pátek 19. prosince 2014

Jedinečnost


Každý člověk je ve své podstatě naprosto jedinečný. Na celém světě nenajdete další stejný exemplář vás samotných. Tak jako neexistují dvě naprosto shodné sněhové vločky, tak neexistují dva naprosto shodní lidé. Může být určitá podoba nějaké části, ale přesnou kopii nenajdeme. Každý člověk je originál a tím se stává jedinečným. Toto a spousty podobných vět o naší originalitě a jedinečnosti čtu už delší čas. A tím mi přišla do života i otázky Co nás nutí se neustále s někým srovnávat? Proč se snažím přizpůsobit své chování tomu druhému? Jaký je stav být sám/a sebou? A co to vlastně znamená být sám/a sebou? 
 
Honilo se mi hlavou spousty otázek podobného typu. Až jednou jsem se rozhodla, že se na to podívám, jak to tedy je a kde se tato srovnávací a porovnávací energie u mě vůbec vzala. A nejenom u mě. Spousty lidí z mého okolí si neumí samo poradit a chodí se radit ke kamarádkám nebo příbuzným. Jenže rozhodnutí, které za nás udělá druhý je dobré tak akorát pro něj, ale určitě ne pro nás. 

Jedna z možností, alespoň pro mě, jak se podívat na jádro problému, aniž bych musela navštívit psychologa, je Osohova dynamická meditace. A tak se mi to začalo vše ukazovat. Přehrávali se mi před očima scény z dětství, kdy mi maminka stále říkala: „Podívej se na tuhle, jak se dobře učí“, nebo „Proč nemůžeš být jako tamten a mít taky pořádek v pokojíčku?“ anebo „Jak je to možné, že ty tak zlobíš a tvá sestra je hodná, tebe museli v porodnici vyměnit, to není možný, aby jste byly každá tak jiná“. A ještě se k tomu přidala škola, kde jsme škatulkováni do krabiček chytrý-hloupý, hodný-zlobivý. Tak teď už se vůbec nedivím, že máme potřebu se s někým porovnávat a snažit se být jako někdo jiný. Hlavně ať nejsme sami sebou. Vždyť nám byl celé dětství do hlavy tlačen názor, že ostatní jsou lepší, tak proč bych chtěla být sama sebou? A teď už i víme, kde se vzala závist! Tato nízko vibrační energie, která dokáže pokroutit naše tělo, zohýbat naši páteř, dokáže přivést i nemoci a bolesti.
Teď, když jsem dospělá a opravdu chci být sama sebou je pro mě složitější se najít. Nejprve musím odstranit všechny ty staré programy, co mi tam kdo během růstu nastrkal a pak si tam musím vytvořit nové. Už to není tak jednoduché. Když si koupíte nový batoh, jednoduše se na svůj letní trempský výlet sbalíte a jedete. Ale pokud pak chcete jet na zimní lyžování, musíte svůj batoh nejprve vyprázdnit a pak teprve se můžete sbalit. A tak je to i s námi a našimi programy. Pokud chceme nyní něco jiného, musíme to staré odstranit, aby pro to nové vzniklo místo. Nemůžeme si začít do hlavy prát pozitivní afirmace, aniž bychom ty negativní odstranily. A jediný způsob, jak je odstranit, je najít jejich příčinu. Je to tedy složitější, ale jde to. Je zbytečné na to nadávat nebo hledat viníka a začít ho obviňovat Je to součástí vývoje a nám se to dělo, proto, abychom si to uvědomili. A teď přichází velice důležitá otázka: „Chceme tohle pro své děti taky?“ Já rozhodně NE. Já chci pro své děti něco lepšího a v tomto směru lehčí růst. Věřím, že my zase děláme jiné chyby a ty budou muset naše děti v dospělosti měnit a pak zase jejich děti jejich chyby a tak stále dokola. Každá generace si nese něco. Ulehčeme to tedy našim dětem v tom, že v nich budeme podporovat jejich sebehodnotu. Každý den jim opakujme, jak jsou skvělý, zrovna takový jaký jsou a hlavně ať zůstanou sami sebou. To podpoříme ještě tím, že když po nich žádáme nějakou činnost, tak je necháme tu činnost udělat po svém. My jim chceme poradit, jak nejlépe by to mohli udělat, abychom jim ušetřili čas, ale tím v nich zabíjíme jejich osobnost a učíme je být někým jiným, jen ne sám sebou. Pak k tomu ještě snižujeme jejich sebevědomí a sebejistotu. Jakmile jim párkrát poradíme, co a jak mají udělat, za chvíli si pojede jejich mozek afirmaci: „Hele každý mi musí radit, tak sám asi nestojím za nic, protože, kdybych byl dobrý, tak mně nebudou radit a nechají mně se projevit, jenže ono se to neděje, takže stojím za prd.“ Pak takový človíček potká jinou rodinku, kde maminka nechává svému dítěti prostor se vyjádřit a už je tady závist. Když se na to koukneme z jiného pohledu, vesmír těm radícím poslal do cesty ukázku, jak to lze dělat lépe, ale pro ego je jednoduší nic nedělat a přitáhnout si závist. Ale co je dobré pro ego, není dobré pro naše tělo. Dnes již vím, že všechny bolesti a nemoci vznikají z těchto nízkovibračních energií.

Vysokovibrační energie, která vše hojí a léčí je LÁSKA. Tato úžasná energie dokáže opravdu zázraky. A proto vás vyzývám: Milujme sami sebe přesně takový, jaký jsme i se všemi svými chybami. A s tím přijde ruku v ruce láska k našim dětem, opadne potřeba mít z nich dokonalé stroje a místo toho přijde víra v jejich JEDINEČNOST.
Já svým dětem říkám každý den větu: „Mam tě ráda přesně takového/takovou jaký/á jsi. Za všech okolností zůstaň sám/a sebou.“ Nezabere mi to skoro žádný čas, ale svým dětem spousty času do budoucna ušetřím. Už nyní vidím obrovské pokroky v jejich chování a v jejich životech. Umí si sami poradit se svými starostmi a nepotřebují nikoho, kdo by jim řekl jak dál. Já jsem pro ně přístav, kam se jdou vyplakat, když potřebují, nastavím jim náruč, když potřebují obejmout a cítit lidské teplo, ale řešení si najdou vždy sami. Pokud si natlučou, poučí se z toho a do budoucna si z toho vezmou pro sebe ještě větší vnitřní sílu, neboť se naučí rozvaze a trpělivosti. Největší jistotu jim v životě dává pocit, že jsou milováni i s chybami, které dělají. Ale pokud bych jim to neříkala, jak by se to dověděli?
Nikdo není na světě sám a všichni jsme tu pro všechny, tak neváhejte a kontaktujte nás a společně najdeme příčiny a řešení vašich problémů.
S láskou v srdci Katy a tým JND. :-)

Okomentovat