DĚTSKÉ VNÍMÁNÍ
Kdykoliv vidím nějaké dítě,
snažím se na něm vypozorovat vše, co vnímavý člověk dokáže postřehnout. Dělám
to proto, abych správně rozuměl jejich světu, jejich hodnotám, zájmům, všemu co
je zajímá a baví, to v čem vyrůstají a jak je s nimi zacházeno. To
vše lze u dítěte během krátké doby vypozorovat. Tím, že mám možnost být
s dětmi i rodiči v kontaktu, je to mnohem silnější a účinnější, než
když je učitel či vychovatel s dětmi sám a jednou za čas se sejde
s rodiči. K čemu to je ale vůbec dobré?
Díky hlubšímu vnímání a
naslouchání dětských potřeb, dokáže pak každý z nás zvládat mnohem
jednodušším způsobem určité situace, které život přináší. Tím, že nás ale nikdo
nikdy neučil, jak to udělat, jak s nimi jednat, mluvit, naslouchat jim
apod. přistupujeme k nim stejně, jako jsme se to naučili od svých rodičů,
které to zas učili jejich rodiče. Každý to má jinak. Někdo prožíval dětství
plné lásky, podpory a porozumění a jiný zase formou nařizování či zákazů,
rozkazů a další zas poznal ve svém dětství jen nenávist, zlost a bolest.
Jediná cesta, jak tohle
všechno změnit ke spokojenosti těch nejmenších, které máme rádi, je změnit
sebe. Svůj naučený přístup, svůj program v hlavě. Rodiče si vždy snaží
hledat adekvátní odpovědi na své otázky a z převážné většiny hledá chyby u
dětí. Ty se pak snaží naučeným způsobem předávat svým dětem, bez ohledu na
skutečnost, zda jim to slouží, či nikoliv. Představte si teď konkrétní situaci.
Malé dítě (třeba právě to vaše) si hraje ve svém pokoji s nějakou
stavebnicí nebo hračkou. Vy najednou přijdete a něco po dítěti chcete.
Příklad komunikace:
Mamka:
„Vojtíšku
pojď se honem najíst, máš večeři na stole“…
nebo to může být taťka,
zase s jinou svojí potřebou, např. ……
Taťka:
„Vojto, ihned polož ty
hračky a pojď se obléknout! Musíme zajet pro mamku do práce a pro brášku na
trénink“.
A teď se na chvilku
všichni zamysleme. Pokud se vžijeme do kůže dítěte, které se soustředí na
určitý detail např. stavebnice a chce své dílo dokončit, jak bude reagovat? Jak
byste reagovali vy, pokud budete právě např. psát něco na počítači, nebo budete
třeba luxovat. Také všeho ihned necháte a poběžíte na povel udělat, co se po
vás žádá, nebo budete potřebovat nezbytný čas na dokončení aspoň toho
základního? Pokud už se v tom začínáte orientovat, tak vás jistě napadá
způsob, jakým to můžete udělat příště jinak. Jak? Třeba takto:
Příklad:
Mamka:
Přijde
k Vojtíškovi, pohladí ho po hlavě, pochválí ho za to, jak je šikovný a co
všechno už zvládl sám postavit a zeptá se ho!!!
„Vojtí,
uvařila jsem pro nás skvělou večeři. Chceš se jít najíst hned, nebo až tam
doplníš tu střechu, která domečku chybí?“
Vojta dostal právě od
maminky možnost volby a zároveň přízeň i pochvalu, kterou každé dítě potřebuje
cítit. A stejně jako Vojta v tomto názorném příkladu využije druhé
možnosti. Doplní střechu a rád se půjde najíst. Jde tedy o vytvoření určité
dohody a zároveň pravidel, které stačí v rodině zavést a vše jde bez křiku
a v klidu.
V případě tatínků,
kteří bývají dost často pod tlakem a myslí si, že když to neudělají hned,
dostanou pak ještě vyhubováno od ženy, postačí udělat rovněž něco podobného.
Příklad:
Taťka:
Přijde
k Vojtíškovi, pohladí ho, pochválí a v klidu mu vysvětlí, kam musí
společně zajet. Pak mu nabídne svoji pomoc, aby byl chlapec rychleji hotov a
mohli odjet. Důležité je ovšem ujistit dítě, že až se vrátí, může ve skládání
pokračovat a až to dostaví, pomůže např. s některými úkoly domy. Vy
pomůžete dítěti, za oplátku pomůže ono vám. Je to jednoduché a funguje to!
„Vojtí,
mamka volala, že pro ni máme spolu zajet a vyzvednout brášku. Co když ti teď
pomůžu tam doplnit tu střechu a až se vrátíme, tak tam spolu okolo domečku
postavíme i zahradu se stromy? Souhlasíš?“
Dítě vám na tento druh
návrhu nikdy neřekne ne, protože jste ho právě ujistili, že chápete jeho
potřeby a budete si s ním ještě hrát, až se vrátíte. Nemusí to tedy honem
uklízet, aby měla maminka pocit pořádku v bytě a ví, že své dílo, na které
se tak soustředí, může s vaší pomocí dokončit a pochlubit se s ním.
Tímto přístupem si
zajistíte, že domu začnete vše řešit v klidu, s láskou a
v pohodě. Už nebudete muset vyhrožovat podobnými výroky jako: „Jestli to ihned nesklidíš a nebudeš
oblečený, týden žádná televize, žádné ven, žádný mobil, žádný hračky apod.“
Ani dítě vám nic nezakazuje, nenařizuje, tak to nedělejte ani vy. Stačí si jen
uvědomit, že jste rovnocenní partneři, se stejnou funkcí mozku, jakou máte vy,
jen s tím rozdílem, že vy máte více zkušeností. A to, že jste velcí, nebo
jeho rodiče a dítě berete jako méněcenné a neschopné, jsou jen staré programy
zakotvené hluboko v našem podvědomí a my jsme jen přesvědčeni o své
neomylnosti, že takto je to správně. Když to přeci platilo na nás, tak na naše
dítě také. Odpověď zní…. možná, ale za jakou cenu?
Pokud chcete žít
v rodině v klidu a harmonii, nechcete se rozčilovat a toužíte po tom,
aby vás dítě nejen milovalo, ale i respektovalo, berte ho jako sobě rovného.
Jsou to opravdu osvědčené metody z praxe a fungují spolehlivě. Tak až
příště půjdete s dětmi třeba do dětského parku a budete potřebovat rychle
odejít z jakéhokoliv důvodu, nezapomeňte dát dětem na výběr.
„Půjdeme
hned, nebo až za dvě minuty?“
Přeji vám na vaší cestě
poznání hodně štěstí a těším se na vás opět příště. S láskou a úctou váš
Radovan.