HODNOTA PENĚZ

Mnoho z nás má peníze zafixované jako něco špatného. Pokud ovšem chceme, aby naše děti žily v dostatku a blahobytu, je nutné tyto programy změnit v sobě. Zkusme se na to všechno teď společně podívat z jiné perspektivy. Mnoho z nás už někdy odsoudilo někoho známého, který zbohatl, stylem, že se změnil. Anebo jsme to alespoň zaslechli. A nás nenapadlo nic lepšího, než si to zdůvodnit nějakou přihlouplou větou, že peníze kazí člověka. Jenže každá mince má dvě strany a toto platí i zde. Ano opravdu se ten dotyčný, který k penězům přišel vlastní pílí, změnil. On totiž našel, jak hodnotu peněz, tak hodnotu vlastní.

Povím vám teď svůj příběh a třeba vám v něčem pomůže. Když ne, tak pomoc nepotřebujete a hodnotu peněz i svou již znáte, nebo ještě nejste na toto poznání připravení. Důvodů může být mnoho, zrovna tak i těch, kdy vám tento text bude ku prospěchu.

Vyrůstala jsem v rodině, kde ani za komunismu nebyla u nás nouze. Naopak jsme vždy měli víc než naše okolí. Po revoluci moji rodiče začali podnikat. Tenkrát byla dobrá a příznivá doba pro všechny druhy podnikání a tak jsme se měli čím dál líp. Já byla v pubertě a tak mi velmi vyhovovalo, že naši byli neustále v pracovním procesu. Měla jsem spoustu volnosti i peněz. I naši se v té době přestali vídat se spoustou přátel a byli odsuzováni za to, že je peníze změnili. Jenže tenkrát jsem si neuvědomovala, že je to z důvodu pracovní vytíženosti. A kdo chce vydělávat peníze, nemá čas vysedávat po známých. Moje maminka pocházela z chudé rodiny, a jelikož si s tatínkem peníze sami vydělali, znali jejich hodnotu. Jenže maminka už neznala tu druhou stranu mince, protože nikdy nic nedostávala zadarmo, a tak nevěděla, jak moc to může uškodit. Stále nám dávala s přesvědčením, že nám ulehčuje život. Jenže jak to tak bývá, ulehčením jen přitěžujeme. A tak v dospělém věku jsem měla s mojí maminkou neustálý spor. Já se cítila jako ta duchovní a jí jsem dávala nálepku té materialistické. Duchovno nás učí, že život musí být v rovnováze a tak i mně se dostalo rovnováhy v tomto směru. 

Jednoho krásného dne jsem skončila se svými dětmi rozvedená, v pronajatém bytě a všichni se ke mně otočili zády. Já se najednou musela postarat sama o sebe. Abych si mohla dopřát ten komfort bydlení, musela jsem platit jak byt, tak elektriku, plyn, abychom měli teplo, a taky jsme potřebovali něco jíst. Byly to velice krušné chvíle a já myslela, že celý vesmír jde proti mně. Dřela jsem celé dny a dělala jsem i takovou práci, kterou jsem dříve pohrdala. Avšak co tě nezabije, to tě posílí a já jsem dneska za ty těžké chvíle velice vděčná. A jsem vděčná i všem lidičkám, kteří mi tenkrát odmítli pomoc. Dnes již vím, že pro mne udělali to nejlepší, co mohli. Díky této zkušenosti jsem si začala uvědomovat hodnotu peněz a tím i sama sebe. Dříve jsem měla fobii z toho, aby mně někdo neodsoudil jako lakomou nebo majetnickou. Dnes je mi to úplně jedno. 

Dostalo se mi poznání, že lidé soudí druhé lidi jen podle programů ve své hlavě. Ten, kdo je objektivní a zná hodnoty života, vás takto nikdy nezaškatulkuje. Vím, co úsilí stojí se o sebe postarat a tak jsou mi soudy ostatních lidí úplně jedno. Vlastně je vůbec nevnímám, nebo že by tito lidé z mého okolí odešli? Spíše tu ani nebyli a toto byli jen moje strachy, protože já jsem ty programy v hlavě měla a já tak dělila lidi. Tímto se z rozmazlené holčičky stala žena.

Každopádně, i když dneska stále pracuji většinu času, tak ale dělám práci, která mě naplňuje, baví a přináší mi pocit uspokojení. Od toho se odvíjí má úcta sama k sobě. Své peníze si dovedu lépe a ráda pohlídat a tak se mi zlepšila i životní úroveň. Už nemám problém si říct o honorář za svou odvedenou práci a také jsem opustila potřebu zaplatit si nějaký kurz typu: po víkendu se z vás stane milionář a to bez práce. Jsou to pro mne jen reklamní triky pro líné lidi. Nic takového, jakože si zavoláte do vesmíru a začnou na vás padat bankovky, neexistuje. To je scifi ze seriálu Návštěvníci. To není realita. 

Jakmile se podíváme na životopisy lidí, co něco dokázali (buď v oblasti vynálezů, nebo v oblasti bohatství), zjistíme, že všichni byli ochotni pro dosažení svého cíle obětovat většinu svého času. Zde se nabízí otázka, zda je správné nazývat to obětí. Soudě podle sebe, bych spíše nazvala svou práci zábavou. Takže velice ráda věnuji své zábavě veškerý volný čas J.

Všichni chybujeme právě proto, abychom se poučili a neopakovali dokola ty a samé chyby. Takže se mi dostalo poučení pro výchovu mých dětí. Na každou parádu, hračku či chtěnou věc (mimo základního oblečení a jídla J) jsou nuceni si vydělat, nebo se alespoň jakkoliv podílet. Dcera je již na střední, takže chodí po škole na brigádu a syn si to odpracovává domácími pracemi.

Z rozhádané a ufňukané sebranky jsme se stali úžasnou partou, kdy jeden ctíme druhého a vzájemně si sebe vážíme. Není doma křik ani žádná jiná nervozita. Všichni se domů těšíme a rádi spolu trávíme čas pohromadě.

 

Ani nemusím zdůrazňovat, že vše souvisí se vším a jeden krok následuje druhý. Život to má opravdu parádně promakané. Pokud jste ochotni se změnit v jedné oblasti, dostane se vám požehnání i v dalších. Je to odměna za vaši snahu. Takto odměňuji i své děti. Pokud jsou ochotni si na své potřeby vydělat, dostanou něco i ode mne. To aby věděli, že i snaha se počítá. Ale není to pravidlemJ.

Věřím, že i vy máte podobné zkušenosti a budu velice ráda, když se o ně se mnou podělíte.

S láskou v srdci vaše Katy a tým „Šťastná rodina“.