čtvrtek 22. května 2014

Co pro nás znamená čas?


Čas je jedna ze základních fyzikálních veličin, díky které se měří vzdálenost mezi událostmi na první souřadnici časoprostoru. Čas se dá také definovat jako neprostorové lineární kontinuum, kde se stávají události ve zjevně nevratném pořadí. Jako takový je podstatnou složkou struktury vesmíru. Je velmi obtížné, až nemožné, si čas nějak představit. Pokusy o pochopení času byly po dlouhou dobu především doménou filozofů a přírodovědců. Na povahu a smysl času existuje množství silně odlišných náhledů, a je proto obtížné nabídnout jeho nekontroverzní a jasnou definici. Důležitým pojmem je tzv. šipka času, která určuje směr i jeho smysl plynutí, který odpovídá směru rozpínání vesmíru.


(popis fyzikální veličiny času, viz zdroj: wikipedie.cz)

Měřením času se také zabývají hlavně vědci a technici a v minulosti to byl jeden z hlavních úkolů astronomie. Z praktického hlediska ale čas jako takový, to jak ho máme zažitý, neexistuje. Hodiny na věžích kostela, hodiny v mobilu, počítači, kanceláři na zdi, nebo přímo na ruce jsou výtvorem lidí, kteří si sami na sebe vytvořili bič. Bič, který je neustále honí a někam žene. Příroda tento způsob vnímání nezná. Má svůj vlastní čas vývoje a zrání. Ví, že není kam spěchat, protože vše se vyvíjí, jak má.

Čas má ovšem v dnešní moderní době zásadní význam i pro běžný lidský život, který je z povahy věci časově omezen, pro organizaci lidské společnosti důležitý pro plánování, včetně hospodaření. Čas byl vždy důležité téma pro spisovatele, umělce a filosofy. Jednotky času kvantifikují délku trvání událostí a jednotlivých intervalů mezi nimi. Pravidelně se opakující události a objekty se zjevně pravidelným pohybem dlouho sloužily jako standardy pro jednotky času. Mezi takové očividně pravidelné jevy patří pohyb Slunce putující po obloze, fáze Měsíce a kmitot kyvadla.

Co všechno ovládá čas a jak jej vnímáme dnes my? Díky přesnému měření času jsme se stali štvanci. Díky času zjišťujeme, že vlastně vůbec na nic a na nikoho nemáme dostatek času. Jaké programy tedy neustále udržujeme v našich hlavách a jaké výroky nejčastěji používáme ve spojitosti s časem?


Výroky spojené s časem:

  •  Nemám čas
  • Je nejvyšší čas to dokončit
  • Čas jsou peníze
  • Neumíš chodit v čas
  • Čekám, až přijde vhodnější čas
  • Časově se do toho nevejdeme
  • Je čas, až pak...
  • Je čas vstávat
  • Je čas jít do postele 
  •  Mám nejvyšší čas pořídit si dítě
  • Nemáme tolik času to pro vás udělat 
  • Nemám na tebe teď čas (výrok, který děti slyší nejčastěji)
  • Neříkej mi, že nemáš čas 
  •  Je načase dát si kafe
  • Je vidět, že máš dost času, když se flákáš 
  •  Můžeš si na mě udělat chvilku času?
  • Neznáš hodiny? 
  • Nevíš, kolik je hodin?
  • Time management znáš?
  • Neumíš přijít jednou včas?

Takovéto výroky slýcháme na každém kroku a také je sami velmi často používáme. O čem to svědčí? Že čas se stal naší Alfou i Omegou našeho bytí. Vše ovládá a řídí čas, který jsme přijali jako nezbytnou součást našeho života a vše tomu podřizujeme.
Otázky pro zamyšlení:
Umíme správně hospodařit s časem?
Můžeme si vůbec koupit čas?
Koho z nás na škole učili Paretův princip času?

Představte si, jaké by to bylo, kdyby najednou čas zmizel. Prostě by neexistoval? Nevěděli byste, kolik je hodin, nevěděli kdy vstávat do práce, v kolik se jít najíst, kdy je čas na kávu, kdy uložit dítě do postele, kdy máme přijít na domluvenou schůzku, kdy vyndat koláč z trouby, v kolik vyzvednout opravené auto…….všechno podřizujeme diktátu času. V některých rodinách dokonce i milování a lásce. Např.:
„Miláčku, je středa, už je po osmé večer. Je čas se po týdnu zase pomilovat!“
„Zlato, teď na to není vhodný čas. Víš, že od osmi dávají můj oblíbený seriál!“
„Jak čas-to si myslíš, že to jako budeme dělat?“
„Na kamarády máš spoustu času a na mě si ho udělat nemůžeš, ani když chci být s tebou sám/a?“
„Pořád otravujete, pořád něco chcete. Kde na to asi mám brát tolik času?“
„Vyčítáš mi, že na tebe mám málo času, a když si ho udělám, tak ho zas nemáš ty!“

Znáte to? Možná jste už v některých výrocích i sami našli. Jak to tedy udělat, aby se něco změnilo k lepšímu? Jak začít vnímat náš čas, který na této úžasné planetě Zemi máme všichni jen jeden? Co dělat jinak, abychom už se podobnými programy nemusely zaobírat a trápit?
Stačí jediné. Začít myslet a vnímat pojem času jinak. Nebrat ho jako to jediné, nejdůležitější v našem životě, ale spíše začít vnímat více sebe, své potřeby, potřeby ostatních, přírodu a vše, co nás může přirozeným způsobem pozitivně ovlivňovat. Uvedu několik názorných příkladů ze života. Jsou úplně jednoduché a dotýkají se snad každé rodiny. 

Příklad č. 1)
Jedna nejmenovaná rodina podřizovala ve svém životě vše diktátu času. Ani kávu si nedokázali společně vychutnat bez toho, aby nehlídali čas, kdy si ji dát. Všichni z rodiny byli tak nuceni podřídit se výroku někoho, kdo určil, že v tolik a tolik bude káva ráno, odpoledne, nebo večer. S jídlem to bylo stejné. Komunikace byla vedena asi takto:
„ Drahý, za pět minut budou dvě. Mám jít udělat kávu?“ ….
„Připrav, ženo večeři, za chvíli bude sedm“. ……
„Ještě je čas. Ještě není sedm. Je teprve tři čtvrtě“. ……
Jak ale mohou mít stejně nastavený časový program, pokud jsme tak rozdílní a každý jedinečný svého druhu? Už ani pak nejde ani tak o chuť tu kávu si dát, ale dodržet nastavený program, který si sami vytvořili. Udělali jsme si z toho zvyk podmíněný časem. Pak už je to jen krůček k této poučce:
„KDO NEŘÍDÍ, BUDE ŘÍZEN“

Příklad č. 2)
V tomto příkladu se podíváme na běžné programy rodičů, kteří striktně vyžadují od svých dětí dodržování stanoveného času.
Syn: „Mami, můžu ven?“
Matka: „Jo, ale do sedmi ať si doma a ne jako posledně, že přijdeš pozdě! Jinak    
                máš týden zaracha!“
Syn: „A nemohl bych dnes být venku dýl? Je tam hezky a my chceme s rukama
           stavět bunkr.“
Matka: „Jasně sem řekla v sedm, tak v sedm a ani o minutu dýl!“

My nevnímáme dětské potřeby, které s časem nemají vůbec nic společného. Oni ho nepotřebují řešit. Když se skvěle baví, hrají si, jsou hypnotizovaní svojí aktivitou. Jak se pak mohou soustředit na nějakou činnost, pokud musí neustále myslet na ČAS, který jim rodič nařídil? JEDNODUŠE NEMOHOU A NASTAVUJE SE TAK PROGRAM NESOUSTŘEDĚNOSTI !!!

Nemůžeme se pak divit, pokud svoji přirozenou schopnost soustředit se po nějaké době ztratí a začnou mít problémy nejen ve škole, ale i v životě! Divíme se tomu, ale vůbec si neuvědomujeme, že MY jsme tou příčinou! A to nemluvím ani o tom, co se doma děje, pokud dítě přijde o něco později, než jsme nařídili. My si ale v daný moment ani neuvědomujeme, jestli se jen dobře bavili, nebo tam měli nějaký problém, zda nemuseli sami také něco řešit, co je zdrželo. V daný moment nás to nezajímá a ani nechceme nic slyšet! V hlavě máme zakódován jen rozkaz s přesným časem návratu.

Příklad č. 3)
Děti – sourozenci: „Mami, tati, my se nudíme. Co budeme dělat?“
Rodiče: „Tak si jděte hezky hrát a nechte nás, nemáme teď na vás čas!“
Děti: „Ale my nevíme, s čím si máme hrát, nebo na co. Nic nás nebaví.“
Rodiče: „Neotravujte pořád a pusťte si nějakou pohádku!“
Děti: „Ale my už všechny pohádky viděli a v televizi teď nic nedávají.“
Rodiče: „To jste tak neschopný, nebo co, že si nemůžete sami najít nějakou
              zábavu?“
Děti: „Tak my si jdeme hrát hry na počítači, když si s námy nechcete hrát vy a
           nemáte na nás pořád čas“.

JAKÉ Z TĚCHTO PŘÍKLADŮ PRO NÁS PLYNOU PONAUČENÍ?
Odpovězte si sami hned teď.

Pokud jste dočetli až sem, tak zřejmě chcete na sobě pracovat a není vám lhostejné nic, co se ve vaší rodině a dětmi děje. Velice dobře si uvědomujete a chápete, že přijímat do svého života určité změny zažitého životního stylu může být sice někdy dřina, ale ty výsledky pak opravdu stojí za to!!!
Pokud tedy chceme, abychom se jednou provždy zbavili těchto hloupých programů, které jsme převzali od svých předchozích generací a nepředávali je už dál, stačí přijmout do svého života určité změny. Jiné úhly vnímání. 

Zkuste si pro dnešek zkusit tyto programy otočit proti sobě. Vizualizujte si všechny podobné věty, o kterých se dnes zmínil, a zkuste se vžít do pocitu, jako by vám je říkalo vaše dítě. Vy musíte souhlasit a rozkaz dodržet. To přece sami očekáváme, že? A až si to párkrát zkusíte třeba i s dětmi, kdy si můžete na den vyměnit role, budete se divit, co se začne dít. Takže směle do toho, nebojte se toho a hlavně své děti pak nenapomínejte, nekomentujte jejich výroky, jen přijímejte. Sami vám dokonale nastaví vaše zrcadlo!
  
Pro dnešní den se s vámi loučím a popřeji hodně štěstí na cestě za poznáním nejen sebe sama, ale i o skutečném vytouženém fungujícím životě, který se může jednoho dne stát i tím vaším a celé vaší rodiny. Zůstaňte se mnou i nadále, protože se svými kolegy stále připravujeme nová témata a zajímavé příspěvky ze života, které ten váš obohatí. A bude toho mnohem více, co pro vás máme a připravujeme.  Krásný a úspěšný den bez zbytečného shonu a napětí vám s láskou a úctou přeje váš osobní trenér Radovan.
Napište mi dnes, co si myslíte o čase vy a jak ho vnímáte a používáte. Do komentářů můžete zmínit i vaše zkušenosti s touto definicí viz níže, nebo na email: radovan@jak-na-deti.cz
Okomentovat