ven.  Dejte mu prostor, ať se může odreagovat, ale pokud půjde ven, domluvte se, že vám napíše na lísteček vzkaz, kde bude a v kolik se vrátí domů. Ten pak ať přilepí na lednici, stejně jako to můžete dělat vy. Jen tak si udržíte vzájemně přehled a budete o sobě všichni vědět. Ať už se pak vrátíte z práce, z nákupu, schůzky, nebo školení, můžete pokračovat společně v činnostech, které jste si den dopředu domluvili. 

Pokud pak společně trénujete veškeré domácí dění na bázi vzájemné spolupráci a pomoci, nebudete mít problémy s aktivitami, které by s vámi vaše dítě rádo dělalo. Sami sebe se ptejte:


 
     -   Proč se mi doma děje, co se mi děje?
-   Proč je to pořád dokola?

-   Proč nic nestíhám?

-   Proč se moje dítě doma nudí?

-   Proč sedí neustále u PC, nebo si hraje s mobilem?

-   Proč už mu tolik nerozumím?

-   Proč už nechce mé dítě sportovat?
Díky těmto přesně mířeným otázkám si totiž můžete sami najít i adekvátní odpovědi, vedoucí k určitým směrům, které je nutné změnit. Najednou vám vyvstanou na mysl takové odpovědi, o kterých jste nikdy předtím ani nepřemýšleli a začnete to řešit. Protože pokud ne, zůstanete ve starých kolejích a nic se k lepšímu neposune ani nezmění. 
Pokud tedy doma nejste s něčím spokojeni, řekněte to, mluvte spolu, proberte s dětmi i to, o čem se třeba jen domníváte, že by je mohlo trápit a přesto to neřešíte. Zaměřujte se na vše, co vás může díky pozitivnímu přístupu posunout o velký kus vpřed. Nemusíte se vždy snažit vše dělat za dítě, stejně tak ho nemusíte k ničemu nutit, pokud zrovna nechce udělat to, co po něm chcete. Zkoušejte společně najít zlatou střední cestu, které může vyhovovat jak vám, tak vašim dětem. Vždy se jim snažte nastavovat pouze vaše pozitivní zrcadlo, protože každé dítě se v něm chce vidět a vše dělat tak, jako vy. 

Proč mám výsledky jako profes. instruktor lyžování i u dětí, které nechtějí lyžovat, mají strach, odmítají, vzdorují apod.? Proč myslíte? Přistupuji totiž k dětem jako k sobě rovným, navazuji přátelskou komunikaci, hrajeme si, bavíme se, blbneme a dítě za chvíli ani netuší, že se něčemu učí, protože já jim neříkám, že se musí něco naučit.
    Jsme kamarádi a tak si můžeme hrát bavit se i trénovat současně. Nikdy nedělám nic proti vůli dětí, i když to někteří rodiče striktně vyžadují. Žádné peníze, ani zaplacené hodiny výuky totiž nestojí za to, abych dítě lámal a k něčemu jej nutil, když přesně vím, že v něm jen vyvolám následně takový odpor, že už to prostě příště dělat nebude za nic na světě. Vždy je nutné u dítěte vyvolat radost a očekávání z něčeho, co je pro něj nové, neznámé, bojí se, je nejisté, neboť díky pozitivnímu přístupu se nakonec dostaví i pozitivní výsledky. Zkuste to otočit na sebe. Představte si, že bych vás nutil řídit autobus plný lidí v asijských horských serpentinách. Myslíte, že byste to zvládli a dovezli v pořádku sebe i všechny ostatní do údolí? 

Zkuste se nad tím na chvilku zamyslet a zeptejte se sami sebe:
„Co bych musel/a udělat proto, abych to zvládl/a?“

„Co bych musel/a znát, abych to dokázal/a?“

„Jak se zbavím strachu?“

„Jak mohu získat jistotu a sebevědomí?“

„Co ještě potřebuji pro zdolání tak náročného úkolu?“

„Kdo ještě mi pomůže?“
Jen díky obrácenému vidění a pochopením všech souvislostí vedoucích ke zdárnému zdolání životní překážky, snadno můžete porozumět i vašim dětem. (A někdy možná i sami sobě). Vy jejich překážku vidíte velmi snadnou, protože už ji umíte, oni ne. Oni se s ní musí poprat stejně, jako jste to museli zvládnout vy, když jste byly ještě malí. Proto zde apeluji na všechny rodiče, ať se nikdy nic nesnaží lámat přes koleno a raději se snaží vžít do role dítěte a pochopit jeho vnitřní svět, jeho pocity i strachy, které ho ovládají. Jedině pak můžete začít své děti vnímat tak skvělé a úžasné, jaké opravdu jsou. Přeji vám všem hodně štěstí na další cestě za poznáním a držím pěstičky, ať vaše děti rozkvétají každý den.
S úctou a láskou váš trenér Radovan
Vaše postřehy, otázky i náměty pište do komentářů, nebo na email:  
radovan@jak-na-deti.cz
 P.S.: motivační video pro vaši jízdu - http://www.20min.ch/ro/videotv/?vid=339276