Osobní prohry

Toto téma je velice důležité pro náš osobní růst. Pokud totiž neumíme přijmout možnost prohry, tak každý nezdar udělá v nás samých slabocha a my okamžitě v sobě popíráme neúspěch. Tím, že to popřeme, ničemu ale nepomůžeme a jen si dál do života přitahujeme situace, kde prohráváme a náš vlastní pocit z nás samých je horší a horší. Každá prohra a každá chyba je tu pro naše dobro, pro naše poučení. Valná většina lidí je stále ještě ovládána egem a to jak známo prohrávat neumí a pokud cítí prohru, hned hledá viníka někde venku, aby samo sebe ukonejšilo a omluvilo. 


Tím samozřejmě nedojde k odstranění příčiny, nýbrž k jejímu popření. Příčina stále žije v našem podvědomí, akorát není vpuštěna do našeho vědomí, tedy ji nelze  odstranit. Pouze na vědomé úrovni můžeme pochopit spoustu sounáležitostí a pracovat na jejich odstranění nebo upravení. Pokud se k tomu ještě přidá faktor, že jsme aktivní typ, což zesiluje naši touhu vyhrávat, stojíme přímo na tenkém laně nad naší vlastní propastí.

Abych se dokázal poučit z vlastních chyb a aby každá prohra pro mne byla posilující, je třeba si ji přiznat. Dovolit si být prohrávající. To, že si sama sobě přiznám prohru, není odraz slabosti, ale je to výraz zralosti. Z přiznané prohry se dokážu poučit a svou silou charakteru jsem pak ochotna začít znovu, jinak nebo jinde. 

Nedávno jsem měla v poradně paní, která měla problém poradit sama sobě a chodila se radit k ostatním. Když pak byla pod vlivem alkoholu, byla tvrdá a naopak rozhodovala se sama. Pokaždé, když byla ovíněná, stala se bojovnou a hrozně se bránila všem návrhům. Veliký problém nastal, když ji někdo přemlouval k odchodu nebo změně lokálu. Vždy se tvrdě zasekla a nikdo s ní nehnul. Celý život z toho vinila alkohol a tak prožívala fáze, kdy alkohol odmítala, ale vždy ji to po čase svedlo zpět. Alkohol není viník. To je jen spouštěč našich nevyřešených nebo potlačených emocí. Vždy jsou na vině naše programy v naší hlavě. Pokud viním alkohol, hledám vinu venku a nedojde k nápravě. Navíc tato dáma své nízké sebevědomí doháněla vlastním egem, neuměla prohrávat a možnost neúspěchu v sobě popírala. Do poradny se dostala kvůli rozpadajícímu se vztahu s přítelem. Dáma chtěla pochopit, proč do jejího života vstoupil určitý den a její celkem fungující vztah rozdělil. Bylo to úžasné téma k odbloku. To, že danou situaci pochopíme s uznáním vlastního selhání, odstraníme ji nadobro z našeho života a tím se z nás stává celkový vítěz. 

Možná jsme prohráli bitvu, ale celou válku jsme vyhráli. S paní jsme se dostaly do příčiny jednoho roku a tam byl kámen úrazu. V dětství totiž neumíme rozlišovat, které pocity vychází z nás a které přichází z okolí. Takže jsme jako houba a nasáváme vše z venku, aniž bychom si to uvědomovali. Její otec měl problém, který neuměl řešit. Odstěhoval se 400 km od domova kvůli své ženě a dítěti, ale bylo to proti jeho vlastní vůli. Toto rozhodnutí učinil kvůli druhým, a protože neuměl říkat ne, ke stěhování svolil a cítil se pak podřízen. Toto ovšem v sobě popíral. Klientka vyrůstala v tomto energetickém programu. V dětství energie vnímáme a ve svých rodičích vidíme vzor. Nerozlišujeme správné a špatné, v dětství neumíme žít v dualitě a tak sajeme a chceme mít vše, co naši rodiče. Tím získáváme stejný program jako naši rodiče. A to potkalo i mojí klientku. Jenže klientka byla ochotna svůj život změnit, přišla na odblok, kde viděla jasně příčinu a tím vše v sobě zpracovala a danou situaci pochopila. Nyní je mnohem spokojenější sama se sebou, rozezná, kdy radí srdce a kdy ego a u všeho se rozhoduje dle svého cítění. 

Dělat něco jen pro dobro ostatních je životní omyl, protože zrazuji sama sebe a ostatní to stejně tak vnímají a tak z toho nemají takovou radost, jakou jsme si představovali. Mé rozhodnutí kvůli ostatním škodí celku. Takže pokud se rozhodnu dle vlastního srdce, i když to bude odmítnutí, ve finální fázi jsem všem jen pomohla.

Je velice důležité, co máme ve svém podvědomí, protože to vše programujeme do vlastních dětí. Všechny naše osobní prohry jim nevědomky předáváme a pak se všichni ohromně divíme, po kom ty děti jsou.

S láskou v srdci Katka a tým „Šťastná rodina“.