Energie vánoc

 Poslední dobou se hodně změnilo moje vnímání života na této planetě. Již delší dobu se zajímám o kvantovou fyziku a už pár let sbírám do své hlavy informace tohoto druhu. Nedávno jsem navštívila přednášku profesora fyziky, pana Raka, který nejen přednáší na Švýcarské fyzikální universitě, ale k tomu i pracuje ve výzkumném středisku v Cernu. Přednáška byla velice zajímavá a hodně mi otevřela jiný rozměr vnímání nejen světa, ale i celého universa a tím i života a jeho možností. Do té přednášky jsem různé teorie z kvantové fyziky a mechaniky měla v hlavě, ale v kontextu s životem mi dávali pramalý smysl. Po této přednášce zažívám fyziku v praxi. Veškeré teorie se mi přesunuli z hlavy do mého těla. Místo slova myslím si, jsem začala používat slovo vnímám to, nebo cítím. 

Moje tělo je nyní jako radar, který přijímá energii a vyhodnocuje její vibrační pole a tedy i výšku kvality. K tomu všemu mi dopomohla profesorova věta, že vědomí je všude okolo nás a pokud on je fyzik, tak jsme fyzici všichni. Tento program, který mi profesor vložil do hlavy, jsem si uchovala a začala sledovat jeho působení v praxi. Dnes vidím výsledky. Ve své hlavě mi stačí si představit profesorův obličej a vše kolem mne začne mít jiný rozměr a pozorovatele, tedy mne. V kontextu s dalšími informacemi, že nic neexistuje a vše je jen iluze a že existuje několik verzí reality, jsem se stala pozorovatelem svého těla a života okolo mne. 

 

Každý druh energie má svojí vibraci a působí na nás v jiné části těla. Každé slovo je energie, každé gesto má svojí energii a dokonce i každý pohled má svoji energii. Vlastně vše je jen energie. Pevná hmota neexistuje. To je dneska již základním kamenem všech fyziků a vědců. Pokud přesuneme vnímání všeho z naší hlavy, tedy z očí a uší do našeho těla, začneme používat receptory, které vnímají energii a vibrace. Tyto receptory jsou rozseté po celém našem těle, v každém milimetru naší kůže a dále pak přenáší vše do vnitřní části našeho těla. Některé druhy energie zůstanou ve svalech, jiné se dostávají hlouběji do našich orgánů. Opět záleží na pozorovateli, v tomto případě mne. Já určuji, kam až mi energie zvenčí mohou zasáhnout a co vše mohou v mém těle způsobit. Záleží na mé emoci k přijaté energii. Zaujala jsem postoj pozorovatele. Nic nesoudím, neškatulkuji na špatné nebo dobré, jen pozoruji vliv okolí na mé tělo. A tak se mi letos dostalo daru vnímat vánoce úplně jinak. Bylo mi dopřáno navštívit několik rodin s úplně jinou mentalitou a jiným přístupem k vánocům. V každé rodině panovala jiná energie a já se taky úplně jinak cítila. 

 

Byla jsem u starších lidí okolo osmdesáti let, kteří vnímali vánoce s vděkem, že jim je dopřáno prožít další vánoční čas ve zdraví. Energie v tomto místě byla lehká a působila na mé tělo velice blahodárně. Celá jsem tam ožila. Náš rozhovor byl plný radosti, že se vidíme a úctě jeden k druhému. Pokud se tam objevilo téma bolesti nebo nemoci, vždy přišla slova vděku za zdravé části těla a hlavně k bylinkám. Dokonce jsme se dostali k římským filosofům. Z tohoto bytu jsme odcházela velice pozitivně nabitá a měla jsem pocit, že se nadnáším.

Dalším mým prožitkem byl dům človíčků okolo šedesáti. Oni měli letošní rok spojený s velkými zdravotními problémy a oba si letos prožili své dno. Energie zde byla plná lásky a vděku, ale v určitém omezení. Zde jsme se hromadně pomodlili a poděkovali za to, co je nám dopřáváno. Po tomto aktu se vše kolem rozjasnilo a mé tělo se opět začalo nadnášet.

Třetí prožitek byl v rodině, která vnímá vánoce komerčně. Zde to bylo o hromadě dárků, o druhu balicího papíru a stylu zabalení. Pro představu jedním z darů bylo osobní auto. Energie v tomto domě byla těžká. Po vkročení do tohoto domu mně začalo pobolívat za krkem, po chvíli mne začali brnět nohy a začala jsem cítit zatuhnutí v kloubech. Asi po hodině pobytu v těchto vibracích jsem přestávala cítit své nárty a celé tělo ztěžklo, jako kdyby mi v žilách kolovalo olovo a najednou ztuhlo. Nevydržela jsem sedět na jednom místě a musela jsem se neustále pohybovat. Jakmile jsme odešli, venku se mi ulevilo. Pomohla mi procházka na čerstvém vzduchu, kdy každým krokem jsem ze sebe shazovala vše, co jsem tam nachytala. 

Tato zkušenost mne utvrdila v tom, že pokud žijeme delší dobu v nějakém druhu energie, po čase ji přestaneme vnímat a ať je jakákoliv, zvykneme si na ní. A tak je to i se všemi našimi programy v hlavě a našimi pocity v těle. Už ani nevnímáme, že si třeba sami ubližujeme nebo že sami sebe v něčem šidíme. Děláme chyby, ale ty chyby nevnímáme a tak se z nich nemůžeme poučit a vzít si z nich tu osobní sílu. Jsme na to zvyklí od malička a tak to nevidíme. Jsme jako krtci, kteří vlastně ani neví, že je svět barevný. A jelikož bůh je milostiv a vše na světě je jednoduché i na toto existuje velice jednoduchá pomoc. Najdeme ji v pohledu terapeuta. Lidé, kteří vnímají svět skrze své tělo, nám vždy otočí hlavu tím správným směrem. 

S láskou a úctou Katy a team ŠR. 

P.S.: Děkujeme Janě Polankové ze Sušice za krásný foto příspěvěk betlému, který vlastnoručně vyrobila z perníku. Krásné svátky všem....