úterý 11. února 2014

Nesoustředěnost 5.díl



Nesoustředěnost
Dnešní téma je zaměřené na opakované nesoustředění dětí v každodenním životě a to při jakékoliv činnosti, kterou dítě vykonává. Jak ale takovou „NE/soustředěnost“  změnit tím, že prostě odstraníme záporné slovíčko „NE“? Není to ovšem tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Nestačí nám pouze guma, nebo počítačové tlačítko „delete“ a jen zápor jednoduše odstranit.    
    Je nutné v prvé řadě pochopení hlubších souvislostí toho, co to způsobuje.
§    Co je příčinou?
§    Co to vyvolává?
§    Jak se to projevuje?
§    Jak to změnit nenásilnou formou apod.? 


   Proto jsem si dovolil znovu oslovit svoji kolegyni, zabývající se „Kineziologií One Brain“ Kateřinu a požádat jí o malý příspěvek na toto téma, neboť s ním má rovněž ve své poradně mnoho zkušeností. Jen doplním, že připravuji s Kateřinou a dalšími zajímavými lidmi speciální celoroční program pro rodiče s dětmi, o kterém se včas dozvíte, pokud zůstanete i nadále příznivci tohoto speciálního blogu známý pod názvem: „JAK NA DĚTI“. Tento blog je tvořený a připravovaný pro všechny rodiče a nejen ty, ale každého, kdo to s rodičovstvím myslí opravdu vážně a chce se vyvarovat zbytečných chyb, kterých se všichni dopouštíme díky naučeným starým a nefunkčním programům zakódovaných v našich hlavách.
„Každá učiněná změna vědomě, která přichází do našeho života a jejíž dopad je změnou pozitivní, má obrovský vliv na náš spokojený a šťastný život“.
Text Kateřiny Krampolové:
Jakmile začnou chodit děti do školy, začnou moji poradnu navštěvovat rodiče, že jejich dítě trpí nesoustředěností. Prosí mě, abych jim pomohla tento problém ze života odstranit. Pomohu velice ráda, a pokud je spolupráce rodičů na lepší úrovni, pomoc je trvalá.
Dětská nesoustředěnost je pouze obrana mozku! Dítě, které si hraje nebo kouká na TV, nebo dělá cokoliv jiného, co vyžaduje jeho plné soustředění, nesmí být z této činnosti násilně vytrženo. Pokud se toto děje stále dokola, dětský mozeček si udělá ochranu svojí formou a tím pak vznikne nesoustředění se na jakoukoliv činnost. Mozek se tak chrání před opětovným zklamáním. Abychom tomuto předešli, musíme dítě připravovat na změnu pomalou formou upozorňování na skutečnost, že přijde změna a dítě pomalu odpoutávat od jeho činnosti stálým upozorňováním.
V běžné výchově chybí prostor pro možnost volby. Vybavte si vlastní pocit, když třeba myjete nádobí nebo žehlíte a někdo jiný po vás chce vaši pozornost někde jinde a vyžaduje ji teď hned! Jste ochotni okamžitě vše opustit a s úsměvem se věnovat něčemu jinému? Většina z nás ne. Všichni chceme dodělat alespoň ten kousek, co máme v ruce a pak jsme přístupni změně. A přesně takhle to cítí i naše děti. 

Příklad: 
Maminka začíná vařit a už tuto skutečnost oznamuje dítěti, že přijde jídlo. Tím ho připravuje na budoucí změnu, neboť přijde na řadu krmení. Mozek se postupně začne připravovat na změnu a pomalu se začne od své činnosti odpoutávat. Je vhodné tuto skutečnost opakovat a dítě upozorňovat za jak dlouho změna nastane. Nebo se s ním domluvit na nějakém čase, kdy je ochotno změnu akceptovat.
Dítě takto informované jde jíst s nadšením, protože změna proběhla nenásilnou formou bez nátlaku a navíc byla dána možnost volby. Nejenom, že u dítěte nevznikne nesoustředěnost, navíc ho naučíme trpělivosti. Takto vychovávaný človíček si v dospělosti ví rady sám se sebou a svými problémy. Nepotřebuje rady od ostatních a umí si se vším poradit sám, pro něj tím nejvhodnějším způsobem. Netrpělivost se projeví již v dětství tím, že dítě po vás vyžaduje své potřeby ihned. Chce všechno hned a nechápe, proč mu to nemůžete okamžitě splnit.
Tolik text od Katy, specialitky na "Kineziologii One Brain".

Já jen doplním, že i my dospělí jsme občas velmi netrpěliví a nejraději bychom všechno měli hned. Jsme velmi netrpěliví a nervózní, pokud to není hned podle našich představ. Teď se například rozhodnete, že se vaše díte naučí jezdit na kole, bruslích, nebo lyžích a přitom na to vaše dítě není připravené. Neptáme se, jen nařizujeme. "Teď se naučíš lyžovat, protože jsme to zaplatili a za dva měsíce chceme do Alp". Tečka. Žádná diskuse, žádný rozhovor, zda to vůbec dítě chce, protože jsme se tak rozhodli z pozice autority. Takto to ovšem možná fungovalo dřív, ale na vás to zanechalo následky - naučené programy, které se snažíte vnucovat dál svým dětem. Jde to ale opravdu i jinak. Nesnažte se prosím vše za každou cenu uspěchat.


Naše sny se snažíme vsugerovávat ostatním, ale jejich sny jsou úplně jiné, stejně jako sny našich dětí. Každý z nás má jiné představy a jiné sny o životě, proto je tak nutné společně komunikovat otevřeně, nebát se říct nahlas co chci, co potřebuji, jak to cítím. Protože ten druhý to může cítit úplně jinak a pokud se pak každý domnívá, že ten druhý přeci musí vycítit, jak to cítím já, tak se velmi mýlí. Proto vzniká mnoho nedorozumění a nepochopení nejen mezi námi rodiči a dětmi, ale i mezi dospělými všeobecně. Proto i tolik partnerských vztahů krachuje na maličkostech, neboť jsou postavené na očekávání a naplnění našich snů někým jiným. Ale tak to nefunguje. Jde o základní fungování zákonů přírody i vesmíru, které buď přijmeme, nebo budeme věčně s něčím bojovat. Nadarmo se neříká: „TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ“.
Snažte se tedy být nejen k sobě samým, ale i svým dětem více trpěliví a nechtějte všechno "teď hned"!
S láskou a úctou váš trenér Radovan a dnes opět Katy.
Vaše připomínky, náměty i dotazy můžete psát do komentářů, nebo pošlete email na: radovan@jak-na-deti.cz
Můžete nás také navštívit na FB stránkách: 
https://www.facebook.com/jaknadeti?ref=hl
a projekt podpořit tím, že kliknete na: "To se mi líbí", kde najdete rovněž mnoho inspirativních odkazů. Krásný den vám všem.