prostor, nebo hranice?

Čemu byste dali přednost vy? Žijeme ve světě, ve kterém je tolik informací, že se v nich pomalu a jistě začínají lidi ztrácet. Ve světě, kde se každý správný rodič snaží najít nějaká pravidla, vodítka, nebo dokonce osnovu, podle které by tzv. výchovné teorie měli jisto jistě fungovat. Ale spojit výchovu dětí, žijícím v dětském světě s vnímáním našeho světa může být někdy nadlidský výkon. Přesto je možné oba světy určitým způsobem propojit.

Podle mých ověřených přístupů při výchově dětí stačí utvořit určitý prostor mezi nimi a námi, ve kterém může dítě uvažovat a chovat se podle vlastních přesvědčení, ale současně být v kontaktu s námi, (se svými pečovateli – rodiči). V tomto prostoru platí jistá zavedená pravidla a řád, která jsme určili, ale dítě má privilegium adaptovat je na svoje poměry a používat podle vlastního uvážení, nebo vzniklé situace, ve které se nachází.

Co pro nás znamená čas?

Čas je jedna ze základních fyzikálních veličin, díky které se měří vzdálenost mezi událostmi na první souřadnici časoprostoru. Čas se dá také definovat jako neprostorové lineární kontinuum, kde se stávají události ve zjevně nevratném pořadí. Jako takový je podstatnou složkou struktury vesmíru. Je velmi obtížné, až nemožné, si čas nějak představit. Pokusy o pochopení času byly po dlouhou dobu především doménou filozofů a přírodovědců. Na povahu a smysl času existuje množství silně odlišných náhledů, a je proto obtížné nabídnout jeho nekontroverzní a jasnou definici. Důležitým pojmem je tzv. šipka času, která určuje směr i jeho smysl plynutí, který odpovídá směru rozpínání vesmíru.

Jak vychováváme děti

Dnešní téma pro vás připravila moje kolegyně a kamarádka Katy, specialista na Kineziologii One Brain. Celé dnešní téma je postavené na jejích zkušenostech z praxe, dnes konkrétně na vnímání a výchově svých vlastních dětí. Jak už mnozí správně pochopili, zabýváme se nejen teoretickými, ale hlavně praktickými principy vnímání našeho života, který dále implementujeme do našich aktivit a sdílíme s vámi.

To jak vychováváme děti, je pro nás velice důležité. My si myslíme, že to všechno děláme pro ně, aby se měli jednou v životě dobře. Ale opak je pravdou. My děti zatěžujeme vlastními programy a jejich přirozené prvotní plány pod tíhou našich programů zazdíváme. 

Co si děti přejí nejvíce?

pokaždé, když vidím nějaké malé dítě, jak stojí třeba na rozkvetlé louce a zahleděně pozoruje mraky, nebo když objímá nějaké zvíře, a jeho pohled směřuje zasněným směrem na jedno místo, vím, že sní. Dětská představivost a vnímání, nezná hranic, pokud je o ně nepřipravíme. My už tuto schopnost dávno ztratili, ale ne navěky. Vždy se dá pracovat s čímkoliv, na čem nám opravdu záleží.

POZITIVNÍ VNÍMÁNÍ

N

aše myšlení západního světa je už od narození ovlivněno kulturně i společensky a to negativním ovlivňováním z okolního světa, které náš mozek přijímá po určité době za vlastní, jako náš funkční program. My ani netušíme, že není náš. Jsme přesvědčeni o naší vnitřní nepravdě, že je náš. Ale je to jinak. V dnešní moderní době existuje tolik emancipovaných žen, které chtějí být soběstačné, nezávislé na mužích, dobře zajištěné a dělají, co mohou, aby toho dosáhly. Když to dokážou, mají pocit, že jsou připraveny na život a najednou zjistí, že ani nevědí, co vlastně chtějí. najednou jsou sami, popř. s dětmi, ovšem bez partnera a horko těřko k sobě hledají svůj ideální "DVOJPLAMEN". 

ROZDÍLNÉ ÚHLY VNÍMÁNÍ

Jak každý z nás vnímá muže či ženu? A jak vnímáme děti? Víte, jaké máte úhly vnímání? Pokud ne, tak neopakujme stejné chyby, které se děli ve vašem dětství a změňme přístup v myšlení. Vzpomeňte si, jaké jste vy prožívaly dětství a zda ho chcete opakovat a vytvářet stejné modality i vašim dětem. Byla vaše maminka neustále v jednom kole? Dělala vám všem doma ráno snídaně, pak rychle běžela do práce, po práci vás vyzvedla ze školky/školy, rychle nakoupila, doma honem uvařila a ještě se vám stihla věnovat s láskyplnou péčí po tom celodenním maratonu? A co otec? Byl neustále v práci, a když byl doma, jen se najedl a pak koukal na televizi? Když jste ho začali vyrušovat, křikl na vás a poslal za maminkou, nebo vypnul TV a šel si s vámi hrát, číst vám pohádku apod.? Promítněte si pozorně ve vašem podvědomí vaše dětství a sami si odpovězte na otázku.