pátek 31. ledna 2014

JAK SE DĚTI UČÍ NEJLÉPE?



JAK SE DĚTI UČÍ NEJLÉPE?
Pokud si každý z nás vzpomeneme na své dětství, kdy jsme dělali největší pokroky v našem životě? Bylo to v době, kdy nás ti velcí lidé začali něco učit ve školce, nebo ve škole?  Nebo to bylo v době, kdy jsme se rozvíjeli přirozenou formou, vnímali veškeré okolní podněty, která k nám přicházely, pozorovali, zkoušeli a opakovali znovu a znovu každý pohyb, krok, první ucelené slovo, které jsme vnímali?
V době, kdy jsme z batolení přešli na lezení, pak pohybování po čtyřech a nakonec se prvně postavili na vlastní nohy. Jak je to možné, když nás nikdo neučil, jak se máme postavit, jak máme chodit. Jen jsme pozorovali dění okolo sebe a chtěli to umět také. Vnímali jsme všemi svými smysly každé slovo, které k nám z okolního prostředí přicházelo a bylo nám jedno v jaké řeči to slovo je. Nevěděli jsme nic o gramatice, o podstatných jménech, slovesech, skloňování, časování, nebo skladbě vět a přesto jsme se naučili plynule mluvit.

Každé malé dítě, pokud žije v bilingvlní rodině, přijímá od narození podněty v několika řečech současně, přesto si je jejich mozek dokáže utřídit a dítě během krátké doby dokáže ovládat několik jazyků. Jak je to možné, když se nemusí učit? Když nechodí do školy a přesto to ovládá? Je to dáno právě tím, že netuší, že se něco učí. Neřeší nic z toho, co řeší dospělí. ….. Teď musím udělat to či ono, teď se musím učit, prostě musím. Dětský mozek funguje tady a teď, zatímco u dospělých je to o budoucnosti, o jistotách apod.

Tak jak funguje mozek na vědomé úrovni, nedokáže si uchovat tolik informací, kolik jich dokáže uchovat podvědomí. Podvědomí je trvalé a vše co se propojí s povědomím, nemůže být nikdy zapomenuto, nebo ztraceno. Je to tam zakódováno jako dokonalý software s  Giga pamětí. Proto se děti dokážou nejvíce naučit, pokud netuší, že se učí, nebo že něco musí. To jen my dospělí neustále dokola řešíme věty v naší hlavě typu:
-         Teď musím udělat toto.
-         Teď musím vydělat peníze.
-         Teď musím uvařit.
-         Teď musím uklidit.
-         Teď musím do práce. apod.

Malé děti, když si hrají se tak ponoří do hry, že přestanou vnímat okolní svět a díky tomu se nejlépe učí. Nejúžasnější na tom je, že oni nepřemýšlí, že se učí. Už jste někdy viděli malé dítě (cca do 1 do 4 let věku), které by si říkalo:
„Teď musím dávat pozor, protože se učím“.
„Musím dávat pozor, co mi rodiče říkají“.
„Teď se musím soustředit“.
Zapomeňte na to. Nic takového děti nedělají a ani se toho nedočkáte. Kdo vás ve škole učil, jak vypadá vnímání, jak vzniká pozornost a soustředění? Každý divadelní herec to dokáže, ale učitele to nikdo neučil. Proto je pro ně tak obtížné udržet si ve třídě pozornost, neboť nedokážou zabavit své publikum.
Pokud půjdete do divadla a herci vám budou podávat divadelní hru na bázi školní výuky, tak z divadla zřejmě odejdete, že? Proč? Protože podání bude fádní, nudné, bez příběhu či děje. Bude to o složitém drilování a zapamatování si něčeho na bázi opakování. Tak ale náš mozek nepracuje.
Kdy se děti do školy těší? Pouze, když jsou do první třídy, neboť netuší, co je tam čeká. Nevědí nic o školních osnovách, ani nic o přístupu učitelů. Aby se děti do školy těšily trvale, museli by se z učitelů stát herci, komici, vypravěči příběhů, neboť to děti milují. To je to,  co děti milují a také si nejlépe pamatují.
Co děti potřebují?  UČENÍ HRAVÝM ZPŮSOBEM
Je to o praktickém životě, o všem co nás i děti obklopuje, neboť z toho člověk nejvíce čerpá. Proč nás třeba rodiče neučili mluvit na základě izolovaných slovíček, neopakovali s námi jednotlivá písmenka, nepočítali s námi ve sloupečcích apod.? Protože ani náš život není ničím izolovaný, oddělený od vnějšího světa, od přírodních zákonů, či zákonů vesmíru. Vše je v rovnováze, tak proč si lidé stále myslí, že lze oddělovat neoddělitelné?
Jen proto, že existují mnohem větší síly, naším okem neviditelné, kterých se nelze dotknout, ještě neznamená, že neexistují. Pokud tomu nevěříte, tak jistě věříte, že existuje ATOM. Souhlasíte? Jistě, Atom existuje. A teď mi řekněte, kdo z vás ho viděl, nebo se ho mohl dotknout. Už chápete tu absurditu? Žijeme ve světě plném barev a prostoru. Moudrý člověk se stává sbíráním zkušeností, které dokáže využívat v praxi, nikoliv papouškováním naučených textů zpaměti. Proto si ani nemůžete dávat za vinu, pokud jste dostávali špatné známky, neboť to nebyla vaše chyba. Nebyla ani vaše chyba, že jste se učili pomalu, nebo dělali chyby. Velkou chybou totiž je, že systém školství nás všechny naučil hledat a soustřeďovat se na chyby a neustále upozorňovat na maličkosti, na drobnou nedokonalost, která ovšem pramení v každém z nás, vč. přírody.
Chyby jsou přirozenou součástí vývoje. A kdo nechybuje, tak ani neroste, neboť se nerozvíjí. Smiřte se s tím, že nic na světě není úplně dokonalé. Pak teprve dokážete slevit ze svých nároků, vč. nároků, které nakládáte na svoje děti. Pamatujte, že čím více budete své děti vystavovat těm správným vzorům, od kterých se mohou učit, porostou více a více. Pokud dokážete být pro vaše dítě tím správným vzorem (zrcadlem), naučí se od vás nejvíce. Kdo netuší, jak se to dělá, natrénujeme to společně. Zůstaňte na příjmu a dozvíte se víc.
S láskou a úctou váš trenér Radovan.
Pište mi o vašich problémech, pocitech či potřebách, pokládejte otázky na vše, co vás zajímá do komentářů nebo na email: radovan@jak-na-deti.cz

 


čtvrtek 30. ledna 2014

Recept na „NEZVLADATELNÉ DÍTĚ“?


Recept na „NEZVLADATELNÉ DÍTĚ“?
Máte doma takové a máte pocit, že už jste vyzkoušeli snad úplně všechno a nic nezabírá? Připadáte si k ničemu a neschopná? Proč? Učil vás snad někdo, JAK takovéto situace řešit, jak je bravurně zvládat? Asi těžko. Tak si prosím nic nevyčítejte. Věřte, že nejste jediná, kdo má podobný problém a nedokáže ho řešit sám. 

Pokud se zaměříme na samotné záporné slovo, které rozdělíme na NE-ZVLÁDAT-ELNÉ, tak už jen tento poznatek nám velmi napoví. Pokud toužíme něco zvládnout, musíme najít způsob, JAK to zvládnout. Zaměřte se na příčiny, na spouštěče, které zapříčiňují tyto nezvladatelné stavy a ty se snažte v prvé řadě eliminovat na minimum. Zkusme se ale společně podívat nejprve na jeden z mnohých příkladů, kdy si maminka stěžuje na nezvladatelnost své tříleté dcery.
„Připadám si jako neschopná máma.. moje skoro tříletá dcera je absolutně nezvladatelná, neporadí si s ní nikdo z rodiny, byli jsme i u psychologa, psychiatra a nikdo mi nepomůže. snažím se jak můžu.
 Malá je od malička živější, od cca 30-ti měsíců se hodně zhoršila, začala všechny mlátit, nadávat, i sprostě, křičet na nás, snažím se jí věnovat, dávám jí lásku, autoritu má taky.. každý den má nějaký záchvat hysterie, když se nechce oblíknout, nedostane to, co chce... zkoušela jsem křik, plácnout, nechat jí vyvztekat, nemluvit s ní... nezabralo nic.
Už se to u nás táhne skoro půl roku, jsme z toho zničený... nic se nezměnilo, co by její povahu tak změnilo. Opravdu není jediný den, kdy by byla v pohodě, bez jediného hysteráku... Začala ubližovat i zvířatům, máme doma kočky, psa a od malička je měla ráda, je na ně zvyklá, nikdo z rodiny nikomu neubližuje. Psychiatr mi řekl, že s ní mám přerušit kontakt, když začne záchvat a v momentě kdy se uklidní ho zase navázat. To taky nezabírá… Vím, že je tohle kritický věk, ale já už si s ní opravdu nevím rady, protože se to u nás děje většinu dne a každý den... budu ráda, když mi někdo napíše, cokoliv...  L.“

Už ze samotného dopisu je zřejmé, že maminka je naprosto zoufalá a neví si rady. Jistě by dala cokoliv za trošku klidu a pohody. Co bych mohl mamince doporučit je, aby zkusila nejprve „ZRCADLO“. To znamená, že vše co bude dělat dcera při tzv. „hysteráku“,  bude zrcadlově napodobovat i maminka a to tak, aby na ni dcera zřetelně viděla. Tím, že dítě uvidí sebe sama, jak se chová, v mnoha případech se dítě zarazí a přemýšlí. Nejprve začne analyzovat, že se maminka asi zbláznila. Následně to zkusí znovu, a pokud se zrcadlení znovu opakuje, teprve pak ji dojde, že jde o „OPIČÍ SYNDROM“ a dítě začne postupně ze svých zlozvyků ustupovat, neboť se mu nebude líbit, co vidí. ……. Sebe sama. (Dítě s maminkou bojuje o energie!)
Další možností je odvést rychle pozornost. Např. tím, že ze sebe vyhrknete: Koukej, tamhle právě proběhla myška. Honem se běž kouknout, kam se schovala“. V tomto případě je blesku rychle odvedena pozornost jiným směrem a dítě se zaměří na imaginární myšku. Místo aby dítě řešilo sebe,  začne hledat, kam se myška schovala. Vy můžete dítě ještě podpořit v hledání tím, že proběhnete několik místností a opět zavoláte na dítě, že jste ji právě zahlédla třeba v kuchyni. Tím vytváříte prostor pro aktivní i virtuální činnost dítěte a přemýšlení nad myší, nikoliv nad sebou. Nelze tedy v tomto případě hovořit o vymýšlení si, (na což mnohé maminky rádi poukazují), ale o odvedení pozornosti jiným směrem.

Pokud ani to nezabere, pak už vám jen zbývá „indiánská kůra“ tzv. léčba šokem. Moje děti ovšem tato technika nikdy moc nerozhodila, neboť byly od malinka vedeni k přirozenému otužování, kdy společně střídali teplou a studenou vodu. Zde je totiž velmi důležitá jedna zásada! Musíte si být jisti, že máte dítě naprosto zdravé a tato kůra mu neublíží, ale prospěje. Pamatujte, že studená voda má blahodárné účinky na náš organismus bez rozdílu věku. Proto se také lidé pravidelně otužují. Pokud vaše dítě často marodí, je to dáno tím, že se neotužuje a doma velmi často přetápíte, nevětráte a nezvlhčujete suchý vzduch. Vše má svoji  příčinu i důsledek. Díky těmto otužovacím kůrám také indiáni netrpěli skoro žádnými nemocemi, jako je to běžné v dnešní civilizované společnosti. A proč? Protože jejich tělo si vypěstovalo odolnost, kterou potřebovalo pro přežití v zimních měsících. Kdo může dnes tvrdit, že se pravidelně otužuje, aby jeho tělo bylo odolnější? Vy to snad děláte?
 Velmi důležité je ovšem následně důkladné osušení a vydrhnutí kůže ručníkem, aby se tělo rychle prohřálo. Poté dítěti vysvětlete, že se musí rychle obléci, aby nenastydlo. Navíc se obleče velmi rádo, neboť bude cítit chlad, který potřebuje potlačit. Poslední krok je velmi důležitý, neboť je nutné dítě co nejvíce zabavit a to tak, aby se soustředilo nikoliv na sebe, ale na to, co právě dělá. Klidně ho vezměte do kuchyně a něco s ním připravujte, tvořte, nechte ho samostatně pracovat. Tentokrát začne fungovat zrcadlení obráceně. Dívejte se na něj a vše dělejte tak názorně, aby dítě pochopilo, že vás má napodobovat. Nemusíte mu nic říkat. Vytvořte např. těsto a dejte mu je opracovat, ať z něho něco samo vyrobí. 

Pokud žádná z výše uvedených technik nezabere, stáhněte si své e-booky na stánce: http://jaknadeti.com/, které vám mohou velmi pomoci, nebo se domluvte na osobní konzultaci, viz kontakt. probereme společně možnosti a pak můžeme nalézt i řešení, která mohou dovést vás i vaše dítě k optimálnímu výsledku. Není totiž možné, aby dítě začalo být jen tak z ničeho nic agresivní, vzteklé, ukřičené a používalo vulgární výrazy. Snažte se hledat příčiny nejprve v rodině či v příbuzenstvu a teprve potom u dítěte. Nic v životě se neděje jen tak…..! Na to pamatujte. Pokud si položíte jednoduchou otázku, kde se vaše dítě naučilo sprostě mluvit a nadávat, pokud tak nemluvíte doma? Tam začněte hledat příčiny. Jinak přeji hodně štěstí s novými praktikami zakomponovanými do praxe a vašeho každodenního života.

Vaše náměty i dotazy mohou být inspirací i pro ostatní, proto podporujte prosím tyto stránky a informace předávejte dál. Je jedno, zda se zmíníte mezi svými známými, nebo na Facebooku, hlavně si to nenechávejte pro sebe. Dnes může potřebovat pomoc s dětmi vaše sousedka, zítra to můžete být vy.
Přeji vám všem hodně štěstí jak ve vašem životě, tak i životě vašich dětí na cestě poznání. 
S láskou a úctou váš trenér Radovan
Pište do komentářů, nebo na email: info@jaknadeti.com


středa 29. ledna 2014

MOTIVACE

Motivace je hlavním hnacím motorem pro dítě. A pokud stejně jako u auta chcete, aby mělo veškeré náležitosti, co je to hlavní? Krásná barva, tónovaná okna, luxusní interiér, sportovní kola, nebo motor? Hlavní je sice motor, ale vše ostatní je rovněž nedílnou součástí celku. A pokud jakoukoliv část oddělíme, přestane být auto funkční a prostě nepojede.
A stejně tak jako každá věc v našem životě je součástí něčeho většího, nějakého celku, tak i dítě se potřebuje připravit na součást celku. Nejprve to jsou rodiče, pak školka, škola atd. Dítě je ale od narození velmi zvídavé a hravé. Jak ho tedy správně motivovat, aby se naučilo vše, co bude pro život potřebovat? Je to velmi jednoduché. Stačí se učit od něj. Pozorovat, bedlivě sledovat a vnímat veškeré jeho potřeby a pokroky, které den za dnem udělá. Vše vypadá jako hra, ale přitom je to ta nejlepší škola pro život, jakou vůbec může získat. 

Hravou formou s ním můžeme dělat cokoliv a vše se postupně bude nejen učit, ale hlavně si to uloží do podvědomí, kde mu to již zůstane navždy. Cokoliv budeme doma vytvářet nebo dělat, dítě nás bude nejprve pozorovat. Postupem času začne mít potřebu vše také vyzkoušet a nakonec se vše i naučí. Jen je nutné nezapomínat na hravost a představivost, která je pro dětský svět tak důležitá. A stejně tak, jako jsme se vědomě rozhodli naučit se řídit auto, museli jsme nejprve zvládnout teorii, kterou jsme pak rozšířili o praxi.
I o malé semínko v květináči se musíte starat a být trpěliví, než vyklíčí a pomalu začne růst. Když to dokážeme, dočkáme se i tolik očekávaných kouzelných plodů. 
Proto patří škola života mezi nejuznávanější a nejlepší vysoké školy na světě!

Jak například nejlépe motivovat dítě k nějaké činnosti, kterou bychom rádi u něj viděli jako osvojenou a zažitou? Vše je o přístupu, o správném načasování, seznámením se s daným tématem a pak už stačí jen postupovat na základě pozitivního příkladu. Neboť JAK hlásal i slavný J. A. Komenský, …děti jsou jako opičky. Velice rádi napodobují a opakují. Proto je i tak výstižná otázka JAK na to? Neboť v ní se ukrývá to tajemství. V ní je ten klíč. Je to ta škola hrou, kterou se smažil Komenský marně prosadit, přesto že má největší vliv na přirozené fungování a vnímání našeho mozku. Mozek funguje na základě příběhů, zážitků, dějů spojených s emocemi. Není to o šprtání a každodenní drilování, učením se složitými postupy, které se nezměnili od dob Marie Terezie. 

Pamatujme, že my nastavujeme svoje zrcadla svým dětem. To jak se prezentujeme každý den, bude nakonec výsledek toho, jaké naše dítě bude. Pokud tedy chceme, aby se dítě hravou formou naučilo např. to nejjednodušší, správně se obléknout, JAK to uděláme? Budeme ho každý den oblékat a svlékat, dokud dítě nebude starší a pak to snad pochopí a začne to dělat samo? Ne! Zkusme jednou dítěti ukázat, jak to vypadá, když se sami začneme oblékat špatně. JAK? Tím, že si např. navléknete kalhoty na ruce, mikinu na nohy, rukavice na chodidla a boty na ruce. Nechte dítě, ať vás samo opravuje, ať se baví, směje, protože to opravdu vypadá směšně. Co ale tato metoda způsobí? Dítě si tento zážitek spojí s příběhem, zážitkem, který se mu uloží hluboko v podvědomí. A kdykoliv mu příště dáme složené oblečení na hromádce do ruky, aby se obléklo, bude přesně vědět, kam každý svršek patří. (Příklad je vhodný pro děti od 2-4 let).

Dovolte si představu, že vám bude dítě radit. Až to uvidíte jako reálný obraz před sebou, pak to i vyzkoušejte a jen pozorujte, jak vaše dítě reaguje. Poslouchejte jeho hlášky, neopravujte ho, nenapomínejte a klidně se vymluvte, že jste se dnes praštili o něco do hlavy a vůbec nic si nepamatujete. Zapomněli jste na to, jak se správně obléknout. Potřebujete pomoc od dítěte.


Najednou zjistíte, jak skvělé vaše dítě dokáže být, přesto, že mělo předtím neustále problémy se oblékat. Vložili jste tímto přístupem dítěti do rukou obrovskou moc zodpovědnosti. Něco, co dítě nikdy předtím nezkusilo, ani nepoznalo a přesto si s tím dokáže poradit naprosto přirozeně. V tom je kouzlo výchovy a vzdělání. Hrajte si, spolupracujte, bavte se, dělejte hlouposti, nastavujte pozitivní zrcadlo a dítě vás bude zbožňovat. To co vysíláte, také přijímáte.
Často citovaným autorem pro teorie zaměřené na MOTIVACE, byl americký psycholog Abraham H. Maslow, který vytvořil hierarchie potřeb pro nás dospěláky, známou jako Maslowowu pyramidu. 

Co nás motivuje?
- výzva
- uznání
-smysl činnosti
- povzbuzení
- vzor
Pokud chceme v životě uspět a chceme, aby to dokázaly i naše děti, nemůžeme věci jen zkoušet. Musíme do toho dát všechno. Neexistuje rychlejší způsob ke změně, než přes bolest a utrpení. Jen tak dosáhneme svých cílů. Mnoho z nás končí hned za startovní čárou jen z důvodu pomalého pokroku. Nikdy nechápající fakt, že pomalý pokrok už pokrokem je.
Po světe cestuje jeden velmi výstižný motivační plán, který se stal hnacím motorem pro mnohé. Netuším, kdo byl jeho původním autorem, ale myšlenka v něm zasazená, přesně vystihuje to, co bychom měli pochopit všichni.

"Toto je tvůj ŽIVOT. Dělej co miluješ a dělej to často. Jestli se ti něco nelíbí, změň to. Jestli nemáš rád svou práci, dej výpověď. Jestli nemáš dost času, přestaň koukat na televizi. Jestli hledáš toho pravého, nebo tu pravou, tak přestaň. On a nebo ona na tebe bude čekat, když začneš dělat to, co miluješ. Přestaň velmi analyzovat. Všechny emoce jsou krásné. Když něco jíš, tak oceňuj každé jedno sousto. Život je jednoduchý. Otevři svou mysl, náruč i srdce novým věcem a lidem, naše rozdíly nás spojují. Ptej se další osoby, co spatříš na jeho vášni a poděl se s ním o svůj inspirující sen. Často cestuj. To, že se ztratíš, ti pomůže najít sebe. Některé příležitosti přijdou jen jednou, využij jich. Život je o lidech, které potkáš, o věcech,  které s nimi vytvoříš, tak vyjdi ven a začni tvořit. Život je krátký. Tak žij svůj sen a sdílej."
Přeji vám hodně štěstí, rodinné pohody, lásky, klidu i zdraví, neboť bez těchto základních veličin se budeme neustále ztrácet v každodenní šedi.

S úctou a láskou váš trenér Radovan
Vaše příspěvky, zkušenosti, otázky k vašim problémům i k dětem pište do komentářů, nebo na email: radovan@jak-na-deti.cz


úterý 28. ledna 2014

ŠTĚSTÍ NEBO TRÁPENÍ



ŠTĚSTÍ NEBO TRÁPENÍ


 Tyto dva protiklady na nás mohou působit jako dvě lidské bytosti, z nichž každá si sama určila svůj smysl života. Jedna chce být šťastná, je plná radosti a optimismu a druhá se trápí, nic ji nebaví, ze všeho kolem sebe je otrávená, smutná, bez energie a je nešťastná. Každý z nás ten pocit známe. Někdy jsme šťastní například, když se na nás prvně usměje náš vlastní potomek, nebo nás obejme naše osudová láska a řekne „Miluji tě“. Pak zažíváme pocit štěstí.
Pokud se ale na štěstí zadíváme z opačné strany, co se stane? Vidíme trápení, neštěstí, něco co nás dostává na dno. Když nás například žena či muž opustí, když někdo z našich blízkých odejde na věčnost, pak můžeme hovořit o trápení. Každé trápení bychom se měli ovšem naučit nechávat odcházet tak rychle, jako k nám přišlo.
Protože pokud ho budeme v sobě uchovávat z jakéhokoliv důvodu déle a déle, co se stane? Naše myšlenky, naše chování nás uzavře před celým světem jako v žaláři a tam se bude trápení ještě stupňovat. Pokud tedy nechceme, aby náš život skončil katastrofou, sebevraždou apod., rychle z toho musíme vyskočit a přepnout uvnitř hlavy na jinou frekvenci. A to tu pozitivní, šťastnou. Žádná setkání v našem životě nejsou náhodná, a proto ani to, že čtete tyto řádky, není náhoda. Klíč ke štěstí leží v srdci a mysli.

 Jak ale funguje takové pozitivní myšlení, co to vlastně je a jak se projevuje?
Pozitivní myšlení je duchovní technika a my se ji musíme učit právě tak, jako jsme se učili pít, mluvit, chodit, jíst nebo plavat. Pokud se vaši , nebo naši rodiče snažili o nás od malička starat, při každém pádu nás hned zvedali, vše za nás dělali, tak jak se pak můžeme osamostatnit a být připraveni do života? V životě kráčí nejjistěji vpřed ti, kteří jsou nejlépe připraveni.

Každá naše myšlenka funguje jako takový vysílač. Vysíláme do vesmíru všechny naše myšlenky, ať už jsou jakékoliv a zpět se nám vracejí jako bumerang, aby se naplnili jako naše přání. Na všechno, na co v životě intenzivně myslíme, se nám také naplňuje a mění náš osud. Naše myšlenky pak způsobují štěstí nebo útrapy, úspěch nebo porážku, zdraví či nemoc. Proto se musíme naučit zacházet se svým myšlenkovým nástrojem – mozkem. Je to sval jako každý jiný, s tím rozdílem, že tento sval je náš řídící počítač.

Pokud ho nebudeme posilovat, ochabne. Pokud ho necháme dělat vše bez jediného cíle, nebude mít ani důvod, aby programoval něco víc, dokud se nenaučíme pozitivně myslet. Musíme si uvědomit, že všechno, co se nám přihodí, je ve skutečnosti pro nás dobré a nezbytné pro náš růst. Přihodilo se to proto, aby nám to sloužilo a pomáhalo. Každý z nás by měl přijmout úkoly života a splnit je, protože jinak je osud nucen lekci opakovat tak dlouho, dokud úkol není vyřešen. Naše životní okolnosti existují díky našim myšlenkám. My myslíme a naše myšlenky přitahují činy. Tyto činy vytvářejí naši veškerou skutečnost. Většinu našich myšlenek si myslíme nevědomě a podle toho si utváříme své životy. Myšlenky z dětství, mínění ostatních, které denně slyšíme a nevědomě přejímáme nebo slovní obraty, které jsme zvyklí používat, programují naše podvědomí. My sami jsme ho přesvědčili o pravdě těchto tvrzení a ono se podle nich začne chovat.
 
„Myšlenky, kterých se nezbavíme, se stávají našim osudem!“ (Kurt Tepperwein)

Většina lidí nedokáže uskutečnit svá přání, protože neovládají své myšlenky. Místo toho, aby je soustředěně zamířili na konkrétní cíl, myslí na to či ono a zbytečně plýtvají vzácnou energií a rozptylují úžasný potenciál svých tvořivých myšlenek. Raději doufají a čekají na nějaký zázrak. Vkládají se do rukou zázračných léčitelů, chtějí vyhrát ve sportce, nebo nějakou souhrou osudu získat ideálního partnera. Jen zřídka se někdo z nich zamyslí nad tím, proč žije tímto způsobem, čím si to způsobil a jak to může změnit. Zázraky neexistují a ani k nám sami nepřijdou.

Život nám nabízí neustále nové možnosti, které musíme jen rozpoznat a využít. Štěstí, hojnost, prosperita nebo skvělé zdraví, jsou následkem našeho myšlení a využívaní možností, které nám život v hojné míře nabízí. Je úplně jedno, odkud přicházíte. Důležité je vědět, kam se chcete dostat!
Všechno kolem nás jsou zmaterializované představy a myšlenkové obrazy. Každá myšlenka je proces tvoření a musí se uskutečnit. Životní okolnosti jsou zrcadlovým obrazem našeho bytí. Chcete změnit svůj život? Změňte sebe!
Pozitivní myšlení znamená poznání, že všechno co je, nám má sloužit a pomáhat. Každý problém je jenom úkolem - darem od života, neboť v jeho řešení se vždy skrývá poznání. Nejlepší čas na řešení úkolu je právě okamžik, kdy se objeví v našem životě. Příští okamžik nám totiž přinese nový úkol.

K pozitivnímu myšlení patří pravidelná psychohygiena. Znamená to, že si po probuzení opakujeme pozitivní afirmaci typu: „Do dnešního dne vstupuji s velkým množstvím energie a radostí.“ Samozřejmě, že existuje mnoho jiných afirmací a každý by si měl vybrat takovou, která je jeho srdci nejbližší. Během dne se zaměřujeme pouze na pozitivní myšlenky, večer si zkontrolujeme, jak jsme uspěli a mentálně předěláme to, co se úplně nepovedlo. Tak očistíme myšlenkové energie dřív, než se stihnou projevit. Nezapomínejte, že neúspěchy jsou jen meziprodukty na cestě ke konečnému úspěchu.
Pozitivní myšlení znamená, naučit se mít myšlenky, jejichž důsledky byste rádi viděli ve svém životě. Nezapomínejte, že to, co je neviditelné, není zdaleka neúčinné! Skutečně pozitivní člověk je ze svého vnitřního přesvědčení pozitivně naladěn i tehdy – a právě proto, když se objeví těžkosti. Poznává v nich totiž úkoly, možnosti a šance, které mu život nabízí.
„Vyvíjet se člověk může vždy jen ve vztahu k nějakému cíli - U problému je to řešení. U přání je to jeho splnění. U života je to jeho smysl!“ (Kurt Tepperwein)

Tip na závěr: Dalším zajímavým způsobem, jak aktivovat pozitivní myšlení ve vašem životě je pravidelný poslech relaxačních audií na pozitivní programování mysli. Tyto audia vám vytvoří nastavení mysli, jaké mají optimističtí, pozitivní a úspěšní lidé.
"Úspěšní lidé nejsou lidé, kteří nemají problémy – jsou to jen lidé, kteří se své problémy naučili řešit". — Earl Nightingale

„Velkým tajemstvím úspěchu v životě člověka je být připravený, když se naskytne příležitosť“. - Benjamin Disareli

„Vědět jaké je úžasné, když víte proč; Vědět jak vám dovolí řídit, vědět proč řídí vás.“ - Charlie „Tremendous“ Jones

„Raději ať Vám závidí, než by  Vás měli litovat.“ - Neznámy autor

"Život nabízí víc než jen stále rychlejší tempo" Móhandás Karamčand Gándhí

"Časový plán brání chaosu a rozmarům". – Annnie Dillardová
"Najčastější důvod, pro který zůstaneš zbytečně dlouho v údolí, je strach maskující se  za pohodlí". – Spencer Johnson

"Nepleťte si pohyb s prací". – Ernest Hemingway

"Skutečná objevitelská výprava nespočívá v tom, že uvidíte nové krajiny, ale v tom, že se budete dívat novýma očima". – Marcel Proust

"Není důležité shromáždit o problému co nejvíc informací, ale podstatné je, vybrat ty nejdůležitější". – Malcolm Gladwell

"Vaše štěstí a úspěch nespočívají v tom, co máte nebo nemáte, ale ve vašem presvědčení". – Wayne Dyer

"Marketing sa dá pochopit za den. Bohužel trvá celý život stát se v něm expertem". – Philip Kotler

"Boháč panuje nad chudými, kdo si však půjčuje, je věřitelovým sluhou". – Král Šalamoun

"Člověk má největší radost, když může  prokázat laskavost tím, které miluje". – Wallace D. Wattles

"Nikdo není šťasten po všech stránkách".  - Neznámý autor

"Nikdy nebude šťastným ten, koho bude trápit, že někdo je šťastnější". - Neznámý autor

"Ženy si často stěžují, že jich mužové nechápou. Nevědí, že je to jejich štěstí". - Neznámý autor

"Když má žena dost peněz na utrácení, je šťastná. Ovšem doopravdy šťastná je teprve tehdy, když je všechny šťastně utratí". - Neznámý autor

"Strasti spojují dvě srdce těsnějšími svazky než štěstí. Společná utrpení vytvářejí silnější svazky než společné radosti". - A.Lamartine

"Přátelství je šťastný a nezávislý slib, který dáme sami sobě a který přes všechny vášně, zájmy, soupeření a náhody mění přirozenou náklonnost v dohodu již předem nezaměnitelnou". - Alain

"Snaha po osobním štěstí je jen prodlužování zvířeckosti v nás. Lidskost začíná v člověku teprve, když se ho zřekne". - Amiel

"Nemůžeme- li sdílet štěstí s druhými, je to jen poloviční štěstí". - Amiel

"Bez přátel není štěstí, ale bez neštěstí nepoznáme přátele". - anglické přísloví
"Rozumný člověk nemiluje proto, že je to pro něj výhodné, ale proto, že v lásce nachází štěstí". - Neznámý autor

Přeji vám všem hodně štěstí na vaší cestě za poznáním.
S láskou a úctou váš trenér Radovan
Psát můžete do komentářů, nebo na email: radovan@jak-na-deti.cz