Dětská hyperaktivita
Jako většina "poruch" i dětská hyperaktivita vzniká u dětí
stylem naší výchovy. Dítě absolutně nemá pojem o čase. Může za to jeho mozek,
který je uzpůsoben tak, že dokáže přemýšlet na vědomé úrovni pouze v čase
tady a teď. Dítěti se vůbec nedostává do vědomí, co má dělat za chvilku, pokud
na to není upozorňováno. Je zde rozdíl funkčnosti mozku.
U dospělých jedinců je velice aktivní přední, neboli
frontální část mozku, která se stará o budoucnost, tedy budoucí záležitosti. U
dětí je naopak nejaktivnější střední část mozku, která zajišťuje vnímání tady a
teď. Je to z toho důvodu, že děti se potřebují naučit spoustu věcí
pro život na tomto světě a nejlepší pro učení je čas tady a teď.
My, tím, že používáme nejvíce část mozku myslící na
budoucnost a jistoty, stále někam chvátáme. Náš brzlík taky už nemá tak skvělou funkci
jako v dětství a tak jsme navíc vybaveni strachem. Tento spěch a strach
přenášíme na naše děti tím, že je pořád honíme, aby si pospíšily, aby se
necouraly a tak podobně. Jejich mozek přijímá naše povely, ale neumí si s tím
poradit. On vlastně nechápe, proč má tak spěchat a tak si poradí po svém. A
jelikož víme, že mozek ovládá tělo, tak začne vydávat do těla impulzy spěchu.
To se navenek projeví jako neposednost, tedy hyperaktivita.
V dnešní době existuje mnoho metod, jak toto vrátit do
původního stavu a z těla hyperaktivitu odstranit. Jenže pokud se nezmění
výchova a rodiče sami o sobě nezačnou pracovat na nějaké změně, hyperaktivita
se k dítěti opět vrátí. Proto radím všem rodičům, vneste do svého života
trochu klidu a úcty k dětskému světu. Pokud potřebujete být někde na čas,
dejte si větší časové rozmezí. Pokud do vaší domácnosti vnesete klid a lásku,
dítě vám to tisíci násobně vrátí. Nejenže se uleví vám samotným, ale věnujete to
i dalším generacím, kteří přijdou po vás, neboť je všeobecně známo: „Jak
dostávám, tak taky dávám.“ Takže věnujte pozornost tomu, co dítěti dáváte.
Tolik o vlivu kineziologie od Katy.
Já bych rád ještě dodal, že mnoho z vás jistě v životě zažívalo podobné situace, které nevědomě vyvoláváte také, neboť se staly ve vašem mozku rovněž naučeným programem. Zkuste se na chvilku zastavit a zamyslet se nad tím, jak vaše děti vnímáte a jak k nim přistupujete. Pokud zjistíte, že je to stejné, jako přistupovali vaši rodiče k vám např.:
- "Pohni honem, nebo to nestihneme!"
- "Necourej se tolik!"
- Podívej se jak dlouho ti to trvá!"
- "Nemůžeš si pospíšit?"
- "To i šnek je proti tobě formule 1!"
- "Bože ty si ale brzda!"
Pokud jste tedy ve vašem životě byli vystaveni podobným výrokům, není divu, že je používáte automaticky také. když se ale nad tím sami zamyslíte, zjistíte, že pokud tu změnu nepřijmete vy a nezačnete na ni sami vědomě pracovat, programy se budou opakovat dál a dál. Ani vy jste se necítili úplně nejlépe, pokud k vám rodiče přistupovali podobným způsobem, který jsem vám uvedl na příkladu. Tak pokud můžete, zastavte to hned, dokud můžete a přijměte do svého života takové změny, které povedou ke spokojenějšímu a pohotovějšímu rodinnému životu, kde se všichni mohou cítit spokojení a šťastní, pokud si to sami dovolíte. Přeji vám všem hodně štěstí na cestě poznání a těším se na další setkání s vámi i vašimi dětmi.
S láskou a úctou váš trenér Radovan