Každý člověk je ve své podstatě naprosto jedinečný. Na celém světě
nenajdete další stejný exemplář vás samotných. Tak jako neexistují dvě naprosto
shodné sněhové vločky, tak neexistují dva naprosto shodní lidé. Může být určitá
podoba nějaké části, ale přesnou kopii nenajdeme. Každý člověk je originál a
tím se stává jedinečným. Toto a spousty podobných vět o naší originalitě a
jedinečnosti čtu už delší čas. A tím mi přišla do života i otázky Co nás nutí
se neustále s někým srovnávat? Proč se snažím přizpůsobit své chování tomu
druhému? Jaký je stav být sám/a sebou? A co to vlastně znamená být sám/a sebou?
Honilo se mi hlavou spousty otázek podobného typu. Až jednou jsem
se rozhodla, že se na to podívám, jak to tedy je a kde se tato srovnávací a porovnávací
energie u mě vůbec vzala. A nejenom u mě. Spousty lidí z mého okolí si
neumí samo poradit a chodí se radit ke kamarádkám nebo příbuzným. Jenže
rozhodnutí, které za nás udělá druhý je dobré tak akorát pro něj, ale určitě ne
pro nás.
Jedna z možností, alespoň pro mě, jak se podívat na jádro problému,
aniž bych musela navštívit psychologa, je Osohova dynamická meditace. A tak
se mi to začalo vše ukazovat. Přehrávali se mi před očima scény z dětství,
kdy mi maminka stále říkala: „Podívej se na tuhle, jak se dobře učí“, nebo
„Proč nemůžeš být jako tamten a mít taky pořádek v pokojíčku?“ anebo „Jak
je to možné, že ty tak zlobíš a tvá sestra je hodná, tebe museli
v porodnici vyměnit, to není možný, aby jste byly každá tak jiná“. A ještě
se k tomu přidala škola, kde jsme škatulkováni do krabiček chytrý-hloupý,
hodný-zlobivý. Tak teď už se vůbec nedivím, že máme potřebu se s někým
porovnávat a snažit se být jako někdo jiný. Hlavně ať nejsme sami sebou. Vždyť
nám byl celé dětství do hlavy tlačen názor, že ostatní jsou lepší, tak proč
bych chtěla být sama sebou? A teď už i víme, kde se vzala závist! Tato nízko vibrační
energie, která dokáže pokroutit naše tělo, zohýbat naši páteř, dokáže přivést i
nemoci a bolesti.
Teď, když jsem dospělá a opravdu chci být sama sebou je pro mě
složitější se najít. Nejprve musím odstranit všechny ty staré programy, co mi
tam kdo během růstu nastrkal a pak si tam musím vytvořit nové. Už to není tak
jednoduché. Když si koupíte nový batoh, jednoduše se na svůj letní trempský
výlet sbalíte a jedete. Ale pokud pak chcete jet na zimní lyžování, musíte svůj
batoh nejprve vyprázdnit a pak teprve se můžete sbalit. A tak je to i s námi a
našimi programy. Pokud chceme nyní něco jiného, musíme to staré odstranit, aby
pro to nové vzniklo místo. Nemůžeme si začít do hlavy prát pozitivní afirmace,
aniž bychom ty negativní odstranily. A jediný způsob, jak je odstranit, je najít
jejich příčinu. Je to tedy složitější, ale jde to. Je zbytečné na to nadávat
nebo hledat viníka a začít ho obviňovat Je to součástí vývoje a nám se to dělo,
proto, abychom si to uvědomili. A teď přichází velice důležitá otázka: „Chceme
tohle pro své děti taky?“ Já rozhodně NE. Já chci pro své děti něco lepšího a
v tomto směru lehčí růst. Věřím, že my zase děláme jiné chyby a ty budou
muset naše děti v dospělosti měnit a pak zase jejich děti jejich chyby a
tak stále dokola. Každá generace si nese něco. Ulehčeme to tedy našim dětem
v tom, že v nich budeme podporovat jejich sebehodnotu. Každý den jim
opakujme, jak jsou skvělý, zrovna takový jaký jsou a hlavně ať zůstanou sami
sebou. To podpoříme ještě tím, že když po nich žádáme nějakou činnost, tak je
necháme tu činnost udělat po svém. My jim chceme poradit, jak nejlépe by to
mohli udělat, abychom jim ušetřili čas, ale tím v nich zabíjíme jejich
osobnost a učíme je být někým jiným, jen ne sám sebou. Pak k tomu ještě snižujeme
jejich sebevědomí a sebejistotu. Jakmile jim párkrát poradíme, co a jak mají
udělat, za chvíli si pojede jejich mozek afirmaci: „Hele každý mi musí radit,
tak sám asi nestojím za nic, protože, kdybych byl dobrý, tak mně nebudou radit
a nechají mně se projevit, jenže ono se to neděje, takže stojím za prd.“ Pak
takový človíček potká jinou rodinku, kde maminka nechává svému dítěti prostor
se vyjádřit a už je tady závist. Když se na to koukneme z jiného pohledu,
vesmír těm radícím poslal do cesty ukázku, jak to lze dělat lépe, ale pro ego
je jednoduší nic nedělat a přitáhnout si závist. Ale co je dobré pro ego, není
dobré pro naše tělo. Dnes již vím, že všechny bolesti a nemoci vznikají
z těchto nízkovibračních energií.
Vysokovibrační energie, která vše hojí a léčí je LÁSKA. Tato
úžasná energie dokáže opravdu zázraky. A proto vás vyzývám: Milujme sami sebe
přesně takový, jaký jsme i se všemi svými chybami. A s tím přijde ruku
v ruce láska k našim dětem, opadne potřeba mít z nich dokonalé
stroje a místo toho přijde víra v jejich JEDINEČNOST.
Já svým dětem říkám každý den větu: „Mam tě ráda přesně
takového/takovou jaký/á jsi. Za všech okolností zůstaň sám/a sebou.“ Nezabere
mi to skoro žádný čas, ale svým dětem spousty času do budoucna ušetřím. Už nyní
vidím obrovské pokroky v jejich chování a v jejich životech. Umí si
sami poradit se svými starostmi a nepotřebují nikoho, kdo by jim řekl jak dál.
Já jsem pro ně přístav, kam se jdou vyplakat, když potřebují, nastavím jim
náruč, když potřebují obejmout a cítit lidské teplo, ale řešení si najdou vždy
sami. Pokud si natlučou, poučí se z toho a do budoucna si z toho
vezmou pro sebe ještě větší vnitřní sílu, neboť se naučí rozvaze a trpělivosti.
Největší jistotu jim v životě dává pocit, že jsou milováni i
s chybami, které dělají. Ale pokud bych jim to neříkala, jak by se to
dověděli?
Nikdo není na světě sám a všichni jsme tu pro všechny, tak
neváhejte a kontaktujte nás a společně najdeme příčiny a řešení vašich
problémů.
S láskou v srdci Katy a tým JND. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat