Cítit se být potřebná,
nebo se obětovávat?
Cítit se potřebný je
ušlechtilá vlastnost, ale mnoho lidí ji následně zaměňuje a využívá těchto
vašich láskyplných vlastností ve svůj prospěch. Pak se z vás stává oběť
vlastní obětavosti. Pokud se tedy například rozhodnu být potřebný a budu se
neustále pro všechny obětovávat, kde pak bude můj vlastní život? Čí život to
potom vlastně budu žít? Ten svůj, nebo všech svých přátel, rodiny, známých
apod., pro které se obětovávám? A proč to vlastně tak mám? Protože mi to
naplňuje pocitem štěstí a radosti, že jsem potřebný? Pak je nutné položit si
jednu základní otázku.
Je
to skutečně to, co opravdu od života chci a co od něj očekávám, nebo si mohu
dovolit chtít také žít i víc pro sebe? Získat
dovednost v podobě přijímání, která nám chybí, než stále jen dávat, začít
více žít pro sebe, než pro druhé, začít mít rád také sám sebe a za nic se
neodsuzovat, nic si nevyčítat, je možná pro mnohé ženy na první pohled velmi
těžké přijmout, ale dokud jej nepřijmete za své, nebudete to vy, kdo opravdu
žije. Máte teď snad pocit, že je to sobecký přístup? Opravdu jste přesvědčeni o
tom, že je to sobecké a nemorální? Že bych se mohla dostat do řečí? Co by si o
mě pak druzí pomysleli apod.? Věřte tomu, že tak to vůbec není a tyto naučené
vzorce jsou mylné a místo aby vám pomáhali, tak vám ubližují. Nehledě na fakt,
že mnoho lidí takové dobré a obětavé duše velmi rádi využívají ve svůj vlastní prospěch, potěchu či pohodlí. Nejde tedy o
sobectví, ale pouze o sebelásku.
Pokud nemáte rádi sami
sebe, nevážíte si sebe sama, jak vás mohou mít rádi ti druzí? Možná může někdo
z vás namítat, že ostatní mě ale mají rádi právě za to, jak jsem
k nim vstřícná a obětavá. To je ale ovšem jen sebeklam. Mají rádi váš
přístup vůči nim, ne vás jako osobnost, protože ve skutečnosti o vás skoro nic
neví. Netuší, jaká jste uvnitř, co si myslíte, co chcete, co potřebujete, co cítíte a
jak to cítíte, po čem toužíte. Vidí jen láskyplnou péči a pozornost, které se jim
dostává a tato pozornost jim náramně vyhovuje.
Kde jsem ale pak já? Nemělo by jít spíše v tomto jednoduchém
příkladu spíše o narovnání vah? Přemýšlejte o tom.
A podobné to je i
s dětmi. Ženy si všeobecně vsugerovali, že obětovávat se pro své dítě je naprosto samozřejmé, protože se to od nich ajko od matek očekává. Je to jejich povinnost. Zapomeňte na to! Není to ničí povinnost! Vaše dítě stejně jedinečný tvor se stejnými funkcemi i mozkem jako vy. Jen nemá tolik skušeností, jako vy. Vaším úkolem je pouze poskytnout mu prostor a pozitivní příklad (Zrcadlo), v kterém se samo uvidí. Samo pozná, co je pro něj dobré a co ne. Opravdu postačí, když mu poskytnete prostor, potřebný pro jeho přirozený vývoj. Nikdo ho nikdy nenaučí tolik, jako sám život. Náš svět dospělých je o poznání jiný, než ten dětský. Vy vidíte kamen, dítě diamant, vy koukáte na mrak, dítě vidí
krokodýla, nebo draka, vy vidíte velkou louži, dítě oceán, který ho láká. Dítě
objevuje, analyzuje, poznává, učí se krok za krokem vidět a vnímat stále něco
nové. Pro vás jsou to možná všední věci, které už dávno neřešíte, pro dítě je
to jeho celý svět. Tak mu ho prosím neberte, když on nebere ten váš! Přestaňte se neustále obávat o jeho zdraví, nesnažte se mu
dávat úplně vše naservírované až pod nos, nerozhodujte za něj, přestaňte se obětovávat, nebo být
neustále potřební a ve střehu. O vše, co dítě potřebuje, si dokáže říct. Snažte
se více naslouchat dětským touhám a lépe porozumět jejich potřebám. Důvěřujte
jim. Spoléhejte i na jejich instinkty a vlastní pud sebezáchovy. Až tohle
dokážete, najdete i cestu pro jednodušší a přátelštější komunikaci mezi dvěma
různými světy.
Postavíte si vlastní komunikační most, který začnou všichni
v rodině rádi využívat, neboť jste dokázali právě díky němu spojit porozumění
a spolupráci. A to je vaše společná cesta k úspěchu radosti a vzájemnému
štěstí. Tam kde není sebeláska, jsou jen povinnosti a každodenní přinášení
oběti. Pokud chcete opravdu žít, naučte se mít rádi sami sebe a okolí vás bude
mít mnohem raději. Už nebudete tím obětním beránkem, který běží, když druzí
potřebují, když volají o pomoc. Stane se z vás osobnost, kterou budou
druzí respektovat a uznávat jako člověka, který našel sám sebe.
Přeji vám všem hodně
štěstí na cestě za poznáním pro váš lepší život.
S úctou a láskou váš trenér Radovan
P.S.: Pokud se vám
příspěvek líbil a cítíte, že by mohl někomu z vašeho okolí, nebo známých
pomoci, pošlete to dál. Děkuju.
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz