pokaždé, když vidím nějaké malé dítě, jak stojí třeba na
rozkvetlé louce a zahleděně pozoruje mraky, nebo když objímá nějaké zvíře, a
jeho pohled směřuje zasněným směrem na jedno místo, vím, že sní. Dětská
představivost a vnímání, nezná hranic, pokud je o ně nepřipravíme. My už tuto
schopnost dávno ztratili, ale ne navěky. Vždy se dá pracovat s čímkoliv,
na čem nám opravdu záleží.
Kdykoliv jsem hovořil s dětmi, nebo s nimi nezávisle navázal konverzaci a položil jim jednoduchou otázku, divili byste se, jakých odpovědí jsem se dočkal. My velcí a zodpovědní obři totiž nemáme ani tušení, po čem děti opravdu sní a touží. Díky našim každodenním starostem a povinnostem si ani neuvědomujeme, jak úzká a slabá je lávka, která nás spojuje. Pokud ji chceme ovšem změnit v silný a bytelný most, měli bychom změnit své postoje, svoje vnímání a začali více naslouchat …..A jaká že to byla otázka, která mi otevírá každý den dveře do světa dětských přání?
“Představte si, že jste potkali kouzelného skřítka, který vám může splnit 3 přání. Jaká by to byla?“
ODPOVĚDI DĚTÍ
POSBÍRANÉ A UTŘÍDĚNÉ ZA NĚKOLIK LET PODLE VĚKU:
DĚTI 1,5 – 4 ROKY
|
DĚTI 4,5 - 8 LET
|
DĚTI 8,5 – 14 LET
|
BÝT NEVIDITELNÁ
|
ABY DĚDEČEK
NEUMŘEL
|
ABYCH MĚL VÍC KAMARÁDŮ
|
SESTŘIČKU
|
NOVÉ AUTO PRO MAMINKU
|
ABY MĚLI RODIČE HODNĚ PENĚZ
|
TATÍNKA ZPÁTKY
|
SVÉHO VLASTNÍHO PEJSKA
|
PŘEDVÍDAT
BUDOUCNOST
|
KORUNKY PRO MAMINKU
|
ABYCH MĚLA HODNÉHO MANŽELA, AŽ BUDU
VELKÁ
|
VĚTŠÍ DŮM, ABYCHOM MĚLI S BRÁŠKOU
SVŮJ POKOJ
|
VÍC CHODIT VEN
|
BÝT ŠŤASTNÝ
|
UMĚT HODNĚ JAZYKŮ
|
ABYCH UŽ UMĚLA ŽEHLIT
|
ABY NA NAŠE KRMÍTKO LÉTALO HODNĚ
PTÁČKŮ
|
ABY SE MNOU CHODIL KLUK, CO SE MI LÍBÍ
|
ABY NEMUSELA MÁMA S TÁTO POŘÁD
CHODIT DO PRÁCE
|
BÝT KAŽDÝ DEN S OBĚMA RODIČI
|
VESELÉ A ŠŤASTNÉ RODIČE
|
ABY NÁS BABIČKA VÍC NAVŠTĚVOVALA
|
ABY MĚLI VŠECHNY MOJE PANENKY VLASTNÍ
ŠATNÍK
|
ABYCHOM SE MĚLI VŠICHNI DOMA RÁDI
|
ABYCH MĚL KŘÍDLA
|
JÍT ZPÁTKY DO ŠKOLKY
|
ABYCHOM JEZDILI VÍC NA VÝLETY
|
DOSTAT POD STROMEČEK VZNÁŠEJÍCÍ
SKATEBOARD
|
MÍT RODIČE, KTEŘÍ BY SE NIKDY NEHÁDALI
KVŮLI NÁM A PENĚZŮM
|
NEMÍT EPILEPTICKÉ ZÁCHVATY
|
ABY NIKDO NA SVĚTĚ NETRPĚL
|
NEUČIT SE VE ŠKOLE CO MĚ NEBAVÍ
|
MÍT VE ŠKOLE VNÍMAVĚJŠÍ UČITELE
|
DĚLAT SI CO CHCI
|
VIDĚT DISNEY LAND
|
DELŠÍ PRÁZDNINY
|
CESTOVAT PO SVĚTĚ
|
ABYCH NEMUSEL POŘÁD RÁNO VSTÁVAT
|
BÝT ZPĚVAČKOU S VLASTNÍ SKUPINOU
|
BRÁCHU DOMA A NE V NEMOCNICI
|
ABY MĚ SÉGRY MĚLY TAKY RÁDY
|
ABY SE NA MĚ DĚDEČEK V NEBI NEZLOBIL
|
ABY BYLA MAMINKA ŠŤASTNĚJŠÍ
|
ABY SE MÁMA TOLIK NEROZČILOVALA
|
VŠECHNY STAVEBNICE LEGA
|
BÝT PRINCEZNOU
|
BAZÉN NA ZAHRADĚ
|
PĚKNÉ ZNÁMKY
|
UMĚT PLAVAT JAKO DELFÍN
|
BÝT SPIDERMANN
|
MÍT ZPÁTKY TATÍNKA A NE ZLÉHO STREJDU
|
CHTĚLA BYCH ,MÍT KOUZELNÝ PRSTEN, CO
BY PLNIL VŠECHNA PŘÁNÍ
|
VYMYSLET ŠKOLU, KDE BY SI DĚTI SAMI
URČOVALI, CO JE BAVÍ
|
MÍT HODNĚ PENĚZ, ABYCH SI MOHL KOUPIT
COKOLIV A NEŘEŠIL TO JAKO NAŠI
|
ABYCH UMĚL SKVĚLE LYŽOVAT
|
BÝT POŘÁD S BABIČKOU
|
UMĚT MĚNIT PODOBU
|
ABYCH SE UŽ NIČEHO NEBÁLA
|
POMÁHAT OSTATNÍM
|
AIPED
|
ABY MĚ BRÁCHA NEMLÁTIL
|
ABYCH BYLA VE FILMU
|
|
ABY MĚ MAMINKA MĚLA RÁDA STEJNĚ JAKO
BRÁŠKU
|
ABY BYLI VŠICHNI ZDRAVÍ A NETRPĚLI
HLADEM
|
UMĚT DOBŘE VAŘIT, PÉCT, TVOŘIT, PROSTĚ
VŠECHNO, CO UMÍ TÁTA
|
Je až k neuvěření, jak rozdílná jsou přání dětí, ale
jsou velmi důležitá pro sdělení nám dospělým. Abychom vnímali i to, co normálně
nevidíme, nebo neřešíme, protože nás to prostě nenapadne. Děti se těmito
přáními, nebo spíše někdy i svým vnitřními trápeními snaží vyjádřit své pocity.
Jde o programy v jejich hlavičkách, které je tíží a dokud je nevyřeší,
budou je stále blokovat a tížit.
Moje kolegyně Katy dělá při kineziologických odblocích něco
podobného. Ta jim zase pokládá otázku typu:
„Jaká tři přání
byste si přáli, pokud byste měli kouzelnou hůlku?
Odpovědi, s kterými se rovněž shledala za dobu své
praxe, jsou z části rovněž uvedeny výše v tabulce. Je zde velice
dobře patrné, jak na děti působí okolní svět, dění doma, problémy se
sourozenci, s penězi, rodiči apod. My ovšem řešíme, něco úplně jiného,
protože nevíme, jaké otázky nás mohou k takovému poznání dostat. Proto
jsem zde dnes uvedl jeden z mnoha příkladů, jak snadno můžete zjistit, co
vaše dítě chce, co ho trápí, nebo po čem touží.
Je ovšem ale velmi důležité, abyste děti za jakékoliv výroky
neodsuzovali, nevysvětlovali, že jejich přání jsou špatná, nebo nereálná, nebo že
jim je nemůžete splnit. Stačí jen, když jim na oplátku povíte ty své. Dojte tak
k vzájemnému propojení a větší důvěře, kterou si zrovna tak pěstujete ve
svých vztazích. Pokud chybí, nebudou fungovat, stejně jako vám nebude fungovat
výchova, o kterou se všichni urputně snaží. Pokud tedy nechcete, aby váš mozek
a mozek vašich dětí byl nasáklý jako houba do černého inkoustu, ale raději
byste dali přednost křišťálově pramenité vodě, soustřeďte se na to, čím jej
necháváte nasáknout. Buď pak budete ždímat pouze černou špínu, nebo čistou
vodu, z které můžete pít všichni. Je to jen na vás.
Ještě bych vám rád na závěr uvedl jeden příklad ze života, který jsem prožil před rokem a neustále ho mám v živé paměti. V té době šlo o jednoho spolužáka mého syna, který na něho čekal před domem. Já když ho uviděl, všiml jsem si, že je velice smutný. A protože bylo právě po vánocích, divil se, proč je kluk tak smutný. Dal jsem se s ním tedy do řeči a po pár koučovacích otázkách se sám rozpovídal. Řekl mi, že pod stromeček dostal spoustu dárků i od příbuzných, ale nemá z nich radost. Je moc nešťastný, protože tam neměl tatínka, který od nich odešel. Chtěl ho zpět a to bylo jeho největší přání pod stromeček, po kterém toužil.
Nebyly to žádné dárky, hmotné dary, cetky, o kterých jsme my dospělí přesvědčeni, že udělají dětem radost, ale jednoduché duševní naplnění jednoho obyčejného přání, ................pozvat svého skutečného taťku na vánoce, místo hromady dárků. Proto je tak důležité vnímat dětské cítění, mimiku v obličeji, smutný pohled a neustále komunikovat o jejich skutečných snech, přáních i potřebách. Je to jediná rozumná cesta, jak z nich znovu udělat veselé a šťastné bytosti, které si to opravdu zaslouží.
Ještě bych vám rád na závěr uvedl jeden příklad ze života, který jsem prožil před rokem a neustále ho mám v živé paměti. V té době šlo o jednoho spolužáka mého syna, který na něho čekal před domem. Já když ho uviděl, všiml jsem si, že je velice smutný. A protože bylo právě po vánocích, divil se, proč je kluk tak smutný. Dal jsem se s ním tedy do řeči a po pár koučovacích otázkách se sám rozpovídal. Řekl mi, že pod stromeček dostal spoustu dárků i od příbuzných, ale nemá z nich radost. Je moc nešťastný, protože tam neměl tatínka, který od nich odešel. Chtěl ho zpět a to bylo jeho největší přání pod stromeček, po kterém toužil.
Nebyly to žádné dárky, hmotné dary, cetky, o kterých jsme my dospělí přesvědčeni, že udělají dětem radost, ale jednoduché duševní naplnění jednoho obyčejného přání, ................pozvat svého skutečného taťku na vánoce, místo hromady dárků. Proto je tak důležité vnímat dětské cítění, mimiku v obličeji, smutný pohled a neustále komunikovat o jejich skutečných snech, přáních i potřebách. Je to jediná rozumná cesta, jak z nich znovu udělat veselé a šťastné bytosti, které si to opravdu zaslouží.
Zkuste si tedy pro dnešek udělat jednoduchý společný večer,
kdy každý z vás napíše na lísteček 3 přání bez podpisu a vloží do klobouku
nebo čepice. Pak lístečky zamíchejte a každý v rodině si vytáhněte jeden.
Postupně si je nahlas přečtěte a snažte se určit, kdo je autorem daných přání. Nakonec
se společně domluvte, které ze všech napsaných přání se vám zamlouvá nejvíce a
uskutečněte jej. Pak mi napište do komentářů, nebo na email:
jak jste uspěli. Jistě poznáte i změnu chování u vašich dětí
a mě zajímá, jak to po tomto jednoduchém úkolu dopadlo. Přeji vám hodně štěstí
na cestě poznání a těším se opět brzy na vás i vaše komentáře.
S láskou a úctou váš osobní trenér Radovan