CESTA POZNÁNÍ

Myšlení a jednání příliš často přenecháváme druhým. Uspokojujeme se lživými informacemi, nepravdami a zkreslenými představami o skutečnosti. Vzápětí se pak vracíme ke každodenním činnostem a spoléháme na informace, jimiž nás krmí naše média, vzdělání, nebo věda. Skutečnost, kterou žijeme, je vždy zrcadlem kvality našich myšlenek. Síla myšlenky stvořila náš svět a je na nás, abychom tuto hru rozluštili a za rouškou zapomnění hlavně poznali pravdu. Přinesli jsme si sem všechny nástroje potřebné k tomu, abychom vytvářeli skutečnost. Je to naše rodové právo a nikdo nám ho nemůže vzít. Tuto schopnost však musíme sami v sobě objevit a správně ji použít. Přesto se mnozí z nás rozhodli pro spánek zapomnění.

Škola nebo vězení

Naše školství je velice zaostalé a nemoderní systém, kde se děti nepřipravují na budoucí život na svobodě, ale na život v kriminále. Napadlo vás někdy tyto dvě zařízení srovnat? Mně ano a zjistila jsem, že jediný rozdíl mezi těmito zařízeními je věková kategorie těch, co tam být musí. Povinná školní docházka je sice velice krásná věc, prý vymoženost vyspělých států, ale naše děti to tak absolutně nevidí. 

Každé dítě, které mi přijde na odblok od věku šesti let má na prvním, a někdy i na druhém sezení, stres na školu. Neustále slýchávám: "Je to tam nezáživné, musí se pouze sedět a musí se poslouchat neustálé příkazy, co se smí, co se nesmí a co se musí". Pokud někdo vybočuje ze škatulky, hned je zařazen do kategorie špatného, nepřizpůsobivého žáka, hiperaktivní dítě, které je nutné vzít k psychologovi apod. 

Dědictví

Pod slovem dědictví si všichni představíme hmotné statky, které zdědíme po svých předcích. I zde má mince dvě strany a my dědíme i věci neviditelné. Všechno, co naši předci nevyřešili, nebo nedokončili, musíme řešit nyní my sami. S tím nic neuděláme. Můžeme proti tomu bojovat, můžeme se bouřit, ale tím jen vše protahujeme, anebo dokonce pak dál předáváme našim dětem. 

Z vědeckých poznatků je známo, že když se dítě narodí, má již z 99% popsaný mozek epigenetickými kódy od svých předků. Tedy žádný čistý list papíru, jak se kdysi tradovalo. Vše je již dané. S těmito kódy dítě neumí pracovat, tak mu rodiče svým žitím názorně ukazují, jak se chovat, jak jednat a jak vlastně se zděděnými emocemi pracovat. Tyto kódy od předků máme v hlavě my všichni. Buďto zůstaneme laxní a dál si je budeme žít svůj přejatý program, v tom případě budou na nich muset zapracovat naše děti nebo jejich děti, anebo vezme odpovědnost do svých rukou a začneme s tím něco dělat. Dětem pak půjdeme příkladem v tom, že život není matematika a tedy vše se dá změnit.

3.díl na téma nežádoucí účinky očkování.

Dnešní článek je dalším volným pokračováním na nežádoucí účinky po očkování jedné z mnoha rodin. Maminka dětí mi poskytla svolení, abych její vyprávění zveřejnil i pro vás ostatní. Zda vám to někomu pomůže v případě rozhodování mezi chemií a přírodou je už na každém z vás. Instinkty vás ale vždy povedou správným směrem, pokud je dokážete poslouchat. Není totiž vůbec snadné odolávat náporu svého okolí, svých myšlenek a současně dát na své podvědomí a instinkt. Každý z nás to již zažil mnohokrát.....Text emailu:

Dobrý den Radku,

díky moc za hezký mail. Myslela jsem, že Vám odpovím hned, ale k PC sedám až pozdě večer a pokud si ještě přidám nějakou tu muziku, vyhrává poslední dobou poslech muziky. Tak trochu jsem tušila, že mi budete žádat o svolení na zveřejnění zážitků našeho očkování :-).

2.díl na téma nežádoucí účinky očkování.

K prvnímu publikovanému dílu, který byl součástí emailové korespondence s maminkou Janou a jejími zkušenostmi s očkováním, přikládám další díl, který je současně i odpovědí na první zaslané informace. ......

Krásný den Jani,

předem se omlouvám, že odepisuji až teď, protože měl trochu frmol. Váš životní příběh a peripetie s očkováním jsou tak významné, že bych byl moc rád, kdybyste mi dala svolení váš email zveřejnit na našich stránkách. Víte, lidé nevěří do té doby, dokud to sami nezažijí na vlastní kůži, nebo třeba v rodině, či na základě vyprávění jiných životních příběhů. A tím jedním z nich je právě i ten váš. Můžete tak pomoci nejen sobě a svým dětem, ale i spoustě dalším maminkám, které jsou před podobnými životními zkouškami, jako jste byla tenkrát vy.

1.díl na téma nežádoucí účinky očkování

Životní příběh jedné maminky, který vám zde uvádím, souhlasila po třetím emailu s jeho zveřejněním, i když se dlouho rozmýšlela. Maminku i obě děti znám osobně. Měl jsem tu čest je o zimních prázdninách trénovat na lyžích. Děti byly úžasné a tenkrát mi ani ve snu nenapadlo, co vše si prodělaly a čím celá rodina musela projít. Proto se ani nedivím jejich mamince, že tak dlouho váhala, než našla odvahu se s vámi o své zkušnenosti také podělit. To, co musela absolvovat jen svědčí o tom, o čem jsem se již zmiňoval několikrát na našem blogu. A tím jsou právě nežádoucí účinky očkování, které se neustále plošně na dětech provádí. Je na každém rodiči, jak se rozhodne, ale měl by také každý vědět něco o tom, co takové očkování obnáší nejen na začátku, ale i v budoucnu dítěte a jeho následného zdraví. Na nás rodičích pak je dobře zvažovat pro a proti, neboť nerozhodujeme o svém zdraví, ale o zdraví svých dětí. A v tom je velký rozdíl. Proto vám prostřednictvím projektu JAK NA DĚTI  a ŠŤASTNÁ RODINA zprostředkovávám skutečný příběh jedné z mnoha rodin, na které se očkování neblaze podepsalo.