pondělí 21. července 2014

Hledej rozdílnost a najdi sebe




Dovedete si představit, jaká by to byla obrovská nuda, kdybychom byli všichni stejní? Všude jen jeden druh kytky, jeden strom, jeden pes a jeden pták. No ještě, že to tak není. Toto spektrum rozdílnosti, jako je v přírodě, je i v říši lidí. Všichni kolem jsme jedineční, každý je jiný a přitom je každý důležitý. Když se rozhlédnu kolem sebe na své kamarádky, vždy nás něco spojuje. Vždy je to jen maličkost, kterou spolu sdílíme a která naplňuje naše společné chvíle. Ve většině věcí se ovšem lišíme. A ta naše rozdílnost nás dělá každého jiným.


Já třeba kouknu na barvu a v deseti odstínech je to pro mne vždy jen oranžová. Moje oblečení a byt jsou laděny do kombinace pár barev. Moje kamarádka má veliké barevné cítění a všech deset odstínů oranžové nazve pokaždé jinak. Její byt se pyšní mnoha věcmi s různým barevným spektrem. Ovšem já napíši článek na stránku a jí by to zabralo stránek pět a stejně by se nedostala k jádru věci. To je ta naše rozdílnost, která je vidět ve všem. Jsme takové black and white, ale náramně si rozumíme už spoustu let.

Nechtějte být jako ostatní. Snažte se najít sami sebe a být jedineční. Každý je zde proto, aby doplňoval toho druhého. Takže já když potřebuji sladit nějaké barvy nebo nazdobit věšáček, poprosím kamarádku a ona zase využije moje služby při řešení životních situací a odstranění fobií :-). Přesně takhle to funguje ve vztahu muž a žena. Nevím, proč říkáme protějšku přítel nebo přítelkyně. Možná jako mateřská dovolená, taky je to jen nic nevystihující název. Já osobně volím název doplněk. Je to člověk, který mě doplňuje a ohromně nám to k sobě ladí.

Dříve jsem stále chtěla, aby se mnou někdo jezdil na kole a sdílel moje zájmy. Dokonce jsem pár lidí k tomu přemluvila, ale zjistila jsem, že se akorát zdržuji a nemohu se soustředit pouze na sebe. Nyní své zájmy provozuji ráda sama. Pokud jsme smíření sami se sebou, dokážeme být vedle ostatních a vzájemně si nepřekážíme. Když děláme společné projekty je u toho i sranda, protože každý máme jiné cítění. Takhle to je se všemi lidmi okolo mě. Ten umí to a ten zas tohle a dohromady uděláme dost.

A jak koukáte na vlastní děti? Srovnáváte je s předky nebo jim necháváte volnost vlastní jedinečnosti? A vy? Srovnáváte se s druhými nebo jste hrdi sami na sebe a na svojí jedinečnost? Napište nám, jak to vidíte vy.
S láskou v srdci Katy a tým „Šťastná rodina“
Okomentovat