Žena má v
sobě tolik sil, že vždy dokáže ohromit své okolí. Zvládá problémy a těžká
břemena, která jí osud nadělí s lehkostí, usmívá se, i když by nejraději
křičela, zpívá si, i když by nejraději plakala, pláče když je šťastná, žertuje,
když se bojí, bojuje za to, v co věří, neakceptuje ne, neboť pozná řešení. Má
jen jednu chybu, stále zapomíná na to, jak je vzácná……♥
Přesto se mnoho
duchovních domnívá, že díky současnému věku vodnáře, přijde na řadu vzestup
ženské energie, neboli božské ženskosti a bude tak potlačena mužská moc a vliv.
Díky tomu bude opět ve Vesmíru, nebo spíše v rámci lidstva nastolena
rovnováha a vše bude v harmonii. Ono je to ale trochu jinak. Muži totiž po
tisíciletí ženám moc braly. A v tom je velký rozdíl mezi tím, když svou
moc získáte sami od sebe a tím, když ji vezmete někomu druhému. A pokud někdo
potlačuje práva a moc ženy, neznamená to, že má sílu, moc a nadvládu nad ženou.
Ba právě naopak. Zakrývá tak jen svoji slabost. Svoji vnitřní slabost. O
podobný přístup se postarala i naše společnost, která vede ženy k tomu,
aby se cítili tak říkajíc nepatřičně. Jako kdyby nebyly dost dobré pro tento
svět, jen proto, že jsou ženy a společnost v nich pěstovala vrozený pocit
hanby a bezmoci. Jde ovšem o celosvětový problém. Ženy tu ale nejsou od toho,
aby se museli za něco stydět, nebo se za něco omlouvat. Je nutné zaujmout jiný přístup
mezi oběma pohlavími. Velice dlouho se dávalo za vinu „Evě“, že utrhla jablko
ze stromu, které podala „Adamovi“ a tím se stala vlastně původcem hříchu. A
tento tzv. původní hřích byl v naší kultuře důvodem, proč ženy krvácejí a
mají porod bolestivý.
Protože přeci musí trpět za „Evu a její hřích“ všechny
ženy! Proto pak také často docházelo k bezprávím páchaném na ženách.
V současnosti to už došlo tak daleko, že se mnoho žen i mužů snaží jeden
druhému moc vzít. To je ale právě ten důsledek, který nás ve výsledku
rozděluje, protože se potom už nepřitahujeme. Jak se ale z takového
začarovaného kruhu dostat? To jediné, co každý v dané situaci může, je
přijetí toho, čemu nejvíce vzdoruje. A aby to mohlo fungovat, je nutné uznat
svoji mužskou a ženskou roli, podobně jako symbol JING-JANG. V něm najdeme
veškerou rovnováhu protikladů a přesto každý obsahuje trochu z toho
druhého a přitom je ve věčném stavu harmonie. Jednoduše řečeno, muži se musí
naučit být pravými muži a ženy zas pravými ženami. A to každý docílí jedině
tak, že se přestane zabývat tím, co to druhé pohlaví dělá, co si myslí, nebo
cítí. Přesto se v současném rozvojovém světě děje pravý opak. Muži se
chtějí vyrovnat ženám a ženy zase mužům, ale to není vaše cesta, po které byste
měli kráčet.
Žena je jako květina, o
kterou když se člověk stará s patřičnou péčí a láskou, začne kvést. Její
kořeny se spojí se zemí a její tělo pevné jako kmen stromu se začne tyčit
do výšky. Její ruce jsou jemné a pohybují se s ladnou lehkostí, jako se
pohybují větve stromu ve větru. Čím více vláhy dostane, tím více začne dávat.
Její plody jsou jemné, křehké a voňavé. Pokud člověk chce správně chápat ženu,
měl by umět chápat zákony přírody. Příčiny a následku. Vše je v pohybu.
Nic není dokonalé, neboť je vše v neustálém pohybu a vyvíjí se každým
dnem. Dnes víme více než včera, zítra budeme vědět více, než dnes. A tak jak se vyvíjíme, tak i rosteme. Žena
může tančit na rozkvetlé louce, a přesto pod jejíma nohama bude všechno kvést.
Pohybuje se s lehkostí sobě vlastní jako laň. Pozorujte laň, jak zkroušená
v ledových horách pospíchá ke známému skalnímu prameni. Pije křišťálovou
vodu, jejíž zdrojem je energie i život.
Nový život, který může
jen žena dát svému dítěti a s láskou o něj pečovat s radostí v srdci, pozorovat každý
den ten úžasný vývoj svého potomka a přitom se cítit šťastná. Jak září dětské
oči štěstím, při poznávání všeho krásného, co ho obklopuje a naplňuje radostí.
A tak jako každý moudrý zahradník ví, že o své semínko se musí umět dobře
postarat, tak i žena přesně ví, co má dělat, aby její dítě rozkvétalo každý den
do krásy, neboť smyslem tvoření je poznání. Štěstí nespočívá na bohatství, ale
na poznání sebe sama ve spojení se symbiózou přírody.
Pozorovat mraky, jak
mění své nevšední tvary a kupí se do roztodivných tvarů, v kterých hlavně
děti dokážou vidět celou plejádu různých zvířat či příšer. Slyšet horský
pramen, jak šumí a svobodně si protéká kolem vás a vy ani netušíte kam. Když
vidíte rozkvetlou louku, utrhnete v ní jakoukoliv květinu, kterou
rozmělníte v dlaních a přivoníte, zjistíte, jako by se vám najednou
v dlaních z ničeho nic vyrostla okouzlující vůně přírody, která vás vábí
a hřeje, stejně jako náruč ženy. Stejně
tak můžete vnímat ženské rty, které jsou jemné jak lístky růže a při prvním něžném
polibku se vám podlamují kolena. Máte pocit, jako by vás začal hladit posvátný
samet z Damašku a vy najednou uvnitř sebe cítíte, jak něžný takový
obyčejný polibek může být posvátný, kouzelný, ozbrojující a nekonečný, stejně
jako vesmír.
Dovolte si prožívat
tyto pocity souznění, která vás učiní šťastnými ve všech směrech vašeho života.
Nadarmo se neříká, že „V JEDNODUCHOSTI JE KRÁSA“, proto nehledejte
složitost. Složitosti v životě tvoří komplikace a komplikace ovlivňují a
podporují strach. Iluze, které se nikdy nestanou a přesto si je dokážeme tak
věrohodně vizualizovat, až jim nakonec uvěříme, mají obrovský vliv na to, jak
se cítíme. A přitom nic z toho, co si představujeme, se z 85% stejně
nikdy nestane. Je tedy nesmírně nutné naučit se soustředit na to, co chceme,
nikoliv neustále nechat zatěžovat naši mysl tím, co nechceme a čeho se bojíme. Proto
se nutné soustředit pouze a jen na to, co chceme a po čem toužíme. Pak si můžete každý den říci: „Děkuji za vše,
co ke mně v životě přichází“. S láskou a úctou Váš trenér Radovan
Pokud se vám příspěvek líbil, podělte se o něj s přátely na Facebooku, dejte "To se mi líbí", nebo pište do komentářů vaše vlastní zkušenosti či níázory. Můžete mi ale klidně napsat na email: radovan@jak-na-deti.cz