čtvrtek 13. února 2014

POZICE VNÍMÁNÍ



POZICE VNÍMÁNÍ

Kolikrát v životě jste již cítili nějakou křivdu, urážku, nepochopení, až jste se z toho uzavřeli do sebe a odmlčeli na hodně dlouho? A proč to všechno? Protože nás nikdo nikdy neučil, jak správně k takovým problémům přistupovat. Pokud ovšem začneme správně trénovat a používat techniky z NLP, přijdeme na to, že mnoho nedorozumění ztroskotalo na jednostranném pohledu a nepochopení. Vžijte se zpět do nějakého podobného prožitku, který jste v poslední době zažili, zavřete oči a zkuste si vše vybavit.


  1.  Co jste říkali?
  2. Jak jste to říkali?
  3. Co jste cítili? 
  4.  Jak jste se tvářili?
  5. Jak jste to vnímali?

Pak ze své pozice vystupte a přejděte do role toho, kdo vám podle vás ublížil, nepochopil, hádal se s vámi, možná vám i nadával. Pokuste se vnímat sebe jeho očima, jeho pocity i emoce.

  • Proč říkal, to co říkal?
  • Proč se choval, tak jak se choval?
  • Jak se přitom pohyboval?
  • Jakou měl barvu hlasu?

Teprve až zvládnete vžít se do role toho druhého a prožít to podobně, máte velkou šanci pochopit i sami sebe. Máte možnost zjistit, jak vás druzí vnímají, zda vás respektují, nebo vámi naopak pohrdají. Pak opět z této pozice vystupte a opět se zamyslete.  



  • Máte to?
  • Jaký máte pocit teď?
  • Co cítíte? Jak to vnímáte?
  • Už víte, proč se tak choval?
  • Proč říkal právě to, co říkal?







Pokud jste právě analyzovali sebe i druhou osobu, přejděte do třetí pozice a tou je nezávislý pozorovatel. Pokuste se nezávisle podívat na obě zúčastněné strany. Bez sebemenších pocitů hodnocení sebe nebo toho druhého, pokuste se zhodnotit nezávisle celou situaci.

  •  Jak to vidíte?
  • Jak to cítíte? 
  •  Jak to vnímáte?
  • Na co jste přišli?
  • Co byste oběma poradil/a? 
  • Co měli udělat jinak?

Tímto jednoduchým tréninkem dokážeme vnímat veškeré dění kolem nás a postupně analyzovat jednotlivé situace, které nakonec dokážeme diplomaticky zvládat. Začneme najednou vše vnímat z několika úhlů a budeme pro příště vážit slova, která někdy dokážou zraňovat více, než přesně mířená střela. Podobné techniky by bylo velmi vhodné trénovat i s dětmi na školách a to společně. Vždy ve trojicích, kdy si děti mohou postupně vyzkoušet veškeré techniky vnímání dvou zúčastněných stran a pozorovatele. Je to jako by děti hráli divadlo, ovšem s tím rozdílem, že toto divadlo se jim na rozdíl od velké části učiva, které jim vůbec k životu neslouží, tohle pomohlo nejvíce. 

Možná by bylo na čase poněkud pozměnit školní osnovy a začít prosazovat takové předměty a techniky, které budou dětem ku prospěchu a rozvoji jejich osobnosti. Tím že ministerstvo školství nařídí učitelům další vzdělávání bez ohledu na zaměření a důsledky z toho plynoucí, věci moc nepomůže. Spíše naopak. Kdyby se místo toho raději ministerstvo školství zeptalo dětí, možná že by se nestačili divit, co opravdu potřebují a co ne. Co vše se někdo snaží do jejich hlaviček půlku života nasoukat, aby se to pak tu druhou půlku zase odnaučovalo, protože to nikomu k životu neslouží. Nebo máte pocit, že když budete mít svůj vlastní papír, budete někdo víc? Jen proto, že si to takto společnost nastavila ještě neznamená, že můžete být šťastní a víte jak žít. Jste šťastní za to, že máte svůj vlastní papír, ať je to na cokoliv, nebo za to, že jste? Co je pro vás to hlavní?
 

Kdyby místo toho ministerstvo školství podporovalo kouče, zabývající se rozvojem osobnosti, experty na zrychlené učení, kteří už pochopili správné fungování mozku, lidi zabývající se kreativním rozvojem ducha dětí a zavedlo zpět do škol tolik opomíjenou techniku J.A.K/omenského „Školu hrou“, pak by se teprve dostavily takové výsledky, které mohou posloužit všem. 

Pak je možné začít hovořit o skutečném přerodu, transformaci školství, kde děti najednou začnou školu milovat, místo aby ji nenáviděly. Začnou se najednou daleko rychleji rozvíjet a své nadání pak předávat dál. Nečekejte ale, že změna přijde sama odněkud zvenku. Na to, aby nějaká změna vůbec proběhla, měli bychom začít u sebe. Teprve vlastním přístupem, vyzkoušením jiného způsobu přístupu, u kterého najednou zjistíme, že funguje, začneme sami tlačit tam, kde je to nejvíce třeba a změna pak přijde velmi rychle.
Přeji vám všem hodně štěstí na cestě za poznáním, a pokud souhlasíte s tímto přístupem, podporujte a rozšiřujte jej, ať na změnu nemusí naše děti čekat dalších 100 let. S láskou a úctou váš trenér Radovan.