Mnozí z nás rodičů vnímají
dětský svět v prvé řadě jako povinnost postarat se, ochránit, zabezpečit,
učit či hlídat. Jenže všechno to jsou jen naše naučené programy, které jsme
převzali z výchovy před námi. Proto nám přijde úplně normální, že to
děláme stejně.
(nakreslil Filípek 12 let)
Jenže dnes už na děti neplatí nějaké
škatulkování, uplatňování autority, či všemožně umělé zasahování do jejich
přirozeného vývoje. Pak se mnozí rodiče i učitelé diví, pokud používají stejně
naučené modely, které převzaly za své a oni nefungují. Najednou mají pocit, že
tyhle děti jsou nějaké jiné, nezvladatelné, neposlušné, svéhlavé, hiperaktivní, nechtějí se
podřizovat a už vůbec nestojí o nějaké rozkazy, zákazy či nařizování.
Zajímavé je, že pokud se na vše, co
jsme se kdy učili a převzaly od předchozích generací vykašleme, a místo toho se začneme
učit od dětí, získáme mnohem víc za mnohem kratší dobu, než jsme ochotni vůbec
uvěřit. A přesto to funguje. Mnoho dětí, s kterými jsem denně v kontaktu,
se rádi vrací. (nakreslila Emička 5 let)
Chtějí se bavit a když to dostanou, ani netuší, že se něco učí. A světe div se,
naučí se vše hravou a zábavnou formou mnohem rychleji, než když jsou do něčeho
tlačeni, jenom proto, že my uvědomělí dospělí obři to po nich vyžadujeme, jen aby
bylo po našem. Mnoho z nich mě pak den co den zdraví, mávají a jsou
nadšené, když mi mohou donést nějaký obrázek, který sami pro mě vytvořily, nebo
prostě se mnou chtějí na tréninkových hodinách aspoň být. Některé děti nemohou
ani dospat a přesto, že nám lyžování začíná až od 9h ráno, děti sami stávají už
v 6h. Jak je to možné, když do školky nebo školy s tím mají takový
problém, aby vůbec vstaly, nechtějí se oblékat apod? Je tam opět to slovíčko „MUSET“.
Dnes mi jeden úžasný pětiletý kluk vyprávěl skvělé vtipy.
Dovolím si některé prezentovat i zde. Další perličky přicházejí průběžně….
-
„Jak
se jmenuje samička od hada? No přece hadice!“
-
„Jak
se říká manželce kraba? No přece krabice!“
-
„My
už jezdili na velkém kopci i v Krakonoších…“ (myšleny Krkonoše).
(nakreslil Radeček 5 let) Jejich výtvory, které mi stále nosí
více a více dětí vypovídají přesně o tom, co prožívají, co cítí a co je
naplňuje. Jejich každodenní úsměv a radost ve tvářích vypovídají o tom, jak moc
jsou šťastné a jejich život má smysl. Pokud tedy někteří rodičové mají (jak oni
sami konstatují) - problémy se svými dětmi, pak je to jen o nepochopení a předávání nefunkčních programů, které sami převzali. Proto jim nemůže mít ani nikdo za zlé, že jim něco nefunguje, protože oni ani netuší, že už je vše jinak a je nutné začít se zajímat mnohem hlouběji, než tomu bylo doposud.
Stačí si ovšem najít několik
základních informací o indigových a křišťálových dětech, které přišly na tuto
planetu, aby ji uzdravily. Ať se to může zdát někomu sebe absurdnější, nebo
přitažené za vlasy, tak se s tím smiřte, protože tak to prostě je. Učit
bychom se měli my všichni od nich, nikoliv oni od nás! Jediné, co my můžeme
udělat pro jejich přirozený vývoj i poslání, které zde mají, je jim co nejméně
překážet a spíše se snažili jim jít pozitivním příkladem.
(nakreslila Jituška 4 roky)
(nakreslila Jituška 4 roky)
Nedopustit, aby byli
ovládáni systémem jako my a chránit je před vším, co jim může uškodit díky naší
nevědomosti. Pokud budeme žít neustále v negativních programech, které
navíc živí i naše okolí a celý systém v TV, novinách apod., jak jim můžeme
předat něco pozitivního? Oni cítí, že je to špatně a žádné vysvětlování
k tomu nepotřebují. To samé platí, pokud něco nefunguje doma a necítíme se v pohodě a šťastní, oni to poznají! My to můžeme změnit pouze tím, že začneme ihned
pracovat sami na sobě a přemýšlet o skutečných hodnotách a našem poslání na
této úžasné planetě.
Nevěřím, že se lidé natolik vzdálili přírodě, aby se
k ní opět nemohli navrátit. Vždy nám matka ZEMĚ GAJA dokázala dávat, i
když jsme jí neustále otravovali vodu i ovzduší, plenili lesy, drancovali vše
bez sebemenšího promyšlení. Tak co po nás zbude našim dětem a dalším generacím,
pokud to nezastavíme vědomě my tady a teď? Myslím, že je na čase této úžasné planetě začít
vracet tím, že ji začneme konečně ochraňovat jako svoji skutečnou matku. Jak? Stačí začít třeba tím, že po okolí
posbíráme odpadky po těch, jež stále nepřišli na to, že jak dávají, tak také
dostávají.
(nakreslil Mareček 5 let)
Jednou jsem si vybral v přírodě nenápadnou alej, kde
chodilo ročně mnoho turistů k jednomu hradu. Domluvil jsem se s dětmi a na
stromy přidělal 10 odpadních pytlů. Na ty jsme pak společnými silami napsali
pár zajímavých odkazů, které měly vypadat, jako by je tam zanechala sama
příroda.
Příklad: JSEM SICE STARÝ KAŠTAN A VELMI MNOHO PAMATUJI, ALE
POKUD CHCETE, ABYCH VÁM MOHL I NADÁLE DODÁVAT POTŘEBNOU ENERGII, UZDRAVOVAT VÁS
A STÍNIT VÁM, KDYŽ JE HORKO, POSTAREJTE SE TAKÉ O MÉ POHODLÍ A NEZAMOŘUJTE
PŮDU, KTEROU POTŘEBUJI PRO SVŮJ RŮST SVÝMI ODPADKY. VELMI VÁM DĚKUJI.“
Co se stalo? Během několika málo měsíců
byla alej úplně čistá a všechny pytle do jediného byly do 2/3 plné. Tímto
jednoduchým přístupem k přírodě, jsem ukázal dětem, že to jde, když se
chce. A co chcete pro své děti vy? Napište mi, jak tento svět s Vašimi dětmi
dnes vnímáte Vy, a zda už jste něco podobného s nimi také podnikli. Předem
Vám všem moc děkuji za Vaše příspěvky a některé z nich, pokud budete
souhlasit, rád zveřejním i na tomto blogu. (nakreslil Filípek 10 let)
„CESTA JE OTÁZKOU VOLBY“. R.O.
Příště si o této cestě řekneme více. Mějte se krásně a přeji
Vám všem hodně štěstí. O indigových a křišťálových dětech se dočtete zde:
S láskou a úctou Váš osobní trenér Radovan
Žádné komentáře:
Okomentovat