Jak pracovat s naší myslí?

Pokud se společně zamyslíme nad správnou technikou používání našich myšlenek, pak se nemůžeme cítit k ničemu, neschopní, či nesamostatní, pokud nebudeme na tyto negativní myšlenky upínat svoji pozornost. Protože v opačném případě hrozí, že se stanou naší realitou!

Pokud se zaměříte na jakékoliv usměvavé dítě, je nutné si položit následující otázky:

1)    Co mi napadne jako první?

2)    Jak se v danou chvíli cítím?

3)    Co si v danou chvíli myslím?

4)    Jak to prožívám?

5)    Jak to vnímám?

Napište si všechny svoje pocity. Pak se na sebe podívejte do zrcadla a opět se zeptejte sami sebe.

1)    Co mi brání v tom, abych se cítil/a jako to malé dítě?

2)    Co potřebuji?

3)    Co je to, co mi brání se usmívat?

4)    Co mi brání se radovat z maličkostí?

5)    Co ještě potřebuji k radosti ze života?

Znovu si písemně vypracujte odpovědi na otázky, které vám právě přijdou na mysl. Je důležité, abyste jednotlivé otázky i odpovědi směřované na dítě i sebe psali odděleně. Snáze si pak můžete jednotlivé otázky i odpovědi porovnat a najít klíč k rozluštění. Neboť teprve až se začnete soustředit na vaše jednotlivé myšlenkové pochody, zjistíte, jakým směrem se vaše mysl ubírá. Zda převažuje pozitivní, či negativní myšlení. Teprve až vše sami zodpovědně zanalyzujete, budete vědět, čemu se příště vyhýbat a co naopak podporovat, aby se váš život začal ubírat přesně tím směrem, jakým chcete.

Pokud neustále někdo kolem sebe vysílá pouze negativitu a negativní energii, vzorce nesprávného myšlení, které současně i vyhledává všude kolem sebe, nemůže přijímat do svého života žádné pozitivum. To je zákon vesmíru a zákon přitažlivosti. Jsme to, na co myslíme. Pokud tedy přijímáme i vysíláme negativitu, tak bude i celý náš život v negaci a vše kolem nás bude přitahováno pouze v negativní formě. Pokud to ovšem někomu takto vyhovuje žít, je to jeho volba a je to naprosto v pořádku. Co už ale v pořádku není, je skutečnost, kdy chce svým negativním přístupem strhávat do negace i své okolí. 

Pokud např. v takovém programu žije muž či žena, každý z nich má volbu se s tím buď smířit, nebo odejít. Děti ovšem nemají jinou volbu, než dál tyto negativní informace a přístupy přijímat. "Jsem k ničemu, nikdo mě nechce, nemám peníze, nejsem hezká, jsem tlustý a ošklivý, nemám dům, ani auto...atd. Co tedy můžete očekávat, že z takového dítěte vyroste, už není tak těžké domyslet. Ale pozor. Existuje mnoho multimilionářů, kteří také nic nevlastní, neboť dobře vědí, že peníze jsou energie a je mnohem vhodnější je dále investovat, aby tekly po proudu, místo proti proudu. Pokud si lidé ovšem všeobecně zvykli velmi mnoho utrácet za hmotné statky a přepych, nemohou se divit, pokud se dostali do společenské pasti shované pod rouškou "půjčky a hypotéky". Dluhy dělají z lidí otroky!!! Pokud se s tím ovšem nechcete smířit, musíte přijmout 100% zodpovědnost za sebe sama (HOPONOPONO) i své dítě a změnit prostředí, situace, svůj přístup, myšlení i lidi. Je to cesta, kterou sice není na začátku vůbec lehké přijmout, jako hlavní změnu ve svém životě, ale pokud se vám to podaří, máte vyhráno na celé čáře. 

Proto nepouštějte už do své mysli žádné negace a ani si je neberte k srdci. POkud vám někdo něco vyčte, prostě to nechte volně projít hlavou a zase to nechte odejít. Neslouží vám to k ničemu, tak už se tím dál nezabývejte. Stejně negativní působení může být i například bezohledné kouření v místnostech, kde se zdržují právě malé děti. Rovněž se stávají pasivními kuřáky, bez možnosti volby. Nikdo se jich neptá na jejich názor, na jejich zdraví. …..Tomu se ale říká bezohlednost a sobectví. Častokrát jsem slýchával mužské výroky typu: 

„Jsem přece doma, tak se tady nebudu omezovat kvůli malým smradům“. Když jim to nevoní, tak ať to nečuchaj, nebo jdou do svého pokoje“! Naši doma taky kouřili oba a nic mi není!" .....

 Člověk upřednostňuje veškeré své potřeby na úkor svého okolí, bez ohledu na následky z toho plynoucí. Pokud tedy zažíváte podobné programy doma, změňte to, dokud je čas. Nikdy totiž není pozdě rozhodnout se pro tu správnou volbu a udělat akci, „tady a teď“. Včera už je minulost, zítra bude budoucnost. Teď a tady je současnost a jen vy máte možnost volby. Dětem se bohužel toto privilegium stále v hojné míře nedostává. Navíc se stále předávají staré naučené vzorce, při kterých rodiče očekávají od svých dětí, že budou plnit jejich nesplněné sny. Pokud se například nedostali na školu, chtějí od dítětě, aby na ni šlo a udělalo si např. titul Ing., MUDr., a další. Pokud se vypracují, tak i další titul nebude k zahození. 

V Čechách se všeobecně lidé zaměřují na titulované osobnosti, protože ten, kdo má titul, už přeci něco znamená. Ano tito lidé opravdu něco znamenají. Jejich velkým problémem ale zůstává, že čím více vědí, tím jsou přesvědčeni, jak málo vědí a tak se stále cítí nedokonalí. Přitom ale úplně zapomínají žít. Dnes je už ovšem jiná doba a mnoho titulovaných mají mnoho teoretických znalostí, ale žádnou praxi. Proto se po studiu často setkávají s další životní překážkou, kdy nemají šanci najít si nějakou adekvátní práci ke svému vzdělání, neboť nemají praxi.  Pak je ve světě převálcůjí tzv, "nýmanti", kteří sice nemají žádný titul, ale zato bohaté zkušenosti a praxi. Ideálním řešením pro život by bylo takové lidi dávat dohromady, neboť by se skvěle doplňovali, ale často se stává, že právě rodina je proti, když ten druhý také nemá nějaký ten titul. Jistě to mnoho z vás v životě také někdy zažila, nebo alespoň slyšela.

A tak mnoho inženýrů a doktorů končí jako pošťáci, roznašeci letáků a výpomocné pracovní síly všeho druhu. Nikdo je ve škole neučil, jak se uplatnit v praxi, jak správně žít a umět se prosadit. V tom je celý problém. V dnešní době internetu je ovšem i jiná možnost a tou je samostudium, tzv. sebevzdělávání. Každý si zde může najít přesně takové zaměření, které ho naplňuje, uspokojuje a pokud léta měl nějakého koníčka, naučí se zde i z takového koníčka udělat zajímavou pracovní náplň. A řekněte sami. Kdo by si nechtěl v dnešní době plnit svoje sny a z koníčka si udělat celoživotní náplň, která bude jeho posláním. Něco, co dokáže takového člověka uspokojovat po všech stránkách. Je tedy načase, aby se nám naše děti přestaly zavděčovat a šly si svojí vlastní cestou. Za svými sny, nikoliv plnili ty naše.  Určitě mnozí z vás tento případ znáte z vlastní zkušenosti. Jen abyste udělali rodičům radost, když se o vás tak dobře starali, šli jste na školu, kteru si přáli, abyste dělali. A mnoho z vás také určitě školu dokončilo a pak šlo dělat úplně něco jiného. Tak jak se rozhodnete a co s tím uděláte vy? To už je na každém z vás.

Zákony vesmíru i přírody hovoří jasně:

Naše  myšlenky ovlivňují náš život a převádějí jej v realitu, ať už se nám líbí, nebo ne. Na co se intenzivně zaměřuje naše mysl, to se stává i naší životní zkušeností. Soustředíme se myšlenkami na nedostatek? Pak dostaneme nedostatek. Myslíme na vše, z čeho máme strach a tak si to vědomě přitáhneme, neboť opakované myšlenky se uloží do podvědomí a zůstávají trvalé, jako realita našich přání. Pokud tedy chceme vědomě změnit svůj život na ten příjemný a pozitivní, musíme stejným směrem zaměřit i své myšlenky a jiné do hlavy nevpouštět. Prostě jim tam vědomě dáme stopku. Neslouží nám, tak je do hlavy vůbec nepouštíme. Necháme je pouze volně projít okolo nás a dál se tím nezabýváme. Neřešíme to.

Hodně štěstí na vaší cestě za poznáním vám ze srdce přeje Radovan. 
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz