PADÁME

PADÁME

Každý občas někdy v životě upadne a zase se zvedne, pokud mu to zdraví dovolí. Mnohým z vás se možná už v životě stalo, že jste upadli někde na ledu a nemohli se sami zvednout. Zlomili si nohu nebo ruku a bolestí se nedokázali sami zvednout, natož se pohnout. Co se dělo kolem vás, pokud to bylo někde na chodníku, kde chodí každý den hodně lidí? Každý, kdo šel kolem, se k vám sehnul a snažil se vám hned pomoci? Nebo vás spíše překračovali, či obcházeli obloukem v domění, že jste opilí na mol? 

Nikdo nás nikdy neučil, jak správně padat a proto mnoho pádů pak končí velmi nepříjemným zraněním. Jak správně padat a hlavně nebát se spadnout správně jsem začal trénovat s dětmi, které za námi jezdí do lyžařské školy. Zjistil jsem, že všechny děti včetně rodičů chtějí umět lyžovat, ale nikoho nikdy nenapadlo, trénovat i správné padání. Tyto pády včetně natrénování správného zvedání na lyžích je jednou z nejtěžších dovedností, které pokud děti zvládnou, mají obrovskou šanci v krizových situacích nejen obstát, ale bravurně je i zvládnout.

Spousta dětí se tak těší na lyže, že vše, co je zajímá, je umět rychle lyžovat, aby mohli jezdit na velkém kopci. Co ale žádné dítě ani rodič neřeší, je umění padání a zvedání. Dokázat se zvednout na lyžích, natož pak na svahu se následně pro mnohé stává doslova nepřekonatelnou překážkou. Děti se naučily, že po každém pádu stačí jen natáhnout do výšky ručičku a maminky hned běhají a své ratolesti s radostí zvedají. Také to tak děláte? A děláte to se vším? Když budeme malé děti od malinka zvedat, jak se pak mohou sami naučit jít vlastní cestou? Jakákoliv překážka je pro nás i maé dítě výzvou! Pokud jim dáme prostor, dokáží víc, než si sami vůbec dokážeme představit! 

Máte možná pocit, že přeci musíte svému dítěti přispěchat na pomoc, když upadne, že? NE!!! Pokud máte opravdu své děti rádi, milujete je a vážte si jich, tak tím, že jim tu pomocnou ruku podáte, jim vlastně sdělujete pravý opak. Prakticky svému dítěti beze slov říkáte:

„Jsi chudinka, který je neschopný se sám zvednout, nevážím si tě, protože nevěřím, že to dokážeš. Bez mojí pomoci to nedokážeš."

Pokud chci, aby byly děti do života připraveny na vše, co jim může život nadělit, trénuji s nimi nejen chození na lyžích, ne jen jízdu ze svahu dolů, brzdění, obloučky apod., ale v prvé řadě vždy při rozcvičce trénujeme pády a zvedání zpět na nohy, pokud nám upadne tělo. Tím jim dávám prostor, aby si vše vyzkoušely v praxi, zjistily, co při tom prožívají, na co si dát pozor, aby si neublížily, a aby je to při pádu co nejméně bolelo. Dávám jim tím na vědomí opět beze slov: „Vážím si tě, protože v tebe věřím. Věřím, že to dokážeš a vždy se dokážeš sám/a na své nohy postavit. Věř, že dokážeš v životě cokoliv, pro co se sám/a rozhodneš."

Jednou jsem shodou okolností zastupoval svého kolegu a zjistil, že má ve skupině chlapec, co se nedokáže po pádu na lyžích sám zvednout, zpozorněl jsem. Ostatní děti se mu jen posmívaly, a ukazovaly na něj prstem. Vzal jsem si ho tedy stranou a pošeptal mu do ucha:

„Víš, proč se nedokážeš sám zvednout a proč se ti ostatní posmívají?“

A on mi na to odpověděl:

„Protože to prostě neumím, nejde mi to a nemám sílu“.

A já mu na to řekl:

„Uvěřil jsi vlastní lži ve své hlavě, že to nedokážeš a to z tebe dělá slabého. Představ si, že jsi silný třeba jako Silvestr Stallone a poruč teď hned sám sobě, že to dokážeš. Já v tebe věřím a vím, že to dokážeš. Ukážu ti jak na to a věř, že až příště na svahu upadneš, všechny děti se na tebe budou dívat, jak se sebou chceš znovu zápasit jako želva, obrácená na záda a ne a ne se zvednout. A ty se najednou sám bez problémů zvedneš. Představ si to a řekni mi, jaký je to pocit? Cítíš se najednou jako vítěz? Tak zahoď vše, čemu si věřil předtím a začni věřit tomu, co jsi viděl a prožil právě teď! Věř ve své scxhopnosti, že to dokážeš a také to dokážeš! Vím to!“ (Jednoduše jsem použil osvědčenou techniku NLP z praxe a čekal, co se bude dít dál).

Mohu vám říct, že kluk si zkusil upadnout nejprve bez lyží (mimo svah) asi 3x a sám se zkoušel zvedat znovu a znovu. A najednou se stalo, čemu skutečně v mysli začal věřit a to, že to dokáže. A opravdu na počtvrté se sám zvednut. Ten kluk měl tak obrovskou radost, že kdyby mohl, tak mě tam snad samou radostí umačká. Pak si obul lyže a tu samou techniku zkusil opět asi 4-5x, než se mu podařilo opět zvednout. Dokázal to sám, bez cizí pomoci, jen vlastní silou vůle, neboť to je přesně to, co rozhoduje v našich životech nejvíce. Trénovat víru v sebe sama!!! 

 

Když jsem pak s klučinou vyrazil za ostatními na kopec a hned po druhé zatáčce opět upadl, všechny děti se zastavily a čekaly, co bude. On se jen s lehkostí opřel o ruku, druhou se chytil za koleno a už stál opět na svých nohou. Ostatní děti začaly najednou tleskat a křičely jeden přes druhého: „Ondro, tys to dokázal, si jednička!!!“  

Proto prosím všechny rodiče, aby dávali dětem větší prostor pro sebe pojetí a vlastní možnost sebe realizace. Věřte, že jim dokážete pomoci mnohem více, pokud jim pomůžete psychicky, na místo fyzicky. Navíc, pokud s nimi trénuji pády nejen na zadek, či na záda, ale i pády na bok, co jsem běžně trénoval se svými svěřenci i svěřenkyněmi na hodinách sebeobrany, věřte, že dostanou ode mě takový bonus do života navíc, který nemáte ani vy. 

Přeji vám všem hodně štěstí na cestě poznání a nezapomínejte, že máte k dispozici svého osobního trenéra, co stojí vždy při vás. Vaše náměty, dotazy či komentáře pište na email: info@jaknadeti.com , nebo přímo do komentářů. Pokud vás moje články oslovují, budu moc rád, pokud je budete sdílet se svými přáteli a známými. Předem vám za vaši přízeň děkuji.

S láskou a úctou váš osobní trenér Radovan
P.S.: PAMATUJTE, ŽE I PÁD NA HUBU, JE POSUN DOPŘEDU....