ÚPLATKY, KAM SE JEN PODÍVÁŠ

Myslíte si, že vaši rodiče nebyli úplatní? Myslíte si, že vy nejste úplatní? A jste přesvědčeni o tom, že ani vaše děti nejsou úplatní? Hned vás vyvedu z omylu. Celý systém, ve kterém žijeme je postaven na úplatcích. A co se naučíme jako malé děti, snadno pak aplikujeme v životě jako velcí, dospělí jedinci. Všechny generace od nepaměti byli učeni k uplácení. A v dnešní moderní civilizované společnosti se tento fakt ještě prohloubil. Chcete důkaz?

Jako malé děti jste již ve školce byli vedeni k tomu, že pokud něco uděláte dobře, poslechnete, dostanete obrázek, razítko apod. Ve škole jste dostávali od první třídy pochvaly, razítka do notýsku a pak samozřejmě známky. Dnes děti dostávají také obrázky, ale už propracovanější, hezčí, líbivější. Přidali se berušky, sluníčka, červené puntíky, usměvaví smajlíci a v případě neposlušnosti, opakovaném zapomínání, neplnění si svých povinností pak černé puntíky, mračící smajlíky a samozřejmě opět známky. Ty přeci určují znalost či neznalost každého jedince, že? Blbost! Jen se tak špatným systémem rozdělují děti už v raném věku na hodné a zlobivé, na poslušné a neposlušné, na chytré a hloupé. A PROČ vůbec děti musí dostávat ve školách známky za své znalosti, když žádné z nich není filatelistou a ani netuší, co to slovo znamená?

Toto třídění a uplácení již v raném věku vede pouze ke vzorcům, které nemají sloužit k rozvoji každého individuálního jedince, jako výjimečné osobnosti, nýbrž k poslušnosti a poddajnosti materializované společnosti sloužící tržnímu hospodářství. 

Co by se stalo, pokud by se děti začaly učit, protože chtějí, protože je to baví, protože by byly vedeny k poznání, rozvoji, vlastní seberealizaci, tvůrčím dovednostem apod.? Místo známek by se určoval jejich výkon na základě procentuelní úspěšnosti, nikoliv zaměřováním na hledání chyb. Co dítěti přinese známka nejvyšší, tzn. „5“ za čtyři pravopisné chyby ve dvoustránkovém slohovém cvičení, které by jinak vydalo na základ románu? Když dítě napíše 1000 slov a udělá 3 pracopisné chyby, jaká je jeho procentuelní úspěšnost? Na množství tvrdých a měkkých "I,Y", nepočítaje "S,Z", nebo "MĚ,MNE" apod., činní pouhé 1% neúspěchu, tudíž úspěšnost dítěte je 99%!!! WOU! To je super a mohli by všichni skákat radostí. Přesto to stále funguje naprosto obráceně. Jak to pak probíhá doma mimo školu? Staré programy, staré vzorce, začarovaný kruh!

„Zase si přinesl domů čtyřku"! To si tak blbej, nebo co? Co myslíš, že z tebe bude, až vyjdeš ze školy? Asi popelář, nebo něco horšího? Zalez do pokoje a koukej se učit, až se z tebe bude kouřit".
A teď si ty samé výroky se stejnou intenzitou v hlase řekněte sami sobě do zrcadla a přitom se snažte vžít do role vašeho dítěte. Do výsledku dvou skvěle napsaných stránek s 99% úspěšností, např. o tom, jak svět vnímáte vy a za odměnu jste dostali ve škole čtverec a doma ještě vynadáno s důrazem na ponížení a s chmurnými vyhlídkami na vaši budoucnost. 

o   Jak se teď cítíte?

o   Co si o tom teď myslíte?

o   Jak to teď vnímáte?

o   Co se vám teď honí hlavou?

o   Jaké myšlenky převládají?   

Pouze podobnými samo koučovacími otázkami se můžete dobrat k pochopení něčeho podstatně hlubšího, co jste si až dosud neuvědomovali. A tím je fakt, že kritika je stejně nakažlivá a přenosná, jako bacil sám. Pokud tedy netoužíte být nadále bacilonosiči a netoužíte po tom, aby to stejné nakazilo i vaše děti, začněte se léčit a to hned! Jistě si teď říkáte: „Jak se ale mohu léčit, když ani nevím na co, a nedostal jsem navíc ani žádný recept, ani prášky“. Mohu vás uklidnit. Nic z toho nepotřebujete. Jediný účinný lék na staré a nefunkční zastaralé programy je poznání, porozumění, spolupráce a samostudium. V těchto programech vám ukážu, že vyléčit můžeme sami sebe pouze uvědoměním si, že jsme.

Jedině tímto vědomým přístupem a postupnými změnami v našem životě, můžeme žít, tak jak si přejeme a toužíme. Pak už nemusíme řešit, že:

1.  tenhle opravář si vzal úplatek, jen aby nám měl čas opravit auto
2. tenhle revizák si vzal úplatek, jen aby nám potvrdil revize
3. tenhle politik si vzal úplatek, jen za to, že firmu doporučil jako nejvýhodnější a nejlepší, i když je ve skutečnosti nejdražší
4. že tuto školu sponzoruje tento bohatý tatínek a proto si synáček může na škole dovolit vše a nelze ho vyhodit
5. že tato vysoká škola dostává dotace a pokud začne vyhazovat studenty bez zájmu, přijde o grant i finanční podporu
6. že tenhle řezník schovává to nejlepší maso pro své známé, od kterých zase na oplátku dostává pod pokličkou jiné nedostatkové či podpultové zboží …. 

…… a mnoho podobných špatných vzorců, které se lidé neustále učí od malinka. Co si o tom myslíte vy? Také chcete mít v budoucnu ze svých dětí úplatkáře, nebo dáte raději přednost jejich vrozeným schopnostem a naučíte se je správně podporovat a motivovat? Čemu dáte přednost? Pokud vnitřně cítíte, že toužíte po pravdě a lásce, je čas na změnu! A pokud jste vydrželi až sem, jste na správné cestě a já vám mohu jen pogratulovat, upřímně poděkovat za váš čas a popřát vám hodně štěstí ve vašem dalším rozvoji na mých stránkách. Pokud se aktivně zapojíte do mých tréninků, které připravuji, věřte, že nakonec sami sebe nepoznáte, jaký velký kus cesty jste dokázali sami ujít v průběhu jednoho roku. Vše má ale svůj čas a tréninky je nutné připravit komplexně, tak aby dokázaly oslovit každého člena rodiny a zapojit se tak mohli všichni. Malí i velcí. Prozatím vám všem popřeji do nového roku hodně úspěchů, zdraví, štěstí, lásky, porozumění i vzájemné spolupráce. S úctou váš trenér Radovan, který je na vaší straně.
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz