Osobní prohry

Toto téma je velice důležité pro náš osobní růst. Pokud totiž neumíme přijmout možnost prohry, tak každý nezdar udělá v nás samých slabocha a my okamžitě v sobě popíráme neúspěch. Tím, že to popřeme, ničemu ale nepomůžeme a jen si dál do života přitahujeme situace, kde prohráváme a náš vlastní pocit z nás samých je horší a horší. Každá prohra a každá chyba je tu pro naše dobro, pro naše poučení. Valná většina lidí je stále ještě ovládána egem a to jak známo prohrávat neumí a pokud cítí prohru, hned hledá viníka někde venku, aby samo sebe ukonejšilo a omluvilo. 

SEBELÁSKA

SEBELÁSKA

J

e zdrojem všemohoucnosti. Je to tajemství, které leží v každém z nás a bez jeho odhalení a uvědomění si, že pokud nezačneme milovat vědomě sami sebe, jak potom můžeme chtít, aby někdo miloval nás? Vše co nás v životě ovlivňuje, je řízeno strachem! Strach poržíváme všichni bez rozdílu, jde jen o poměr jeho vlivu na náš život a zda ho vědomě do svého života připouštíme, nebo ho dokonce vyhledáváme. Každý to má nastavené jinak. Souhlasíte, nebo máte pocit, že vy strach nemáte?

Příklady, které ovlivňují náš život díky strachu a programům, které nosíme v hlavě:

• Hlavně, abych nezaspal/a. 
•  Hlavně abych nepřišel/a pozdě. 
• Hlavně aby se tam dětem nic nestalo. 
• Hlavně aby mě měl/a ráda.
• Hlavně aby si tam děti neublížily. 
• Nejsem dost atraktivní.
• Nejsem dost chytrý/á.
• Jsem k ničemu.
• Jsem tu zbytečný/á.  
• Jsem tlustý/á. 
• Co když nabourám. 
• Co když se to letadlo zřítí.
• Co když to nenapíšu správně. 
• Co když mě nemiluje. 
• Co když se neožením/nevdám.
• Co když dostanu vynadáno. 
• Co když se mu/jí nelíbím. 
• Co když nenaplním jeho/její očekávání.
• Co když se dostanu do dluhů.
• Co když nebudu mít práci. 
• Co když si mě neváží. 
• Co když je lepší než já. 
• Co když se seznámí s někým jiným. 
• Co když to nestihnu udělat včas. 
• Co když se to nenaučím. 
• Co když nejsem dost dobrý/á. 
• Co když mi to ujede.
• Co když onemocním. apod.

         A mnoho dalších takových STRACHŮ můžete zažívat den co den nespočet. Pokud se na ně ale začnete soustřeďovat a vědomě je postupně ze svého života odstraňovat, získáte obrovskou moc nad svým životem. Jedině tak můžete začít postupem času žít ve světle lásky. Rozdíly mezi Láskou a Strachem jsou markantní v našem každodenním životě, který se stal díky strachu jeho zhoubnou realitou. Proto také mnoho vztahů dlouho nevydrží. U vztahů rodiče versus děti je tato situace ještě markantnější. Proč? Posuďte sami.

  

Láska nemá žádné závazky.                                                                     

Strach je plný závazků.

Láska však nezná žádný odpor a ničemu se nebrání. Cokoli děláme z lásky, děláme proto, že to chceme dělat. Je to pro nás potěšení. Láska nemá žádná očekávání.                                                                                                       

Strach je plný očekávání. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme a očekáváme, že to druzí budou dělat také. Proto strach bolí.

Láska je založena na úctě.                                                                           

Strach si ničeho neváží – neváží si ani sám sebe.

Láska je bezohledná; nikoho nelituje, ale přesto zná soucit.                       

Strach je plný lítosti; lituje každého. Proto lítost vychází ze strachu a nedostatku úcty. 

Láska je naprosto zodpovědná. Proto také soucit vychází z úcty a lásky.    

Strach se zodpovědnosti vyhýbá, ale to neznamená, že je nezodpovědný. Snaha vyhnout se zodpovědnosti je jednou z největších chyb, které se dopouštíme, neboť každý čin má svůj důsledek. Důsledky má všechno to, co si myslíme, všechno to, co děláme. Když učiníme nějaké rozhodnutí, má to důsledek. Když neučiníme žádné rozhodnutí, má to důsledek, proto je každý člověk zodpovědný za všechny své činy, i když si to nepřeje.

Láska je vždycky dobrosrdečná. Na cestě lásky nejsou žádné podmínky. Miluji svého partnera bezdůvodně. Miluji ho takového, jaký je a může si dělat, co chce.               Strach je nepřátelský a proto je také plný podmínek…..

U dětí je to o to složitější, protože jsme přesvědčeni, že jsme zodpovědní za jejich zdraví, štěstí, lásku. To že jim zametáme cestičku, nebo se snažíme dělat vše za ně, určovat, co mají a nemají dělat apod. jim ovšem nedáváme najevo svou lásku, nýbrž ukazujeme na jejich neschopnost, která ovšem neexistuje, přestože oni to dokážou. Stačí začít dělat věci jinak. Staří začít dětem více věřit, dát jim více prostoru, spolupracovat s nimi, podpořit je v jejich konání, aby se dokázali projevit sami přirozenou formou. Stačí, když dítěti každý den řeknete: 

„Věřím v tebe a vím, že to dokážeš“. 

To je skutečná láska.

Přeji vám všem hodně štěstí na cestě poznání, a pokud se vám články líbí a jsou pro vás inspirací, podporujte prosím tento projekt dál mezi své známé. Budu moc rád, pokud mi napíšte do komentářů, nebo na email (radovan@jak-na-deti.cz) vaše zážitky nebo příběhy ze života, které se vám neustále vrací a ne a ne se jich zbavit. Čím více se snažíte, tím více je táhnete za sebou jako nějaký stín. Vaše naučené vzorce v hlavě vám neustále opakují, že nejste dost dobří apod. Věřte ale tomu, že dobří už jste,..... tady a teď!!!

S láskou a úctou váš trenér Radovan 

MOTIVACE

Motivace je hlavním hnacím motorem pro dítě. A pokud stejně jako u auta chcete, aby mělo veškeré náležitosti, co je to hlavní? Krásná barva, tónovaná okna, luxusní interiér, sportovní kola, nebo motor? Hlavní je sice motor, ale vše ostatní je rovněž nedílnou součástí celku. A pokud jakoukoliv část oddělíme, přestane být auto funkční a prostě nepojede.

A stejně tak jako každá věc v našem životě je součástí něčeho většího, nějakého celku, tak i dítě se potřebuje připravit na součást celku. Nejprve to jsou rodiče, pak školka, škola atd. Dítě je ale od narození velmi zvídavé a hravé. Jak ho tedy správně motivovat, aby se naučilo vše, co bude pro život potřebovat? Je to velmi jednoduché. Stačí se učit od něj. Pozorovat, bedlivě sledovat a vnímat veškeré jeho potřeby a pokroky, které den za dnem udělá. Vše vypadá jako hra, ale přitom je to ta nejlepší škola pro život, jakou vůbec může získat. 

Hravou formou s ním můžeme dělat cokoliv a vše se postupně bude nejen učit, ale hlavně si to uloží do podvědomí, kde mu to již zůstane navždy. Cokoliv budeme doma vytvářet nebo dělat, dítě nás bude nejprve pozorovat. Postupem času začne mít potřebu vše také vyzkoušet a nakonec se vše i naučí. Jen je nutné nezapomínat na hravost a představivost, která je pro dětský svět tak důležitá. A stejně tak, jako jsme se vědomě rozhodli naučit se řídit auto, museli jsme nejprve zvládnout teorii, kterou jsme pak rozšířili o praxi.

I o malé semínko v květináči se musíte starat a být trpěliví, než vyklíčí a pomalu začne růst. Když to dokážeme, dočkáme se i tolik očekávaných kouzelných plodů. 
Proto patří škola života mezi nejuznávanější a nejlepší vysoké školy na světě!

Jak například nejlépe motivovat dítě k nějaké činnosti, kterou bychom rádi u něj viděli jako osvojenou a zažitou? Vše je o přístupu, o správném načasování, seznámením se s daným tématem a pak už stačí jen postupovat na základě pozitivního příkladu. Neboť JAK hlásal i slavný J. A. Komenský, …děti jsou jako opičky. Velice rádi napodobují a opakují. Proto je i tak výstižná otázka JAK na to? Neboť v ní se ukrývá to tajemství. V ní je ten klíč. Je to ta škola hrou, kterou se smažil Komenský marně prosadit, přesto že má největší vliv na přirozené fungování a vnímání našeho mozku. Mozek funguje na základě příběhů, zážitků, dějů spojených s emocemi. Není to o šprtání a každodenní drilování, učením se složitými postupy, které se nezměnili od dob Marie Terezie. 

Pamatujme, že my nastavujeme svoje zrcadla svým dětem. To jak se prezentujeme každý den, bude nakonec výsledek toho, jaké naše dítě bude. Pokud tedy chceme, aby se dítě hravou formou naučilo např. to nejjednodušší, správně se obléknout, JAK to uděláme? Budeme ho každý den oblékat a svlékat, dokud dítě nebude starší a pak to snad pochopí a začne to dělat samo? Ne! Zkusme jednou dítěti ukázat, jak to vypadá, když se sami začneme oblékat špatně. JAK? Tím, že si např. navléknete kalhoty na ruce, mikinu na nohy, rukavice na chodidla a boty na ruce. Nechte dítě, ať vás samo opravuje, ať se baví, směje, protože to opravdu vypadá směšně. Co ale tato metoda způsobí? Dítě si tento zážitek spojí s příběhem, zážitkem, který se mu uloží hluboko v podvědomí. A kdykoliv mu příště dáme složené oblečení na hromádce do ruky, aby se obléklo, bude přesně vědět, kam každý svršek patří. (Příklad je vhodný pro děti od 2-4 let).

Dovolte si představu, že vám bude dítě radit. Až to uvidíte jako reálný obraz před sebou, pak to i vyzkoušejte a jen pozorujte, jak vaše dítě reaguje. Poslouchejte jeho hlášky, neopravujte ho, nenapomínejte a klidně se vymluvte, že jste se dnes praštili o něco do hlavy a vůbec nic si nepamatujete. Zapomněli jste na to, jak se správně obléknout. Potřebujete pomoc od dítěte.

Najednou zjistíte, jak skvělé vaše dítě dokáže být, přesto, že mělo předtím neustále problémy se oblékat. Vložili jste tímto přístupem dítěti do rukou obrovskou moc zodpovědnosti. Něco, co dítě nikdy předtím nezkusilo, ani nepoznalo a přesto si s tím dokáže poradit naprosto přirozeně. V tom je kouzlo výchovy a vzdělání. Hrajte si, spolupracujte, bavte se, dělejte hlouposti, nastavujte pozitivní zrcadlo a dítě vás bude zbožňovat. To co vysíláte, také přijímáte.

Často citovaným autorem pro teorie zaměřené na MOTIVACE, byl americký psycholog Abraham H. Maslow, který vytvořil hierarchie potřeb pro nás dospěláky, známou jako Maslowowu pyramidu. 

Co nás motivuje?

- výzva

- uznání

-smysl činnosti

- povzbuzení

- vzor

Pokud chceme v životě uspět a chceme, aby to dokázaly i naše děti, nemůžeme věci jen zkoušet. Musíme do toho dát všechno. Neexistuje rychlejší způsob ke změně, než přes bolest a utrpení. Jen tak dosáhneme svých cílů. Mnoho z nás končí hned za startovní čárou jen z důvodu pomalého pokroku. Nikdy nechápající fakt, že pomalý pokrok už pokrokem je.

Po světe cestuje jeden velmi výstižný motivační plán, který se stal hnacím motorem pro mnohé. Netuším, kdo byl jeho původním autorem, ale myšlenka v něm zasazená, přesně vystihuje to, co bychom měli pochopit všichni.

"Toto je tvůj ŽIVOT. Dělej co miluješ a dělej to často. Jestli se ti něco nelíbí, změň to. Jestli nemáš rád svou práci, dej výpověď. Jestli nemáš dost času, přestaň koukat na televizi. Jestli hledáš toho pravého, nebo tu pravou, tak přestaň. On a nebo ona na tebe bude čekat, když začneš dělat to, co miluješ. Přestaň velmi analyzovat. Všechny emoce jsou krásné. Když něco jíš, tak oceňuj každé jedno sousto. Život je jednoduchý. Otevři svou mysl, náruč i srdce novým věcem a lidem, naše rozdíly nás spojují. Ptej se další osoby, co spatříš na jeho vášni a poděl se s ním o svůj inspirující sen. Často cestuj. To, že se ztratíš, ti pomůže najít sebe. Některé příležitosti přijdou jen jednou, využij jich. Život je o lidech, které potkáš, o věcech,  které s nimi vytvoříš, tak vyjdi ven a začni tvořit. Život je krátký. Tak žij svůj sen a sdílej."

Přeji vám hodně štěstí, rodinné pohody, lásky, klidu i zdraví, neboť bez těchto základních veličin se budeme neustále ztrácet v každodenní šedi.

S úctou a láskou váš trenér Radovan

Vaše příspěvky, zkušenosti, otázky k vašim problémům i k dětem pište do komentářů, nebo na email: radovan@jak-na-deti.cz

ÚPLATKY, KAM SE JEN PODÍVÁŠ

Myslíte si, že vaši rodiče nebyli úplatní? Myslíte si, že vy nejste úplatní? A jste přesvědčeni o tom, že ani vaše děti nejsou úplatní? Hned vás vyvedu z omylu. Celý systém, ve kterém žijeme je postaven na úplatcích. A co se naučíme jako malé děti, snadno pak aplikujeme v životě jako velcí, dospělí jedinci. Všechny generace od nepaměti byli učeni k uplácení. A v dnešní moderní civilizované společnosti se tento fakt ještě prohloubil. Chcete důkaz?

Jako malé děti jste již ve školce byli vedeni k tomu, že pokud něco uděláte dobře, poslechnete, dostanete obrázek, razítko apod. Ve škole jste dostávali od první třídy pochvaly, razítka do notýsku a pak samozřejmě známky. Dnes děti dostávají také obrázky, ale už propracovanější, hezčí, líbivější. Přidali se berušky, sluníčka, červené puntíky, usměvaví smajlíci a v případě neposlušnosti, opakovaném zapomínání, neplnění si svých povinností pak černé puntíky, mračící smajlíky a samozřejmě opět známky. Ty přeci určují znalost či neznalost každého jedince, že? Blbost! Jen se tak špatným systémem rozdělují děti už v raném věku na hodné a zlobivé, na poslušné a neposlušné, na chytré a hloupé. A PROČ vůbec děti musí dostávat ve školách známky za své znalosti, když žádné z nich není filatelistou a ani netuší, co to slovo znamená?

Toto třídění a uplácení již v raném věku vede pouze ke vzorcům, které nemají sloužit k rozvoji každého individuálního jedince, jako výjimečné osobnosti, nýbrž k poslušnosti a poddajnosti materializované společnosti sloužící tržnímu hospodářství. 

Co by se stalo, pokud by se děti začaly učit, protože chtějí, protože je to baví, protože by byly vedeny k poznání, rozvoji, vlastní seberealizaci, tvůrčím dovednostem apod.? Místo známek by se určoval jejich výkon na základě procentuelní úspěšnosti, nikoliv zaměřováním na hledání chyb. Co dítěti přinese známka nejvyšší, tzn. „5“ za čtyři pravopisné chyby ve dvoustránkovém slohovém cvičení, které by jinak vydalo na základ románu? Když dítě napíše 1000 slov a udělá 3 pracopisné chyby, jaká je jeho procentuelní úspěšnost? Na množství tvrdých a měkkých "I,Y", nepočítaje "S,Z", nebo "MĚ,MNE" apod., činní pouhé 1% neúspěchu, tudíž úspěšnost dítěte je 99%!!! WOU! To je super a mohli by všichni skákat radostí. Přesto to stále funguje naprosto obráceně. Jak to pak probíhá doma mimo školu? Staré programy, staré vzorce, začarovaný kruh!

„Zase si přinesl domů čtyřku"! To si tak blbej, nebo co? Co myslíš, že z tebe bude, až vyjdeš ze školy? Asi popelář, nebo něco horšího? Zalez do pokoje a koukej se učit, až se z tebe bude kouřit".
A teď si ty samé výroky se stejnou intenzitou v hlase řekněte sami sobě do zrcadla a přitom se snažte vžít do role vašeho dítěte. Do výsledku dvou skvěle napsaných stránek s 99% úspěšností, např. o tom, jak svět vnímáte vy a za odměnu jste dostali ve škole čtverec a doma ještě vynadáno s důrazem na ponížení a s chmurnými vyhlídkami na vaši budoucnost. 

o   Jak se teď cítíte?

o   Co si o tom teď myslíte?

o   Jak to teď vnímáte?

o   Co se vám teď honí hlavou?

o   Jaké myšlenky převládají?   

Pouze podobnými samo koučovacími otázkami se můžete dobrat k pochopení něčeho podstatně hlubšího, co jste si až dosud neuvědomovali. A tím je fakt, že kritika je stejně nakažlivá a přenosná, jako bacil sám. Pokud tedy netoužíte být nadále bacilonosiči a netoužíte po tom, aby to stejné nakazilo i vaše děti, začněte se léčit a to hned! Jistě si teď říkáte: „Jak se ale mohu léčit, když ani nevím na co, a nedostal jsem navíc ani žádný recept, ani prášky“. Mohu vás uklidnit. Nic z toho nepotřebujete. Jediný účinný lék na staré a nefunkční zastaralé programy je poznání, porozumění, spolupráce a samostudium. V těchto programech vám ukážu, že vyléčit můžeme sami sebe pouze uvědoměním si, že jsme.

Jedině tímto vědomým přístupem a postupnými změnami v našem životě, můžeme žít, tak jak si přejeme a toužíme. Pak už nemusíme řešit, že:

1.  tenhle opravář si vzal úplatek, jen aby nám měl čas opravit auto
2. tenhle revizák si vzal úplatek, jen aby nám potvrdil revize
3. tenhle politik si vzal úplatek, jen za to, že firmu doporučil jako nejvýhodnější a nejlepší, i když je ve skutečnosti nejdražší
4. že tuto školu sponzoruje tento bohatý tatínek a proto si synáček může na škole dovolit vše a nelze ho vyhodit
5. že tato vysoká škola dostává dotace a pokud začne vyhazovat studenty bez zájmu, přijde o grant i finanční podporu
6. že tenhle řezník schovává to nejlepší maso pro své známé, od kterých zase na oplátku dostává pod pokličkou jiné nedostatkové či podpultové zboží …. 

…… a mnoho podobných špatných vzorců, které se lidé neustále učí od malinka. Co si o tom myslíte vy? Také chcete mít v budoucnu ze svých dětí úplatkáře, nebo dáte raději přednost jejich vrozeným schopnostem a naučíte se je správně podporovat a motivovat? Čemu dáte přednost? Pokud vnitřně cítíte, že toužíte po pravdě a lásce, je čas na změnu! A pokud jste vydrželi až sem, jste na správné cestě a já vám mohu jen pogratulovat, upřímně poděkovat za váš čas a popřát vám hodně štěstí ve vašem dalším rozvoji na mých stránkách. Pokud se aktivně zapojíte do mých tréninků, které připravuji, věřte, že nakonec sami sebe nepoznáte, jaký velký kus cesty jste dokázali sami ujít v průběhu jednoho roku. Vše má ale svůj čas a tréninky je nutné připravit komplexně, tak aby dokázaly oslovit každého člena rodiny a zapojit se tak mohli všichni. Malí i velcí. Prozatím vám všem popřeji do nového roku hodně úspěchů, zdraví, štěstí, lásky, porozumění i vzájemné spolupráce. S úctou váš trenér Radovan, který je na vaší straně.
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz

Dva různé světy

Pokud se sami zamyslíte nad rozdílností mezi světem vaším a vašich dětí, jak byste jej jednoduše definovali? Může být rozdílný? Pokud ano, tak v čem se liší? Náš svět je o potřebách, každodenních povinnostech, starostech, zodpovědnosti, zajišťování potravy a peněz atd. Kdežto dětský svět je o 180° úplně někde jinde. Je hravý, plný energie, poznání, pestrých barev a stále nových informací, které děti den co den vstřebávají. Učí se mluvit, jíst, chodit, a mnoho dalších aktivit, které dítě dokáže zvládat ve velice krátkém životním období svého vývoje. Co ho ale nikdo učit nemusí, je přirozený úsměv, radost z maličkostí, vroucí lásky k těm, které miluje, stejně tak bolest, smutek nebo žal. Jde pouze o přirozený rozvoj každého jedince jako jedinečné bytosti, která se rozvíjí a kvete jako jakákoliv rostlina žijící na Zemi. Pokud bude dítě např. příliš zbrklé, může mít spoustu úrazů, může se spálit, ale ať už ho v životě potká cokoliv, je to jeho osobní poznání, které se mu ihned po takové zkušenosti vryje do podvědomí a příště už bude opatrnější. Pokud ho budete neustále před vším chránit, bát se o jeho zdraví a úzkoprse dbát na jeho rozvoj na základě společenského škatulkování, jak se může samo rozvíjet a zapamatovat si něco, co mu ani nedovolíte poznat. Čemu byste sami dali přednost, pokud byste měli na výběr?

1)    Vlastní seberealizaci, mít možnost neustále poznávat a tvořit to, co by vás bavilo, radovat se z úspěchů a z neúspěchů se pro příště poučit?

nebo……….

2)    Neustále poslouchat příkazy, rozkazy, nařízení, omezování, žádné nové tvoření, žádné nové inspirativní myšlenky, jen dřít a drilovat?

      (obr. vytvořila moje 15-ti letá dcera NICOLE, neboť měla možnost poznat sílu tvoření)

Pokud byste zvolili odpověď č.1), pak tuto cestu umožněte i svým dětem. Pokud jste zvolili odpověď č.2), je zbytečné se namáhat s rozvojem a výchovou dítěte, protože musíte nejprve začít u sebe. Máte toho ještě hodně co dohánět. To je realita životních funkcí a potřeb, s kterými se buď smíříte, nebo za nimi půjdete. Vždy máte možnost volby a ta je teď právě před vámi. A ať už se rozhodnete jakkoliv, věřím, že vaše rozhodnutí bude správné. Někomu prostě vyhovuje jeho dosavadní život a je s ním spokojen. To je stejně správně jako u člověka, který chce a touží po změně a lepším životě, neboť si plně uvědomuje, že si zaslouží mnohem více, než se mu dostává.

Výše jsem položil jednoduchou otázku: „Čemu byste sami dali přednost, pokud byste měli na výběr“? Opravdu jste přesvědčeni, že nemáte na výběr? Že je to prostě váš osud, vaše karma, či cokoliv jiného, co vás drží zpátky a nic s tím prostě nenaděláte? Pamatujte si, že vždycky máte na výběr!!! Nikdo jiný, kromě vás nerozhoduje o vašem životě a jen vy sami jste jeho tvůrci. Mnoho lidí touží po naplnění svých snů a představ, které by rádi uskutečnili, jen netuší jak na to. Malé dítě, než udělá svůj první krůček v životě, rovněž netuší, jak to udělat, aby hned chodilo. Přesto to neustále zkouší. Stoupá si a zas padá a každý den je blíž a blíž ke svému cíli. A jednoho dne se prostě postaví a udělá svůj první krok ve svém životě, a pak přijdou další a další. A to je stejná cesta k úspěchu, jako u dospělých. Tato metoda je známá pod názvem Kaizen a pochází z Japonska. O této metodě si ale řekneme v některém z dalších témat, které vás čekají. Představte si, jaké možnosti se vám dnes naskýtají a které byste dokázali zrealizovat. Stačí si jen představit, jaké by to bylo, kdyby už jste byli tam, kde chcete být. Měli to, po čem toužíte, získali to, co chcete, jako byste to už měli a nic na světě vám nemůže zabránit to uskutečnit. Je to váš život a jen vy se můžete rozhodnout, jak chcete žít. Vaše volba, váš život.

Přeji hodně štěstí na cestě poznání. S láskou a úctou váš trenér Radovan
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz