Lidské tělo, nemoci a síla myšlenky

Zažili jste někdy pocit, že vaše tělo jakoby ztrácelo energii, sílu či radost ze života? Cítili jste se někdy vyčerpaní, úplně bez chuti žít, vaše pocity a myšlenky vás táhly jakoby dolů a začali jste mít strach z nemoci? Tak to vše je způsobeno kvalitou našich myšlenek a živených strachů v sobě, kterými tak navenek vše zhmotňujeme. A tak začíná bludný kruh, který je jen a jen naším vlastním scénářem, neboť jsme sami přistoupili na tuto hru. Zrcadlí nám přesně ty pocity, emoce, či hodnotící postoje, které v konečném důsledku vždy zhmotníme. To je zákon vesmíru, akce a reakce. Proto je tak nesmírně důležité, naučit se správně pracovat se svými myšlenkami, neboť jsou rychlejší než světlo a díky přepólování magnetických polí na zemi, ke kterým v poslední době dochází se velmi rychle naplňují v reálném životě. 

Kouzelná babička

Dnes vám chci vyprávět příběh za který jsem velmi vděčný, neboť každý den je darem, pokud k němu tak i přistupujeme.
Jedné krásné podzimní slunné soboty jsem se vypravil se synem do míst na Šumavě, kde ochránci přírody vytvořili v lese velkou voliéru pro vlčí rodinku. Protože jsme ale nevěděli, kudy se tam dostat, ani kde to je a odmítali jsme použít moderní technologie z jistých důvodů, vydali jsme se  do nejbližší vesnice ptát se lidí. Cítil jsem, že tento kontakt s lidmi mě, i mého syna něčím obohatí. Zastavovali jsme tedy pokaždé u nějaké chalupy či domu podél silnice, zvonili, klepali a ptali se. Ale moc lidí nebylo doma a ostatní nedokázali poradit. Prostě nevěděli a je to normální. Najednou jsme přišli před jednu velmi starou chaloupku, která vypadala jako opuštěná a syn zazvonil. Mě tam ale něco zarazilo a začal naslouchat svému podvědomí. Pamatuji si přesně číslo toho domku "183" a ihned mi tam naskočil součet 3 podle numerologie. Hlava mi ihned začala našeptávat:
"To je plavba na výletní lodi, že? Mám pocit, že to tu dobře znám, jako bych tu už někdy v minulosti byl, přesto že ten domek vidím prvně v životě. Navíc se kouří z komína. Takže tu určitě někdo bydlí. Musím zjistit, kdo tu bydlí a zda tu osobu znám, nebo mi je nějak blízká."
Zvonili jsme se synem, klepali na okno, ale nikdo neotvíral. Povídám tedy synovi:
"Nevím proč, ale mám pocit, že opravdu ten domek znám ze své minulosti. No nic, tak asi ten, kdo tu bydlí, někam šel. Tak půjdeme dál a snad budeme mít štěstí jinde."
Při odchodu jsme se ještě několikrát podíval do oken, jako bych chtěl tu osobu zahlédnout třeba jen koutkem oka v okně. Třeba je doma a jen má strach otevřít. Třeba nás ani nezná a já si to jen namlouvám, začal mi našeptávat rozum. Od srdce jsme si ale z nějakého důvodu přál vědět, kdo tam bydlí. Nedokážu ani přesně popsat, co mě k tomu vedlo, ale ty pocity byly tak silné. Až po chvíli jsme si oba všimli, jak podél silnice jde malá, bělovlasá stařenka opírajíc se o hůlku. Přišli jsme k ní a syn se jí začal slušně vyptávat, kudy se dostaneme k vlkům, které byli v této lokalitě nedávno umístěni. Já byl kousek od nich, když se spolu bavili a já se k nim pomalu přibližoval. Když jsem došel tak na půl metru před stařenku, zvedla hlavu a podívala se svýma hlubokýma očima na mě. Byla tak nádherná a čistá, jako obrázek od Lady. Měl jsem pocit, jako bych na vlastní oči viděl pohádkovou babičku a v tom mi hlavou projela další podprahová informace:
"Já tu babičku znám! Ale odkud? Nikdy předtím jsem jí za svůj život neviděl."
Podíval jsem se znovu na její očí ještě intenzivněji, a jejich hloubka a jemnost mě doslova pohltili! Najednou to přišlo a já vykřikl!
"Já vás znám! Tedy přesněji mám pocit, že znám vaši rodinu. Jste babička rodiny ....?" (A vyslovil jsem jméno, které mě ihned proletělo hlavou. Pro zachování soukromí ho zde neuvádím). Babička se usmála a její oči se rozzářili přesně tak, jako oči její vnučky. Viděl jsme skutečně oči její vnučky, kterou jsme velmi dobře znal. Babička se na mě podívala láskyplným pohledem a řekla:
"A vy jste kdo, pokud se mohu zeptat? Vy znáte moji dceru i vnučku? Dcera sem za mnou jezdí každou středu, ale vnučku už jsem dlouho neviděla. Víte, jak se jí daří?"
Sklopil jsme smutně hlavu a dodal: 

"Jmenuji se Radovan, vaši rodinu znám dlouho, ale o vaší vnučce toho bohužel také už moc nevím. Šli jsme před pár lety každý svojí cestou. Tehdy ještě nebyla ta správná doba jít po jedné cestě, víte?"
A babička s hlubokým a jasným pohledem indiánské babičky dodala:
"To tak někdy bývá a trvá dlouho, než se ty dvě duše spojí v jednu bytost. Co je ale zvláštní, že jste první člověk, který mě a mou rodinu dokázal spojit dohromady, protože všichni tvrdí, že si vůbec nejsme podobný. A navíc špatně chodím, víte? Mám cukrovku a proto, když jdu na procházku, často mě bolí klouby, ale musím chodit".
Usmál se na tu úžasnou pohádkovou stařenku a řekl:
"Víte, nevím, jak je to možné, ale začal jsem více vnímat jisté nevysvětlitelné věci jen díky svému instinktu, nebo spíše intuici. Někteří lidé říkají, že je to naše Vyšší Já, které je napojeno na naši duši a zná i naše minulé životy. Proto možná ten pocit, že vás znám. Třeba se odněkud známe a o tom zatím ani nevíme. Ale co vím jistě, že na cukrovku nejlépe zabírá kořen pampelišky. Když si každý den uděláte z jedné lžičky sušeného kořene čaj, postupem času se začnete cítit stále lépe a lépe."

 "Tak o tom jsem ještě neslyšela. O květu i listech ano, ale že se dá používat i kořen? To opravdu ne." ...dodala babička s úsměvem.
Byla tak milá, že kdyby mi to nebylo hloupé, hned bych jí samou radostí objal. Mezitím k nám přišla sousedka a zeptala se, co potřebujeme.

Ihned mi přišla další informace do hlavy, že tato paní babičku hlídá, aby jí nikdo neobtěžoval. To bylo moc milé zjištění, když si představím, kolik lidí dnes obtěžuje a zneužívá dobrodiní starých lidí. A nakonec jsme se synem skutečně dočkali nejen odpovědi, kudy za vlky, ale i to, že babičku před časem okradl falešný kominík. takže se opět potvrdili mé intuice z podvědomí. Tímto krátkým příběhem jsem chtěl jen upozornit na skutečnost, že podvědomí a naše instinkty jsou nejlepšími barometry a informátory pro naše pocity i rozhodování. Stačí se jich jen držet. Tak hodně štěstí všem a pevně věřím, že láska, která je v každém z nás, i hory přenáší. Já měl totiž po tomto zážitku nádherné celé odpoledne a byl jsme za své instinkty, intuici, či Vyšší Já spokojený. Hlavně pak při pomyšlení na kouzelnou babičku.
P.S.: Druhý den jsme jí za její dobrou radu přivezl v pytlíku nasušený kořen pampelišky a dřevěný svícínek, který jsme s dětmi vyrobili. Babička nám sice neotevřela, takže jsme dárek položili za plot, ale pevně věřím, že ji dárek jistě potěšil. Přeji i vám, ať každý den je pro vás poselstvím, které přinese do vaše života dárek i vděčnost zároveň.

S láskou a úctou Radovan

NEHODA NENÍ NÁHODA

Každý, kdo věří na "NÁHODY", mohl by se alespoň občas zamyslet nad svým životem a co ho v něm provází. Tak například, když jste byli malé děti, rádi jste si hrály a dnes už to neděláte. To je OK. Když si teď vzpomenete na své dětství a zavřete oči, co prvního vám vypluje napovrch? Jsou to pozitivní, nebo negativní vzpomínky? Ok. je jedno, co teď pocítíte, ale snažte si udržet svoji myšlenku spojenou s vaším zážitkem z dětství v hlavě. Teď si představte vše, co se vám nelíbilo na rodičích ve spojitosti s vámi. Máte to? Ok. Tak dál. Pokud máte dnes vlastní rodinu a děti, promítněte si teď v hlavě opět se zavřenýma očima váš život pozpátku a zaměřte se na vaše chování vůči okolí a vašim dětem. Až to budete mít, na chvíli popřemýšlejte o tom, co jste viděli před tím, jako malé děti a o tom, co jste viděli teď jako dospělí. Už to máte? Spojilo se vám to? Cítíte tam tu stejnou provázanost, ty stejné naučené programy, které nedokážete ovládat, i když jste je jako malé děti nesnášely? Je to proto, že náš mozek je nastaven jako automatický pilot, který po velice krátké době funguje naprosto samostatně.

Takže teď uvedu druhý příklad ve spojitosti s naším zdravím.

Pokud vám byla v době vašeho dospívání vnucována např. hrachová kaše, tlusté maso, nebo např. řepa, co se stalo? Váš mozek si v dětství vytvořil blok a získali jste tak k tomu odpor. Tím pádem to dál v dospělosti ani nekupujete, ani nepřipravujete, i kdyby to bylo sebe důležitější pro váš zdravý organismus. Pokud tedy máte nemocné dítě, začněte se nejprve ptát sami sebe, na co jste vy v dětství vytvořili blok, protože to může být jedna z příčin, proč vaše dítě marodí. To dalším je vaše vystupování a jednání na bázi emocí, které třeba neumíte dobře zpracovat, neboť vás to též v dětství tzv. někdo naučil. On vás to ale nikdo vědomě neučil, dělal to automaticky, neboť to též převzal od svých předků a proto to dnes děláte i vy. Odkoukali jste to také a tak jste se to naučili. Je to jako rodové předávání štafetového kolíku. Jenže ono je to ještě složitější, proto si dovolím uvést další příklad.

Pokud si vzpomenete, že jste např. někam jeli autem a něco jste doma zapomněli, stalo se vám někdy, že jste se tak vyhnuli velké dopravní nehodě? Nebo vás zastavila srna, díky které jste přežili hromadnou bouračku, která se následně stala o 1km dál? Nebo vám ujelo taxi a díky tomu vám uletělo letadlo, které pak mělo třeba poruchu a spadlo? Pak to není "NÁHODA"!!! Jste totiž velmi důležitou součástí plánu, který s vámi počítá a čeká jen na to, až přijdete na to, jaké je zde vaše poslání. Je to vlastně o tom, že se vaše duše jen rozpomíná na to, jaký je zde její úkol. Každý tu má nějaký a nikdo není tohoto úkolu zbaven. Pokud tedy chcete pochopit své děti, musíte nejprve pochopit sami sebe i vaše životní poslání, které zde máte. Někteří to ovšem nechápou, nebo odmítají pochopit a proto je to zařízeno tak, že až umřou, opět se sem na zem vrací v jiném těle, neboť jejich duše je nesmrtelná, a ta lekci pak opakuje znovu. Je to podobné, jako když propadnete ve škole a musíte opakovat ročník. Není to proto, že byste byli hloupí, nebo měli jiný mozek než ostatní. Jen jste se na to tzv. "vyprdli" a odmítali se posunout ve svém sebe růstu dál. Zradili jste jen sami sebe, nikoho jiného! Proto opakujete! A to se může dít klidně i několik životů, dokud nepřijmete svůj úkol a neposunete se dál. Proto někteří lidé trpí, ať už zdravotně, nebo duševně. Je to proto, že v sobě např. stále udržují zášť, nenávist, zlobu, závist a další, a to se pak zhmotňuje v jejich životě jako něco, co musí v sobě zpracovat, jinak budou trpět a upozorňuji, že nemusí jen oni, ale i ostatní členové rodiny, neboť duše jsou propojené! 

Ať už tomu věříte nebo ne, tak se zkuste např. zamyslet nad tím, proč když se doma často hádáte, mají vaše děti často kašel a dýchají problémy spojené s astmaty, alergiemi a dalšími komplikacemi. Je to jen učební látka, kterou jste VY nepochopili a tak trpí všichni. Zbavte se vašich negací a začnou se pomalu a jistě uzdravovat všichni!  Pokud tomu ale nevěříte a rovnou nad tím mávnete rukou a jen si řeknete: "Bože, to jsou ale bláboly. Tohle by naší doktorku jistě pobavilo". ...nebo něco podobného, je to v naprostém pořádku. Je to vaše volba. Máte ještě čas na sobě zapracovat, než se situace zhorší. A tak jak poteče každý den řeka bez vašeho povšimnutí, tak budou ubíhat dny vašich životů a až bude nejhůř, ty informace za vámi přijdou znovu a pak vám to dojde. Šlo by to ale mnohem jednodušeji, pohodlněji a láskyplněji. Stačí jen chtít a rozhodnout se přijmout i jiné možnosti změn, které jsou nutné přijmout, aby se změna v životě vůbec mohla manifestovat s láskou.

Jste boží lidské bytosti, které mají právo být spokojené, šťastné, zdravé a naplněné láskou.

S láskou a úctou Váš osobní trenér Radovan

Pokud chcete, nebo potřebujete cokoliv probrat, pište na email: info@jaknadeti.com

 

ADHD u dětí

Mnoho rodičů se v poslední době shledává s problémy spojenými s odbornou diagnózou u svých dětí, které zní: „VAŠE DÍTĚ TRPÍ ADHD PORUCHOU“. Rodiče jsou velmi často zmatení a snaží se zjistit, co tato zkratka znamená a jak to jejich dítě vůbec mohlo „chytnout“. Mohu vás ujistit, že nic vaše dítě nechytlo a psychologický posudek, který si od vás vyžádala školka nebo škola, ještě neznamená, že se s tím nic nedá dělat. ADHD je zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha (HKP). Jde  hlavně o poruchu pozornosti s hyperaktivitou, spojenou nesoustředěností, nervozitou a neklidem.  Tento syndrom patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již v raném dětství, nejvíce však v předškolním věku, kdy postihuje 4 –10 % dětí. V dospělosti pak přetrvává okolo 40–50 % případů a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti.

REIKI - univerzální životní energie

Reiki je vesmírná energie, která dokáže léčit tělo a otevírat mysl. Zvyšuje schopnost těla k léčení sebe sama, pomáhá obnovovat životní energie, harmonizuje čakry  a odstraňuje energetické bloky.

Používáním Reiki se člověk spojuje s  prapůvodní silou, která nás stvořila. Je to léčivá síla, kterou se všichni můžeme naučit používat, přijímat i dávat. Je to všudypřítomná a vše prostupující energie, jejíž vibrace dokážou procházet prostorem, předměty i časem bez omezení. Energie Reiki je zcela bezpečná a neškodná, dokáže být prospěšná čemukoliv na této planetě, ať už půjde o lidi, zvířata, rostliny, přírodu, potraviny, věci či události na této krásné planetě. 

Heptagram - hvězda lásky

Symbolika-symbolizuje jednotu sedmi světů a je považován za hvězdu lásky. Protože je složen z nebeské trojky a pozemské čtyřky. Je to také symbol člověka jako celku - (pozemská hlava a božská duše).

Význam Symbolu - Chrání před skrytým nebezpečím, harmonizuje lásku a přátelství, zvyšuje působení krásy a charisma.

Podobnou symboliku můžeme najít i v GEOMANTII, jež spadá do disciplíny esoterické, která se zabývá tajemnými místy a zkoumá různé aspekty různých lokalit. Ve slově GEOMAITIE slyšíme dvě slova: geo (dé) – země a mantie – věštění, tedy v podstatě „věštění ze země“. Jde o umění velice staré, které zná v nejrůznějších podobách spousta národů světa. Západoafričtí černoši ho nazývají „MEDŽI“, u starých Čínanů se tato technika jmenovala „FENG-ŠUI“. Ale nejen v Asii, nýbrž i v Evropě má nauka o místech zemské síly prastarou tradici.